Jeho zrození se datuje už pěkně dlouho zpět, ačkoliv v rámci andělů rozhodně nepatří k těm nejstarším, spíše naopak. U andělů se většinou nedá moc o rodině mluvit, ale Cassian bral jednoho z andělů, který byl stejně starý jako on. Samael mu byl z jeho andělských druhů nejbližší. Trénoval s ním, učil se s ním a obecně s ním trávil spoustu času. Společně se Samaelem byli navíc andělé války, tedy ti, kteří pod vedením Jezdce dohlíželi na průběhy některých válek a dávali mu o tom zprávy. Ovšem, než se mohli svého úkolu plně zhostit, museli projít tréninkem a výcvikem. Sice základní bojové kroky znají všichni andělé automaticky, ale nějaký hlubší výcvik byl vždycky potřeba a nikdy to nebylo na škodu. 

Sice prošel výcvikem veškerých možných bojových technik, ale nakonec se ukázalo, že jeho zbraní, která mu byla nejblíže, byl luk se šípy. Nejspíš i proto si ho pak pod křídla vzala Angela. Ne, že by to byl její nápad, ale vzhledem k tomu, že Cassian věděl, že ona je jedna z mála, kdo se soustředí právě na útok z dálky, a především na lukostřelbu, tak šel za ní. Rozhodně to nevypadalo tak, že ihned souhlasila, ovšem nakonec se nechala od Cassiana přemluvit. Nejspíš jí nejvíce přesvědčila jeho schopnost ovládat vzduch, kdy dokázal šíp i urychlit či lépe nasměrovat.

I tak byl trénink pod Angelou nebyl zrovna procházka růžovým sadem. Byla tvrdá a přísná učitelka, o nemilosrdnosti nemluvě. Časem si navíc začal některé její vlastnosti osvojovat a přebírat. Ne, že by jí až tak chtěl potěšit, ale spíše to bral jako nutnost. Umět si držet odstup, a hlavně nepřemýšlet nad tím, co má udělat. Navíc si během těchto let začali být blízcí. Nijak sexuálně nebo intimně, ale jako přátelé. Přece jen po dlouhodobém pobytu v přítomnosti toho druhého si na jeho přítomnost zvyknete a naučíte se s ním vycházet.

Ovšem i tak jednou jeho trénink skončil a na místě bylo, aby se pustil do své služby. Nevadilo mu to, plnit příkazy Boha nebo Jezdce, který dohlížel na průběh válek. Sem tam se ocitnul i po jeho boku, ačkoliv jich nebylo tolik. Nebylo tak často potřeba, aby se samy andělé na válce podíleli, ačkoliv Markus rád dohlížel na některé velké osobně a nezřídka se jich i účastnil, ačkoliv, jak čas postupoval kupředu, bylo těch příležitostí méně a méně. On i Samael často bojovali bok po boku, vzájemně si kryli záda a dohlíželi na to, aby ten druhý přežil. To bylo především v časech válek nebo bojů, kdy bylo potřeba, aby andělé zakročili. Ovšem oba pobývali na zemi i v průběhu období klidu. V takových případech si museli najít schránky, které obsadili. Často si vybírali schránky, které byli bratři nebo se alespoň znali. Oba se pak částečně podíleli na vzdělávání a povzbuzování lidí. Ačkoliv ani jeden z nich nebyl vyloženě učenec, tak jejich znalosti byli stále rozsáhlejší než ty lidské.

Ovšem právě jeden takový pobyt se jejich poutu nakonec stalo osudným. Bylo to před začátkem druhé světové války. Jako andělé války už byli připravení na to, co bylo chystáno a připravováno. I lidé v té době věděli, že se něco blíží. Cassian si v té době našel schránku, kterou má až do dnešních dní. Byl to mladý voják, který by nejspíše zemřel v nějaké bitvě, kdyby anděl nezakročil. Ovšem společně s jeho tělem získal i jeho rodinu a známé, mezi kterými byla i dívka. Krásná brunetka, která studovala malířství. Nespoutaná, neustále se snažila získat alespoň trochu svobody a rozhodně moc dlouho nepřemýšlela nad tím, co jí vypadlo z pusy. Chloe. 

Dodnes si vzpomíná na jejich první setkání, kdy společně se Samaelem, který měl svou vlastní schránku, bratra té jeho, seděl v parku a přiběhla k nim právě Chloe. Na tváři měl ještě stopy od barev a široký úsměv. „Od kdy sedíte jen tak v parku? Neměli byste někde mávat svými zbraněmi a chránit náš krásný stát?“ Její první slova a hned si z nich utahovala. Právě díky vědomí muže uzavřeném v něm věděl, co je dívka zač. Jejich spolužačka a dávná kamarádka, do které byl dlouhé roky zamilovaný a než si to sám uvědomil, nastoupil do armády a měla začít válka. Dodnes neví, jestli na jeho city k oné dívce neměla skutečně vliv duše člověka, jehož schránku si přivlastnil, ale ty city tam byli. 

Ovšem neřekl jí nic, protože mu nepřišlo správné poutat někoho takového k muži, který už není ten, koho znávala. Se svými pocity a myšlenkami se kupodivu nesvěřil ani svému bratrovi, ačkoliv to většinou dělával. Velmi brzy ale byli povoláni zpět plnit své povinnosti a bylo tak nutné se soustředit na to. Ne, na něco jiného, ačkoliv ho v koutku mysli sžíralo nevědomí, co se s Chloe děje. 

Každá válka ale jednou skončí a oni se měli vrátit zpět do Nebe. Cassian ale nemohl. Vrátil se zpět do Londýna za Chloe. Věděl, že to není rozumné rozhodnutí, ale i tak to udělal. Potřeboval vědět, co se s ní stalo a jak si vede. Ukázalo se, že se Chloe akorát přestěhovala a plně se věnovala své vysněné kariéře umělkyně. Navíc to pořád byla dívka, která nedokázala postát na jednom místě a říkat svoje názory přesně tak, jak byli. Sledoval ji, trávil s ní čas a jeho náklonnost k ní rostla. I tak ale věděl, že nemůže překročit tu pomyslnou hranici, kterou měl jako anděl nastavenou. Nikdy jí neřekl, že k ní chová nějaké city a vlastně ji jen podporoval v jejích činnostech a snech. Samozřejmě musel také mizet do Nebe, aby plnil své vlastní povinnosti a Samael si na něm začal všímat toho, že se mění. Že už není stejný jako předtím. Toho samého si všímala i Angela, ale na rozdíl od Samaela netušila, co by za tou změnou mohlo stát. 

Právě před jedním svým návratem do nebe jeho sebeovládání povolilo a on Chloe políbil. Věděl, že to je špatně, a to nejen kvůli rozdílu v rasách, ale i kvůli tomu, že Chloe v té době už byla zasnoubená. Ovšem nezůstalo jen u toho polibku a on ráno zmizel hned poté, co se Chloe vzbudila a začala se s ním hádat a ptát se, proč tohle všechno nepřišel dřív. Nemohl jí odpovědět bez toho, aby jí nelhal, což nechtěl. Tak raději zmizel a nechal ji tam zmatenou a bezradnou. Rozhodně je to jedna z věcí, které dodnes lituje, protože v momentě, kdy se vrátil, našel její byt v troskách. Ne doslova, ale žádná věc nebyla na svém místě. Byly rozbité talíře, její kresby a malby byly zničené a uprostřed místnosti, kterou využívala jako ateliér ležela ona. Mrtvá. Tehdy se Cassian zhroutil a vinil se z toho, strávil několik hodin klečením v místnosti s jejím mrtvým tělem a byl zničený. Takhle ho tam našel Samael, kterému už to nedalo a chtěl bratra umluvit, aby Chloe nechal žít její život. No, v tomto ohledu přišel pozdě.

Jakmile ovšem přešel smutek, probudil se v Cassianovi vztek na toho, kdo to provedl. Jako první byl na řadě její snoubenec. Chtěl pomstu. Chtěl přiznání. To mu ale nechtěl dovolit Samael. Na rozdíl od Cassian totiž věděl, že by to skončilo potrestáním jeho bratra. Neměli zasahovat až takhle. Tohle byla starost lidí a jejich vyřešení situace. To ovšem Cassianovi nestačilo, takže se jejich hádka později zvrhla v boj, který se přesunul mimo město. Cassian si ale díky tomu vybil svůj vztek na bratra, pak si alespoň dokázal uvědomit, že tenhle zásah by mu nejspíš Stvořitel neprominul. Nebylo záležitostí andělů napravovat křivdy, které si lidé spáchali navzájem. Nebylo jejich věcí trestání provinilců. Ovšem se Samaelem od té doby nepromluvil, nejen proto, že si vyměnili ostrá slova i rány, ale hlavně proto, že chránil někoho, kdo zabil někoho jemu blízkého. Navíc člověka, který prohlašoval, že ji miluje. 

Vrátil se tedy do Nebe, ale už nedokázal vystát společnost svého bratra. Navíc už nezvládl lidstvo vnímat tak, že by se mohlo napravit. Odvracelo se od víry, neustále válčilo a ty války se jen stupňovali, a navíc dokázali vraždit i lidi, kteří jim byli nejbližší a měli být jejich rodinou. Nehledě na to, že i rodiny se dokázali vraždit mezi sebou. V té době už mezi lidmi netrávil tolik času, ačkoliv stále zpovzdálí sledoval vyšetřování vraždy Chloe. K jeho uspokojení policie došla velmi rychle ke stejnému závěru jako on a snoubenec, muž, kterého sám Chloe schválil, šel za její vraždu do vězení. Ne, že by mu to stačilo, ale musel se s tím spokojit. Navíc s lidstvem to šlo stále více z kopce. Čím dál více se vzdalovali od obrazu, který jim Bůh určil. Nebo alespoň jemu se to tak zdálo. Během válek dokázal lidi pochopit, protože některé se vedli právě ve jménu víry, ale teď? Lidé už nevěřili v Boha ani je samotné.

Netušil, co vedlo k odchodu Boha, ale věděl, že tahle situace neskončí dobře. Což se jen vyplnilo v okamžiku, kdy vypukla Občanská válka. V jeho očích nebylo těžké se rozhodnout, na jakou stranu se postavit. Chránit lidstvo nebo je potrestat a připomenout jim, jak se vlastně mají chovat a že Nebe je tu stále. Připojil se ke Gabrielovi, ačkoliv byl jedním z mála andělů, kteří tak učinili. Kupodivu mu nedělalo problém se postavit proti svým druhům, se kterými dříve bojoval bok po boku. Teď s nimi křížil meč či na ně vysílal své šípy. Ovšem nebojoval jen proti andělům, ale i proti lidem. Ničení a vyhlazování jejich rasy, na kterou měl vztek. Navíc pod velením archanděla a s jeho požehnáním mu to ani nepřipadalo jako něco špatného. Ne, že by tedy potřeboval něco takového, aby si nepřipadal špatně. Výcvik Angely na něm nechal své výsledky, kdy se nikdy dlouho nerozmýšlel a zpětně ani nelitoval. 

Nakonec se ale k andělům a lidem přidala další rasa, proti které bylo nutné bojovat, démoni. Ačkoliv si válka v této podobě a tomto rozsahu vybrala své ztráty, tak on přežil. Všechny ty boje, spory, výměny ran. Stejně tak věděl, že přežil Samael, jelikož mu to dával dost jasně najevo. Snažil se ho několikrát během jejich střetů přesvědčit, že bojuje na špatné straně, ale na jeho slova, jak poznat, který archanděl je v právu už neměl odpověď. To samé se už stalo i během mírového období, ovšem i tehdy byl jeho bratr neúspěšný. Možná měl rozumné argumenty, ale Cassian je nechtěl poslouchat. Nehodlal přebíhat, a dokonce se naučil vycházet i s některými démony, kteří se přidali na stranu Gabriela, ačkoliv mu to přišlo podivné. Ovšem válka byla i o počtu vojáků, to se během let ve službách Markuse naučil. Ačkoliv nutno přiznat, že ho trochu znervózňoval fakt, že Markus po začátku míru společně s ostatními Jezdci zmizel. 

Teď už v podstatě jen přešlapuje na místě a plní rozkazy, které mu jsou uděleny. Ví, že každý mír má jen omezenou dobu trvání a i ten, který je teď, jednou skončí a boj se opět rozhoří v plné parádě.