top of page

damien vau

damiii.png

650 // 19 YEARS  NEUTRAL  DAEMON  NEPHILIM C. CHRISTIAN

But, first some rebellion...

Bio

Otec: Walon Vau (Živý)

Adoptivní otec: Michael (Živý)

Blízcí: Anna M. S., Rafael, Gabriel, Uriel

Matka: Johanka z Arku (Mrtvá)

Orientace: Asexuál (Není si jistý)

Práce: Lovec (50/50), Voják (Archandělské jednotky neformálně, jinak voják)(Nasírač Uriela)

Characteristics

Damien by byl velice milý chlapec kdyby neměl v mysli jistý blok, který bychom mohli nazvat ''rodina''. Neměl růžové dětství a to na něj ponechalo stopy, jelikož jej vychovávala matka tudíž žena byl křehký a jemný klučina, ale po její smrti byl na ulici a to byl jiný život, tvrdý a nemazlil se ani s patnáctiletým klukem což mu ztížilo život. Jeho víra v Boha byla tehdy mizivá, ale nyní má na toto jiný názor. Může za to fakt že mu zachránil kdysi poprvé Michael život a ne jednou, ani naposledy za co mu je chlapec vděčný a věrný. Damien si vždy myslel že je obyčejný kluk, který byl náhodně vybraný ale mýlil se, netušil že jeho otec byl anděl..o matce věděl, ale o otci ne. Ranilo jej když se dozvěděl krutou pravdu o rodiči který by se měl nazývat otcem. Ač je to divné více méně považuje Michela za svého mistra a lehce i otce, který jej vychoval a chránil. Zato svého prvého otce nemá rád, viděl jej mnohokrát ale neřekl mu o sobě čeká na vhodnou chvíli a to jej drásá na kusy, tak moc by mu to chtěl pověděl a vyčíst mu to. Ale je klidný, snad už jen díky době ve které žije. Svět se měnil a on také, byl jednu dobu milý a poslušný. Někdy zase naopak, nyní je to takový neutrální, loajální parchant který touží po slovní postě, už několik set let.

Když loví je klidný a nevypočitatelný, nedává na sobě znát emoce a chrání si své já. Nerad dělá chyby a tak si na to při každém lovu dává pozor, vadí mu především démoni. Andělé, to už je jiná...ti mu dělají problémy také. Loví jen ty co patří na stranu Gabriela, šel by i po Gabrielovi samotném ale bez příkazu Michalea nic nedělá v tomto ohledu. Přece jenom není to jen tak naštvat někoho kdo vám chrání zadek a chránil vám jej i kdysi, nechtěl by opět skončil na ulici a bojovat o svůj krk s lupiči a vrahy.  Zažil to jako mladý a ještě si nese pozůstatky do dnes, a nemluvě o jizvě na jeho ruce.

​Co se týče chování ve společnosti andělů je milý a většinou neodporuje, ale jak ze scény zmizí Michael nebo Uriel je jako z řetězu utržený, prostě klasický puberťák. Michael má jistě sem tam problémy aby jej nezabil, jelikož mu skáče také někdy po hlavě je divoký když se do toho obuje je těžké zkrotit ho, ale rázná slova a zvýšený hlas Michela fungují tvrdě a dobře.Obecně by se člověk nedivil kdyby Urielovi nebo nedej Bože Michaelovi praskla hlava z jeho skopičin a nápadů. Tedy musí se nechat že skrze obranu města nejí až tak blbý, jak by někdo řekl. Daminem má jiné mínění o archadnělích, démonech a tak všeobecně než říká, jeho mysl je jiná. Pro cizí temná, ani nikomu nedovolí sáhnout si na myšlenky a vzpomínky. Je pravda že ty zlé jej ničí, ale dobré jsou prostě dobré, a nevynahradí mu to v tomto životě nic. Například o Gabrielu si myslí že je to prach obyčejný debil, a nevychovanec. Uriel je prý podobný jemu, Rafael je posera na entou a Michael? Ač jej má rád, přijde mu namyšlený, či je to jen maska pro společnost aby mu nebylo ublíženo?

Co se týče jeho vztahů, od té doby co ví že je ve městě otec je nevrlý, nemá jej rád prostě mu chce vyčítat co udělal, vždyť je opustil jak říkala jeho matka. Nechal je tak aby se věnoval práci a proč? Nechtěl být jen loutkou andělů? Damien si nemůže na Michaela stěžovat, jo občas se s ním hádá ale i tak má vše co potřebuje. A někdy i víc a dle něj si to nezaslouží, a za co? Za malé služby co koná pro anděly a velké pro lidi. Ví hodně o svém otci od matky, tedy ta jej znala už jako lidskou osobu, ale Michael mu pověděl více o jeho andělském já. Prý je mu i podobný, což se snaží Damien všemožně popírat. Ze začátku se i bát co sním Michael provede. A ano má z něj jistý respekt, schytal od něj nemálo facek a pohlavků. Je schopný před ním i vycouvat nebo utéct jako malá holka. Ale v jejich společné historii měli i spory kdy na něj vytáhl čepel a čel proti němu a neřešil že je to Michael, nuž dostal na frak a dal si pokoj.

Ženy, je až moc opatrný. Neví co si s nimi počít, tedy..chápejme nechce žádné ublížit tak jako otec, matce. Takže když nemusí tak se k ženě nepřiblíží, je v jejich přítomnosti nervózní. A to se projevuje převažováním váhy z nohy na nohu, nebo dívání se jinam. Čim mnutí ruky, zápěstí až jej má rudé. Občas na lidi zkouší ovládání mysli, ale není v tom nejlepší ani nejhorší je to takový zlatý střed. Dokáže někoho přimět něco dělat, ale pak jeho samotného bolí i týden hlava. Je to trochu průserář, za což jej chtějí jeho hlídači zabít...a někdy i doslova. Ale je podobný s Michaelem v jedné věci, chce chránit lidi.

Damien není prcek, kterého byste jen tak přehlédli má něco kolem metru devadesát, jeho schránka byla vytvořená na míru, protože se do ní narodil, proto má stejnou podobu jako anděl, tak i jako člověk. Ačkoliv byl zmíněno, že vypadá mladší, to je efekt Nebe, andělé v Nebi vypadají nestárnoucí a vrásky se jim totálně ztratí. Ale na Zemi je Damien prostým chlapcem, který se mezi zdejší přeživší mládeží hravě ztratí. Nejen díky vzhledu, kdy připomíná tu starší příčku mezi mladými, ale díky chování. Jeden by řekl, že mu je reálně jen devatenáct, když se chová jako dítě, které se neumí postavit svým démonům a taky že někdy neumí. Je tvrdohlavý, stejně tvrdý jako jeho pohled, když si nechce nic přiznat, ani pověsit na nos. Damien nemá rád lži, a proto mu dělá problém je vytvořit, jeho lhaní spíš zní jako přiznání k vraždě, kterou nespáchal. Proto mu dejte šanci to vysvětlit, než na něj třeba vyběhnete s nožem. Pokud mu budete lhát vy, ztrácí tu chuť mít o Vás zájem a nepočítejte s nějakou důvěrou. Pokud se zaměříte na jeho oči, jsou v lidské podobě modré, podobně chladné má snad jen Gabriel a Damien má temné okraje čočky. Jenže pokud se tenhle uzlíček nahněvá, ukáže Vám svoje dokonale fialové oči, které má jako nephilim. On sám neví, co je, takže si myslí, že je to jen nějaká vada, však mu to nikdo nevyvrátil.

Ačkoliv měl delší dobu tělo devatenáctiletého spratka, poslední tři roky na sobě zapracoval a má postavu muže, nejspíš to udělal kvůli tomu, aby byl dobrým vojákem a mohl bránit město a jeho občany, či jeho vládu, které je plně oddán. Kromě rukou, na kterých jsou svaly, má i menší lidsky řečeno pekáč buchet na břiše. Ačkoliv to není vidět na první pohled má jizvy na boku těla, kousek od žeber. Jednu má na hlavě, ale ta je krytá vlasy. Na dlani má jizvu, která je skrz na skrz dlaní, levé ruky. Na pravém předloktí má spáleninu, stalo se mu to jako dítěti, kdy o svém andělském já netušil. 

Jeho vlasy jsou krátké, v minulosti je měl dlouhé, ale když žil na ulici, nechtěl vypadat jako děvče, protože byl střízlík na rozdíl od ostatních dětí. Takže nyní má krátký chlapecký střih, který mu trčí věčně na všechny strany a je neposedný, jako jeho majitel. Barva je hnědá, podle typu ročního období působí světleji nebo tmavěji. Stejné barvy je i bočí, které se tyčí nad očima. Pokud se neoholí tak i jeho strniště má stejnou barvu jako vlasy, pochopitelně. V poslední době na holení velmi rád kašle.

Damien chodí velmi často oděn prostě, viz. Jeho popis v druhé podobě. Nemá víc stylů než upravený anděl a bezdomovec, nebo potom i voják, pokud na sebe natáhne oděv Archandělských jednotek, jelikož je na pozici, kdy se k nim může připařit.  

Story

Narodil se dávno, hodně dávno – 1417. Ne zas tak dávno, ale moderní doba byla stále vzdálená a povědomí o velké válce také. Jeho otec byl anděl, který se později rozhodl padnout, ale o tom až příště. Jeho matka byla člověk (což neví), který se vydával za anděla, aby svému synovi dokázala lépe akceptovat co je. Ačkoliv mu to přímo neřekla až do jeho staršího věku. Jeho matka byla ponechána takto sama s malým životem, který by podle pravidel Nebe neměl vůbec existovat. To do dnešní doby bohužel Damien neví. Dítěti bylo dáno jméno Damien, podle všeho jeho matky oblíbené jméno. Pokud si myslíte, že znáte historii Johanky plete se, mylně je napsáno, že zemřela ve svých 19 letech roku 1431. Reálně zemřela již dva roky předtím, ale tato chyba byla Nebem upravena tak, aby na ni lidé zapomněli. Johanka zemřela přesněji 30. května 1429 ve svých 32 letech, svého syna porodila ve 20 letech. Ale tohle není o Johance, takže nazpět k Damienovi…

Vyrůstal společně se svou matkou ve Francii, žití to nebylo zrovna lehké, když jeho matka slýchávala hlasy a velmi často jej nechávala u známých, když se rozhodla táhnout do boje, kam ji svatí posílali. Damien hodně času byl bez matky, ale vychováván byl rukou ženy, tudíž se není čemu divit, že nebyl nikdy dvakrát z kamene. Byl však velmi zmatený, když se mu později začaly projevovat schopnosti, které nebyly lidské. „Proč ostatní děti nemají moje schopnosti?“ Ptal se své matky jednoho letního večera, kdy unavená Johanka seděla na poli v hnědo-béžovém šatstvu, které pod sukní mělo kalhoty. Pohladila jej po vlasech, které mu padaly do modrých očí, které měl po ní. „Protože jsi můj malý andílek.“ Jako malé dítě se jí nesnažil nějak odmlouvat, jen se často chytal její sukně a nohou, tak jak to klasicky malé děti dělají. „Půjdeš zase pryč?“ Pozvedl obočí a držel se jí za rukáv. Pro Janu to nebylo nic lehkého, nechávat malé dítě samotné doma, nebo jen u sousedů, kteří jí i přes pomluvy byli ochotni pomoci a často samotného Damiena vydávali za svého, aby jej uchránili před krutými slovy bezvěrců.

Johanka se kromě služby Nebesům věnovala lovení, sem tam pověděla mladému chlapci o jeho otci, jaký je, jak vypadá a že co dokáže. Věřila tomu celým srdcem. Jednoho dne, když byl o něco větší a rozumnější, pokud to dítě o věku šesti až sedmi let ve středověku dokázalo, vzala jej na kázání jeho otce, tehdy jej tam Damien na tu dálku viděl, Johanka Walonovi nikdy do očí neřekla, že je to jeho syn. Nikdy za ním nepřišla a neukázala mu ho, nevnutila mu jej. Občas slýchával, jak se máma bavila se sousedkou, které říkal Damien ‚babi‘, že jeho otec na něj čas nemá, že možná ani nikdy mít nebude ani a že není třeba, aby ho viděl. Damiena to tehdy mrzelo, ale doufal, že otce uvidí, aspoň jednou z očí do očí, ale nestalo se tak.

Vyrůstal mezi lidskými dětmi, nucen schopnosti potlačovat a nevyužívat je před ostatními, příliš nechápal, proč se mu to děje, proč se umí přemístit z jedné strany na druhou, aniž by musel pohnout nohami. Sem tam si toho děti všimly a jaké umí být? Kruté. Ale ostatně takové byly vždy, tudíž se s tím musel ztotožnit, že si jej dobíraly. Byli ta i tací, kteří jej měli rádi. Ale to byly děti z ulice, ty k němu vzhlíželi, neboť se s nimi bavil i když je dělil velký skok v postavení tehdejší společnosti.

No nestalo se, vlastně o něm vždy slyšel jen ze slov matky a taky ho viděl jednou ve výše zmíněném ‚kázání‘, které si příliš nepamatoval. Bylo tam na něj moc lidí, takže se soustředil jen na hlas matky a koukal, kam mu řekla. Bohužel lidi si pokoje nedali s nenávistí vůči jeho matce a jednoho dne, když byla na výpravě, se nevrátila. Tehdy mu říkala, že se vrátí brzy, ale den za dnem a máma nikde. Jednoho rána se dozvěděl, že má být poprava…poprava jeho matky. Nevěřil tomu, tehdy se na náměstí rozběhl ze všech sil, chtěl křičet, ať o nedělají, že jeho matka není vinná, že jen dělala, co se jí řeklo, že vina je jinde. Ale nemohl, jeho hrdlo se sevřelo, oči zalité slzami a vzlykal. Sousedka, jej chytil za paži a stáhla k sobě. Trhal sebou a díval se matce přímo do očí, ta stále s hlavou vzpřímenou a hrdostí v očích. Ale také si všimnul, že v jejích očích je něco navíc…něco co mu říkalo, ať je silný a že ji to mrzí. Když ji oheň začal pohlcovat, klečel na náměstí mezi lidmi, oči mokré od slz, jen přes nohy spoluobčanů viděl, jak oheň požírá dřevo i jeho matku. Cítil bolest, kterou pravděpodobně nic nenaplní, protože ztráta někoho, kdo byl pro něj středem vesmíru je nenahraditelná.

Musel žít na ulici sám, protože jeho ‚babička‘ se na něj vykašlala, nevěděl, že jim Johanka platila a dítě zbylo na ulici samo. Doba to byla zlá a poslední co mu řekla bylo: „Mám pět hladových krků, další nepotřebuji, běž se modlit k Satanovi stejně jako tvoje matka!“ Rozhodně nic hezkého to nebylo, Damien měl štěstí, že byl květen a čekalo jej léto, tedy nemusel hned čelit zimě. Přidal se ke skupince tehdejších dětí, které znal už z doby dřívější, když jim byl schopen dát něco z domu, ať už šlo o jídlo či deky. Teď na tom byl s nimi rovně, nebyl nic víc, ani nic míň. Ve skupině byly také děti, které přišli o rodinu díky církvi a králi.

Pět let žil jako ubožák a sirotek na ulici, než se začal stavět na své nohy a práce, kterou sem tam dostala pro něj přestala být málo. Snažil se celou dobu vystopovat svého otce, aby mu řekl, kdo je, čekal nejspíš, že by mu pomohl. Ale nemohl jej najít, jako by se něm slehla zem. Proto brzy v 17 letech naverboval do vojska krále a rozhodl se za svoji zemi bojovat, případně i padnout. Přeci jen jako voják měl už větší možnosti, co se peněz týče. Ale risk taky nebyl jen tak, jenže, když si chtěl dopřát trochu teplého jídla a čisté šatstvo, musel pracovat jinak než na opravách domů. Protože do pořádné práce jej nechtěli, neboť měl jen základy učení, a to se jim nehodilo.

Byla krutá zima, když se tehdy v plné zbroji střetly dvě vojska na poli, kdesi roku 1434. Byl to zase nějaký střet Stoleté války, která ne a ne skončit. Utkal se s muži na koních, tehdy se mu povedlo vyváznou živý, ale celou noc nemohl na bojišti zamhouřit oči, když viděl hrůzy války. Celé tělo jej bolelo a on měl pocit, že se rozpadne na kousky. Tehdy ještě nevěděl, co je to regenerace, která mu tělem procházela, ale neměla takový účinek, jaký by byl třeba. Druhého dne se svým oddílem vyrazil do lesů, pronásledovat vojáky, kteří před nimi utíkali. Byla to chyba, velmi velká chyba. Pobízel koně, aby stihl muže chytit, dřív, než překročí řeku a bude mít výhodu, ale zapomněl se dívat kolem sebe. Když mu v ten moment proletěl jeden šíp kolem hlavy a druhý se mu zabodl do ramene, až jej tou silou a zmatkem shodil z koně. Padl do ledové vody, ale stačil se tehdy ještě zvednout, aby mohl čelit útočníkovi s mečem. Ale v boji jej zasáhlo dalších několik šípů, tehdy se odporoučel do ledové, mělké vody a sledoval jen, jak jeho protivník odchází dokončit i vojáky ze strany, kam patřil i Damien. Využil toho a odplazil se z říčky bokem, bohužel daleko ne, protože byl unavený ze ztráty krve. Pomalu se posadil a snažil se zahřívat, hleděl na odraz ve vodě a nechal, aby jej panika pohltila. Tohle je jeho poslední den…den, kdy kráčel po zemi. „Znovu se setkáme matko.“ Špitnul.

Možná to byl Boží zázrak, nebo tak něco, když se tam před ním objevil muž ve zbroji a nabízel mu pomoc. Hodně zvláštní co? Upřímně to bral jako zjev, když se prostě už chystá na onen svět, ale poté co odpadl a probudil se nahoře, byl ještě víc zmatený než předtím. Už se na něj nedíval jen jeden člověk, ale hned čtyři. Dva vysocí a dva o trochu menší, všichni se tvářili rozpačitě a Damien na ně jen vyjeveně hleděl. Bylo toho hodně co museli probrat, ale nakonec jej mezi sebe vzali, ačkoliv každý na to měl jiný názor. Zjistil, že je živý, což bylo matoucí, a ještě chvíli matoucí zůstalo. Ten, co jej zachránil byl Michael, pak zde bylo jeho dvojče Gabriel, který jako dvojče nevypadal. Pak zde byl Uriel a Rafael, archandělé obecně pro něj byla nová věc, ačkoliv mu o Michaeli matka říkala, no nikdy mu neukázala kresbu, sama jej neviděla.

Začal se v Nebi učit všemu, co zrovna podle archandělů bylo důležité. Například Uriel jej učil jazyku andělů, který pro mladíka byl první, a ne zcela poslední neznámou. Velmi rychle jej do chumlu toho, jak být anděl vtáhli, aniž by měl šanci říci béé. Neodmlouval, nemohl uvěřit tomu, kým je, hlavně, když mu jednoho dne Michael poskytl možnost roztáhnout křídla, spíš místo radosti, skončil v bolestech, které ho složily do bezvědomí. Probudil se až později, od té doby nechtěl křídla roztáhnout. Vlastně do teď je to pro něj něco nemyslitelného, jelikož křídla jakž takž vytáhne rychle i když v bolesti, ale zatáhnout je? Oh Bože. Michael tento problém velmi brzy vyřešil, neboť chlapci poskytl dar, který mu s tím měl pomoci. Nebylo to vše jen tak, možná se to zdá jako idylka, že mohl křídla roztáhnout jako ptáček…ale nebylo to dobrovolně. Rozhodně na něj byl vyvíjen tlak, proč? Až tak vadný anděl snad být nemohl, a to asi popohnalo Michaela k tomu, aby chlapce donutil křídla vytáhnout. Kromě toho, Damien na sebe strhával pozornost ostatních andělů, což samotného Michaela v klidu nenechalo, kteří byli snad i zmatení, že nedokáže jako anděl křídla roztáhnout. Byť být andělem je povinností míti křídla. Ostatně anděl bez křídel? Kde by to byl…hlavně bez křídel je teleportace nemožná, ano Damien je má, nepřišel o ně, ale taky místo přesného boku, kam by chtěl, by se mohl zaseknout o 3 kilometry dál.

Rozhodně tohle byl pro ještě nedávno malého kluka, velký krok kupředu. Začal růst jak psychicky, tak i fyzicky, vlastně výškou roste pomalu pořád. Ve svých osmnácti měl už metr osmdesát. Doteď neví, po kom přesně tu výšku má, kdyby věděl, že je nephilim, možná by mu došlo, že jejich schránka je dělaná na míru předem, už když jsou mrňaví v břiše matky. Michael jej během života v Nebi začal učit schopnostem, které se u něj vylouply jako ořech ze skořápky, celkem brzy, neboť samotné vibrace Nebe mají na andělské bytosti jiný vliv než na lidské duše. Nedá se s jistotou říci, zdali byl Damien dobrý nebo zlý žák, pokud to chcete vědět, tak se zeptejte archandělů. Uriel Vám s jistotou řekne, že je to nevychované děcko. Mohli si za to sami, docela jej rozmazlili, neboť se kdysi stal z chudáka na anděla přes noc. To se nestává jen tak.

Když nabyl prvních 200 let už se neučil základům, dávno ne, ale učili jej trochu pokročilejší věci. Bohužel na Zemi měl přístup zakázán, a tak sledoval lidi jen z mraků a přes zrcadla, aby viděl, jak se daří těm, které kdysi považoval za kamarády. Občas se cítil osaměle, takže pokud neobtěžoval pracujícího Michaela, tak se potuloval s Gabrielem.

„Víš, že na zemi nesmím.“ Podíval se na vysokého archanděla, který se šibalsky usmíval. Sehnul se k němu a vycenil na něj zuby ještě víc. „Já taky ne, takže to bude naše malé tajemství. Michael tě učí nutným věcem, Uriel těm nudným…Rafael? Myslím, že dnes máš hodinu umění, takže, já ti dopřeju trochu zábavy.“ Poplácal jej po hlavě, než ho vzal opravdu na zemi, mezi lidi. Doba už to byla daleko jiná, než do které se narodil, ale přesto lidé potřebovali sem tam znamení, která by jim pomáhala s vývinem. Gabriel jej tehdy vzal na pole za farmářem, který obdělával zeleninu. Poblíž něj byla studna s džberem, Gabriel schopnostmi posunoval na dálku kbelíkem natolik, až se překlopil. Muž nadskočil hrůzou, div neskončil v mrkvovém záhonku. Damienovi tváře zrudly tím, jak zadržel smích, neboť museli být oba potichu a krčit se v obilí. - Takže přesně tomuhle ho učil Gabriel, něčemu, co dnešní děti říkají lumpárny.

Pobyt v Nebi není růžový, nemyslete si, i andělé zažili nespokojeného výrostka, který by mohl archandělům jednotlivě říkat tati, neboť ho vychovávali všichni, ale především nejvíce Michael, ke kterému Damien slepě vzhlížel (stále vzhlíží) tehdy by ho mohl poslat na smrt a šel byl, bez jediného slova. Ale když došlo na učení, někdy se postavil a šel si někam po svém, rozhodně ne za Bohem, tomu se velkým…velkým obloukem vyhýbal. Při jednom výletu za vyhýbkou od všech se dostal na zemi, neví přesně když už to bylo, ale narazil opět na svého pravého otce, který nevypadal nijak zarmouceně, nebo tak, že přišel před pár stovkami let o ženu, které jej milovala. Tehdy to Damiena nakoplo, jako občana prošlé vejce, co rozklepne do misky. Nikomu neřekl, že byl na Zemi, ale chtěl se přidat k výcviku vojáků, prvně ho odrazovali, ale fyzická zdatnost kluka nebyla k zahození. Takhle se mu povedlo se dostat k andělům, které trénoval Michael.

Když přeskočíme pár nudných století, kdy nesměl na zemi a trávil čas v Nebi, kdy občas skákal všem po hlavě, nebo opačně, tak se dostaneme k válce. Občanská válka v Nebi, to bylo pro mladíka zase něco adrenalinového. Už tehdy nevěděl, na čí stranu se postavit. Měl je rád všechny, ale postavil se za TOHO, kdo mu dal možnost žít. A zůstal na jeho straně do dnes. Začal využívat schopností, které jej naučili, aby mohl bránit ty, kteří stojí na jeho straně. Tedy straně, o které si sám myslel, že je ta dobrá. Upřímně kdo přesně ví, která strana je dobrá? Jenže to netušil, co se brzy stane…co rozpoutá konec světa. Gabriel uměl být drama queen, ale tohle bylo moc.

Válka byla krutá, lidé umírali, andělé taky a později i démoni. Nic, co by chtěl mladý anděl zažít, ale byl toho součástí, byl obezřetnější než dřív, kdy jej jako ‚smrtelníka‘ ještě postřelili šípy, kdy byl odkázán na smrt. No, nebylo to naposledy, kdy mu Michael kryl zadek. A chlapec se mu to snažil vracet loajalitou, kterou by si klidně vyryl do dlaně čepelí z nebeské oceli, aby na to nezapomněl. Což neudělal, neboť mu to vždy někdo vymluvil. Jenže, takhle situace se zvrtla, když se v nově postaveném městě, které bylo útočištěm pro lidi objevil Walon, ala tatík. Obavy jej pohřbily, ale dokázal se z toho zrodit jako fénix. Musel využívat myšlení, které mu bylo dáno světem tam nahoře, ale zároveň zůstat nohami na zemi. Neboť mohl být obětí kohokoliv. Přidal se k lovcům, ovšem vše dělal tak, aby o tom Michael nevěděl. Nesměl o tom věděl nikdo, koho Damien znal, byl by to risk.

Tak se dostal k Walonovi, který jej později osobně cvičil, neboť neměl ponětí, že je to jeho syn (což ho nezajímá do teď) ani že je to anděl. Damienu se tak dostalo dalšímu umu, který bohužel, neumí využít tak dobře, jak by mohl. Nejspíš nechce, neboť násilí není řešení. Velmi často před Walonem tvrdil, že je Adrian. Mladý muž, kterému Michael zabil rodinu, a tak prahne po pomstě. Sem tam se vůdce snažil zmást, aby si myslel, že je Michael jinde, aby jej ochránil. Je těžké se rozhodnout, zdali chce stát na straně otce pokrevního, který o něj neměl zájem, nebo na straně adoptivního otce, který ho vychoval jako vlastního.

2067

Během života ve městě poznal mnoho lidí, kromě Gabriela, který sem chodí jako typický občan a ten bohužel nejde nazvat novinkou. Seznámil se s mladou lovkyní Annou, která se mu líbila, byla přímo vhodnou kandidátkou na kamarádku, neboť byl Damien velmi často sám, či v přítomnosti archandělů. Kdo ví, kdo to chtěl či ne, poté co Anna postřelila Gabriela se vše otočilo v jeho neprospěch. Pochopitelně i v neprospěch Anny, která to odnesla daleko hůř. Damien se chce postavit tomu, co jej donutilo odejít. Má v myšlenkách jediné, to, že pravděpodobně zradil Michaela a taky Annu, která mu důvěřovala.

''Lidstvo je jeden z moha důvodů, proč andělé existují. Je důležité stejně jako rodina,kterou nemám.''

Abilities

  • MANIPULACE S MYSLÍ (Aktuálně nejsilnější - časem se změní, až se vyvinou všechny schopnosti)

  • LUMINOKINEZIE

  • PYROKINEZIE - White fire - neumí zatím - neví o ní

  • CHRONOKINEZE - neumí zatím - neví o ní 

  • EMPATHY - neumí zatím - pociťuje její známky.

Angel Form

Andělská podoba Damiena? Velmi záhadně nezáhadná věc, jelikož tento anděl dlouhou dobu netušil, že je nebeskou bytostí, nevypěstoval si lásku k brnění a ani pod rukou archanděla Michaela tomu nebylo lépe. Jak jej vidíte obyčejně, tak ho můžete potkat i v Nebi s tím rozdílem, že buď vypadá jako totální bezdomovec, nebo jako by ho archandělé nutili jít na focení rodinné fotky.

První z jeho typického vzhledu, který můžete potkat je ‚obyčejný civilista‘, což se s postavením anděla dost bije, ale nechme to na něm, však je to jeho věc. Vypadá jako zloděj a možná i pirát v jednom, nosí dlouhý kožený kabát, který mu sahá cípy až ke kotníkům a uprostřed je rozseknutý, aby mu dopřál volnost, když někam poleze. Tenhle typ oděvu nosí i na Zemi, k tomu má šedé tričko a kalhoty tmavě hnědé až černé barvy, od kolen dolů je překrývají šněrovací vysoké boty s maličkým podpatkem. Na krku se mu vždy houpe přívěsek od Michaela. Jeho vlasy jsou v nebeské podobě o maličko světlejší a vypadá mladší, je hladce oholený a vypadá pomalu jako dětská prdelka. Kabát má na předloktí zpevněný brněním z oceli, které tvoří nátepníky. Velmi často nosí kožené rukavice. Čepel se od té na obrázku liší.

Jeho druhá podoba, upraveného dítka, byla nejspíš práce jednoho z archandělů. Nic moc se na jeho vzhledu nezmění, jen vlasy má více učesané, nosí bílou ozdobnou košili s fiží kolem krku a krajkovými rukávy. Jeho prsty jsou obnažené bez rukavic, na košili má cosi připomínající sako, a to je zakryté koženým kabátě či rouchem? Bůh ví, co to vlastně je. Sahá to až na zem a má to nějaké to kilo, ale v zimě je to velmi teplé. Kalhoty má černé a k nim nosí elegantní nízké boty. Tento oděv není na venkovní chození, spíše na debaty ohledně lidstva, aby nevypadal jako pobuda. Hojně jej nosil v Nebi za doby žití s archanděly, před válkou. Dnes jej už tolik nenosí, vlastně, neví, kde to oblečení už má.

Pokud se zaměříte na jeho brnění, najdete něco, co nevypadá jako brnění tak úplně. Kovem to není pokryté skoro vůbec a většinu tvoří látka a kůže, Damien potřebuje všechno volné a mít možnost pohybu, přeci jen, je poměrně dobrý lezec a spíš na Vás skočí jako vrah, než by se utkal s mečem. Jediné části z nebeské oceli jsou následující – nárameník na pravém rameni, ochrany loktů a konce nátepníků co vedou nad ruku, části opasku, kryty kolen a ozdobné části na pásku, co drží onu část na jeho rameni. Taky nějaký malý detail na jeho botách. Jinak má na sobě upnuté tričko mahagonové barvy, tmavě hnědé kalhoty a vysoké boty ke kolenům. Ochranné prvky kůže, co začínají jako chrániče na holeni se táhnou v územím pruhu až nahoru k opasku u kalhot. Zde má kromě hlavního pásku taky pásek s různými kapsami, kde nosí první pomoc, nějaké léky, kulky do zbraně a pod pláštěm má i zbraň. Na tom má plášť, co zakrývá jen jednu část jeho těla, zapínání má na pravé straně na drobné přezky. Tento plášť či kabát, je z lehkého materiálu, ale je prošitý nitkami z nebeského kovu, aby se nedal jen tak lehce protrhnout. Na vrcholku tento kus oděvu má normálně navlékání přes hlavu a rukávy. Na rukou nosí kožené rukavice. Čepel je opět odlišná od obrázku. Podle svých slov si brnění nezaslouží. 

Damienova křídla jsou lehce šedá a matná, na světle však mají lehký modrofialový odlesk. Jako nephlilim by mohl mít víc párů křídlem, má jen jeden, jeho křídla jsou celkem velká. Nejspíš mu vynahrazují to, že jich nemá více. Díky bolesti jakou trpí při jejich vytažení i zatahování to nedělá tak často, nejvíce při obraně, vyděšení a nebo prostě, když už se nedá a musí odletět jako typický pták, občas při přemisťování je nucen křídla vytáhnout.

Other

  • Vlastní zbraň do které se dají vložit náboje s prachem který je k nebeského kovu, či svěcená voda.​

  • Přívěsek který mu zlehčuje funkci křídel.

  • Damienova aura voní různě, díky empathy ale základní vůně je cítit zelenými jablky a hruškou. 

Revards

10.png
25 (1).png
50 (1).png
100.png
2064 (1).png
2065.png
2066.png
2067.png
akce#1.png
bottom of page