Characteristics

Možná jste slyšeli, jak jej někdo nazval bídákem, bastardem, psychopatem, idiotem, vrahem či prostě jen magorem. Ale jak můžete nazvat někoho jedním slovem, když jej ani pořádně neznáte? Každý slyší jen to zlé, ale nikdo nevidí, že je bratrem, sourozencem, otcem i učitelem.

Gabriel nebyl v minulosti takový, jakým je dnes. Bohužel na něm život zanechal jizvy, které se už nezahojily a dostaly se až k srdci. Vyrůstal mezi bratry jako typický archanděl, tudíž si zvykl na luxus Nebe, ale taky na zákony, které mu byly kladeny na mysl. Jenže okovy tíží všechny, jeho brzy po vzniku světa začala tíži náklonost Boha k jeho bratrům. Zejména ke dvojčeti, kterého měl otec vždy raději a věnoval mu jméno, které znamená Bohu podobný, na rozdíl od Gabrielova Bůh je má síla. Vždyť jejich otec měl být silou všech andělů. Záviděl bratru jeho vztah s Bohem, ale nikdy nic nenamítal, nikdy se neotočil k bratru zády, neboť by se tak podrobil závisti a to nechtěl. Hlavně, jak by se mohl otočit ke svému dvojčeti zády?

Gabrielův původní boží návrh byl stejný jako vzhled Michaela, vždyť mít dva stejné syny, kteří budou vládnout boží silou, by bylo úžasné ne? Meč a štít. Tak byste je mohli nazvat, nejen dřív i teď, Michael byl štít a Gabriel meč. Tohle blond stvoření se však dlouho nechtělo svému bratru podobat, protože nikdy nepocítil stejnou lásku, jako jeho bratr, proto brzy svoji schránku upravil. Světlé vlasy ztmavly a prodlužily se, oči mu zůstaly, ale vždy byly odlišné od Michaelových, byly chladnější a vypadaly jako krystaly tanzanitu. Tak temně modré, ale přesto jasné, že by se v jeho očích dalo utopit stejně jako v hlubinách moře. Jeho bílá křídla ztmavla na havraní modř, kdy z vrchu jsou temně černá leckdy lehce matná s odlesky do modra a fialova, zevnitř je pak barevnost jasnější. Vypadal najednou jako úplně jiná strana mince, vymykal se sourozencům a představě Boha.

Gabriel vždy obdivoval boží stvoření, sám některá tvořil, no otec z toho ne vždy byl nadšený, neboť takový ptakopysk překvapil i Boha, natož lidstvo. Přesto tohoto tvora nezavrhli, na rozdíl od Gabriela, který neměl podporu modliteb takovou, jako jeho dvojče. Gabriel byl považován za anděla smrti, Michael za spasitele a toho, kdo přinese vítezství božího řádu nad chaosem temnot. Přesto svého bratra miloval a miluje sourozenecky do teď, nejspíš je to i díky spojení, které mezi sebou mají. To, které pravděpodobně nelze zlomit, protože ani jeden neví jak a proč by to dělali, ale díky němu je stále válka v pohybu. Spojení jim dovoluje cítit emoce druhého, ale i bolest a zranění. Naučili se sílu spojení omezit, jelikož ve válce oba byli pod nátlakem a kdyby se každý sesypal pod ránou toho druhého, nejspíš by válka nebyla taková, jaká je teď.

Ačkoliv se tehdy změnil vzhledově, povahou to byl stále stejný Gabriel, ten, kterého bavily lumpárny i práce. Byl stále poslušným vojáčkem Nebes…počkat, nebyl. Pokud byste se zeptali jeho starého já, zdali byl vojákem, zavrtěl by hlavou, nikdy se za něj nepovažoval a nechtěl jím být. Nikdy nenosil brnění jako ostatní, nikdy nestál v pozoru… Miloval své bratry i boží stvoření, kterým porozuměl až později, když potkal ji, ženu, která mu ukázala světlo lidského života.

Kam ona šla, tam on byl jejím stínem. Láska je však cit, který dokáže zabíjet. Najednou neměl potřebu být žárlivý na lásku, kterou Bůh dal jeho bratrům, chápal, jakou lásku měl pro lidi. Gabriel ji ochutnal, podobně jako Eva a Adam kdysi jablko. Zachutnala mu, pohltila jej celého. Byl to jako sen, to nevědomí a bezvědomí, ta sobeckost milovat někoho víc než jiné, ten pocit však brzy přešel v bezmoc, když se jeho stvořitel rozhodl zničit co Gabriel tak moc začal milovat.

Tehdy se archandělem prohnal velký kus zlosti, která sebou urvala i část jeho psychiky. Tohle prázdné místo naplnila bolest, tak vznikla jeho ‚jizva‘ na duši, kromě té fyzické, kterou můžete vidět při bližším zkoumání jeho tváře, ale koho by si pustil tak blízko že? Nebo přesněji, kdo by chtěl Gabriela u svého těla. Kromě zlosti okusil pocit zapomenuté bolesti a žárlivosti, protože ostatní opět měli lásku a on o ni přišel. Nikdy však Michaeli nic ohledně toho nezazlívá, sám ví, že ani jeho bratr to neměl s Bohem lehké, proto si slíbil, že jej bude vždy chránit, neboť je to jeden z mála, který zná jeho temnou stránku, ale nikdy se k němu neotočil zády. (Kromě války.)

Gabriel utržil během života více ran, tyto psychické jizvy pohnuly jeho myslí natolik, že při bližším přezkoumání v sobě má špetku psychopata a taky kousek sociopata, ale tím to zdaleka nekončí. Jeho psychika je nevyzpytatelná jako počasí v Aprílu, kdy je jako sluníčko a během sekundy se přižene bouřka. Nic nevzniklo jen tak, vše se budovalo časem, stejně jako nenávist k lidem. Ach ano, obávaná nenávist, kterou chová k božímu výtvoru. Docela ironie. Hlavní důvod, proč je nesnáší je ten, protože jeho otec jedno dne odešel, aniž by řekl důvod a Gabriel to dal za vinu lidem. Ti celou dobu ničili zemi a chovali se nevděčně, nikdy nepoděkovali Nebesům za to, že vůbec mohli žít na tak dokonalé planetě, kterou pro ně vytvořili. Ach, už nevděčnost Evy a Adama byla dost, taky pak to, jak se chovali k jeho ženě, jak se dokáží chovat k bratrům. Bezvěrci, násilí…to vše.

Pokud vejde do místnosti, rozhodně jej nepřehlédnete, Gabriel patří k vyšším archandělům je jen o dva centimetry menší než jeho dvojče. Pravděpodobně tím, že si upravil schránku skončil na 198 centimetrech a váze kolem 85 kilo. Přesto hravě převyšuje Uriela natož Rafaela výškou. Pokud byste ho zachytili koutkem oka bez trička, všimli byste si, že má lehce sportovní postavu, na břiše se mu rýsují svaly, stejně jako na rukou. Nemá ani jedno tetování, ačkoliv žil během moderní doby sem tam na zemi, nepřišel tomu na chuť. Na jeho těle nenajdete žádný boží symbol, který by jej identifikoval jako anděla, nic takového nezískal. Nejspíš jejich samotná přítomnost a aura byla dostatečným ukazatelem. Ačkoliv jeho aura se docela hodně změnila, jediné, co bylo cítit vždy a bude je jeho nebeský oheň, tedy chlad a sem tam můžete narazit na zápach kouře. Také v jeho auře můžete cítit jakýsi dřevitý parfém s tóny moře a bazalky. Nejspíš podobně voní i jeho voda po holení, jelikož ho nikdy neuvidíte se strništěm starším dva dny, nejraději chodí s hladkou tváří, téměř jako dětská prdelka. Chce prostě vypadat dobře.

To se dá říci i o jeho stylu oblékání, archanděl byl vychován v luxusu té nejvyšší kvality, kterou si můžete představit, takže i jeho oblékání bylo vznešené a zůstalo mu to do dnes. Nejčastěji nosí tmavé barvy jako je černá, či sytá, tmavá modř a rudá. Ovšem nepohrdnul by ani bílou, kdyby nežil v době, jaké žijeme, přesto bílá patří do jeho šatníku v podobě košilí, které si hravě vytvořit v Nebi, neboť odtamtud pochází většina oblečení, co kdy měli. Jinak preferuje obleky a dlouhé kabáty, které se za ním táhnou, když někde agresivně prochází. Přesto preferuje v jednoduchosti i složité detaily, které jsou zejména zlaté výšivky. Boty na něm můžete nejčastěji vidět vysoké až ke kolenům, tedy šněrovací kozačky, které bývají součástí jeho brnění, ale pokud zrovna netáhne do boje, tak nízké polobotky. Velmi rád nosí lehký podpatek, aby dohnal výšku bratra. Ne, že by mu to nějak pomohlo, ale on si myslí, že ano. Vždyť ten rozdíl je banální.

Ale Gabriel je lehce egoistický parchant, který nenechá hanit svoje ego, natož ego dvojčete. Na to pozor! Ach, je to prokletí být tak vázán na svého bratra, přestože válčí, on stále věří, že se jeho bratr otočí na stranu archanděla. Zní to naivně? Takže, nejspíš má v mysli i trochu naivity, která ho stále drží v otěžích, jinak by rozhodně svého bratra zabil. Aspoň o tom v poslední době přemýšlel, protože se jeho postoj lehce změnil. Kromě toho není radno Gabriela vytáčet, pokud nemá v blízkosti nic, čím by Vás praštil, tak to udělá křídly.

Jeho křídla jsou krásná, na druhou stranu ohavná část jeho těla. Jsou nasáklá krví jeho obětí, kterým život zkrátil zrovna křídly. Jsou na dotek jemná, ale jednotlivá pera fungují opravdu jako projektily, pokud chce, dokáže zničit i kus stěny. Nejdelší pár křídel, které Gabriel má jsou každé po 5 metrech. Celkově má 7 párů křídel, tedy 14 jednotlivých křídel, tak nemá problém zabalit se do nich jako do deky. Pár, který dosahuje 2 m na každé straně ukazuje nejčastěji a je to na koncových perech vidět, protože jsou otrhaná a poničená, mohl by si je zregenerovat, ale nezajímá se o to. Je na křídla citlivý, jako každý anděl, takže se nedoporučuje na ně sahat, pokud už Vám je ukáže. Mohl by Vám za to poděkovat víc než rannou do obličeje, třeba tak, že by se Vaše hlava dala na cestu od těla. Takovou „jizvu“ by Vám asi ani nejlepší kosmetický chirurg nenapravil. (Od nejmenšího po největší křídlo: 60 cm, 100 cm, 150 cm, 200 cm, 350 cm, 420 cm, 500 cm.)

Když už jsme u těch jizev, kromě zmíněné jizvy na tváři, má několik jizev na duši metaforicky a taky těle. Pár drobných na rukou, od toho, kdy se čepel protivníků dostala přes jeho brnění, na zádech několik démoniích škrábanců. Možná byste jich našli víc, většina je z války na zemi, jen pár z Občanské v Nebi. Jednu schytal zde na zemi, když jej postřelila Anna. Nechlubí se jimi a schovává je pod brněním, které na něm vidět jde téměř vždy. Jen…vlastně vždy, jen jej má v záloze, neboť jej dokáže přivolat okamžitě. Brnění je elegantní, přesto vyzbrojeno k přímému střetu. Elegantně působí i Gabrielova ostře řezaná tvář, modré oči, výraznější ret s rovnou linií, hubený nos. Pokud se zrovna nenafoukne jako žába, má vystouplé lícní kosti, vždy záleží i na typu hry stínů a světla.

Ačkoliv si Gabriel hraje na necitu, má emoce také, sice je potlačuje, ale rozhodně je nevyhodil prvním oknem jeho bydliště ven. Zanevřel sice na lásku, ale ne na bratrskou. Mezi lidmi se prochází jako chladný král, ale přesto jej drásá, jak se k němu sourozenci chovají. Špetka pochopení? Pro něj? Ne.., od něj? Ne. Nechce chápat lidi, chce je zničit, aby donutil otce, aby se vrátil, ale zatím se mu to úplně tak nedaří, ačkoliv vyzmizíkoval hodně velké procento, Michaelova práce mu to hatí. Upřímně je v něm opět závist, protože lidé mají Michaelovu lásku, Uriel ji má taky, nebo spíš aspoň náklonost, protože to tak vypadá, že to skřípe i mezi nimi. Nezapomíná na žádného bratra, uvítal by je s otevřenou náručí, jen kdyby se ho nechystali bodnout kudlou do zad. Kdo ví, jak to bude dál, protože archandělova psychika se hroutí jako domeček z karet…válka je opravdu cítit ve vzduchu, stejně jako jeho hněv.

Story

Kdy Nebe přesně vzniklo ví jen Bůh, ale téměř okamžitě existovali andělé. Nejstarším z nich se říká archandělé. První dva, které otec stvořil byl Gabriel a jeho dvojče Michael, hned po nich Uriel a nakonec Rafael. Tito archandělé dělali svému otci společnost, stejně později s dalšími anděly. Rozhodně se jednalo o hezkou idylickou rodinu, která neměla žádné mouchy. Pomáhali tvořit svět, jak si jejich stvořitel přál. Brzy se však ukázalo, že Otec netvoří svět pro své syny, ale pro něco jiného. Začalo to zvířaty, které mladý Gabriel upřímně měl velmi rád, i on sám vytvořil nějaké, které jeho otec dohnal do dokonalosti. Gabriel totiž nebyl ten typický anděl, kterého vidíte s mečem. Ano, andělé jsou vojáci nebes, nikoliv děti s křídly, které mají holé zadečky. Gabriel tehdy na chlup stejný od Michaela byl už dostatečně rozumný, aby si uvědomil, že nechce být vojákem. Byl na to až moc elegantní a křehký, dá-li se to tak říci.  

Když vznikli první lidé, byl jim oporou, jak otec potřeboval. Rozhodně nebyl spokojen, že Lucifer musel padnout, protože miloval více svého otce. I jeho dvojče si odpor odneslo trestem, to pocítil i Gabriel, ačkoliv tehdy o tom nikomu neřekl. Jejich pouto byla jejich věc. Zapřísáhl se, že jeho bratrovi již nikdo ublížit nesmí a pokud tak udělá, potrestá jej. Pravděpodobně s tímto bratrem měl nejlepší vztah již od začátku. Stvoření lidstva byl pokrok, Gabriela zajímaly spíše lumpačiny, které lidem mohl tropit, poté co byli vyhnáni z Ráje. Tahle povaha byla v anděli už od narození, byl svým způsobem hajzlík, který se dokázal zabavit na škodolibosti u druhých. Nikdy však nikomu neublížil, pravděpodobně by jej za to Otec nemile vykopl do Spodního Nebe. Kam nikdy nechtěl, nejspíš jej to děsilo i. Tamní andělé byli šílené duše, které neměly nárok na schránku a pokud ji získali, nebyli tak čistí jako andělé z vyšších částí. Byli „zombie“.

Gabriel za svůj život na Zemi tolik nechodil, ne s posláním, vlastně se tam leckdy jen objevil jako jiný člověk, či posedl někoho a udělal co chtěl a zmizel. Většinou malé škodolibosti, ale i nápomocné věci. Lidstvo se muselo vyvíjet a pokud to nešlo, jak mělo, andělé nenápadně pomáhali, aby ‚jim nadřazené bytosti‘ nebyly neužitečné. Poznával však lidské podstaty a viděl, že ne všichni lidé jsou pokorní, někteří byli rebelové a jiní jen měli potřebu vystrkovat růžky, viděl v tom kousek svého padlého bratra Lucifera. Nejspíš to byla vlastnost, kterou ten ďábel v lidskosti podporoval, ale nikdy by neřekl, že jeho bratr bude takový, jak jej pozdější lidská rasa vykreslí. Ovšem poprvé dostal úkol až se svým bratrem, kdy museli zakročit v Sodomě a Gomoře. Lidstvo se stavělo proti svému stvořiteli a ten je nehal ztrestat božím hněvem. Tehdy viděl odvrácenou stranu svého bratra, vskutku ironické, když si uvědomíte, co napáchal Gabriel o několik desítek století. Gabriel tehdy stál na straně lidí, rozhodl se postavit proti svému bratrovi, který byl ve vzteku a afektu, který razantně zanechal na místě stopy. Avšak svého bratra nezradil, neublížil by mu, jen se jej snažil přimět uvědomit si co dělají. Páchají násilí ve jménu otce…zbytečně.

Gabrielovi zůstala i ve středověku lehká škodolibost, když škodil lidem, aby se jemně pobavil. Nikomu však nikdy neublížil, ale pomáhal jim ve válkách jako rytíř. Více méně ovlivnil války z dálky, když se lidem vrtal v hlavě, nebo použil svůj oheň a lidé to brali za Boží zjevení. Setkal se s různými králi, dokonce i s poddanými a jinými lidskými bytostmi, viděl jejich pýchu, pád, radost, žal.

Jednoho dne, právě na podzim, když zelená tráva vadla, listy tvořily barevné mozaiky na místech pod stromy se procházel brzy ráno po jednom bojišti. Noc předtím zde proběhla krvavá bitva, to dosvědčovala mrtvá těla vojáků, koní a jejich části brnění válející se ve vlhkém porostu po celém místě. Černí ptáci smrti, havrani se krmili na zbytcích, které našli, lákalo je cokoliv, co bylo zdánlivě stále teplé, vlastně na čemkoliv, co jim hostina nabízela. Gabriel stál v bílé košili ušpiněné na několika místech cákanci krve, která byla už z dálky patrně zaschlá, boty bořil do měkké hlíny nasáklé krví, bláto se mu dostalo i na kalhoty, ale co od boje očekávat? Že proběhne v čistotě? Nikoliv, den předtím pršelo, co jiného od podzimní Francie očekávat. Rozhlížel se kolem, zdali spatří nějaké přeživší, ale jediné, co tu žilo byli jen černí ptáci, přetahující se o zbytky. Vítr si pohrával s jeho delšími vlasy, stejně tak i s černým pláštěm, který byl celý na konci umazaný od hlíny i krve, jen se tak povaloval ze strany na stranu a vlál stejným směrem, kterým zmizel i vydechnutý obláček mlhy od Gabrielovy pusy. Mraky se na nebi honily jako divoké ovečky, které brzy svlaží zemi svými slzami, protože byli svědky této krvavé války. Král sice svoji zemi zachránil, ale kolik lidských životů za to muselo padnout? Stovky. Zavrtěl hlavou a rozhodl se vrátit do města.

Přemístil se, k hradu a blízkému městu za jeho hradbami to bylo pěšky daleko, přesto se objevil na obvykle prašné cestě k bráně města. Kamínky mu při chůzi skřípaly pod botami, sem tam se zabořil do hlubšího bahna, všechno tohle andělé v Nebi neznali, tu špínu země, věděl o tom otec? Věděl, kam je uvrhl, protože se k němu jednou obrátili zády, když ochutnali ze stromu poznání? Když prošel branou cítil to, co obvykle, negativní emoce, také zápach smrti – mor během války nebyl ničím nezvyklým. Kupodivu tu však onoho jezdce nepotkal, rozhodně to pro něj nevypadalo jako velká příležitost, těch bylo po světě mnoho. Minul jej poslíček na koni, který pelášil se zprávami do hradu, poznal to podle deky pod sedlem, na které byly barvy králova erbu. Zavrtěl hlavou, kam potáhnou vojáci tentokrát. Jeho pozornost však neulpěla na jezdci a konci dlouho, když mu odkryli skupinku jedinců, kteří si mezi sebou pohazovali s další, menší osobou.

Týrání a dobírání si jiných nebylo také nic nového, lidé měli v sobě zlost, ať už díky králi nebo situaci do které je dostal osud, nebo oni samotní. Přesto to Gabriela zaujalo, jeho chladné oči se zakously do celého dění. Malá osoba byla pohazována mezi muži, kteří vypadali značně omámeni alkoholem z nedaleké krčmy, přesně stáli asi tři metry od její stěny a oken, přes která anděl viděl dovnitř, přeživší vojáci pili a slavili. Jinak na ulici byl klid, neboť některé rodiny byly ponechány bez otců, ženy bez manželů. Válka nebyla řešení králových neshod s jinými provinciemi, archanděl se hluboce nadechl, neměl by se do toho motat, už se měl vrátit do Nebe, byl tu příliš dlouho. Ale doufal, že jej jeho bratr případně omluví a vymyslí si nějakou lež, když mu to poté Gabriel vysvětlí.

Když se vydal ke skupince, dokázal si všimnout, že ona drobná postava v kápi je vlastně žena, taková malá myška. To archanděla lehce nakoplo v žaludku, přišlo mu nechutné, jak se o ni přetahovali jako psi o kost. Došel k mužům a lehce si odkašlal, stále měl chování vhodné pro rytíře, ale na to opilí jedinci ihned nereagovali. Dokud mu omylem ženu nevrazili do rukou, archanděl ji sevřel rukami v kožených rukavicích za předloktí a přidržel si ji u těla. V ten moment měl jejich pozornost, viděl ten zápal v jejich očích, těch unavených vojáků, kteří spatřili tolik smrti, ale ne tolik jako on.

Abilities

• PYROKINEZIE – Blue fire – Gabrielova schopnost ovládání ohně není obyčejnou schopností, jak by si někdo mohl myslet. Jak by taky jinak mohl obyčejným ohněm napáchat tolik škod. Jakožto anděl ovládá Nebeský plamen, ale plamen není bílý ani zlatavý, ale je chladně modrý jako jeho oči. Odlišuje se od normálního lidského ohně i tím, že je chladný jako led a nehřeje. Dokáže člověka popálit tak, že zranění vypadá jako omrzlina s puchýři od spálení. Gabriel je proti vlastnímu ohni imunní, proto jej často používá jako zbraň na blízko, kdy v ruce vytvoří ohnivou kouličku, či oheň nechá plazit se jako had. Často jej můžete vidět si přivolat brnění tak, že se oheň plazí po Gabrieli a nechá vždy za sebou kus brnění. Je to je spojení přirozené schopnosti přivolání brnění a jeho ohně, nic víc. Síla ohně je matoucí, někdy dokáže bytosti sežehnout na prach, jindy je ničící tak, že prorazí i stěny budov. Naopak, leckdy slouží jen jako ozdoba či štít anděla. Ale tak či onak je to velmi nebezpečná věc, která má své slabiny. Pokud se střetne se svatým a pekelným ohněm, exploduje. Nedokáže zastavit ostří vyrobené z ledu, jeho schopnost ohřevu je mizivá, Gabriel by musel vynaložit příliš moc energie. Ano, zapaluje tím cokoliv, ale jemu je teplo k ničemu. V sídle mu hoří Pekelný oheň s Nebeským, aby udržoval teplotu pro lidské přívržence. Gabriel v nynější době nepoužívá sílu ohně, kterou použil během velké války. Za A energeticky není už tak stabilní jako byl, díky Mramorování, ale taky by musel vynaložit až moc energie, a to by jej mohlo uvést do oslabení.

• PAIN – Příliš často tuto schopnost nevyužívá, spíš, pokud by někoho chtěl mučit. Schopnost umožňuje způsobit druhým bolest bez toho, abyste se museli oběti dotknout. Vyžaduje to však mít neustále svoji oběť před očima. Od lehkého bolestného píchání v nějakém svalu, Vám může způsobil bolesti podobné lámání kostí, ničení vnitřních orgánů. Tento typ schopnosti neničí tělo fyzicky, ale rozkládá psychiku, pokud jej využijete na někoho opakovaně. Vyžaduje cvik a také viditelnost terče, také znalost anatomie, jinak není složitá.

• POWER REPLICATION – Pokud jeho soupeř ovládá určitou schopnost, kterou mu předvede, dokáže replikovat tuto schopnost a využít ji proti soupeři. Pokud je schopnost příliš silná, tak by mohla poškodit toho, kdo ji replikuje. To se týká níže postavených. Gabriel tuto schopnost nevyužívá, vlastně neví, zdali ji použil. Schopnost dokáže svému nositeli napodobit i například zrychlené léčení, pokud ji majitel nemá. Schopnost se omezuje na jeden útok či na maximálně dva za sebou následující, je totiž energeticky náročná. Také si nemůžete přivlastnit schopnost na delší dobu či víc schopností najednou.

• MANIPULACE S MYSLÍ – Archandělem hojně využívaná k změně myšlenek, přesvědčení o spolupráci atd. Může člověku takto ukázat i svoje myšlenky.

• DREAM WALKING – Pokud usnete v jeho blízkosti, může se vkrást do vašich snů a místo příjemného oddechu Vám přivodí noční můry. Může člověku takto ukázat i svoje myšlenky.

Angel Form

Identická podoba – Jak bylo řečeno, Gabriel je dvojče Michaela a taky vypadal při vzniku kompletně identicky. Ale jakmile začali růst pokoušel se to upravit a pozměnit, proto taky vypadal lehce odlišněji, vlasy mu začaly tmavnout u kořínků, nebyly tak jasně ozařující jako Michaelovy. Obočí bylo také tmavší a rasy se vyjasnily. Ostatně podobnost v jeho nynějším vzhledu schránky s tím minulým může hledat jen blázen, maximální jeho oči jsou stejné, ale jinak vypadá úplně jinak.

Volnočasové brnění – Nelze to nazvat úplně brněním, ale měl to ve válce mnohokrát. Gabriel si totiž na brnění jako takové, které můžete vidět na kresbách ze středověku nepotrpí. To už radši riskne zranění, než by vypadal jako opancéřovaný vůz. Tento ohoz se skládá z dlouhého kabátu až na zem, kdy má rozparky u každé nohy, ty jsou oděné do tmavých, přiléhavých kalhot a konce nohou mizí ve vysokých botách na šněrování s mini podpatkem. Kabát je celý černý, nahoře je více vypasovaný a detailně zdobený stříbrnými dodatky. Které jsou složeny z pruhů vedle sebe běžících dolů a lámajících se v polovině vrchní části kabátu. Na zádech se pak táhne jeden velký pruh od vrchu dolů. Součástí kabátu je i vysoká límec, pod kterém má černé tričko s vysokým límcem, možná něco jako rolák. Jako obvykle je součástí toho všeho i doplněk – rukavice.

Brnění – Nejznámější typ oděvu, který na něm můžete vidět. Přiléhavé brnění, které umí přivolat a plazící se oheň po jeho těle zanechává za sebou kusy brnění. Barevná kombinace je pro archanděla vyhovující a ladící ke křídlům, tedy černo modrá. Začneme tedy hezky odspodu – vše začíná botami, které sahají pod kolena, jsou opět na šněrování a kromě tkaniček, jsou zdrobeny detaily ze zlata, různé ozdobné tvary, které můžete často vidět na rámech obrazů. Tyto ‚tvary‘ má i různě jinde po brnění. Od vršku bot, se táhnou jeho nohavice, které jsou skryté v botách. Na každé nohavici je ozdobný modrý prh látky, také v úrovni boků ozdobné detaily. Které navazuje na jeho vrchní část brnění, která se skládá z kabátu, který má delší část vzadu – připomínajíc frak, přesto to, co mu visí za nohami je připevněno k ozdobné části v pase, která tak vytváří iluzi sukně. V pase má pouzdro na čepel, kterou lehce přivolá a několik nožů skrytých pod ‚sukní‘. Hrudní část je hodně zdobená zlatem, výšivkami a kamenem. Patří k tomu i nárameníky a nakonec cosi, co lidé nazývají falešnou svatozáří, je to více méně jen vyšší límec tvořený z ozdobných prvků a látky. Na čele leckdy nosil na začátku války onu korunu, které se říká ‚cold  crown‘ podle jeho následovníků je tvořena z křišťálu a ledu. Součástí toho všeho jsou rukavice, jejich konce jsou zakončeny drápy z Nebeské oceli.

• Dýka a druhá - Jedná se o klasickou slitinu nebeské oceli a zemského kovu, zlata i mědi, stejně jako jeho čepe se dýky objeví kdykoliv v Gabrielových dlaních, je li třeba ač by byl od nich vzdálen mnoho mil. První dýku uzmul již zesnulému anděli, druhé dvě vlastní odjakživa.

• Čepel je stará jako samotný majitel, ukončil jí mnoho životů ať už lidských, či andělských a démony počítaje. Jedná se o čistou nebeskou ocel, která byla pro Gabriela vytvořena na míru. Září modře, díky Gabovým schopnostem.​ Během života měla více podob, ve středověku vypadala jako meč. 

• Křídla

Other