To the moon and back...

Bio

Matka: Minerva Black – Její biologická matka, nevzpomíná si na ni.
Otec: Julius Black – Biologický otec, nevzpomíná si na něj.

Adoptivní matka: Margaret Benett – Marge si k sobě Katherine vzala v jejích sedmnácti letech z dětského domova. O její minulost se nikdy nestarala a raději si pro ni vymyslela svůj vlastní příběh. Samotná Katherine však zatím po své ztracené paměti netoužila. Margaret se ji postarala o dobrou práci a přenechala ji svůj byt, když se přestěhovala do menšího. Mají spolu velice blízký vztah.

Orientace: Heterosexuál

Práce: Knihovnice

Characteristics

Katherine je milá optimistická osůbka s velikánským srdcem. Miluje smích, a ještě raději má, když se smějí všichni okolo ní. Ona sama může být nervní, smutná nebo jakkoli rozhozená, ale uvidí-li někoho, kdo je na tom podobně, i přes vnitřní nepohodlí se dokáže na daného člověka energicky usmívat, a nakonec na něj tu svou optimistickou náladu zkrátka nějak přenést. Nejdůležitější je pro ni první dojem, a tak jen málokdy uvidíte na její tváři smutný výraz, naopak, abyste ji viděli smutnou, plakat ji, nebo nějak chytit depku – museli byste jí být opravdu blízko. Tuhle svou tvář totiž příliš často neukazuje. 
Snaží se vycházet s každým a za každých okolností, chyb, které udělá lituje ještě dlouho po dané události a je jedno zda to opravdu bylo její vinou nebo ne. Má tendence brát si na sebe i vinu ostatních, kteří danému člověku ublížili a často jí to tak velmi drásá její blonďatou dušičku. Působí dojmem panenky, kterou lze snadno získat i ranit. Ovšem opak je pravdou a často se stane, že jen tak někomu nevěří, pokud jí člověk nepřijde na první pohled sympatický. Pokud jí člověk nepřijde sympatický, nějakou tu dobu trvá, než si k němu její důvěra najde cestu.
Nepatří ani k těm dívkám co by se po zvýšení hlasu krčili v koutě, to rozhodně ne. Její hlas má až překvapivou sílu a sama dokáže být drzá a velmi tvrdohlavá, když chce. Nebojí se říct svůj názor, nebo naopak s něčím nesouhlasit. A tak to bude do doby, než ji přesvědčíte o své naprosté nebezpečnosti a že sednout si a kývat hlavou je to nejvhodnější řešení. 
Pokud si získáte její důvěru a část jejího velkého srdíčka, stane se pro vás tou nejlepší a nejvěrnější kamarádkou, bude za vámi stát a pomáhat vám, jak jen bude moct. I na telefonát uprostřed noci vám odpoví kladně, i kdyby šlo jen o výběr oblečení na druhý den ráno. Energie ji nikdy příliš nechybí a když náhodou ty své baterky vybije, k nabití ji postačí nějaká optimistická a milá bytost.
Ovšem pokud si získáte celé její srdce, dostane se vám něco, co nikdo jiný nedostane. Její naprosté oddanosti, věrnosti a upřímnosti, kdy vám řekne úplně všechno, co jen budete chtít o ní vědět. Splní vám každé přání, které bude moct a co víc, bude vás milovat přes všechno to špatné i přes to dobré, bez ohledu na to, jak moc budete pro okolí špatní a zlí, ona si ve vás najde vždycky to dobré, kvůli čemu se do vás zamilovala. 
Jejím velkým nepřítelem je alkohol – po něm opravdu ztrácí zábrany a mluví a mluví, zkrátka v jednu chvíli by s vámi nejraději strávila vášnivou noc a v druhé je schopná vést plynulý rozhovor o tom, kolik barev má kaleidoskop. Ovšem někdy jen hodně mluví, o všem, o čemkoli a s kýmkoli – proto se svého nepřítele snaží držet dál od těla. Naopak jejím velkým přítelem je zpěv, herectví a jahody s čokoládou – po tom by se snad mohla utlouct. Jahody byly vždy její velkou láskou a kdokoli, kdo chce vidět dětské radostné jiskry v jejích očích, stačí aby jí do rukou dal jahodu máčenou v čokoládě a ona bude opravdu šťastná jako bleška v kožichu bernardýna. 

Story

Katherine Benett – původním jménem Katherine Black – se narodila 14.ledna v místní nemocnici. Díky nesmírné péči svých rodičů byla už odmalička tak trochu vyčleněná z davu – hlavně tím, že byla o dost vzdělanější než ostatní děti v jejím věku. Sama tehdy upřednostňovala knížky před hraním si v pískovišti. Matka jí předčítala každý večer, ne z pohádkových knížek, jak tomu bývá zvykem, ale z učebnic. Rok před nástupem do první třídy jí její matka začala učit – číst, psát a počítat. Dokonce kvůli učení vynechávala i školku, což by vysvětlilo nepřítomnost přátel v jejím životě, ani slovo prázdniny pro ni neexistovalo. I přesto to Kath bavilo, ačkoli jí přátelé po určité době začali chybět, ale díky své matce, která jí neustále tloukla do hlavy, že přátelé jí v životě nepodrží se smířila s tím, že její náplní života bude pouze učení. Konečně nastal čas, aby nastoupila do první třídy, zpět mezi své vrstevníky, a i když své přátele ztratila a neměl ji kdo podržet, hodlala si je znovu najít. Jenže její matka se do toho opět vložila po svém:

"Na první třídu je moc dobrá, odmítám ji dát mezi ty nic neuměly!" touhle větou končila hádka v ředitelně jejich školy, po které nastal kolotoč rozdílových testů, které dívenka sice zvládla obsahově, ale netušila, proč je musí vůbec dělat – nakonec je ale přiřadila k tomu, že takové testy musejí dělat všichni ti, kteří chtějí nastoupit do školy. Prvního září, pak ale nastoupila, místo mezi prvňáky a své vrstevníky, mezi o dva roky starší děti. Jako každé malé dítě mezi staršími se necítila dobře a jak se dalo čekat, studovat ve třídě kam nepatříte pro ni bylo o dost těžší – s matkou strávila nad učebnicemi opět celé odpoledne a volný čas stále neexistoval.

S jejím postupem do vyšších ročníků nátlak ze strany rodičů, hlavně její matky, dosti zesílil, a i když nosila na testech samé jedničky stále to nestačilo, jakmile jednou dostala hvězdičku, musela ji dostat už pořád, jednou podtržená známka a pak dvakrát – musela nosit stále tu nejlepší známku – nic míň – což znamenalo studovat o moc víc, než učitelka vyžadovala. Díky tomu neměla kamarády ani ve své třídě – nikdo se nechtěl bavit s "prckem" anebo "šprtem", jediné, co by chtěli bylo opisovat domácí úkoly, a hlavně radit při testu, což bylo výhradně proti výchově, kterou si Kath prošla. Zastávala své ideály a ideály své matky tak dobře, že i když se objevil někdo, kdo by se s ní chtěl kamarádit alespoň „na oko“, spolehlivě jej odehnala. Volný čas, který se sem tam naskytl, mohla trávit čtením knih, což byla jediná zábava, kterou jí její matka povolovala.

"Knihy nás učí a dělají nás moudřejšími." to byla oblíbená věta její matky a v jejich knihovně nebyla jediná pohádková knížka, nebo jakákoli beletrie – byly to odborné knihy od uznávaných profesorů, fyziků a vědců – a když nesehnali nějakou novou knihu, musela číst tu, kterou už předtím přečetla. Unavovalo ji to. Čím dál tím víc a víc. A čím byla starší tím více toužila po svobodě. Po něčem, co by ji dovolilo roztáhnout její pomyslná křídla. Hledat si vlastní cestu a směr. Striktní výchova ji držela příliš na krátkém vodítku a utahovala ji smyčku kolem krku. V šestnácti se rodičům vzbouřila, rozhodla se utéct, a i když sama věděla že je to velice nelogické rozhodnutí, byla pevně přesvědčená že je to to jediné řešení na její situaci.

Odešla v noci. Mířila ven z města, chtěla odejít pryč. Někam daleko odsud, kde by ji rodiče nehledali. Ignorujíc celých šestnáct let svého života, kdy se učila o tom, kde to je a není bezpečné a co se vlastně nachází za hranicemi chráněného města. Celý incident i uplynulý život zůstal v oparu kdesi za jejími zády, když se dostala dost daleko. Jediné, co jí z té noci zůstalo v mysli, byl pád, tupá rána do hlavy a temnota. Když znovu otevřela oči, byla už v nemocnici.

"Měla by, jsi ležet." Hlas sestřičky ji uklidnil a donutil zase se uložit do měkkých peřin pod sebou. Její mysl byla zcela prázdná. Nepamatovala se na nic a ačkoli ji v nemocnici pokládali mnoho otázek sama na ně neznala jedinou odpověď. Ačkoli v její mysli zůstaly informace, co se kdy naučila, na svůj vlastní život si nevzpomínala, kdo jsou její rodiče, jestli měla sourozence, nebo snad i jen představa o její adrese či domě. Z nemocnice byla propuštěna po dvou týdnech do péče sociální pracovnice, a i když se zapojilo mnoho lidí, kteří by její rodinu chtěli najít, nikdo se o její maličkost nehlásil.

Z dětského domova se dostala o rok později, kdy ji adoptovala Margaret Benett, po které převzala i nové příjmení. Své jméno si vybrala sama, podle jedné vedlejší postavy v knize. Shoda jména s tím předchozím se stala nikým nepoznanou náhodou. S Margaret se stali přítelkyněmi a potom, co se Kath opět trochu postavila na vlastní nohy, ji dokonce její adoptivní matka přenechala svůj velký byt nedaleko centra města a sama se přestěhovala do menšího. Pomohla Kath dokonce najít práci jakožto knihovnice v místní knihovně, kde pracuje doposud.