Kiera se narodila jednoho zimního dne. Když přišla na svět a poprvé otevřela svoje malá očka, viděla jenom několik kluků a jednoho muže. Žádnou ženskou tvář, necítila vůni matky nebo to pouto, které má snad každá matka se svým dítětem. Ano, její matka bohužel zemřela při porodu a tak otec zůstal na všechno sám. Při jeho štěstí měl však již dva syny, kteří byli možná malí avšak docela schopni a hlavně ochotni pomoci. Svoji malou sestřičku si zamilovali hned, tedy pokud nebrečela. Když se Kiera ozývala pomocí breku, raději se schovali, neboť Kiera se uměla už v době kojence pěkně hlasitě ozývat. 
Snad odjakživa žila hlavně s výchovou od jejich bratrů, neboť otcova nejdůležitější práce byla ta, aby pracoval a tím sháněl peníze pro své děti. Vždycky je miloval, měl pro ně nesmírně velké místo ve svém srdci. Syny vychoval skvěle a ti skvělé vychování předali i Kieře. Jejich otec byl pro ně pravým hrdinou, neustále je upřednosťoval. Od té doby, co zemřela matka, neměli moc dobrý život. Přežívali z minima peněz, v skoro rozpadlém domku, avšak… nejdůležitější pro ně stejně vždycky bylo to, že jsou spolu.
Kiera svoje dětství milovala, i přes drsné podmínky, které museli zvládnout. Odjakživa se hodně rychle učila, proto se dokázala v brzkém věku starat o naprosté drobnosti, jako byly malinké domácí práce, třeba zametání nebo jiné věci. V sedmi letech, když chodila do školy a učila se nové věci poprvé objevila knihu a od doby, co se naučila číst, což bylo opravdu rychle měla její rodina vždycky problém dostat ji od knihy. Když ji bylo devět let, už se o sebe uměla postarat, když otec byl v práci a bratři studovali střední školu. Jednoho dne, když přečetla všechny staré, sotva držící knihy se naučila cestu do knihovny. Když se tam dostala, ihned věděla, čím bude až bude velká. Chtěla se o ty knihy starat, přepisovat je a umisťovat je na police, na které ve svém věku sotva dosáhla. 
Celou školu byla nejlepší čtenářkou ve třídě, dokonce si kvůli tomu prožila i šikanu, avšak nikdy neváhala a hned to řekla bratrům, který se rozhodli vzít spravedlnost do svých rukou a za každou cenu svoji sestřičku bránit. 
Její život šel dál a ona postupně dospívala do krásy. Byla skoro nejlepší studentkou ze třídy a proto se hned dostala i na střední školu. Chtěla mít co nejlepší vzdělání, aby mohla pracovat s knihami. Když ji bylo patnáct let, naučila se historii města, ve kterém se narodila. Vlastně zjistila snad úplně všechno, že existují bytosti jako jsou démoni, andělé anebo dokonce něco víc. V šestnácti letech poznala první lásku, byl to hoch. Byla do něj zamilovaná až po uši, díky knihám, které přečetla si myslela, že zná lásku, avšak nic takového. Jakmile došlo v jejich poněkud rychlém vztahu na intimní věci, chtěla vycouvat, ale on ji to nedovolil. I přes její nesouhlas a odpor si vzal její tělo a ona byla naprosto zničená a ponížená. Velice rychle přestala věřit klukům, na rok se silně vyhýbala dotekům a stal se z ní silný introvert. Velké skupiny ji jednoduše nedělají dobře. Když ji bylo sedmnáct let, poznala něco dalšího, něco nového pro ni. Poznala dívku, se kterou se snad ihned skamarádila a tak se staly nejlepšími kamarádkami. Ovšem po několika měsících si Kiera uvědomila, že ke své nejlepší kamarádce cítí něco více. Dokonce to bylo vzájemné a tak Kiera díky dívce dokázala znovu věřit na lásku. Trvalo to dlouhé tři roky, pro jejího otce a bratry to bylo trochu překvapující, avšak byli za ni hodně šťastný. 
Když ji bylo dvacet let, měla možná vysněnou práci knihovnice, ale její život se rozpadl na mnoho kousíčků hned po sobě. Všechno to začalo tím, že její přítelkyně se změnila, dělala neustále hlouposti, které ji nakonec jednoho dne stály život. Jednoho dne, když ji vzala na střechu jednoho vyvýšeného baráku, dělala tam nesmírné hlouposti i přes varování Kiery, aby byla opatrná. Nestačilo to, chodila po hraně, dokud ji neuklouzla noha a už nebyl čas na záchranu. Kiera jenom šokovaně sledovala jak se její další láska ztrácí v hluboké temnotě. Od té doby měla noční můry, které ji pronásledují ještě teď. Ještě teď se z toho dostává, avšak to nebylo všechno. Po pár měsících nastala další tragédie, přesto, že otec nechtěl odešel do práce, odešel za hradby ošetřovat raněné. Kiera na něj čekala celou noc a i následující den, ovšem nevracel se. Čekala ještě další den a když se stále nevracel nahlásila to. Po týdnu se k ní dostalo, že je možné, že se její otec už nikdy nevrátí, jako kdyby zmizel z povrchu zemského, jednoduše jej každý, dokonce i její bratři prohlásili za mrtvého, avšak Kiera tomu nedokázala věřit. Zůstala bydlet v bytu, který měla spolu s otcem, každý den po dobu tří let v noci seděla před dveřmi a stále čekala, že se jednou vrátí.
Ostatní: