Otec: Stvořitel

Sourozenci: Andělé

Blízcí: Pestilence (Živý), War (Živý), Merlin (Mrtvý), Virgil (Mrtvý, část jeho duše je stále naživu), Arthur Pendragon (Živý), Shekinah (Živá)

Sexualita: Pansexuál

Práce: Psychiatr

Characteristics

Už na první pohled je tohle blonďaté stvoření někdo, jehož přítomnost vás uklidní. A to nejen zásluhou její andělské aury, která sice pro lidi nijak nevoní, ale citlivější bytosti v ní můžou ucítit teplý oheň, ve kterém je i stopa borovicového dřeva a k tomu se mísí vůně černého čaje.

Většinou při prvním setkání neprojevuje všechny své povahové vlastnosti, takže opravdu působí jako někdo, kdo si vyslechne vaše problémy a nepošle vás k čertu, když si na něco postěžujete. V její současné práci jí to dost pomáhá, že je skvělá posluchačka. Zkrátka si uvaří čaj nebo kávu, na jejichž konzumaci si během let zvykla, a bude vás tiše poslouchat, zatímco bude zjišťovat, co vás vlastně trápí a co byste potřebovali slyšet. Zkrátka rozhodně nepatří k těm, kdo by na vás hned při prvním setkání byl prvoplánově nepříjemný nebo měl nutkání vyvolávat nějaký konflikt. Zkrátka je to společenská bytůstka, která nemá problém mluvit o čemkoli, protože pokud se zrovna nepotřebujete z něčeho vypovídat, tak ona má vždycky něco, o čem se dá mluvit. V podstatě ani v její historii není moc oblastí, o kterých by s vámi nechtěla mluvit. 

Ve chvíli, kdy jí poznáte blíže, tak se vám začnou postupně odhalovat další povahové rysy, které do té doby tak trochu potlačovala, nebo k nim nebyl důvod. Začněme těmi příjemnějšími, protože na to špatné je vždycky času dost. Asi dává smysl, že je hodně starostlivá, protože pokud ji na vás záleží a vybudovala si k vám kladný vztah, tak rozhodně nehrozí, že by vás někdy nechala na holičkách. Klidně na ní můžete zazvonit uprostřed noci a ona se pokusí vám pomoci s jakýmkoli problémem, který právě řešíte. Sice určitě není nejchytřejší anděl pod Sluncem, ale má spoustu vědomostí, takže je dokáže upotřebit k řešení některých problémů. No a když to nestačí, nemá problém si pomoci svou schopností, abyste se k nějakému řešení nakonec dopracovali. 

S tím se rovnou pojí jedna její ne tak okouzlující vlastnost. Nerada ustupuje ze svého názoru, což v praxi znamená, že s vámi bude diskutovat o tom, proč má zrovna v tomhle pravdu. No a změnit její názor není opravdu nic snadného. Ovšem už se naučila, že svoje názory a tyhle dohady by měla aplikovat zejména v oblastech, kde si je jistá, protože dokáže být taky pěkně urážlivá a obměkčit ji není nic jednoduchého. Ne, že by vydržela něco takového staletí, ale určitě umí být v tomto i jiných věcech vytrvalá. To ale neznamená, že pokud budete v průšvihu, že vám nepomůže. Připravte se sice na spoustu brblání, poznámek a průpovídek, ale na holičkách vás zkrátka nenechá. Jen by si pak vyčítala, že jste něco zvorali, provedli nebo se zranili a ona tomu mohla předejít. To je jedno z poučení, které si vzala z domnělé smrti Artuše, protože tam zkrátka nebyla, když to bylo potřeba. Sice měla jiné povinnosti, ale Artuš měl být v té době její priorita.

Připravte se na to, že tahle dívka dokáže dát taky hodně dobře najevo, že se jí něco nelíbí. Pokud chce poukázat na nějaké vaše hloupé chování může se jednat o jízlivé poznámky nebo sarkasmus. V případě, že se jí nelíbí nějaké rozhodnutí, či situace, ve které se ocitne, dokáže být pěkně protivná. Zvládne si na spoustu věcí stěžovat a obecně vám kazit váš klid či volný čas. Ovšem nestává se to tak často, že by to bylo dennodenně. Ovšem stále je to lepší, než když se rozčílí, protože v takových chvílích dokáže být pěkně děsivá. Křik, bouchání do stolů nebo házení věcí není nic, co by jí nebylo vlastní. Taky by se v podobných situacích dalo mluvit o jistém snížení pudu sebezáchovy, protože je schopná se takto chovat i k některým Jezdcům, u kterých ale ví, že ji za to na místě nezabijí. Obecně ale nepatří k těm, kdo by se dobrovolně vrhali do bitek nebo je snad začínali. Není žádná ranařka, což ale neznamená, že vám ránu nedá, pokud si usmyslí, že si ji zasloužíte.

Pro ránu nejde daleko ve chvílích, kdy se někdo z jejích blízkých dostane do potíží. V takových chvílích nemá problém se klidně poprat. Je v tomhle hodně ochranářská a nechce, aby bylo někomu jí blízkému křivděno nebo ubližováno. No a pokud už se něco takového semele bez její přítomnosti, můžete si být jistí, že si to s dotyčným vyřídí.

Ještě před Občanskou válkou bývala hodně odtažitá, jak se na anděla slušelo, protože nějakým sblížením s někým nechtěla dotyčnému ublížit. Nebe nemělo s podobnými věcmi moc pochopení, takže se tomu snažila vyvarovat. Ovšem od odchodu Boha a konce války se situace uvolnila a ona si tak mohla dovolit, být trochu více sama sebou i co se vztahu s lidmi týče. Ovšem jsou stále chvíle, kdy se jí vrací maska chladného anděla, který se snaží od všeho distancovat, a to bývá ve chvílích, kdy se dostane do kontaktu s jiným andělem, kterého nezná, nebo démonem, které už zkrátka z podstaty svého bytí nemá ráda. Ne, že by s nimi nezvládla koexistovat, ale nemá ani touhu se s nimi přátelit.

Její současná schránka dosahuje výšky asi sto sedmdesáti centimetrů a působí trochu jako panenka Barbie, od které byste určitě nečekali to, co je občas schopná provádět a kolik energie zvládne vyvinout, když je to potřeba. Její obličej má oválný tvar s lehce špičatou bradou. Ovšem to je asi jediný ostřejší rys, který v jejím obličeji najdete. Podél něj se jí lehce vlní vlasy v barvě obilí, které jí sahají po lopatky. Sem tam jí sice přerostou tak, že sahají až pod lopatky, nebo si je zkrátí o něco více než obvykle, a tak jí dosahují zhruba na ramena, ovšem tohle bývá obvyklá délka. Obočí, které je oproti vlasům tmavší a má světle hnědou barvu, naštěstí ale není nijak výrazné, aby to bilo do očí. Pod ním najdete zelenomodré oči, které pod určitým světlem můžou vypadat až tyrkysově. A když se podíváte zblízka, najdete v nich i stopy hnědé. Občas jí samozřejmě zasvítí i bíle, když používá své schopnosti, nebo když chce dát najevo, co je vlastně zač. Mezi nimi najdete rovní nosík, který má posypaný pihami. Ty jsou výraznější ve chvíli, kdy je delší dobu na sluníčku. Stejné pihy má i na tvářích pod očima. Nelze opomenout ani rty, jejichž koutky bývají většinu času zdviženy v úsměvu. Spodní ret je plnější než vrchní, ale oba mají stejnou růžovou barvu.

Pokud ji nepotkáte v Nebi, kde má jen dva obvyklé oděvy, tak se obléká převážně formálně. Přece jen to sedí k její práci, kterou zastává. Navíc díky tomu, že je odolnější vůči chladu, tak si může dovolit nosit například i sukně nebo šaty v zimě, kdy lidské ženy nemohou. To ovšem neznamená, že jí nemůžete potkat v kalhotech. Rozhodně ale nečekejte, že na ní narazíte někde venku v nějakém domáckém oděvu. Sice je schopná se doma obléct pohodlněji, ale venku se stále snaží působit určitým dojmem profesionality. Navíc si za svůj pobyt na zemi hodně oblíbila podpatky, takže v těch ji potkáte asi nejčastěji.

Story

Pokud by se její život měl zasadit do lidských roků, tak by se začátek její existence datoval do roku 287 před narozením Krista. Jejím otcem byl stejně jako u zbytku andělů Stvořitel, ovšem rozhodně by neřekla, že to byl otec jako v lidském pojetí toho smyslu. Ovšem dal jí život, tudíž se za něj jistě dá považovat. Její začátky v Nebi se nejspíše nelišili od jiných andělů. Získávala nové vědomosti a také se učila boji, ačkoliv její nátura nebyla stvořena čistě k boji. K tomu tam byli jiní andělé, z nichž někteří dokonce podléhali pokynům samotné Války. Ona místo toho objevovala své schopnosti a učila se s nimi. To ale znamenalo to, že musela kráčet i po zemi, jelikož jednu ze svých schopností nemohla tak dobře upotřebovat na andělské bytosti. Jejich duše byla stále v celku.

Ze začátku své existence spadala pod velení Moru. Sice nepatřila k těm, kteří by nějak zhoršovali nemoci, ale její prací bylo sledovat průběhy nemocí, u kterých Mor osobně nemohl být a podávat mu hlášení o jejich průběhu, efektu na lidi a také zda se z nich nějak poučili či našli lék. V podstatě tak působila jako jakási informační spojka. Mor sice dokázal pozorovat průběh nemoci, ale ne vždy se mu do toho chtělo nebo měl čas. Proto tu byla ona, aby tyto informace předávala. Tehdy se také poprvé potkala se Shekinah, ačkoliv tehdy se ještě nijak nesblížili. Spíše jedna o druhé věděli. 

Postupně se ovšem dostala ke studiu alchymie, a to pod dohledem Virgila. Nebyl zrovna trpělivý učitel, ale dokázal jí navést ke zdrojům, ze kterých získala přístup k vědomostem, které potřebovala, a které andělé na počátku alchymistům sami předali. Ovšem alchymie se v průběhu věků samozřejmě měnila. Postupně tedy přešla od knih k pozorování samotných alchymistů při práci. V tehdejších dobách jich bylo ještě dost na to, aby se Sof mohla přesouvat mezi nimi a zjišťovat, jak se jejich znalosti posunuli a jak je dokázali rozvíjet. Také se v tomto oboru dala využít její schopnost. Díky té měla možnost lépe spojovat duši alchymisty s duší anděla, a tak byl celý průběh snadnější. Ovšem nemohla být všude, což by ani Nebe neschvalovalo.

Stala se tedy andělem, který provázel začínající alchymisty na jejich cestě, ovšem ona sama nikdy nebyla tou, jejíž duši dostali. Byla tou, která je učila některým základům a dohlížela na jejich začátky, ovšem na starost je měl ve výsledku jiný anděl. Procestovala tak v podstatě celou Evropu, ovšem stále bylo jejím domovem Nebe, kam se neustále vracela. Předávání alchymie a udržení se v tempu jejího rozvoje byl zkrátka úkol na plný úvazek, proto v té době neplnila své povinnosti vůči Moru, ovšem byla zkrátka odvolána k jinému úkolu. 

Ovšem i v jejím životě přišla doba, kdy opustila Nebe na delší dobu, a to na pokyn Virgila, který jí vzal do Anglie za mužem jménem Merlin. Do té doby ho učil pouze Virgil, ale chtěl i po Sof, aby se zapojila a případně se stala průvodcem někoho dalšího, což se vlastně v budoucnu i stalo. V podstatě se měla stát Merlinovým ochráncem, když byl Virgil pryč a provázet ho na jeho cestě. Proto tehdy také přijala lidskou schránku, aby nebyla jen obyčejným obláčkem, který se vznáší kolem alchymisty. Pomáhala Merlinovi se studiem alchymie, ačkoliv to obyčejní lidé začali považovat za magii, kterou ovšem muž nevládl.

V té době od něj také získala svůj meč, který pak i vyměnila za svůj tehdejší. Bylo to na sklonku léta, kdy za ním přišla do jeho pracovny. „Sofieli, mám pro tebe dárek.“ Na její tváři se objevil nechápavý výraz. Jistě trávili spolu spoustu času, ale ona se vždycky snažila být odtažitá, aby to náhodou neinklinovalo k nějakým bližším vztahům, ovšem lidé si vztahy pěstovali i bez toho. I ona sama měla Merlina svým způsobem ráda, ale nedávala to moc najevo. „Nepotřebuji žádný dar, jen plním své úkoly.“ Odpověděla mu a stála před ním se založenýma rukama. Nechápala, co by jí tak mohl chtít dát. Nic nepotřebovala. Všechno, co měla, už vlastnila a další věci jí byli k ničemu. „Věřím, že tohle se ti bude hodit.“ Pronesl a předal jí cosi zabalené v látce. Netrvalo jí dlouho se pod látku dostat a jí se naskytl pohled na černý meč s runovým nápisem na čepeli. Nebylo pro ni problémem nápis rozluštit. „Měla bys vědět, že si cením toho, co pro mě děláš. Ať už je to úkol z Nebes nebo ne. A jsem si jistý, že andělem strážným nebudeš jen pro mě.“ Pronesl a věnoval jí úsměv. V podstatě jí tím předurčil budoucnost, která jí čekala a ona si později vždycky pokládala otázku, jestli o tom snad mohl Merlin nějak vědět.

Po této rozmluvě netrvalo moc dlouho, než byla odvolána zpět do Nebe, kde musela plnit další úkoly. Ovšem i tak stále za Merlinem čas od času zašla, aby zkontrolovala jeho pokrok, a i sama zjistila, kam se alchymie opět posunula. Navíc se cítila tak trochu zavázána k němu kvůli tomu meči a tomu, co na něm stálo. A právě při jedné takové návštěvě jí požádal, aby dávala pozor na jednoho malého chlapce. Artuše. Sice to nebylo přání Nebe, ale nebylo to něco, co by znamenalo porušit jeho nařízení. Navíc neviděla problém v tom, že by sem tam na chlapce dohlédla. Poprvé ho viděla ještě jako batole, kterého se ujal manželský pár. Pak se z její pozornosti na nějakou dobu vytratil, jelikož musela plnit své vlastní povinnosti. Ovšem vrátila se k němu právě ve chvíli, kdy ho zbili stráže a poslali na koni pryč z pevnosti. Nebyla tehdy náhoda, že chlapce našel právě Merlin. „Mělas na něj dávat pozor.“ To byla slova, která od Merlina slyšela, když chlapce odvezl zpět za jeho adoptivními rodiči. „Nemůžu zasahovat do lidských záležitostí, pokud k tomu nedostanu rozkaz.“ Distancovaný přístup, který se Merlinovi nejspíš ani za mák nezamlouval. Ona s tím ale horko těžko mohla něco udělat. Mohl být rád, že mu o tom alespoň dala vědět. 

Od té doby sledovala už Artuše i Merlina více méně zpovzdálí. Zaprvé se jí nechtělo jít proti Virgilovi, který byl podrážděný z toho, že Merlin části jeho duše dal do zbraní. I když slovo podrážděný je nejspíše slabé označení. Ovšem ani to jí nezabránilo sledovat Artušovo první setkání právě s mečem, ve kterém dlel kousek Virgilovi duše. Nutno říct, že ji to tehdy pobavilo. Ovšem poté jí její povinnosti nedovolovali, aby jen lelkovala a pozorovala, jak Merlin Artušovi pomáhá, aby obsadil své právoplatné místo. Místo toho pomáhala jiným mladým alchymistům k tomu, aby se naučili ovládat dary Nebes, které jim byly dány. 

Ovšem po několika letech byla právě ona poslána zpět k Merlinovi a Artušovi, aby se stala jeho průvodkyní. Osud, který jí předurčil jak Virgil, tak i sám Merlin. Pomáhala mu porozumět některým tajům alchymie a určitým způsobem mu byla vždycky nablízku, ač o tom nemusel vždy vědět. Přesto se stále snažila udržovat si odstup, aby se k Artušovi příliš nepřivázala. Na to bylo ale nejspíš ve výsledku pozdě. (Více bude doplněno časem po retrospektivních hrách.)

Ovšem nemohla s Artušem trávit všechen svůj čas, ačkoliv se stala v jistém slova smyslu jeho andělem strážným, což ji jen připomínal meč, který jí před tolika lety věnoval Merlin. To také zapříčinilo to, že nebyla u toho, když ho zradil Lancelot a stejně tak promeškala bitvu, ve které Artuš padl rukou svého synovce. O všech těchto událostech se dozvěděla až ve chvíli, kdy vyhledala Merlina. „Je mrtvý. Zrazen vlastní ženou a přítelem.“ Taková jí byla dána odpověď, když se ptala, co se stalo. „Byl jsi jeho učitel. Měl jsi ho uchránit.“ Iracionální slova z úst anděla, který měl být tím, kdo bude Artuše provázet po jeho cestě alchymisty. „Já? Co je na tvém meči, Sofiel? Tys měla být jeho ochránkyní a průvodkyní. Tys mohla zařídit, aby se mu nic nestalo.“ Vrátil jí hořká slova někoho, komu zemřel někdo blízký. Artuš pro něj byl nejspíš něco jako syn, zatímco Sofiel se tvářila, že je tu pouze z povinnosti. Jako by snad měla na výběr. Pak ale mág vzal něco ze svého stolu, vzal anděla za ruku a vložil jí do dlaně studený drobný předmět. „Prokaž mu aspoň tu úctu a nezapomeň.“ Pronesl ještě zlomeným hlasem, než odešel z místnosti a nechal tam anděla v lidské schránce stát. Sofiel se podívala na předmět ve své dlani. Pečetní prsten rodu Pendragonů. Ten, který ukazoval Merlin Artušovi, když mu říkal, kdo skutečně je. 

Tak se rozešla její a Merlinova cesta, sice z povzdálí sledovala jeho počínání, ale Nebe pro ni mělo další úkoly a ona se měla vrátit zpátky ke svému prvotnímu úkolu, protože očividně nezůstalo bez povšimnutí to, že si asi vybudovala nechtěné pouto k nějakému člověku. A ona nechtěla Merlina ohrozit. Proto ji jako jediná památka jak na mága, tak na právoplatného krále zůstal jen pečetní prsten, který nepatřil ani jednomu.

Stala se tedy opět takovým poslem Moru, kdy ho informovala o průběhu nejrůznějších epidemií, které byli právě v té době dost rozsáhlé a i kruté. Spoustu mrtvých a zmařených životů jen na základě nemocí. Ne, že by s tím Sof mohla něco zásadního udělat. Ovšem vypadalo to, že po tomhle řádení se Mor rozhodl stáhnout. Alespoň na čas. To ale neznamenalo, že by nemoci neřádili, jen to rozhodně nebylo v takovém měřítku jako předtím. Ovšem vždycky bylo co dělat, vždy přišel nějaký rozkaz či úkol od výše postavenných andělů. A když pro ni neměl úkol Mor, příslovně si ji pod křídla vzal Válka, který stejně jako jeho bratr potřeboval někoho, kdo mu bude podávat informace. Tak se tedy dostala k dalšímu Jezdci a v dalších stoletích se stala takových jejich informátorem o probíhajících událostech.

Hodně se kolem Války pohybovala během Křížových výprav, kdy Mor trávil čas mezi lidmi. Na to, že nebyla andělem války, tak tehdy strávila na bojišti i mimo něj s Jezdcem docela dost času, a tak si trochu zvykla mu kecat do některých věcí. „Výprava dětí? Vážně?“ Zeptala se, když se vrátila z Francie, kde s tímhle nápadem právě přišel nějaký chudák. Sof neměla nic proti bojům, sice to nebyla náplň její existence jako u Jezdce, který stál proti ní a zadumaně hleděl do mapy, ale tohle jí přišlo trochu moc. „Co jsi říkala?“ Zvedl anděl hlavu a konečně to vypadalo, že jí věnuje plnou pozornost. „Křižácká výprava dětí. Ve Francii.“Zopakovala mu lehce podrážděně a mírně pozvedla obočí. „Vidíš, to by mě nenapadlo. To je skvělý nápad. Učíš se Sof.“ Pochválil ji, jako by to snad byl její nápad. Na její tváři se objevil překvapený výraz, načež přešla ke stolu a k mapě, do které Válka opět upíral svůj pohled. „Není to skvělý nápad. Jsou to děti. Nevinné, nic neprovedli. Nemůžeš je poslat do války!“ Praštila do stolu, což Jezdce opět donutilo zvednout hlavu. Nutno podotknout, že daná výprava se nakonec nekonala, protože nakonec i samotný Jezdec uznal, že poslat děti do boje už by bylo trochu přes čáru. Přesto se zmínky o ní dochovaly.

V dalších staletích už se ale vrátila zpět spíše k Moru, ačkoliv s Válkou stále měla, co dočinění a ztratila určité zábrany při rozhovoru s ním. Možná to bylo i tím, že jí hned po jejích prvních pokusech o diskuzi s ním nerozmázl o nějakou stěnu poblíž. Ke škodě Moru začala tohle praktikovat i ve vztahu k tomuto Jezdci, což nakonec vyústilo v určité přátelství, které je sice podivné, ale nějakým způsobem funguje. Jako jeho podřízená pak fungovala v průběhu dalších staletích, kdy v podstatě pobývala v Londýně. Anglie nebyla zrovna místo, kde by chtěla zůstávat delší dobu, jelikož jí to jen připomínalo to, co se tam odehrálo před stovkami let. Ovšem donutilo ji to navštívit jí známá místa, která se během času změnila téměř k nepoznání. Nedonutila se ale jít nikam poblíž Artušovi hrobky, protože na to nějak nenašla sílu. Jak se ale ukázalo, tak si Mor Anglii a zejména Londýn oblíbil, takže tu zůstala nějakou dobu i ona, alespoň do Londýnského požáru, který donutil Mor odejít jinam. Což pro ni byla jistě úleva, protože celá Anglie na ní působila skličujícím dojmem, jako by něco zanedbala. 

Její dny ve službě pro Mor ale skončili v den, kdy byl společně s ostatními Jezdci uzavřen v amfoře. Sama moc dobře nechápala, proč to Stvořitel udělal, ale kdo byla ona, aby se ho ptala nebo o jeho rozhodnutích pochybovala. Ovšem po téhle události začali věci nabírat trochu na obrátkách, jelikož Bůh brzy na to zmizel a archandělé se tak museli postarat o správu Nebes i Země. Nehledě na to, že všichni cítili, že i Římská pečeť začínala slábnout. Jak se ale zdálo, tak Archandělé nebyli schopni se dohodnout, jak Nebe vést, a tak začala Občanská válka, ve které se Sof postavila na stranu Michaela. Byla si docela jistá, že právě tahle strana je v právu, ovšem ve chvíli, kdy se na opačné straně objevili Jezdci, ji to nahlodalo. Netušila, co dělat, protože proti nim se jí bojovat nechtělo. Ne, že by měla strach z jejich síly, ale byli to andělé, kteří byli jejími nadřízenými, dávali jí úkoly a ona zkrátka nechtěla jít proti nim.

Z toho důvodu se tedy stáhla a není si tak jistá, na které straně momentálně stojí. Přesto se ale usadila v Racktonu, kde se také po spoustě let setkala se Shekinah a postupně si začaly rozumět a staly se z nich dobré kamarádky. V současné době bydlí v obytné části a působí jako psychiatr ve městě. Alespoň tak může využívat jednu ze svých schopností k dobrému účelu a pomáhat tak lidem najít alespoň trochu klidu v téhle době, kdy jsou další boje na spadnutí.

Abilities