“Byl jsem milý... BYL je to slovo, které ukazuje minulost.” 
Každý jednou měl velice dobré srdce a byl schopen pomáhat snad všem, dokonce i mouše, která měla zlomené křídlo. Sám Samael takový byl, měl zlaté srdce, neustále chtěl někomu pomáhat, vzdělávat, povídat různé příběhy, i když nebyl zrovna nejchytřejší, ale na tom mu nesešlo. Dokonce jeho dobrá povaha se skládala i z humoru, i když ten se hodně často podobal něčemu... špatnému nebo opravdu podivnému - neměl moc dobrý smysl pro humor. 
“Slova? Ony nejsou zbytečná?” 
Samael byl od nepaměti považován za hodně uzavřenou osobu, spíše introvertního typu. Komunikace se svými vrstevníky byla dost často na bodu mrazu, nepotřeboval komunikovat. Pro něj reakce těl anebo cokoliv jiného, co mohl vyčíst bylo mnohem důležitější než nějaké věty, které kolikrát ani nepochopil. Samozřejmě vulgarismy zná moc dobře a rozhodně patří do jeho slovníku, ovšem cokoliv ostatního? Jistě ve slovníku to má, ale nač to používat, když mu to přijde jako zbytečnost? 
“Atraktivita je jenom vnější stránka, zlato.” 
Někdo by si o něm mohl myslet, že je stvořen pro konání dobra, avšak ti lidé a bytosti co si to myslí se nesmírně pletou. Tato osoba může být ukázkovým příkladem všemožných chyb a křivostí, které kdy způsobil. Jeho nejhorší částí je asi to, že je nesmírně horkokrevný, pokud mu řeknete něco blbě, nebo se na něj jenom špatně podíváte... je dost možné, že od něj schytáte pěst do obličeje. Nemějte mu to za zlé, hold nesnáší kritiku. Další jeho nejhorším zlozvykem bude asi to, že se hodně často nechává ovládat emocemi. Ovšem nemyslete si, že když to dělá bude nějaké zlatíčko, právě naopak. Rád nechává proudit hlavně ty špatné emoce, a tak se z něj kolikrát stává velká časovaná bomba agresivity a záchvaty vzteku. Zřejmě si ne nadarmo říká, že hlavními slovy, které zná jsou: ‘Ničit, zabíjet, mlátit.’ Mezi jeho další špatné stránky by se dala vlastně zařadit samozřejmě i tvrdohlavost. Rozhodně měl svoje názory, a pokud jej někdo chtěl poučovat, moc to nefungovalo, neboť se o názory ostatních stejně nijak nezajímal.  
“Stačilo lusknutí prstů a byl jsem někým jiným.” 
Jeho dobročinná povaha zmizela hodně rychle, neboť se v své brzké existenci vydal k válce a bojům. Byl vycvičen, aby neměl mnoho emocí a to u něj fungovalo perfektně. Na tvář si nasadil kamennou masku, která byla často obalená ledovým klidem, nebo plameny, které vznikaly z jeho naštvání. Vytvořil si bezcitnost ke svým úkolům a stal se velice dobrým vojákem, tak jak mu bylo nařízeno.  
“Myslel jsem, že nejdu zlomit. Očividně jsem se pletl.”  
Naprostá změna jeho osobnosti nastala po jeho velmi bolestivém traumatu. Přesněji řečeno, kdy byl lapen lovci a ti mu sebrali křídla. Tento nesmírně bolestivý okamžik mu přinesl velké trauma do budoucna. Ztratil tím vlastně smysl svého života, své andělské postavení. Rozvinula se u něj silná paranoia a tak začal hodně lidí házet do jednoho pytle, neboť žil v přesvědčení, že jsou s lovci a jenom jej chtějí dostat znovu. Spolu s paranoiou se u něj rozvinuly noční můry a občasné pocity, že křídla ještě má, ovšem jediné co tam měl byly dlouhé stále bolestivé jizvy. 
“Kde mám křídla?” 
Samael si vybral svoji schránku, kterou používá do dnes ještě někdy začátkem druhé světové války.Jeho výška sahala přibližně do 185 centimetrů. Jeho tvář však mnoho lidem může poukazovat to, že si s ním není radno zahrávat. Jeho oči, které jsou trochu zapadlejší nosí ledovou modrou barvu. Skvěle vyřezané čelistní rysy má často zakryté strništěm, nebo vousy. Nerad si to holí, neboť potom vypadá, jako kdyby mu bylo 12 let. Vousy a samozřejmě i trochu neposedné delší vlasy má tmavě hnědé barvy, někdy se barví skoro do černa. Pod oblečením, které je často černé - opravdu u něj málo kdy uvidíte nějaké jiné barvy neschovává jenom dobře vypracované tělo, které dokazuje, že se nebojí nebezpečí, ale schovává tam i pěknou řádku jizev z bojů, co schránka zažila ještě před jeho ‘vstupem’ a ty dvě největší na jeho zádech po sebrání jeho snad nejcennější věci. Křídel. 

Story

“Začátek a všechno dobré.” 
Už je samozřejmě nějaký ten pátek, co tento anděl pohostil svět svojí existencí. Rozhodně nepatří mezi nejstarší sourozence, ale ani taky mezi nejmladší. Měl mnoho sourozenců, ovšem kolikrát si přišel jako vyvrhel, dokud nepoznal pořádně jednoho z nich. Cassian byl dle něj nejlepší sourozenec, jakého mohl mít. Samael nikdy nebyl výřečný a nezdálo se, že by to Cassianovi nějak vadilo. Trávili spolu spousty času, Samael byl společně s Cassianem anděl války, spíše byli bytostmi, kteří pod vedením Jezdce dohlíželi na průběhy různých válek a pak zpětně přinášeli informace. Během tréninku a výcviku přišel Samael na to, že jeho nejoblíbenější bojovou taktikou je buďto boj z blízka pomocí dýk, anebo obroučný meč, do kterého s velkou radostí vždycky vkládal hromadu sil.  
Jakmile byli připravení Samael a Cassian se častokrát vydávaly do centra dění a plnit rozkazy buďto Boha nebo Války. Samael měl svoji práci rád, přeci jen nat to všechno byl vycvičen a jednoduše si myslel, že to je jeho hlavní poslání. Sám se občasně objevil po boku Války, avšak nebyl to žádný extrém, což mu nijak nevadilo. Během bojů, které prožil byla většina z nich prožitá spolu s Cassianem, ty války byly nejlepší, neboť se vzájemně hlídali a kontrolovali se, aby zbytečně neumřeli. Nikdy by neřekl, že by mohl mít s někým blízký vztah, ale poznal to, když společně s Cassianem žili v době chvilkového míru a vybírali si schránky jednoduše řečeno blízko sebe. Hodně často sourozence, či obyčejné přátelé, jen, aby od sebe nebyli nijak daleko.  
Samael si našel schránku ihned po Cassovi, když viděl že bratr schránky, kterou si Cass vzal trpěl nemocí zvanou černý kašel, na kterou poté i zemřel a Samael jej obsadil. Jakmile schránku obsadil, všiml si něčeho lehce lesklého na krku. Byly to psí známky, sice netušil jestli to bylo jméno toho člověka, či někoho jiného, ale Samael jej začal používat hlavně mezi lidmi. Chvíli bloudili jen tak po světě, ale pak jednou poznali dívku, která byla osudná hlavně pro jeho bratra.  
“Dobré se mění ve špatné. Rychlostí horské dráhy.” 
Když se měli bratři vrátit do nebe, viděl na Cassianovi nějaké změny, tak nějak si dokázal velmi rychle dát dvě a dvě dohromady velmi rychle. Nikdy předtím se totiž nestávalo, že by Cass chodil hodně často mezi lidi, ovšem to se velmi rychle změnilo po tom, co se potkali s Chloe. Jak čas plynul, Samael začínal být víc a víc přesvědčen že jeho bratr je změněn hlavně kvůli lidské dívce. Měl nějaké tušení, že v tom bude rozhodně něco více než čisté přátelství, ale nechtěl se v tom moc motat. Jednoho dne, kdy se měli vrátit zpět na Zemi, nechal si svého bratra vyřídit ty jeho věci, což rozhodně byla další návštěva Chloe, ovšem jeho bratr se několik hodin nevracel. Čekal na něj trpělivě těch několik hodin, ale nakonec mu to nedalo a vydal se za svým bratrem. Jakmile se dostal do poničeného bytu a viděl tam svého zničeného bratra nad tělem dívky, všechno mu to docvaklo.  
Jakmile Cassiana pohltil vztek, Samael se jej snažil uklidnit, aby nedělal žádné hlouposti, neboť měl dost rozumu a nechtěl, aby jeho bratr byl nějak potrestán, jenom kvůli tomu, že se nechal ovládnout emoci. Ovšem... Cassian jeho starost nevzal moc dobře a Samael si zase nenechal líbit jeho slova, a tak mezi nimi vznikla velice ošklivá hádka plná ostrých slov a rozdílných názorů, které každému přišli naprosto nereálné. Při této ostré hádce, která se dokonce dokázala rozvinout v boj mu bylo tak akorát potvrzeno, že dívku miloval. Bylo to poprvé, co bojovali proti sobě. Naštěstí nebyly žádné oběti, Samael byl v koutku své duše rád, že se po boji dokázal Cassian uklidnit, avšak už s ním nechtěl mít nic společného, a tak od té doby spolu nepromluvili a jejich cesty se velmi rychle rozešli. Jistě... ještě byli společně v nebi, ale tam Samael chodil okolo po špičkách a snažil se všemi silami vyhýbat jeho společnosti.  
“Špatné... špatné... nejhorší...,” 
Samozřejmě, že byl překvapen, když Bůh najednou zmizel. Zmatek dle něj vládl snad všude. On sám moc dobře věděl, že tato situace nedopadne nějak dobře. Dlouho byl svědkem toho, že někteří andělé byli pro záchranu lidstva, jako on sám, a pak tu byli takoví, kteří lidstvo chtěli vyhubit, jako třeba Cassian jak později při občanské válce zjistil. Ano Samael se dal na stranu Michaela a Cassian na stranu Gabriela, a tak po druhé v životě bojovali proti sobě a rozhodně něco říkalo Samaelovi, že to nebude ani naposledy.  
Jeho život po velkolepé změně se uchýlil ke klidu, stále byl vojákem, stále plnil rozkazy a neustále odmítal svého bratra, který jej usilovně přemlouval, že stojí na špatné straně. Samael to tak neviděl, spíše to viděl právě naopak, a proto se vždycky snažil argumentovat, ale nakonec, když mu to přišlo zbytečné, bloudil po světě. Chvíli mu to vycházelo, ale pak potkal jednoho muže. Rozhodně nikdy nezapomene jeho jméno, což bylo Keaton. Samael dlouhá léta věděl, že je jak na ženy, tak i na muže, ale nikdy tomu nevěnoval velkou pozornost, hlavně ne po tom, co viděl, co láska udělala s jeho bratrem. Ovšem byl čas mírů... vznikalo nové město a on měl chvíli volna. Keatonovi propadl hodně rychle, ani netušil, že něco takového umí. Byl asi moc naivní, když věřil, že veškerý lidé jsou ti hodní... Spletl se. Jednoho dne, kdy se odhodlal Keatonovi prozradit, že je anděl se mu změnil život v noční můru.  
Chvíli se zdálo, že Keaton to vzal dobře, dokonce jej pozval na jedno místo... Samael se těšil, celou tu dobu... ovšem jakmile přišel na to, že je to nějaká opuštěná budova a během chvíle byl silně omráčen, uvědomil si, že se neměl na co těšit. Po chvíli se probudil, jeho křídla byla svázaná, stejně jako jeho ruce a nohy. Viděl bandu lovců a Keaton byl v čele. Nikdy nezapomene ten nenormální úsměv, který se odrážel v čepeli, která nakonec byla zalitá jeho krví. Pamatuje si i na svůj křik, velkou bolest a pak nesmírnou, skoro až nereálnou lehkost na jeho zádech. Všechno to trvalo několik hodin, lovci si na něm vyhráli, střídali se v řezání, dokud křídla nebyly úplně pryč.  
Zřejmě utrpěl velký šok, nebo si lovci řekli, že ztráta křídel je pro něj dostačujícím utrpením a jednoduše jej pustily. Od té doby, poznal, že lidé dokáží být i zlé. Začal být i paranoidní, že všichni jsou zlí, ale stále nedokázal změnit stranu, ani nechtěl... neboť i přes nenávist k lidem byl toho názoru, že lidé si zaslouží být v bezpečí, znovu věřit a znovu prožít ten pocit naděje.  
Jeho život se za těch necelých deset let už nijak moc neměnil. Přišel si naprosto ztraceně, stále sice pracoval jako voják, ale už ne pro válku, neboť nebyl už ani andělem. Ztratil svůj smysl života, a i nejbližšího člověka, kterému by někdy v jeho temných chvilkách rád pověděl, co se mu stalo. 

Abilities

I když si Samael každý den připomíná, že už není anděl, jeho celku fungující schopnosti stále naznačují něco jiného. Jistě, když přišel o křídla, přišel o andělskou podobu, svoji zbroj i čepel, neboť je neměl zrovna u sebe, když padl, a tak to všechno bylo zničeno. Jeho štěstí bylo to, že to není tak dávno, kdy padl, proto jeho schopnosti fungují dle něj... dost dobře, avšak někdy lhal sám sobě.  

Teleportace mu dělá trochu problémy, přeci je bez křídel tak to nebylo nic lehkého. Dokázal se přemístit několik metrů od sebe, sice to nikdy nebylo moc přesné, neboť se občas trefil metr nebo půl metru vedle, ale mohl být stále rád, že mu to fungovalo aspoň takhle. Na nějaké daleké teleportace, kam neviděl si rozhodně netroufal, bál se toho, že by se ještě teleportoval na nějakou budovu, přesně řečeno na nějaký kraj, kde by neudržel rovnováhu a jeho generace, která mu sice slouží ještě k hojení trochu větších ran by rozplácnutí o chodník asi už nezvládla. No... ne asi, ale určitě.  

Samael si samozřejmě dává pozor ve své práci, ostatně mohl být rád, že jeho naučené schopnosti jako vyhýbání se zbraním, nebo třeba i smrtelným chvatům stále fungovalo na jedničku, jenom to pro něj bylo trochu více náročné. Pokud to přehnal s oháněním se svými zbraněmi, dokázal na malý moment cítit i natáhnutý sval, ovšem prozatím to vždycky velice rychle přešlo.  

Telekineze je pro něj asi největším problémem, samozřejmě si pamatoval na časy, kdy ji zvládal dost dobře telekinezi ovládal. I teď ji ještě dobře ovládá, ovšem během toho času, co je bez křídel a už není anděl vymizela tak moc, že se dokáže zaměřovat na malé předměty, ovšem ti větší mu dělají velké problémy, nebo spíše nulové, neboť s nimi už nijak nepohne. Je vlastně rád, že dokáže sem tam zvednout hrnek, či něco o velikosti hrnku. Moc dobře věděl, že jednoho dne mu všechny jeho schopnosti zmizí, vlastně se toho i obával, a tak na to nechtěl ani myslet, avšak pokaždé, co využije svoje zbytečky schopností vždycky se mu to dostane do hlavy.