top of page

elizeus f. veridicus 

eli.png

UNKNOW // 27 YEARS  GABRIEL REMY TEN COMMANDMENTS H. STYLES

One lie is enough to question all truths...

Bio

Sourozenci: desatero

Otec: Stvořitel

Orientace: neřeší 

Characteristics

Už od úplného počátku, kdy byl poprvé stvořen, používá stejnou schránku, kterou si během života párkrát upravil a někdy stále ještě upravuje. Nedělá však žádné drastické změny (sem tam si nechá narůst delší vlasy nebo vousy). Jeho schránka se řadí mezi ty vyšší, ale žádný obr to rozhodně není. Schránku má vytvořenou tak, aby se dokázal vmísit do davu lidí, nepozorován, a mohl tak nenápadně navádět lidi k dobru.

Naprosto nesnáší svou pravou podobu. Nechápe, proč byl vůbec jako něco takového stvořen. Měl přeci posilovat víru v Boha ne všechny vyděsit hned poté, co se objeví. Jenže ve své pravé podobě vypadá jak vystřižený z noční můry. Dobrá asi tak nějakým způsobem ztělesňuje představu nelživosti, kterou Stvořitel měl, ale jemu se to jednoduše nezamlouvá. Proto si tak zakládá na své schránce. Ve své pravé podobě se ukázal pouze jednou a to během svého zrození. Řekněme, že první lidé v ráji nadšení nebyli. 

V dřívějších dobách, když byl společně se sourozenci pod přísným dohledem archandělů a Boha samotného, se na sebe nepokoušel upoutávat pozornost, už tak jí měl dost. Všechny jejich kroky byly téměř pod neustálým drobnohledem těch nad nimi. Dávalo to však smysl. Bůh je stvořil, aby nesli jeho vůli. Nemohli… nesměli si dovolit udělat něco, co by se vymykalo Boží představě. Eli to chápal, stále to chápe, byla jejich práce starat se o to, aby lidé neporušovali jejich přikázání, ale nebylo by dobré je nechat být? Aby se vidělo, jak si poradí sami bez jejich pomoci? A ne je neustále vodit za ručičku? 

Tento tlak se podepsal na jeho nechuti na sebe jakýmkoliv způsobem upozorňovat. Doufal, že když si bude v klidu dělat svou práci přesně tak jak chtějí, nechají ho nepokoji. A to se mu i povedlo. Nevytvářel žádné zbytečné rozruchy. Poslouchal rozkazy. Nevyslovoval nahlas své námitky a nesouhlas...  ideální synek v ‚ideální rodince‘. V současnosti je úplně jiný. Nikdo ho už nehlídá. Nikdo nekontroluje každý jeho krok. Může si dělat, co chce (více méně). Nemá ani problém s upoutáváním pozornosti. Někdy to dokonce i vyhledává, ale spíše na sebe onu pozornost strhává nevědomky. Pomáhá mu v tom jeho velmi extravagantní styl oblečení všemožných barev, střihů a kombinací a jeho hlasitá a extravagantní povaha. Už se nebojí, že ho někdo bude odsuzovat kvůli hlouposti jako je oblečení, nebo jeho povaze, a to že dříve několik poznámek takového druhu slyšel. Tuto změnu má za vinu odchod Stvořitele a odvedení pozornosti archandělů jinam, ale také vliv jednoho nejmenovaného, charismatického démona, kterého potkal během jedné ze světových válek. Jeho rady si vzal k srdci možná o několik let později, ale nikomu nebude nic nalhávat. Rozhodně ho v tomto směru hodně… inspiroval a ovlivnil.

Eli patří mezi lehce čitelné a velmi přátelské bytosti, po většinu času. Nemá zapotřebí před někým cokoliv skrývat a tak nejčastěji řekne na rovinu, co si myslí a proč si to tak myslí. Je v podstatě ztělesněním pravdomluvnosti a jednoduše mu nepřijde správné, aby někdo jako on skrýval sebemenší část sebe samotného. Mnohdy je to pro jeho okolí více nepříjemné než pro něj samotného (pro něj to není nepříjemné ani trochu). Mnohým se také nezamlouvá jeho přímočarost a upřímnost. Někdo prostě nemá rád, když se mu vmete krutá pravda a realita přímo do obličeje. A to je něco co dělá Eli téměř neustále. Nevidí na tom, ale vůbec nic špatného.  Je velmi těžké dostat se na seznam bytostí, které opravdu nemá rád (na tento seznam patří například Lucifer) s největší pravděpodobností vás ihned po prvním setkání zařadí na seznam blízkých přátel a jen tak snadno se z něj nedostanete. Velmi se snaží, aby jej mělo co nejvíce bytostí rádo. Nelíbí se mu představa, že jej někdo nesnáší. Na světě je přece tolik nenávisti, není nutné nenávidět někoho jako je on.  

Může však nastat situace, kdy se z něj stává ta nejméně čitelná a odtažitá osoba. I obyčejný kámen se v tuto chvíli jeví mnohem čitelněji a s více emocemi. Ano, možná během této situace používá lehce své schopnosti, ale to mu nikdo nemůže zazlívat. Uzavře naprosto všechny emoce, které obvykle nechává volně proudit. Dělá tak nejčastěji, když mu osoba před ním opakovaně lže. Samozřejmě, že lež dokáže rozeznat na kilometry daleko. Stačí, i když daná osoba neříká celou pravdu, nebo si něco lehce poupraví. I ta nejmenší odchylka od plné pravdy je pro Elizeuse rozeznatelná (Elizeus: One who can seek and understand truth). Není však pravda, že nesnáší lži, jak si někdo myslí. Ví, že lži jsou pro obyčejné lidi potřeba. Někdy malá lež neuškodí. Nesnáší však, když se lže jemu samotnému přímo do očí. 

Něco co mu opravdu dokáže hnout žlučí, jsou konspirační teorie, kterých bylo během jeho dlouhého života požehnaně. Od Anaximenése a jeho ploché Země v antickém světě až po plochou Zemi v pojetí  Flat Earth Society. Konspirační teorie bere jako výsměch a přímý útok na jeho osobu. 

Elizeus byl vždy velmi kontaktní bytostí. Libuje si v „lidském“ kontaktu. A to jakýmkoliv způsobem. Od vítání lidí obejmutím, loučení obejmutím, polibky na přivítání, polibky na rozloučenou, náhodnými objetími během konverzace, náhlými objetími i mimo konverzaci atd. Kdykoliv se mu naskytne příležitost, být v bližším kontaktu s osobou stojící před ním využije toho. Současný Elizeus k tomuto všemu přidal i jiný druh blízkého kontaktu. Poté co odešel Stvořitel, si Eli myslí, že musí svou lásku projevovat intenzivněji a jasněji, pouhé objetí, nebo letmý polibek již nestačí. Dříve všichni pociťovali Stvořitelovu lásku (a hněv) všude. Eli cítí potřebu tuto prázdnotu v bytostech vyplnit. Ne všichni jeho sourozenci schvalují toto chování. Jeden dokonce tvrdí, že tak porušuje jeho přikázání. Ale Eli to tak nevidí. Jednoduše projevuje lásku ke všemu, co jejich otec stvořil. 

Když byl mladší… během dřívějších let... využíval osobního kontaktu jako jakého si uklidňujícího prostředku. Všichni z desatera byli pod tlakem a každý se s ním vypořádával po svém. Pro Eliho to byl právě osobní kontakt. Když měl tu možnost, a byl s jedním ze svých sourozenců, neopouštěl jeho blízkost. A vždy, když cítil, že toho na něj začíná být moc, nebo se něčeho bál (ano, Eli je poměrně dost velký strašpytel), chytl se svého sourozence a nepustil do té doby, dokud všechno zlé nepominulo. Všechno zlé nikdy nepominulo, ale alespoň dokud se nesnížilo na rozumnou úroveň.

Eli věří, že všechna desatera jsou svým způsobem propletena. Jeho je poté nejvíce s 5 a 7. Nezabiješ a Nepokradeš. Nejen, že s nimi měl vždy ten nejlepší vztah, ale pokud už byl člověk schopný porušit jedno, nejspíše by byl schopný porušit i ta ostatní dvě. Eli osobně nikdy neporušil přikázání svých sourozenců. S nejstaršími sourozenci nemá úplně ideální vztah, ale žádná rodina není dokonalá. Všichni určitě znají dětské pořekadlo: „Kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe.“ Být to na Elim otočil by jej naruby: „Kdo krade nebo žije jinak nepoctivě, musí i lhát. Lže všem – sobě, okolí i Bohu a to je poté cesta do pekel.“ Mnohem raději má, ale jiné lidské pořekadlo: „S pravdou nejdál dojdeš.“ A tím se vždy řídil i on sám (on jej vymyslel, ale tehdy si vůbec nemyslel, že jej lidé začnou tak hojně používat). Pokud se ho někdo na něco zeptá, řekne mu svůj upřímný názor a samozřejmě pravdu. Jistě, že by mohl zalhat, ale nedělá to rád. Nejspíš by dokázal spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát za celý svůj dlouhý život zalhal.  

Není válečník stejně jako nejspíš většina z desatera. Nikdo z desatera nebyl zrozen za účelem stát se bojovníkem, kvůli tomu jsou zde archandělé a vyšší andělé. On a sourozenci měli pouze vést lidi na správnou cestu a pokusit se je tam udržet. Když už však dojde na boj, není moudré jej podceňovat. Přes jeho mírumilovnou povahu a nenásilnost se stále jedná o mocnou bytost, která dokáže své schopnosti dokonale používat.

Story

Na rozdíl od archandělů a jezdců, kteří se zrodili přibližně ve stejnou dobu, se desatero zjevovalo, až postupem času. Bůh stvořil přikázání až tehdy, když se mu určité chování lidí nezamlouvalo, nebo nenaplňovalo plně jeho představu. Eli se narodil až s první lží, kterou vyřkli první lidé v ráji. Konkrétně Lilith, abychom byli přesní. K této lži ji nenápadně navedl Lucifer, kdo také jiný, Eliho vždy zajímalo, jestli si to tehdy vůbec uvědomila. Dalo by se říci, že lži, přetvářka a podvody, tedy věci, které jsou naprosto proti jeho přikázání, pocházejí od Lucifera a dlouhou dobu v to věřil i Eli. Bohužel se, ale naučil, že ne všechno zlé je možné svádět na Lucifera, stejně jako všechno dobré nejde připisovat Bohu. Není žádným tajemstvím, že Eli Lucifera nemá rád. Ale k hříchům nechová žádnou zášť, přes to, že je Lucifer stvořil. Některé z nich má dokonce i v oblibě. Je s nimi zábava. A nejsou tak upjatí jako jeho sourozenci. Naprosto respektuje to, že to co dělají je jejich povinnost a pokud lidé povolí a zhřeší, je to jen jejich věc. Hříchy dělají pouze to, pro co byly stvořeny, stejně jako on a jeho sourozenci dělají to, pro co byli stvořeni oni. 

Poprvé se, se všemi svými sourozenci potkal až o mnoho let po jeho zrození. Do té doby znal pouze nejstaršího sourozence (1), 5 a 7. Věděl, že ostatní se někde nachází, ale nebylo mu povoleno se s nimi setkat. Prý měl dost svých povinností. To byla pravda, ale malé rodinné setkání by jeho plný rozvrh určitě úplně nezničilo. Archandělé i Jezdci se mohli se svými sourozenci stýkat, jak chtěli a prospívalo jim to…

Jednou byl poslán za mužem jménem Mojžíš, kterému měl předat své přikázání a on jej následně směl šířit dál. Eli nevěděl, že se tam jeho sourozenci také objeví, ale když je spatřil, byl štěstím bez sebe. Tolik let cítil jejich přítomnost, tolik let cítil, že tam někde jsou, ale teď je konečně potkal. Tváří tvář. A k tomu všemu byl Mojžíš jedním z nejmilejších lidí, které kdy potkal. Zodpověděl jim veškeré jejich otázky a dokonce nabídl, že u něj mohou chvíli i zůstat. Stvořitel je nechtěl ihned zpět tak proč toho nevyužít. Tehdy to byla pravděpodobně ta nejdelší doba, kterou strávilo celé desatero pohromadě.

Během téměř všech válek byl posílán do boje společně s vojáky. Párkrát se pokusil dostat i mezi vojenské vedení, ale tam se už mnohdy nacházel někdo jiný z vyšších bytostí a ovlivňoval. Nejčastěji Válka samotná, Pride, Wrath nebo někdo jim podobný. Proti těmto ‚velkým hráčům‘ by byly Eliho pokusy o zamezení lhaní téměř nemožné. Držel se tedy mezi nižšími vojáky, mezi kterými se snažil pozvednout morálku a pokusit se je tak alespoň trochu udržet na správné cestě. Přikázání jeho 5 sourozence se porušovalo ve válce neustále a vojáci s tím nemohli nic udělat. Už jen to jim na konci života nepřidá, až se budou vyšší bytosti rozhodovat, kam je pošlou, jestli do pekla nebo do nebe. Zabití člověka je stále zabití člověka (nemluvě o porušení přikázání sourozence) a něco takového si člověk jen tak ze svého seznamu prohřešků neodškrtne. Ale jeho přikázání se porušovat nemuselo. Vojáci si nemuseli na svůj seznam připisovat i lhaní. Nebylo to potřeba. Tedy alespoň ne neustále. To bylo čistě na lidech. Takže pokud jeho přítomnost znamenala, že se nějaký voják nakonec nerozhodne lhát, byť jen o hlouposti, stálo to za to. 

Ne vždy byl ale v kolektivu vojáků vítán. Těm leckdy stačilo pár dnů, než si uvědomili, že něco špatně, pokaždé když je poblíž. Lidé byli, jsou a budou zvyklí lhát, a pokud jim jejich přirozená vlastnost z ničeho nic nejde, pokusí se najít důvod. A oním důvodem byl obvykle Eli. A samozřejmě, že pokud se ho zeptali, jestli za jejich pravdomluvnost může on, potvrdil jim jejich domněnky. V lepším případě jej pouze nechali někde samotného v lese přivázaného ke stromu, nebo okradli, pomlátili a hodili do nejbližší jeskyně či jámy. Častěji jej spíše na místě zastřelili nebo pobodali. Ať už nastal jakýkoliv případ, opět porušili přikázání jeho sourozenců a byli tak na přímé cestě pěkně tam dolů.  

V jedné z lidských válek potkal také osobu, která měla dosti velký vliv na jeho současné chování. Tehdy si Eli nemohl dovolit vzít jeho rady k srdci, ve strachu, že by jej Stvořitel a archandělé ihned odsoudili. Ale přes to se mu jejich střetnutí vrylo do paměti. A když byl konečně volný. Vzpomněl si na všechno, co mu bylo tehdy řečeno. 

Během období, které lidé nazývají jako Studená válka, zůstal v nebi a na Zemi se ani nepodíval. Bylo to období, kdy téměř přestal věřit v to, že má lidstvo nějakou naději na spasení z jeho strany. Tehdy se celé jeho přikázání lidově řečeno hodilo do koše. Všichni lhali a nikdo se za to necítil ani trochu provinile. Copak byla Eliho práce po celá ta století zbytečná? Copak lidstvo vůbec nic nenaučil? Odmítal se vrátit na Zemi a byl přesvědčen, že ho tam ani nikdo nechce. Bůh jej neposlal se zapojit a archandělé mlčeli. Tak tomu bylo doté doby než nastala Karibská krize. Ta nejspíše otevřela těm vyšším oči a ti se rozhodli jednat. Lidstvo nebylo připraveno na další světovou válku. Archanděl Michael vyhledal schovaného Elizeuse v nebi a dotáhl jej zpět na Zem se slovy: Ukonči to. A Eli tak učinil. Trvalo mu to několik let, ale více méně ji ukončil. Byl to bolestivě pomalý proces. Strávil spoustu let přebíháním od jedné hlavy státu ke druhé. Objasňováním vzniklých nedorozumění a nejasností. Několikrát si myslel, že to všechno pokazil a opravdová válka vypukne. Několikrát čekal, že na jeho rameno zaklepe Válka a řekne, že to teď už přebere on. Naštěstí se tak nestalo. 

Odchod jejich Stvořitele Elizeuse zasáhl. Byl stvořen za účelem posilovat víru v něj. Jeho celá existence se točila kolem Boha samotného. A najednou ze dne na den tu nebyl. Eli se cítil naprosto ztracený. Nevěděl co dělat. Svět postrádal řád, na který byl tak zvyklý a všude kde se podíval, se začal pomalu, ale jistě šířit chaos. Ano, archanděl Michael se pokusil převzat kormidlo a vést svět dále bez jejich Stvořitele, ale to bylo pouze bláhové přání. Nic už nebude takové, jaké to bylo. Všechno bylo ztraceno. A hned poté následovala další rána. Gabriel se postavil proti svému dvojčeti a rozhodl se začít válku. To bylo na už tak vyděšeného a zmateného Eliho moc. Na desatero byl vyvíjen tlak ze strany Michaela, který očekával přestup desaterských sourozenců na jeho stranu, ale Eli prostě nemohl. Chtěl pomáhat, hrozně moc chtěl pomáhat, ale nešlo to. Rozhodl se z počátku nepřipojit na žádnou stranu, což znamenalo opovržení z Michaelovy strany a naštvanost z Gabrielovy strany. Dřív než se nadál desatero jako takové přestalo téměř existovat. Lidé jen tak, tak přežívali ze dne na den a měli na starost mnohem důležitější věci než si dávat pozor na to, aby dbali na nějaká přikázání, které jim kázal někdo kdo tu už vlastně ani nebyl. Během kruté války mezi archanděly přestalo mít desatero jakýkoliv význam a váhu. Pokud jste měli hlad tak jste to jídlo prostě ukradli. Pokud vás někdo ohrožoval, zabili jste jej, a lhaní jako takové bylo na denním pořádku.

Eli se tedy během války mezi archanděly spíše snažil pomáhat těm nejvíce potřebným. Lidé však mnohdy nebyli nadšení, když se jim jeden z těch „andělských“ zmetků snažil pomáhat. Lidé, považovali, anděle za strůjce toho všeho a měli v podstatě pravdu. Moc k tomu nepřidalo ani to, že lidé v jeho blízkosti mluví neustále pravdu. Tolik nenávisti se hrnulo na jeho osobu, že to velmi těžce snášel. Vždyť jim nic hrozného neudělal. Chtěl jenom pomáhat. Nad vodou ho držela myšlenka, že jednou to všechno přeci musí skončit. Jednou bude konečně po všem a všechno se vrátí do normálu a on bude zase moc v klidu žít se svými sourozenci. Sourozence moc během války nepotkával. 5 neviděl dokonce celé roky. Nevěděl, kam zmizel, ale doufal, že ať už to je kamkoliv je v bezpečí. 

Válka nakonec skončila, nebo spíše jen pozastavila, a svět se začal pomalu uklidňovat. Vydal se tedy za Michaelem. Měl v sobě stále onu představu, že Michael dělá tu správnou věc. Že Michaelova strana je ta správná. Všechno se však změnilo, když se zeptal Michaela na poměrně jednoduchou otázku a jasnou otázku. „Chceš, aby se Stvořitel vrátil?“ Michael, se mu tehdy podíval přímo do očí a naprosto sebejistě řekl, že ano. Elizeusovi oči se ihned změnily z jeho přirozené zelené barvy do té nejtemnější modré až téměř černé barvy. Archanděl mu právě zalhal přímo do očí. Archanděl, který je má všechny chránit a přivést svět opět do normálu se odvážil lhát jednomu z desatera. Michael možná na povrch zněl sebejistě a nejspíš z velké části své odpovědi i věřil… ne on chtěl své odpovědi věřit. Tak moc chtěl své odpovědi věřit, až přesvědčil sám sebe, že je pravdivá. Ale to rozhodně nebyla. Eli cítil, že Michael lže. Archanděl Michael nechtěl, aby se Bůh vrátil. Byl snad on tou hlavní příčinou, proč tu teď s nimi Stvořitel není?

Nechal si tuto informaci pro sebe. Ano, chtěl jí říct všem. Hlavně svým sourozencům a lidem, ale neudělal to. Došlo mu, že lidé potřebují naději. A Michael byl v současnosti jejich jediná naděje na záchranu, ale zároveň byl možná hlavním důvodem, proč jsou v téhle situaci. 

Na stejnou otázku se zeptal o pár let později i Gabriela. A světe div se, Gabriel mu nezalhal. Jeho odpověď Elizeuse sice překvapila, ale lež to nebyla. A to bylo něco, co dokázal ocenit. Je pravda, že Gabriel lže ve spoustě jiných věcí a porušuje tak jeho přikázání (to že porušuje téměř všechna přikázání, je snad jasné). Ale Eliho zajímala odpověď na jednu otázku „Chceš, aby se Stvořitel vrátil?“ A Gabriel mu odpověděl pravdivě. Proto, se následně na to rozhodl přidat na Gabrielovu stranu. Nezajímal se o to, jestli s tím jeho sourozenci souhlasí či nikoliv. Bylo to jeho rozhodnutí a po několika letech neustále kontroly ze strany archandělů, Boha a sourozenců si konečně mohl vybrat sám a taky to udělal.

Abilities

  • VERACITY -  Elizeusova hlavní schopnost jakož to desatera. Pokud někdo v jeho blízkém okolí zalže, změní se mu barva očí ze zelené na modrou. Jedná-li se o menší lež, jen malé odchýlení od pravdy, modrá barva v jeho očích je světlá. Čím vážnější je ale lež, tím nabírají jeho oči tmavší odstín modré barvy. Je smutné, že v současném světě, nemá téměř nikdy zelené oči. A to si je naprosto jistý, že mu zelené sedí a sluší nejvíce. Její účinnost se mění v závislosti na tom na kterou bytost je mířena. Obyčejní lidé nedokážou v jeho blízkosti téměř vůbec lhát, pokud jim to nepovolí (jeho oči změní i přes to barvu, stačí jen jejich myšlenka na to zalhat). Vyšší bytosti lhát mohou, ale soustředí li své schopnosti pouze na jednu vyšší bytost lhaní je pro ni velmi složité a je možné, že se bude zasekávat během pokusu o mluvu a vyzradí svou lež tímto způsobem. Dokáže i bytosti donutit lhát, ale tuto část své schopnost téměř nikdy nepoužívá. Její intenzita se podobně jako u nutkání říkat pravdu mění.

  • PARALYSIS

  • CAMOUFLAGE

  • DREAM WALKING

Angel Form

Ve své pravé podobě dosahuje výšky až několika metrů. Jeho přesná výška se nedá určit. Vzhledem k tomu, že jeho „nohy“ jsou ve stádiu rozpadu. Je tím tak znázorněno jedno z lidských pořekadel: Lež má krátké nohy a daleko nedojde. V provedení jeho původní podoby se jedná o trochu drastičtější zobrazení těchto slov. Jeho nohy jsou už téměř celé rozpadlé, ale přesto se ony odpadlé kusy neustále drží v jeho okolí. Představující vyřčené lži, které se s vámi táhnou celý život. V této formě má svatozář, ale moc mu nepřidává na vzhledu oné nebeské bytosti. Celkově jeho vzhled nenasvědčuje tomu, že by se o nebeskou bytost mělo vůbec jednat. Není možné zahlédnout jeho tvář, která je zakryta helmou. Na rozdíl od jeho schránky tato nemá oči. Nemůže tak soudit lidi podle toho jak vypadají, zdali je zná, nebo jakého postavení jsou. V jeho schránce reagují na lži ostatních jeho oči, v pravé podobě na toto reaguje diamant na jeho hrudi. V současnosti nosí onen diamant přidělaný na prstenu. Jeho tělo není pokryto brněním, jako tomu je u mnohých nebeských bytostí. Bůh jej nestvořil jako válečníka, ale jako ukazatel správné cesty 

Other

  • Vytetované číslo 8 na pravém předloktí

  • Kopí - Pozlacené kopí, které je jednou ze dvou vizuálních připomínek jeho pravé podoby. S tímto kopí v ruce se poprvé objevil při vyřčení první lži. Podobu sice už věčnost nepoužívá, ale kopí ano. Není sice válečník, ale do boje se musel občas připojit. A byl by blázen, kdyby chodil neozbrojen. 

  • Prsten pravdy Možná si jej na první pohled nevšimnete. Jeho prsty jsou obvykle zdobeny mnoha prsteny různých tvarů a velikostí. Od decentních stříbrných obrouček, po prsteny se složitým zdobením a kameny neuvěřitelných hodnot. Jeden z nich je však hodnotnější než všechny ostatní dohromady. Možná hodnotnější než všechny prsteny, které ještě na světě zbyly. Zelený diamantový prsten na jeho pravém ukazováčku, je také jednou z připomínek jeho pravé podoby. Obsahuje část Elizeusovi moci, část moci 8. z desatera. Na jej samotného vliv nemá, ale dotkne-li se vás tímto prstenem, nebo dokonce vám jej navleče na jeden z prstů, nedokážete lhát a budete říkat jen a pouze pravdu. Podle vědomostí, které o moci diamantu má od Boha, jeho síle nedokáže nikdo odolat.

Revards

MASK.png
bottom of page