Nezaleží na tom, kde a jak to začalo, záleží na tom, jak to pokračovalo dál.

Začátky nejsou nejjednodušší, pokud tedy nejste anděl, který je stvořen do dobře fungující společnosti, jakou tehdy bylo nebe jako takové. Bez zřetelně dané podoby s výchovou, jako každý jiný anděl, který byl do nebe stvořen. Měl z něj být obyčejný voják, jen další bojovník v řadě mezi ostatními, čekajíc na den, kdy bude nebeská armáda potřeba, ale v jeho očích, v jeho hlavě v jeho myšlenkách toho bylo mnohem víc než jen tohle málo. A to, co se jeho se stalo jeho srdci osudným, bylo setkání s Rahmielem. Možná jen náhodné setkání v Nebi, nebo to byla nějaká cesta osudu. Nebo jen Sebastian vypadal jako by se před pár minutami zakousl do jablka z rajské zahrady a měl být každou chvíli vykázán z ráje. Asi nesejde na tom, čím k sobě Rahmielovu pozornost připoutal, důležité je, že se to stalo. A tohle nově započaté přátelství po pár letech Bastienovi existence měla za příčinu domluvu, jednostrannou domluvu, kdy si Bastien prostě usmyslel, že za pomoc, jakou mu Rahmiel nabídl s tvorbou a udržením schránky se jednou dostane na stejné místo jako on. Do archandělských jednotek. Kdyby o tom měl mluvit zpětně, nazval by to rozhodně štěstím, osudem, který mu změnil život a poslal ho na tu správnou cestu. Dovolilo mu to pochopit události, které v tu chvíli neměl ani v těch nejdivočejších snech, pokud by někdy snil.

Snaha, píle a odhodlání slaví úspěchy tam, kde jiní neuspěli.

A přesně tak jak si usmyslel se rozhodl i učinil. Rozhodně neměl v plánu kdy Rahmielovu pomoc zapomenout, naopak si ji vepsal hluboko do mysli. Takže zatím co se sžíval se svou novou schránkou dával do svého výcviku dvakrát tolik odhodlání a snahy, jako by nebylo na světě nic dalšího. Chtěl se vyrovnat milosti, kterou poznal od Vyššího anděla. Zajímal se o Zemi i o lidi, kteří na ni žili a čím více se dozvídal, tím více byl rozhodnut chránit je a stát na straně, která bude dělat vše proto, aby udržela lidskou rasu naživu. Když dokončil základní výcvik, měl právě to štěstí, že si jeho píle a snahy všiml Melichar, který měl výběr kandidátu do Archandělských jednotek na starost jako jeden z hlavní trojice. Přijímací zkoušky, které jej za jeho cílem čekali nepatřili mezi něco jednoduchého. Svým způsobem měl pocit, že si odřel nejen uši, ale i křídla zatím co se snažil o jejich úspěšné složení, jeho motivace byla dostatečně silná a jeho vzor zcela jasný, a tak přes to přese všechno – uspěl. Stal se členem a mohl se tedy účastnit výcviku pod vedením velké trojky.

To, co jiní považují za samozřejmost, je pro jiné zázrakem.

Trpělivost růže přináší, tak nějak by se dala popsat Sebastianova píle a ono odhodlání dosáhnout přijetí do Archandělských jednotek. Během výcviku se naučil nejen bojovat s mečem, holýma rukama nebo s lukem a šípy v rukou, naučil se spolupráci. Pochopil ideály, které mu kdysi přiblížil sám Rahmiel, když se potkali poprvé. Splnil svůj cíl a svým způsobem si připadal alespoň z části, že splácí svůj dluh, který mu tehdy vůči vyššímu anděli vznikl. Právě v ten den, kdy mohl zúčastnit přijetí a stát místo pozorovatele na místě toho, jenž je přijat. Mohl od Michaela přijmout meč i znamení na svá záda. Nikdy dřív se necítil více hrdý, s větším zadostiučiněním v duši než tehdy, kdy sice netušil, co jej čeká, ale stal se členem jednotek, které po dlouhou dobu byly svým způsobem jen nedosažitelným cílem.

Někdy i v ráji nastane peklo. A pak se přesune na Zemi.

To, co se ještě před lety zdálo jako čirá představa se pomalu stávalo skutečnosti. A i když se to nejdříve nedostalo příliš daleko a nebe dál fungovalo tak jak má, situace se vyostřovala. Atmosféra v nebi byla napjatá, nepříjemná, zkrátka jiná. A to, co začalo jako mrazení v zádech a tiku na křídlech se změnilo ve válku vedenou Gabrielem. Strana, jakou si vybral Sebastian byla jasná již předem, nemusel se rozmýšlet ani vteřinu. Postavil se na tu správnou stranu, na tu jedinou, do které vložil důvěru a které se odkázal celým svým životem a podobně jako ostatní se vložil do bojů o Nebe.

Nejen že Nebe zůstalo po občanské válce zničené, ale celý spor se natáhl až k zemskému povrchu a začal ovlivňovat tvorbu otce, který ji nepřišel ochránit. Situace se v pohledu Sebastiana rychle zhoršovala, eskalovala tak rychle, že nestíhal odříkávat modlitbičky za ty, které poslal na onen svět. Jeho naivita, že dobro je v každém se během války rychle otupěla, na několik let ztratil sám sebe, kdy postupoval podle rozkazů, bránil ty, které mohl, zabíjel ty, které musel. Na až příliš dlouhou dobu se zcela změnil, ztratil většinu svých událostí a dost dlouhou dobu svým způsobem trpěl, když válka vrcholila a Země se stávala stále více a více zničenou. A jako by to celé nestačilo, otřásla světem rána, kdy se protrhla pečeť v Římě. Bez útěchy, bez možnosti poskytnout lidem úkryt, nějakou jistotu. Bastien poznával místa, kde lidé trpěli mnohem více než si, kdy on sám dokázal představit ta velká muka. Během let války, měl tu možnost přihlížet vyšším andělům, jak se staví jeden proti druhému, jak ze světa mizí ti, kteří měli zůstat na věky. Celý ten čas zkoušel svou vlastní naivní touhu vrátit vše do normálu, do chodu, který by si Země zasloužila.

V tom nejhorším přijde vždy klid, jako klid před bouří.

A pak nastal klid, Michael se stáhl a s ním i Bastien. Vznikl Ractron a další města stranou ode všeho a válka svým způsobem utichla. Země začala žít v novém podnebí, s novými podmínkami, lidé se vzpamatovávali, odmítali víru, zahazovaly to, co kdysi představovalo důvod k modlitbám a Bastien se znovu ocitl ztracený. A přesně tak jak se ocitl ztracený bez své osobnosti, unavený válkou a bojem, přesto oddaný Michaeli, připraven pokračovat k cestě kupředu tam, kam mu bude řečeno. V tu dobu, kdy sám sebe ztratil jako nikdy dřív potkal znovu svůj vzor, Vyššího anděla, jenž mu tehdy pomohl ke schránce, jenž schránku pomohl opravit a udržet s dalším podáním pomocné ruky. Která tentokrát přišla s větší motivací než kdy dříve, když se Bastien svěřil se svými pochybami, se svou prosbou po jakémsi druhu odpočinku, kdy se cítil vinný pro nedostatek sil setrvat v postu, podobně jako jeho vzor. Naštěstí pro něj i tentokrát přišla ze strany Rahmiela podpora a pochopení, které nakonec pomohli k tomu, aby se Bastien dokázal odloučit od Archandělských jednotek. Stal se vojákem v záloze, žil v ústraní v Ractronu připraven se kdykoliv vrátit, pokud by takový rozkaz přišel. Kdy zůstal v přímém kontaktu s Rahmielem, který jej nakonec dostal na starosti na kontrolu.

Život bez křídel na Zemi, je jako život s křídly tam nahoře.

Bastien začal žít stranou, prezentoval se svému okolí jako člověk, nikoliv jako anděl. Bydlí nedaleko Armádní čtvrti v menším bytě a ve volném čase se věnuje práci ve tkalcovství ve stejném domě, ve kterém je jeho byt. Během let je pravidelně navštěvován Rahmielem, který nad ním drží dohled, kdyby snad našel dostatek drzosti, aby zběhl na jinou stranu. Bohužel tato myšlenka je snad jen představou, jednou z možností, jelikož rádoby běžný život jakožto obyvatele města Bastienovi více méně navrátil jeho osobnost, setkávání s lidmi a první lásky a strasti běžných lidských citů jej opět dostaly do starých kolejí, kdy ve své paměti oživil modlitby a prosby směrem k Bohu a víru v to, že lidé ještě mohou uvěřit v dobro. Dalo by se říci, že v sobě zadusil většinu těch špatných zkušeností a opět se vracel do těch mladistvých kolejí. Řekněme, že se v životě stranou znovu našel, obnovil svou původní víru a prohloubil své odhodlání sloužit Michaeli.