Při jejím zrození nebouchaly žádné fanfáry ani to nebyla velká událost. Byla jen dalším řadovým andělem, který měl být po výcviku přiřazen k nějakému úkolu, ke kterému se hodil nejvíce. Navíc to ani není tak dávno z pohledu andělů nebo démonů, takže se navíc řadí i k těm mladším andělům, kteří toho nezažili ještě tolik. Její počátky ale byli dost podobné jako u ostatních andělů, tudíž naučit se to, co bylo potřeba. Boj, vědomosti, znalosti a pravidla. Zkrátka vylepšovat a umět vše, co měl umět správný anděl. Prošla si tedy stejně jako ostatní výcvikem boje, aby se naučila ovládat více zbraní, a hlavně aby zjistila, která jí sedne nejvíce. V jejím případě nakonec skončila u kopí, se kterým dokázala spojit i svou schopnost a využívat ji tak praktičtěji při boji. Ovšem boj ji nikdy nebyl vlastní. Nepatřila k těm, kdo by ihned šáhl po zbrani nebo si boj kdo ví, jak užíval. Více si vždycky vážila spíše vyřešení sporů klidnou cestou, než aby sahala po zbrani, což také více odpovídalo jedné z jejích schopností.

Nakonec tedy skončila tak, že více využívala právě tu a to tak, že uklidňovala lidi těsně před smrtí u velkých událostí. Například při morových ranách nebo civilisty ve válce. Ovšem nebyla pod velením ani jednoho z těchto jezdců, spíše spadala do pravomocí Smrti, ačkoliv s ním v této době tolik do kontaktu nepřišla. Ovšem většinu času strávila povětšinou právě ve městech, kde řádil mor nebo jiné smrtelné choroby a přinášela klid umírajícím. Určitý pocit smíření se s tím, co přijde. Někdy jim i otupovala bolest. Tehdy se také poprvé setkala se Sofiel, které sem tam podávala nějaké informace, ačkoliv rozhodně nebyla z těch, kdo by to měli hlavně na starost, jelikož tam nebyla, kdo ví jak vysoce postavená, ačkoliv jí to nikdy netrápilo.

V té době se také seznámila s Laylah, která měla podobnou schopnost ovládat pocity jako ona, a tak částečně spolupracovaly. Nehledě na to, že ji začala brát i jako blízkou přítelkyni. Později se k jejich dvojici přidal i Cherubim, který na rozdíl od nich byl andělem přímo spadajícím pod Jezdce, a tudíž s nimi také trávil nějaký ten čas. Nezřídka kdy si také jednu z nich zavolal, aby mu pomohla upokojit lidi právě při náporu nemoci či ohrožení života a následné smrti. Ve chvílích volna pak společně trénovali. I jim dvěma tak Shekinah vděčí za to, že je z ní lepší bojovnice, než by byla, pokud by spoléhala jen na svůj dřívější výcvik. Cherubim na ně obě dohlížel, v podstatě jako starší bratr, kterým v určitém pojetí také byl.

Sice spolu často spolupracovali, ale nakonec se ukázalo, že Cherubim před nimi měl jisté tajemství, a to že se zamiloval do člověka. To se samozřejmě neobešlo bez následků, navíc když s tou ženou i zplodil dítě. Jeho trestem bylo, že přišel o křídla a jeho ženu i dítě čekala smrt z rukou andělů. Shekinah se to dozvěděla od Laylah s menším zpožděním. Jistě, nikdo neměl povinnost je o něčem takovém informovat, ovšem, co byla pro Shekinah větší rána byl fakt, že Laylah se rozhodla Cherubima následovat a padnout společně s ním. Nechtěla ho opustit a nechat na pospas lidem či démonům. Shekinah ovšem k takhle radikálnímu kroku nechtěla přistoupit. Naopak se svou přítelkyni snažila přemluvit, aby se na to podívala z jejího úhlu. Cherubim porušil pravidla, která byla nastavená, takže měl ten trest očekávat, ale Laylah o něčem takovém nechtěla slyšet, a tak zůstala Shekinah na nějakou dobu opět sama. V té době se více méně snažila načerpat více vědomostí a ironicky trávila i více času v lidském světě, kde sem tam dohlížela na některé určité lidi, za kterými byla poslána a kteří sem tam potřebovali menší popostrčení, aby nabyli plného potenciálu, které v nich Nebe vidělo. Stále ale plnila i svoje povinnosti na místech pohrom.

Sedmnácté století se stalo určitým milníkem v jejím životě. Tehdy se seznámila s Renaissance, ačkoliv to netrvalo na andělské poměry, jelikož v průběhu sedmnáctého století Ren padla, a to pouze kvůli strachu lidí z něčeho, co neznali a pokusili se ji tak upálit. Další rána v poměrně rychlém sledu, kdy někdo, koho znala, padl. Trochu jí to nahlodalo v určitou důvěru v pravidla, která dodržovala, ale to nemělo žádný dopad na její víru a chování vůči Nebi, které stále viděla jako to správné. Sice si myslela, že některé tresty jsou přehnané a nehledí se na výši provinění druhé strany, ale stále měla víru v cestu, kterou sama šla. Kromě toho se ale také začala trávit čas s jedním z Jezdců, konkrétně se Smrtí, který sám využíval její schopnosti, kdy ho sem tam uklidňovala. Nikdy se neptala, proč to Jezdec potřebuje. Nepříslušelo jí to a navíc předpokládala, že kdyby chtěl, tak by jí to sám řekl. Tudíž tedy plnila svoje povinnosti přímo pod jeho dohledem.

V sedmnáctém století se také víc sblížila s dalším andělem, Anakimem. Setkali se při jedné její návštěvě země, kdy měla upokojit umírající civilisty v průběhu války. Na rozdíl od jejích předchozích andělských přátel byl andělem války, a tak dával větší důraz právě na boj než na něco jiného. V tom si sice nerozuměli, ale Shekinah donutil zase trochu zlepšit její bojové schopnosti. Navíc se pod jeho vedením naučila bojovat i bez toho, aby viděla. Musela tak využívat ostatní smysly k tomu, aby věděla, odkud bude protivník útočit. Když tedy netrávila svůj čas se Smrtí nebo neplnila své povinnosti mimo Nebe, byla s Anakimem. Od něj také poprvé slyšela od Felicisovi, který jí už jen z vyprávění zaujal.

Ovšem to trvalo jen do doby, než byli Jezdci uzavřeni do amfory a ona tak v podstatě ztratila určitý dohled nad svou prací. Ne snad, že by jí přestala dělat, ale více času pak trávila na zemi mezi lidmi, kde se snažila poznat, jací opravdu jsou a také tu poprvé přičuchla k učitelské profesi. Tehdy se jí také dotkl trend toho, že si andělé nechávali vytetovat andělská křídla na záda, a tak tato trvanlivá ozdoba zdobí i její lidskou schránku, kterou má do dnes. Ale ani ten klid netrvá věčně a rozruch začal tím, že Bůh zmizel. Cítila to stejně jako každý anděl a stejně jako většina andělů tak nějak spoléhala na to, že archandělé to nějak zvládnou. No, nejspíš to byla špatná domněnka ve chvíli, kdy začala občanská válka, jelikož ani archandělé nebyli schopni se dohodnout a každý očividně viděl budoucnost a důvody odchodu Boha jinak.

To také Nebe rozdělilo na dva tábory, kdy ona se rozhodla stát na straně Michaela a Anakim se postavil na stranu Gabriela. V podstatě to byla další rána, protože ačkoliv její přítel nepadl, tak se postavil na druhou stranu války. V tomto období musela i ona vzít do ruky zbraň a zapojit se do boje. To také způsobilo, že viděla svého přítele padnout. Sice rukou někoho jiného než svou, ale odehrálo se jí to přímo před očima. Sice ho měla vnímat jako nepřítele, ale nedokázala to. Navíc to bylo hned na počátku bojů, kdy nebyla na něco takového připravená. Ovšem během vojny se jí taky naskytla příležitost hned několikrát vidět v akce Felicise, kdy z něj necítila ani tak pocit boje za spravedlnost, ale pouhou radost z boje. To ji v určitém smyslu děsilo. Ovšem ne, že by se děsila jeho samotného, ale spíše toho, k čemu by ho to mohlo dohnat. Nebyla to otázka jedné bitvy, ale viděla ho v akci několikrát a postupně si k němu vybudovala určitý vztah, ačkoliv ho pořádně neznala. Nechtěla ale vidět někoho dalšího, jak dojde na scestí, a proto se tak nějak ujala jeho nápravy. Že by to bylo zrovna jednoduché se říct nedá, ale Shekinah se odmítala vzdát a nechat Felixe napospas jeho touze po boji.

Stala se tak jakýmsi jeho svědomím, které se v něm snaží probudit určitý soucit a no….svědomí. Rozhodla se stát po jeho boku, zvlášť když si začala uvědomovat, že si zkrátka nedovede představit, že by ho nechala tomu všemu napospas. Postupně ho tak nutí dělat určitá rozhodnutí, na která by asi on sám ani nepomyslel. Kupříkladu je částečně i její zásluha, že se Felix stal obhájcem. Ne, že by ho v tom nechala samotného, ačkoliv to znamenalo částečně ustoupit ze své pozice učitelky a stát se jeho asistentkou. Sice stále učí ve škole, ale zároveň svůj čas tráví i s Felixem, kdy mu pomáhá s přípravou některých jeho případů a nezřídka je také přítomna u některých soudů. Už to ani tak nedělá kvůli tomu, že nechce vědět, co by přineslo to, kdyby opravdu své touze po boji podlehl, ale kvůli tomu, že chce stát po jeho boku a pomáhat mu.