top of page

kailu 'harvey fern'

Kailu.png

648 // 33 YEARS  GABRIEL / LUCIFER  COFFEE  LEVIATHAN S. CABRERA

i can eat you alive and have zero regrets...

Bio

Stvořitel: Lucifer
Orienace: bisexuál
Práce: Nezaměstnaný (Formálně status vojáka)

Characteristics

Kailu je drzý, upřímný, někdy má však náladu a je ulhaný, urýpaný a sarkastický. Vyžívá se v ironii a v potřebě věc vlastnit jen proto, že ji chce někdo druhý. Je různorodý a nestálý, spousta jeho vlastností lidem nelichotí a jemu se ta představa líbí a vyžívá se v ní. Rád využívá své schopnosti, i možnost posednutí lidské schránky a prezentovat se tak na první pohled jako milý mladý muž (nebo žena), i když je velmi sebestředný a egoistický. Líbí se mu, jak vypadá a co dokáže, rád se chlubí svým vzhledem a rád jej zneužívá. Pohled do zrcadla mu nedělá až takový problém, je-li sám – je svým způsobem tak trochu narcista. Ovšem je-li někdo v okolí raději se své oblibě hledět na svůj odraz, který nakonec považuje za nádherný, nepodívá. Je cílevědomý a docela dost vybíravý, snaží se zaměřit na lidi a anděli, kteří už nějakým způsobem uvěřili, že zemřou, když vidí pomyslné okovy a pouta, kterým poutají sebe i jejich milované a postupně propadají až šílené potřebě o svou smrt prosit. Je velice majetnický a pohled na jiné, kteří této špatné vlastnosti propadají mu dodává sílu. Zbožňuje zoufalství, jaké můžou ostatní tvořit svým milovaným. Sám tuto potřebu mívá také a nerad se dělí – ať už jde o uloveného člověka/anděla s jiným z jeho vlastní rasy, nebo snad jen o pohár vína či kus dobrého jídla (což by klidně mohlo odpovídat prvnímu bodu). Cokoli, co získá je JEHO a ničí jiné.
Nesnáší fňukání a pláč. Rve mu to uši a povídačky o tom, jak svět umí být nespravedlivý jsou pro něj jako pěst na oko. Raději by sám daného člověka na místě zabil, než aby jej poslouchal další půl hodiny plácat páté přes deváté. Zastává názor, že takto si stěžující chátra by neměla chodit po světě. Takový Gabriel mu například přijde docela v pohodě, kdyby tedy nebyl archanděl a nerozpoutal válku jen kvůli nějakému tam nahoře. Vlastně celej ten humbuk okolo Boha, který andělé řeší mu přišel docela přitažený za vlasy a jeho jedinou radostí bylo (a je za to Gabrielovi proti své vůli vděčný) byla možnost se pořádně nažrat. Je však zcela fascinován lidmi jako takovými – slabí a snadno ovladatelní. Náplní jeho zábavy mimo jeho práci (tedy poflakování a krmení sebe sama) je tedy hlavně jejich neustálé obtěžování a vměšování se do jejich záležitostí. Je schopný vecpat svůj názor nenápadně snad každému, bohužel ani on není dokonalý a stává se, že naráží i na poměrně silné osobnosti, které mu stejný postup nedovolí. Obvykle pak ztratí jakoukoli náladu a raději se uchýlí k jiným zvěrstvům ve svém životě – často opět k jídlu. 
Přátelství a spojenectví jako takové neuznává. Je schopen přiznat nějakou formu spolupráce a možná snad i nějaké bližší známosti na pár dní, ale obvykle na daného člověka postupem času zapomene a během dalšího setkání je má za úplné cizince. Nedokáže v sobě však zapřít pocit Deja-vu, který mu napovídá, že danou osobu již potkal, nebo s ní již jistou potyčku měl. Pokud však čekáte, že bude věrným a nápomocným přítelem, pletete se, umí být vůči vám zcela majetnický a zároveň lhostejný k vašim pocitům. Neumí a nechce naslouchat vašim problémům a pokud jej nudíte, ztrácíte jeho pozornost zcela úplně. Není tedy vůbec neobvyklé, že se uprostřed konverzace sebere a jde pryč. Čas od času mu není hloupé si z takového „kamaráda“ prostě udělat dobrou sváču, nebo vás předhodit k svačině někomu jinému.
Je ještě poměrně mladý a není mu cizí nutkání a potřeba sexu, ačkoli se v mnoha ohledech samotný akt už začíná zdát nechutný, našel si jistou oblibu vybírat si slabší ženy a silnější muže, se kterými je ochoten nějaké ty chvíle blaha strávit. Je mu jedno, jestli zasouvá on, nebo zasouvá někdo jiný do něj, oba dva případy jsou mu příjemné a rád si nese svou pověst ničitele lidských vztahů – vedlejší produkt jeho hladu. Má-li náladu, vybírá si spíš jedince, které může přimět k majetnickosti k němu jakožto sexuálnímu objektu. Co se žen týče, tam se raději uchyluje k dominanci a jistému projevu vlastních zkušeností a jeho vlastní majetnické části osobnosti. I když se následně několik měsíců o ženu naprosto nezajímá je schopen opravdu vážně ji ublížit, pokud se pokusí najít jiného muže. Zatím však u žádného svého partnera či partnerky nepocítil nutkání si je ponechat, nebo je sežrat. Takoví lidé jsou pro něj pak spíš pochodující zkaženou konzervou sardinek než nějakým dobře ochuceným kusem pečeného kuřete.

Story

Kailu už vlastně ani netuší kde se vzal a ve všech možných ohledech potom ani nepátrá. Prostě kdesi v mysli má možná díru po zásahu kotvou, nebo ho někdo jen pořádně bacil poté jeho hadí palici, když se ho snažil sežrat – ačkoli to je v jeho případě ta méně pravděpodobná věc, která se mohla udát, pravdou je, že je to už několik století, co se jen tak pohyboval po dně Atlantského oceánu a vyhlížel si lodě a námořníky, které by se vší láskou nejraději pozřel k obědu.  Vlastně to byl celkově cíl jeho života – spát, plavat a žrát. Taková každodenní rutina, která jej držela na jednom místě, aniž by se, jakkoliv snažil dostat někam jinam. Byl spokojený na svém místě, které si velice chránil, aby se k němu nedostal nikdo další. Bermudský trojúhelník byl zkrátka jeho, každá loď, která kdy klesla na zdejší dno byla jeho přičiněním bez jediného námořníka. Občas mu přišli bytosti hloupé, jelikož se o jeho přítomnosti musel někdo dozvědět – naštěstí pro něj, se stále objevovali šílenci, kteří se rozhodli jít ty předchozí hledat a on tak vždy měl plný svůj stůl a nikdy nehladověl. Brzy však padl do určitého stereotypu, kdy i ono jídlo začínalo být nudné a místo už dostatečně prozkoumané, všechno bylo až příliš běžné než, aby to v něm dál vzbuzovalo jakousi radost ze života a existence. 

A pak přišel dar z nebes. Do slova a do písmene, dar z nebes, protože se na zemi začali dít věci, které se dostaly až k jeho maličkosti do hlubin. Andělé se pomátli a celý svět zaplavila válka. Jak slastný to byl okamžik, když si uvědomil, že nadejde změna, že konečně vypadne ze stereotypu. Vyčkával, trpělivě a nedočkavě zároveň, kdy se toho všeho bude moct zúčastnit. Kdy se bude moct objevit na zemi. Dokonce kvůli tomu opustil svůj vyhlídnutý plácek Bermudského trojúhelníku a pomalu se posouval po říčních tocích víc do středu pevniny. Jakmile pukla pečeť v Římě vydal se na povrch a pod vládou Lucifera se jal svého úkolu, zničit, zabít a popřípadě pozřít vše, co by mu přišlo pod rypák. On totiž vždycky byl tak trochu nenažranec, nikdy neměl dost. Ačkoliv andělé nepatřili k jeho oblíbencům a archandělé už vůbec ne, obzvláště to jejich fňukání a hledání boha. Kdo by chtěl hledat boha? I tak musel Gabrielovi kdesi v duchu přiznat, že mu vděčí za svou možnost se pořádně nažrat na lidech a připsat na svůj už tak plný jídelníček pochutinu jménem „anděl“ nebo taky „slepice co umí létat“ jak je rád nazýval on osobně. Všechno šlo jako na drátkách, než se někdo někde rozhodl že prostě budou žít v jakémsi nechutném příměří. Něco proti jeho přesvědčení, do hlubin se mu ale vracet příliš nechtělo, a proto se rozhodl na Zemi zůstat a začal experimentovat co se posednutí schránky týče.
Ke svým „vyvoleným“ nebyl příliš ohleduplný, i když jich na Zemi moc nezůstalo. Byl vybíravý, a ne každá schránka mu zrovna sedla. Chvíli ho to bavilo a pak jej to bavit přestalo a rozhodl se vyzkoušet něco nového, svým způsobem lidmi plýtval a střídal je jako to dělali oni s teplými ponožkami. I od toho však proti své vůli musel trochu odpustit a své schránky si začal vybírat pečlivěji – nemohl přeci dopustit, aby mu jednoho dne došli. Jeho nynější oběti bylo 25 let, když si ho Kailu vyhlédl jako další schránku k posednutí. A jako pořádná vnadná žena, alespoň když tu schránku posedl, tak tak vnadná byla a s trochou údržby jí to i vydrželo, se mu podařilo muže svést. Jaké to štěstí pro naše hádě. Ani ne o hodinu později už nastalo pro mladíka peklo na zemi, když se po dobře provedeném a vydatném sexu, rozhodl Kailů zbavit se staré schránky a posednout novou. 

Proces, kterým si ten mladík ten večer prošel unikl jeho očím i vlastnímu chápání, snad nějaký pokus, možná nějaký magický výboj, který mu do těla vehnal nepříjemný a bolestný pocit. Bolest tak příšernou a trhající. Hlas, který se objevil v jeho hlavě byl pronikavý, neodolatelný a svůdný. Nepříjemný a lstivý. Nabádal ho k děsům, jaké ho nikdy nenapadly. Říkal mu věci, které se mu nelíbily, doháněl ho k šílenství a působil na něj, jako by jeho tělo trhal kousek po kousku, pěkně zevnitř, lámal kůstku po kůstce, bodal jej jehlami do páteře a svíral jeho srdce v bolestném sevření zabraňujíc mu bít. Tak hrozná byla ta bolest, která jej prováděla jeho postupným šílenstvím a Kailů, který tuto bolest způsoboval si to nesmírně užíval. Až do poslední vteřiny, dokud ta bolest mohla existovat. A pak bylo to tělo jen jeho. Ovšem tohle mu nestačilo, nikdy mu nestačilo jen získat tělo člověka, musel zničit ještě něco jiného a ta záliba prostě ne a ne přestat. Vyhledal tedy rodinu onoho mladíka a byl zklamán, když si uvědomil, že zůstal jen jeho otec. Mnoho zábavy si tedy neužije, ale přesto to byla nová zábava a taky měl hlad. Otec mladíka mu připadal velice přitažlivý, měl nutkání mu našeptávat a přesně tak to i udělal, protože není nic čeho by had nebyl schopen – vždyť had měl vždy tendence našeptávat zvěrstva (Eva by o tom mohla vyprávět). Zjistil jak slabý ve skutečnosti tento muž je. Stačilo mu několik dní, aby uspokojil svou zvláštní potřebu a také to nejspíš přehnal, když celá situace skončila žhavým sexem uprostřed malé ložnice, aby bylo utvrzeno, čí je vlastně majetek. Svým způsobem byl na svou práci hrdý a konec konců mu to v tuhle chvíli nakonec přišlo i velice příjemné – nejlepší možné obnovení jejich vztahu, po kterém nakonec zbyly pouze modřiny na jeho bocích. Byl sám se sebou spokojen, když se ten večer díval do zrcadla. A ještě spokojenější byl, když si to stejně tvrdě nakonec vyzkoušel i s dívkou. Co se onoho postaršího muže týče. tak se velice dobrou svačinkou na posilněnou a zdrojem informací. Jak se totiž zdálo, muž byl silně věřícím a ve chvíli, kdy se před Kailu začal modlit, aby byl tento netvor, co jej zničil svržen do pekla jako sám Lucifer, jeho víra v pána pekel se zkrátka zlomila. Nejen že toho ufňukance sežral, ale zároveň začal uvažovat o někom silnějším, ke komu by se přidal. Odcestoval a přiblížil se Ractronu, jeho brány však nikdy nepřekročil a spíše se zdržoval v okolí. Chvíli uvažoval o Michaelovi, ale ten byl podle něj na té horší straně – vždyť u něj by se ani pořádně nenajedl. 

Abilities

  • POISON

  • TOXIC

Demon Form

Jeho pravá podoba je přesně ten had, kterého nikdy potkat nechcete. Něco, co by vás ještě dlouho strašilo i v těch nejhorších nočních můrách, on je na sebe ale hrdý. Jeho podoba je v Pekle i na Zemi v podstatě neměnná a rozdíl je snad jen v několika málo metrech na jeho délce a mohutnosti. Zatím co v Pekle dosahuje délky 36 metrů na Zemi se trochu smrsknul a dosahuje délky sotva dvaceti. Jeho tělo je pokryto temně černými až světle popelavými šupinami, přičemž jeho hřbet je od hlavy až ke špičce ocasu obohacen o ostré chlupy, tvořící mu jakousi bujnou tmavě hnědou kštici. Nad rudě zařícíma očima má obočí v podobě trnů a odstávajících ostrých šupin. Když rozevře ústa má celou řadu ostrých zubů, kterými žvýká a pak má dva vysunovací ostré tesáky, kterými je schopen do těla oběti stříknout jed a usmrtit ji i jiným způsobem než škrcením. Nesmíme opomenout onen dlouhý rozeklaný jazyk, který pak zůstal i do jeho „lidské“ podoby. 

Other

  • Tak trochu zanevřel na Lucifera, obrací se za někým silnějším.

  • Je vybíravý ohledně své lidské schránky.

  • Nesnáší meče, bojí se kohokoliv, kdo vypadá jako kněz.

Revards

bottom of page