top of page

tirzan 

tir.png

350 // 35 YEARS  GABRIEL  GIPI  DEMON D. TENNANT

In loving memory of when I gave a shit...

Bio

Otec: Lucifer (Stvořitel)

Sourozenci: Ostatní démoni 

Blízcí: Armaniel (Vyšší anděl - mrtvá), Azorath (nižší démon)

Orientace: Bisexuál

Práce: Strážce Pekelné brány a profesionální povaleč 

Characteristics

Jestli hledáte člověka, který charakterem připomíná slizkého hada a nebo snad krysu, která se kamkoli vecpe, tak je to právě Tirzan. Sám sebe považuje za nějakou arcibytost a podle toho se taky chová, občas i mluví a dělá gesta, jako kdyby snad byl svatý. Má o sobě dost vysoké mínění, je to takový chodící narcis. Hodně otravný a ukecaný narcis, kterému nejspíš budete chtít dát jednu ránu za druhou, jen aby zavřel klapačku. Občas je horší jako Oslík ze Shreka, ale zároveň je to ten typ, jehož humor si možná oblíbíte, když uráží někoho jiného, než vás. Kromě povzdechů, ironie a sarkasmu, z něj taky čiší dost upřímné toxicity. Není ten typ, co by vám skládal komplimenty, když z toho nic nemá a nebo snad těm, kteří jsou v hierarchii pod ním. Zároveň je to ale prolhaný lhář, kterému nemůžete věřit ani nos mezi očima. Nemůžete si být jistí, zda vám říká pravdu či lež, přece jen i jeho lidský vzhled je lež samotná, když je to démon, jehož pravá podoba je o dost jiná a mnohem děsivější. V lidské podobě je to hubený chlapík měřící něco kolem 190ti centimetrů, kdy máte pocit, že snad trpí lehkým Marfanovým syndromem - vysoká postava a dlouhé tenké končetiny. Jeho postava skutečně taková je, stejně tak bledší pokožka, tenké prsty a tmavé vlasy s tmavě hnědýma očima, které někdy působí až černě. Je to docela okatý muž, jeho pohled může být občas až uhrančivý. Obličej má užší, stejně tak úzký nos a celkově jeho tvář může někomu skutečně připomínat nějakého hlodavce. Jeho obočí je tmavé a tenké. Občas si nechá strniště, ale jinak to s vousy nepřehání, protože nechce být úplně zarostlý. Raději má hladkou tvář a nebo mírné strniště. V lidské podobě vypadá dost neškodně, není to žádný rváč, který by rozdával pěsti. Je spíše kostnatý, moc svalstva na něm nenajdete.

Spousta přezdívek od andělů na něj rozhodně sedí - podvraťák, zmetek, lhář, bezpáteřní kus slizkého a namyšleného kardinálního kreténa. Jestliže jste někdy potkali hajzla, tak u něj míru hajzlovství znásobte tak desetkrát. Dělá a říká přesně to, co se mu právě hodí. Lže jak tiskne až do doby, dokud ta lež jednoduše nepraskne, ale dokáže být i poměrně dobrý řečník, takže se z většiny věcí jednoduše vykecá. Není hloupý, ví jak používat jazyk a slova k tomu, aby si zachránil krk. Těžko říci, zda má vůbec nějaké svědomí, protože tyhle věci dělá pořád dokola. Podvádí, škádlí, lže, nedodržuje sliby a chová se sobecky. Proč by také měl být jiný že? Je to přece démon. Strážce pekelné brány. Nečekejte od něj, že to bude nějaký hodný kluk, kterého ukecáte sladkostmi. Raději něco cenného, z čeho bude mít užitek. Teprve pak se s ním můžete dát do řeči, pokud ho ovšem váš hlas nebude otravovat. Nehodlá ztrácet čas s nějakými ňoumy. 

I když je to had, který je v posledních letech věrný zejména k sobě a k těm, u kterých se mu to zrovna hodí, tak autoritu ctí a vyšší a mocnější bytosti v něm dokážou vyvolat strach a nervozitu. Je chytrý, takže ví koho se bát a koho naopak ne. Nemá žádný hrdinský komplex, aby si otvíral hubu na někoho, kdo by jej mohl smést z povrchu zemského. Samozřejmě nějaká špetka drzosti v něm stále je, ale stačí ukázat kdo je tu šéf a on se stáhne, přikrčí a udělá co chcete. Stačí být jen mocnější než on, což jsou samozřejmě vyšší démoni a pak démoni ještě nad nimi. K andělům respekt příliš nechová, maximálně tak k těm, kteří nemají v plánu zachraňovat něco tak zbytečného jako je lidská rasa. Někdy si můžete jeho respekt i koupit za slušnou sumu a nebo nějaké dobré pití, které samozřejmě posoudí sám, protože přece nebude pít nějaké břečky, které jste vytáhli Ďábel ví odkud. Jakmile se objeví někdo silnější než on, obvykle démon, většinou přepíná do podlézačského módu. Když onu osobu už zná déle, občas dá najevo i svůj ostrý jazýček, protože už je prostě takový. Má rád svůj smysl pro humor a taky občas dokáže být dost svobodomyslný. 

Pokud je Tirzan nevrlý a nebo naštvaný, poznáte to na něm snadno. Mračí se a je nepříjemnější než zapnutá motorová pila v zadku. Většinou prská nadávky jednu za druhou, jste pro něj přítěž a nebo otravný hmyz. V těchto chvílích tráví čas spíše  samotě a nestojí o žádnou společnost. Dokáže ho rozzuřit poměrně málo věcí, zejména to jsou povýšení obyčejní smrtelníci, andělé a nebo když mu něco nefunguje tak jak má. Taky samozřejmě nemá rád, když ho někdo podrazí a nebo mu lže, protože se řídí osobním kodexem, že když to dělá on, tak je to v pořádku, ale když to dělá někomu jinému, tak je to zločin. Jak jinak. Také bývá dost líný, flegmatický k mnoha věcem a osobám, kdy vlastně nezajímá, kdo a kdy vlastně umře, i kdyby to byl autobus plný dětí. Otec by z něj byl tedy dost mizerný. Nemá žádný smysl pro zodpovědnost, jestliže z toho opět něco nemá. Ze své práce má život a zatím docela slušné zacházení, takže svou práci odvádí tak, aby si to udržel. Ne že by se jako strážce pekelné brány choval vždy a pracoval na sto procent, ale ve většině případů to bere vážně a kdykoli jde do tuhého, snaží se napravit svoje chyby dřív, než se o nich někdo dozví. 

Tirzan je démon mnoha tváří. Nemůžete mu věřit, i když vás ujišťuje, že můžete. Když s ním uzavřete dohodu, mějte se na pozoru, protože téměř nikdy ji nedodrží tak, aby i druhá strana - tudíž vy - byla spokojená. Vypadá sice neškodně, jako typický líný ožrala, ale pozor. Všechno, co se zdá zdánlivě nevinné, bývá nebezpečné. 

Story

Byl stvořen kdysi dávno. Snad někdy v době počátku 18. století, kdy bylo módní si říkat Černovous a plachtit se na moři pod pirátskou vlajkou. Sám si na tento život nepamatuje, jen ví, že byl stvořen dávno před tím, než se svět jednoduše naprosto zesral a upadl do apokalypsy díky pár okřídleným holubům jménem Gabriel a pár dalších. Původně samozřejmě nebyl ani strážce pekelné brány či pohledný fešák, byl naprosto prostý démon, který když mohl, krmil se na lidských duších. Jen hladový temný kouř, který byl uvězněný v pekle společně s dalšími démony a svým stvořitelem Luciferem. Na tenhle dávný život si nepamatuje a ani po vzpomínkách na něj nepátrá. V pekle žil snad možná jedno století a živil se ztracenými dušemi stále v podobě černého kouře, kdy pronikal do lidských schránek a zohavoval je tím, že se krmil jejich lidským nitrem. Občas se mu povedlo posednout lidskou schránku a užívat si mít ruce, nohy a nějaké hmotné tělo, ale nikdy to nevydrželo příliš dlouho, protože to člověk, kterého posedl, nepřežil. 

Svoje jméno Tirzan si vysloužil až po 100 letech služby Luciferovi v tom jeho pekelném infernu. Sloužil mu věrně, oddaně a za to si vysloužil jméno, což pro něj znamenalo postoupení o něco výš. Už nebyl jen obyčejný démon, už nebyl jen číslo v řadě dalších démonů, ale byl někdo. O zhruba rok později mu byla nabídnuta jeho první trvalejší lidská podoba, do které mohl uschovat svou démonskou podobu. Stal se takovým pekelným špehem, který občas zavítal na povrch Země a zkoumal, jak se lidská společnost vyvíjí. Občas si i užíval, když to šlo, krmil nevinnými dušemi, které polykal jako lesní maliny. Na tuhle dobu má jen matné vzpomínky, protože mu schránka byla odňata a nabídnuta někomu jinému z důvodu, že svou práci neodvedl podle představ jeho Pána. Schránka mu byla doslova vytržena a on byl málem zničen Luciferovým hněvem. Nejspíš proto si z té doby nic moc nepamatuje. Svou další lidskou podobu získal až o 10 let později, ale život trávil výhradně v pekle, kde se zdokonaloval, aby mohl svému pánovi sloužit lépe. Také si začal vytvářet svou vlastní povahu, názory a užívat pocit určité moci. Začala se z něj stávat taková jedovatá zmije, u které si nejste jistí, kdy vás uštkne. Na povrch zase začal chodit, když se tam dole začal nudit. Kradl lidské duše a krmil s nimi tu nejnižší démonskou spodinu, jako kdyby to byli nějací jeho mazlíčci. Podoba, kterou měl, mu vydržela dlouhá léta. I přes období první a druhé světové války, která značně otřásla světem a nejen tím na povrchu. Tolik mrtvých za tu dobu co žil, viděl snad jen při morových epidemiích a španělské chřipce. I o druhou schránku přišel, ale celý život s ní si pamatuje. 

Třetí a předposlední schránku získal v roce 1962, kdy byl zároveň povýšen ke strážcům pekelné brány. Stále byl ale jen zrnkem za nehty svého stvořitele a pro anděly byl jen spodinou, doslova šlápotou, odporným hmyzem, kterého je potřeba zašlápnout. Se svou povahou a démonskou mocí si užíval trápení druhých. Po letech zjistil, že ho spíš baví se dívat, jak někdo mučí někoho, než aby si sám špinil ruce. Dost zlenivěl a zamiloval si svůj teplý pekelný pelíšek obohacený démonkami a nějakým tím dobrým vínem, které mu zavlažilo jeho, jako kdyby saharským pískem plný, krk. Oproti jiným démonům byl ještě dost mladý, pro některé ještě nevyspělý. Bylo to hlavně způsobené tím, že se neustále dopouštěl různých lumpáren. Dokonce i na anděly si párkrát troufl, kdy málem přišel o svůj život. Byl věrný svému stvořiteli, ale jakmile v roce 2016 vypukla Občanská válka a Gabrielovy názory se rozšířily i do pekla, začal s ním potají sympatizovat. Tak nějak věřil, že i Lucifer si přeje vyhubení lidstva a nakrmení se na milionech duších, ovšem zároveň Tirzan věděl, že neposlušnost a změnu strany jeho stvořitel trestá. I přesto si tahle démonská krysa nedala říct a pronikla na povrch Země, když probíhala válka. Úplně poprvé v životě pocítil podivné emoce. Strach. A taky nejspíše i trochu lítosti. Ne kvůli zmrzačeným lidem, hnijícím mrtvolám a smrti všude kolem, jako spíš té zkáze. Sám sice zastával názor, že lidé by měli vyhynout a Země shořet, ale zároveň krásy Země obdivoval. Měl přece právo na to, aby se mu mohlo něco líbit. V hloubi své temné démonské duše obdivoval různé přírodní úkazy, umění, alkohol, krásné ženy, sem tam nějaké to zvíře. Ale Občanská válka tomu přinesla konec. Jako kdyby z jednoho pekla přešel do druhého, což možná byla právě ta věc, která způsobila jeho pocity, kterých se pak zřekl. Nemohl si přece dovolit něco takového pociťovat. Jelikož se chtěl Tirzan zalíbit svému pánovi, snažil se vyhledat Gabriela a nebo alespoň nějaké jeho společníky, aby mohl svému pánovi předat informace, které by jako špeh nasbíral. Byl však v tom samém roce těžce raněn a veškerý zbytek své moci použil na to, aby se mohl vrátit do pekla. Takhle přišel o svou předposlední schránku, která byla kdysi právníkem. 

Jeho nová schránka byla poněkud jiná, než ta předchozí. Uvelebil se v bývalém závislákovi na heroinu, jehož duši si odchytil a posedl ji. Byl to spíš náhodný výběr, kdy chtěl mít nějakou schránku. Potřeboval mít nějaké hmotné tělo a být jako dřív, i když vypadal jinak. Na svou novou schránku si zvykal poměrně delší dobu, cítil se v ní zpočátku nejistý, ale zvykl si. Se svou novou schránkou se nakonec sžil, dal jí svůj osobní démonský šarm a po nějaké době to byl skutečně zase ten otravný Tirzan, kterým všem lezl na nervy. Jen vyšší, hubenější a pohlednější, než předtím. Alespoň dle něj. 

V roce 2060, pár let poté, co se Římská pečeť prolomila a pekelné zlo proniklo na povrch Země, se Tirzan poznal s Armaniel. I přesto, že panoval mír, našel vyšší andělku zraněnou na povrchu Země, v zóně B u Rocktonu. Byla zraněná v oblasti břicha a pravé nohy. Hluboké rány pekelným kovem. Křídla měla špinavá a jedno zlomené. Plazila se po studené zemi směrem k zóně A, ale příliš mnoho krvácela a docházely jí síly. Soustředila se na regeneraci, ale jakmile si všimla démona, který jí sleduje, přivolala svou zbraň. Tirzan pobavený její neschopností kolem ní kroužil jako hladová hyena. Zpovzdálí slyšel různé pazvuky. Andělská krev určitě přiláká mnohem horší bytosti, než je on, tím si byl jistý a s tím jí i obeznámil. Jako démon měl velice silné nutkání jí zabít, nebo se o to spíš aspoň pokusit. Zkusit jí sežehnout ohněm křídla a nebo jí je utrhat jako můře. Ovšem jak se tak na ní díval, začala mu připadat krásná. Vlastně obecně bylo jasné, že andělé jsou překrásné bytosti, leč smrděly nebem a spousta z nich dobrem, ale v ní viděl něco jiného, než běžnou andělskou krásu. Nejspíš proto, že byla krásná i přes zakrvácený a umazaný obličej, slepené vlasy krví a pocuchaná křídla, kdy připomínal oškubanou slepici. Vidět takhle anděla u svých nohou mu samozřejmě dodávalo pocit neskutečné moci a jeho démonská podstata dravě toužila ji spálit, ale neudělal to. Místo toho se s ní teleportoval do starého opuštěného cihlového domu, který byl poblíž hranic se zónou A. I přes její nadávky a výhružky ji nechal v klidu a bezpečí, aby se o sebe mohla postarat, aniž by byla někde uprostřed pustiny. Trvalo pár hodin, než se její rány zregenerovaly a to ještě regenerace nebyly u konce, protože se andělka až příliš soustředila na Tirzana, který seděl naproti ní a pozoroval ji. 

Ani jeden přes noc nespali. Tak nějak se hlídali navzájem. Tirzan nebyl běžně upovídaný a ticho prolomila až Armaniel, která se konečně zeptala, proč to udělal. Proč jí zachránil. Strážce pekelné brány se jen uchechtl a usadil se na několik cihel poskládaných na sebe. „Třeba pro mě budeš mít nějaké užitečné informace, když jsem zachránil tvůj slepičí život. Řekni, už jsi snesla nějakému archandělovi vejce?" Jakmile to dořekl, Armaniel vstala a vrazila Tirzanovi pěstí do obličeje, až spadl z cihliček na záda. Andělka mu poté šlápla na hrudník a namířila na něj svým andělským mečem. „Můžu tě jednoduše zabít, ty spodino." Špičku meče přiblížila k jeho krku, kdy Tirzan cítil nepříjemné pálení, jak bylo ostří blízko. Bylo mu nepříjemné se na její meč jen dívat a tak jí raději hleděl do jejích očí. Ležel na zádech a přemýšlel, zda zaútočit, či nikoli. Nakonec zvolil jinou cestu. Smích. Začal se smát opravdu nahlas, což Armaniel nejspíš vyvedlo z míry a nebyla si jistá, co se děje. Vztekle z něj sundala nohu, přikrčila se a zacpala mu pusu dlaní s tím, ať sakra sklapne. Tirzan si neodpustil provokativní olíznutí její dlaně zespoda. Dostal další ránu, kdy mu Armaniel zlomila nos, ale nezabila ho. 

Tirzan následující dny i měsíce trávil v pekle. Ve městě se objevoval málokdy a když už, bral to tajnými vchody, aby se vyhnul prohlídce před hlavní bránou do města. S Armaniel se zpočátku vídal velmi málo, protože anděl její pozice opovrhoval démony, zejména těmi jako byl on. Jediná možnost, jak jí otravovat byla taková, že musel trávit čas v rozrůstajícím se městě. Trvalo mu dlouhé dva roky, než si u Armaniel získal alespoň drobnou důvěru, byť se ke všem ostatním stále choval jako hajzl a podlý bezpáteřní bídák. Někdo by možná řekl, že se do Armaniel skutečně zamiloval, ale on to tak nevnímal, jelikož nikdy předtím nemiloval a nevěděl jaké to je, co to obnáší, jak to vypadá, jak je to vlastně cítit. Jeho duše byla černá a zkažená. I přesto byl ale schopen něčeho takového, jako být v její blízkosti a toužit po ní jako vyprahlý člověk po vodě. V roce 2063, tedy o další rok později, se jejich vztah posunul zase kupředu. Čím víc se sbližovali, tím víc se museli skrývat. Jeho dlouholeté snažení nakonec vyvrcholilo v to, po čem toužil. V jejich spojení, za které by je oba s jistotou popravili. Po všech těch letech byla první, s kým pocítil něco takového a vůbec poprvé se necítil jako démon. 

Azorath, kterého Tirzan považoval za svého jediného přítele, byl zároveň jediný, kdo o jejich románku věděl. Jak už to ale bývá, démonům se nedá věřit. Ani démon nemůže věřit jinému démonovi. Azorath si chtěl vylepšit pověst u Lucifera, ale nebyl natolik chytrý, aby to udělal hned. Nejprve se s tím pochlubil Tirzanovi, kterému řekl, že to Luciferovi řekne pro jeho vlastní dobro a že mu tím vlastně ušetří práci. Tirzan okamžitě vycítil nebezpečí a v hlavě se mu přehrálo snad sto různých scénářů, jak by dopadl, kdyby se Lucifer dozvěděl, že strážce pekelné brány randí s andělem. Chtěl tomu zabránit a i když ho jako velice lákavé a dobré východisko napadlo, že by mohl zabít Azoratha, rozhodl se jinak. Rozhodl se jako typický démon, protože těm přece nelze věřit... Svému pánovi proto pověděl, že ví o jednom z andělů, který bude v pravý čas na pravém místě a že mohou zabít a spálit jeho světlou duši na popel. Jako ten největší sobec pod sluncem se rozhodl Armaniel zradit, jen aby si zachránil vlastní kůži. I přes všechno co cítil k ní, byla jeho láska k sobě samému silnější. Dovedl ji tedy na správné místo. Bylo jaro roku 2063, když ji zavedl do nebezpečných míst. Cítil, jak byla nervózní, cítil její strach a stres. Ten pach velmi dobře znal. Šokovalo ho ale, že stále šla s ním a na nic se neptala, i když určitě chtěla. Zastavili se na smluveném místě, kdy k ní přišel a rychle ji objal, dokud měl čas. Naposledy si přičichl k jejím bělostným vlasům a nasál její osobní vůni. Tiše jí pak požádal o odpuštění a když jí pouštěl, ze stínů se vynořili další démoni v čele s jedním z vyšších démonů. Armaniel byla ale velice silná a většinu démonů zabila, ale nakonec byla natolik zraněná ze všech těch útoků, že jí pak vyšší démon mohl jednoduše dorazit. Tirzan se na to díval. Neuhnul pohledem. A to jen proto, aby nevzbudil nějaké podezření o tom, že mu na ní snad záleželo. Jenže ať už v něm Armaniel probudila cokoli, společně s ní to zemřelo. 

Následující léta žil Tirzan výhradně v pekle. Těh pár let se zdokonaloval ve svých schopnostech a proměnách. Občas navštívil povrch Země a nakrmil se nějakých ztracených duších, vyvedl nějakou lumpárnu andělům či smrtelníkům ve městě. Stal se z něj snad ještě více nepříjemný a sarkastický egoista, než předtím. A jestliže démoni mohou být závislí i na něčem jiném, než na trápení lidských duší a jejich vysávání, tak je to víno a nebo jakýkoli alkohol, který v tomhle rozpadlém světě existuje. Utápí v něm všechno, o co nestojí, i když ví že je to zbytečné, protože jeho démoni umí plavat. Není to ironie, že i démon má své démony?  

Abilities

PYROKINEZE - Tato schopnost navíc je u něj nejsilnější. Ovládá oheň silou vůle, dokáže tvarovat plameny do různých velikostí, tvarů, ovládá intenzitu tepla a vyvolávání ohně z ničeho - plamen v dlani, na konečkách prstů či ohnivé pěsti. V blízkosti ohně je silnější a naopak v chladném prostředí je slabší. Pokud-li je vystaven velice mrazivému prostředí či je snad promrzlý, zamrzlý a nebo promočený - jeho ovládání ohně není tak silné a v některých momentech nemusí ani pořádně fungovat.. Při zranění se jeho schopnost ovládání také snižuje, protože při zranění nemá dostatek energie k tomu, aby oheň ovládal tak dobře. Když je ale v plné síle a nebo snad ráži, může po vás hodit ohnivou smršť, kouli, zapálit celý les, podpálit vám dům, zapálit vlasy - cokoli co hoří, to dokáže spálit na popel, do kterého si pak ještě otře svoje podrážky, jako když pes zadními nohami zahrabe hovno. Rozhodně není ten typ, co by ze sebe dělal lidskou pochodeň, takže celý se rozhodně nezapálí, ani si není jistý, zda by toho byl schopný. Jen když se proměňuje v pekle, tak z něj vyšlehne pár pramenů, ale to je tak všechno. Ve své pravé podobě dokáže mít rozžhavené pěsti a předloktí poměrně dlouho, zatímco v lidské podobě se zaměřuje výhradně na zapálené pěsti, jelikož si nechce neustále měnit oblečení, které snadno shoří. Dotekem také dokáže roztavit různé kovy, když na nich má dostatečně dlouho položenou ruku. Dá se považovat za takové chodící lidské topení, ale Tirzan rozhodně nebude ten typ, ke kterému byste se chtěli tulit. Jeho plamen je rudý. 

 

TOXIC - Slabší schopnost, která se nedá s pyrokinezí srovnávat. Zatímco oheň má Tirzan pod kontrolou, tak zde se stále učí ovládání jedovaté mlhy a jak správně ji použít proti ostatním, aby je zabil. Zatím je dokáže paralyzovat na několik minut a způsobit jim bolest hlavy či břicha, jako kdyby se nadýchali či pozřeli nějakou toxickou látku. Jeho schopnost ale není silná natolik, aby osobu dokázal v takovémto stavu udržet třeba hodinu a víc a nebo aby osobu zabil. Na to jeho toxikineze ještě není dostatečně silná. Schopnost mu tedy umožňuje vytvořit toxickou mlhu, kterou však dokáže nasměrovat jen pár desítek metrů kolem sebe, rozhodně to není tak, že by paralyzoval a polootrávil celé město. Aby udržel osoby ve stavu toxické paralýzy, spotřebovává na to vlastní energii, tím pádem udrží zatím maximálně tři lidi pod plnou kontrolou toxické mlhy a to jen v řádu pár minut. Pokud by to byla osoba pouze jedna, dokázal by ji v tomto stavu udržet až půl hodiny, což je nejspíše dost času na to, aby třeba z té osoby získal nějak co chce, popřípadě aby se pobavil. Osoba taky musí být zároveň v blízkosti, kam až jeho mlha dosáhne. Také záleží v jakém stavu osoba je. Pokud-li je onen člověk například nějak nemocný či jinak slabý, jeho toxikineze by ho dokázala zabít skrze člověkovu velice oslabenou imunitu. 

Demon Form

Jeho démonská podoba se neobjevuje tak často, pokud k její ukázání nemá vyloženě nějaký důvod - a to nastává pouze v pekle. Když už se vám ale ukáže ve své pravé podobě, lze spatřit poměrně robustnější humanoidní postavu s černo-rudou velice pevnou kůží. Na jeho těle převažuje černá barva, ale v oblasti obličeje a krku lze vidět, jak mu jde kůže do ruda. Kůže je na dotek hladká, avšak tvrdá, pevná a vyzařuje z ní teplo. Nemá žádná křídla, ale za to má dlouhý ještěrce podobný ocas s menšími ostrými výstupky, které má ještě různě po těle - například na loktech, ramenech, dva na bradě a ty největší výstupky na hlavě, ale ty nejsou tolik špičaté. Jsou to něco jako čtyři rohy, které může použít jako zbraň, když by potřeboval do někoho vrazit. Horní část jeho hlavy je docela tvrdá. Je o několik centimetrů vyšší, než v lidské formě. Měří na výšku něco přes dva metry. Jeho paže jsou docela silné, na loktech má ochranné špičaté výstupky, které mu slouží jako ochrana a zbraň zároveň. Stejně jako dlouhé drápy na prstech na rukou i nohou. 

Obličej může být pro dost lidí děsivý, jak už u démonů bývá. Má pronikavé, ale malé rudo-oranžové oči s malou kulatou zornicí uprostřed. Jsou trochu jako kdyby propadlé a společně s jeho nosem vytvářejí dojem lebky, protože jeho nos vůbec nevyčnívá, jelikož téměř žádný nemá. Místo toho má jen otvory jako mají lebky. Uši u něj taky neuvidíte, místo nich má na každé straně hlavy dva otvory, kterými poslouchá a dají se považovat za uši. Nemá žádné rty, takže jeho špičaté jehlicovité zuby uvidíte hned. Má dlouhý silný jazyk a na bradě dva černé špičaté výstupky. Jeho aura páchne po síře a občas jde z něj cítit i jakýsi lehce toxický zápach. Získal si zatím pouze brnění na hrudník a záda. Poté za odměnu dostal i meč z pekelné oceli za to, že kdysi udal Armaniel. Dlouhý meč se dokáže rozžhavit, když Tirzan chce, ale tuto zbraň už hodně dlouho nepoužil. 

Other

  • Má rád klasickou hudbu. 

  • Pokud může, tak pije a obléká se výstředně. Občas si spodní víčka zvýrazňuje černou linkou.

  • Nepotrpí si na uhlazený účes, většinou má vrabčí hnízdo do všech stran.

FarflungBewitchedKestrel-small.gif
tumblr_nme5dhQA6g1tbdcizo1_500.gif
tumblr_lpxrkxke8X1qfkaqso1_500.gif

Revards

MASK.png
bottom of page