Stvoření a pobyt v Ráji

"Žena - zázrak Boží ... zejména, má-li v těle ďábla." 

​

Jednoho dne, jak je známo, Bůh stvořil Zemi, rostliny i všechny živočichy. Poté vzal kus hlíny zpod nohou jednoho zvířete a stvořil i člověka. Byl to muž, který byl nadšen ze všech stvoření Boha. Seznamoval se s rostlinami, živočichy a ochutnával plody stromů, které se v Ráji nacházely . I přes to mu ale něco chybělo. Byl totiž na Zemi jediný člověk. Bůh to viděl a rozhodl se muži stvořit i ženu, aby nesmutnil. Uchopil tedy do výše šlehající oheň a z jeho mihotavých proměnlivých plamenů stvořil první ženu, Lilith. Byla tak krásná, že se do ní Adam ihned zamiloval. U Lilith to ale nebylo tak okamžité. Přeměřila si Adama zkoumavým pohledem, když Bůh vložil její drobnou ručku do té Adamové. Adam na ni zíral s úžasem. "Bože, děkuji ti. Je nejkrásnější a nejdokonalejší stvoření ze všech." Bůh byl rád, že vidí úsměv v tváři Adama a pověděl oběma. "Objevujte spolu krásy Ráje, milujte se a množte se." Otočil se nejprve na Adama "To je tvá družka, o kterou se budeš starat a ty Lilith." Pohlédl i na ženu. "..se podčiň Adamovi a ve všem ho poslouchej." Na to se Lilith ušklíbla. Vysmekla se Adamovi z ruky a utekla. Adam, oslepen a naprosto okouzlen překrásnou Lilith, ji následoval. Lilith se zastavila u břehu jezera a pozorovala labutě, které po něm pluly, bílé jako sníh. Fascinovaly ji, proto je svým libým hláskem přivolala. Labutě připluly a Lilith se sklonila, aby si je mohla pohladit. V tu chvíli spatřila v hladině odraz. Krásnou tvář. Sáhla si na obličej a zjistila, že odraz patří jí. Byla ohromena svým vzhledem ba přímo nadšena a její hrdost tím vzrostla. Nemohla se na sebe vynadívat. V odraze však neviděla jen sebe, ale i nebe a slunce. Vzhlédla tedy nahoru a rozhlédla se kolem sebe. Spatřila krásné květiny, ke kterým se rozběhla a začala je trhat. Natrhala jich spoustu a vplétala si je do vlasů společně s copy. Vlasy jí krásně voněly, že se k ní rozešel i Adam. Pověděl jí, jak je krásná a že tyto květiny nejsou tak krásné, jako ty, které jsou kousek opodál. Pověděl jí, že ji tam zavede. Lilith tedy šla. Skutečně tam byly květiny všech barev, velikostí i tvarů. Líbilo se jí, jak jí Adam ukazoval Ráj a všechny krásy v něm. Po chvíli ho už sama znala, tím pádem už nepotřebovala, aby ji Adam někam vodil nebo jí byl pořád za zadkem. 

Když tedy usnul, Lilith se vydala sama po Ráji. Netrvalo ale dlouho a Adam se vzbudil a následoval ji. Lilith se koupala v jezeře a Adam jí tam přinesl natrhané květiny. Nečekal však, až vyleze. Jen je položil na zem a odešel. Tím Lilith překvapil. Vylezla tedy na břeh a květiny si vzala. S nimi v náručí se vydala za Adamem, který seděl pod stromem a byl otočen zády k Lilith. Zastavila se u něj. "Děkuji ti za květiny, jsou krásné." Špitla a Adam zvedl s úsměvem pohled na svou krásnou družku. "Ne tak jako ty, má lásko. Ty jsi to nejkrásnější stvoření ze všech." Pověděl jí a natáhl ruku, aby si Lilith pohladil, ale ona ucukla. "Snad se mě nebojíš?" Zeptal se a Lilith to dopálilo. "Proč bych se tě měla bát?" Odsekla a Adam se postavil. "Tak už mi neutíkej." Pošeptal a přistoupil k ní. Lilith se nechala pohladit a dokonce i dovolila, aby se Adam přiblížil blízko jako nikdy dřív. Dívala se mu do očí a její srdce se rozbušilo. Adam se usmál a zvedl svou ruku k její tváři. Odhrnul jí spadený pramínek vlasů za ucho a díval se jí do očí. Na moment mu pohled spočinul i na jejich rtech a napadlo ho, jak asi chutnají. Váhajíc se nakonec k těm rtům sklonil a překrásnou Lilith políbil. Ta se zprvu lekla, když ucítila Adamovi rty na svých. Nakonec ale zavřela oči a polibek mu opětovala. V tu chvíli se do Adama zamilovala. Cítila v břiše zvláštní pocit, jako by jí v něm poletovaly stovky, možná tisíce motýlků. 

Od toho dne už se od Adama nevzdalovala tak často a ani mu neutíkala. Chtěla s ním trávit volný čas a oddávala se polibkům. Adam si ale Lilith nárokoval a hlavně nad ní chtěl mít navrch. Vyžadoval, aby ho poslouchala. To však Lilith nechtěla a zamračila se na Adama. "Proč bych tě měla poslouchat, když jsem byla stvořena společně s tebou? Jsme si rovni!" Pověděla mu rázně, ale Adam s ní nesouhlasil. "Bůh řekl, že mě máš poslouchat. Navíc, já jsem tu byl dříve, než ty a znám vše líp. Měla bys tedy dbát mých rad." Lilith se naštvala. "Tak to teda ne!" Oprskla se, zvedla a odešla od Adama. Ten na ni volal, ale ona se ani neohlédla. Adama se na ni hněval. Ale řekl si, až se vyvzteká, tak sama přijde. Lilith se ale nevracela, tak vzhlédl k nebi a ptal se Boha, proč ho nechce poslouchat. Ten mu neodpověděl. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než aby se za Lilith vydal. 

Chodil po Ráji několik hodin, až ji našel. Ležela na louce a byla celá obsypána květy. V tu chvíli zapomněl na hněv, který cítil a s ohromením ve tváři k ní přišel. Zastavil se nad ní a chvíli ji jen pozoroval. Nakonec si vedle Lilith ulehl a položil se na bok. Lilith ležela se zavřenýma očima, které po chvíli otevřela a podívala se na Adama. "Jsi tak úchvatná, má krásná Lilith." Pověděl jí a rukou z ní sundával květiny, kterými byla obsypána. Po chvíli už na jejím těle nebyla ani jedna. Adam si její dokonalé tělo prohlížel a pocítil dosud nepoznaný pocit. Doslova se vrhl na rty Lilith, které zahrnul polibky. Lilith byla překvapena, ale polibky mu vracela. Adam ji však líbal stále intenzivněji a zuřivěji. Lilith se to nelíbilo a rukama od sebe Adama odtáhla. To se jí nepovedlo na dlouho. Adam si opět ukradl její rty a jeho ruce začaly putovat po jejím těle. Lilith se zachvěla, ale cítila, že je ještě příliš brzy. "Ještě ne." Pověděla mezi polibky. Adam ji líbat přestal a s hněvem se jí podíval do očí. "Kdy?" Zeptal se a Lilith zvedla ruku k jeho tváři a pohladila ho. "Pak.." Odpověděla. Adam ji tedy nakonec pustil. Lilith ho stáhla k sobě a hladila ho po vlasech. Adam nakonec na její hrudi usnul. 

Jakmile se vzbudil, Lilith byla pryč. Vstal a vydal se ji hledat jako vždy. Tušil, kde bude, tak po cestě k jezeru natrhal květiny a přišel tam. Lilith se zrovna koupala a zpívala si. Přestala, když spatřila Adama, který stál na břehu s kyticí a pozoroval ji. Lilith k němu připlavala a vyšla z vody ven. Přišla k němu, vzala si od něj kytici a políbila ho. Adam byl ohromen, že to udělala, tak chvíli stál jako solný sloup. Nakonec své ruce omotal okolo Lilith pasu a oddával se polibkům. Lilith se po chvíli odtáhla a pohlédla Adamovi do očí. Chytla ho za ruku a vedla ho k louce plné lučních květin. Adam šel a zastavil se, když se zastavila i ona. Nechápavě na ni pohlédl. Lilith se sklonila, aby položila kytici na zem a posadila se. Dlaní poklepala vedle sebe, aby se i Adam usadil. Ten to udělal. Lilith ho uchopila za krkem a přitáhla si ho k sobě k polibku. Ten nabíral na intenzitě a Lilith si vlezla na Adama a posadila se mu do klína. Pohybovala se na něm a Adamovi se zrychlil tep. Polibky přesunul na krk a chtěl Lilith převalit na záda. Ona se však bránila. Chtěla být nahoře. Začali se tam tedy přetahovat, až to Adama rozčílilo. "Co děláš? Lehni si!" Ale Lilith nechtěla. "Ne! Já chci být na tobě!" Vyřkla prosbu, ale Adam o tom nechtěl ani slyšet. Nakonec Lilith přemohl a povalil ji na záda. Nalehl na ni a Lilith se snažila dostat nahoru. To se jí nedařilo. Adam se tedy nadzvedl. "Zase zlobíš?" Lilith se zamračila. "Chci být nahoře." Sdělila mu. Adam zavrtěl hlavou. "Nebudeš! Bude po mém!" Jakmile to vyřkl, Lilith ho ze sebe odkopla na stranu. "Tak to ne. Nejsem žádná tvoje služka, ani podřadná. Jsem ti rovnocenná a pokud to nedokážeš respektovat, tak budeš muset čekat dál!" Adam zavrtěl hlavou a se smíchem ji silně uchopil do náruče. "Ty začneš poslouchat. Nic jiného ti nezbyde. Jsi jen má a patříš jen mně!" Po těchto slovech ji svalil a chtěl si ji vzít. Lilith se bránila, ale Adam byl silnější. Nakonec jí nezbývalo nic jiného, než ho kousnout. Tím docílila, že Adam sevření povolil a ona ho tak mohla odstrčit. "To jsi přehnal! Už tě nikdy nechci vidět! Odcházím, Adame!" Pověděla mu rázně a odešla. Adam si myslel, že nemá kam. Lilith se však po chvíli zastavila, pohlédla na nebe a vznesla se vzhůru. 

 

 

Útěk z Ráje a setkání s démony

Lilith se dostala na pobřeží Rudého moře. Nevěděla, kde je, ale byla ráda, že je daleko od Adama, na kterého se hněvala. Procházela se po pláži a nechala, aby jí vlny omývaly nohy. Snažila se zjistit, co jej přinutilo se takto chovat. Vždyť, proč by nemohla být nahoře. Zeptala se sama sebe. Odpověď neznala, ale uslyšela hluk. Nevěděla, kdo to je. Z Ráje totiž nikdy nebyla tak daleko. Utíkala se tedy schovat za velkou skálu. Zvědavost jí ale přece jen nedala a vykoukla. Spatřila muže. Byli velcí, silní a uměli ovládat oheň. To se Lilith zalíbilo. Imponovalo jí to, protože netušila, že to někdo může umět. Dokonce vypadali i lépe, než Adam. Lákali ji nějakým zvláštním způsobem. Ale vzpomněla si, co udělal jen Adam nebo lépe řečeno, o co se pokusil. Obávala se, co by s ní provedli tito muži. když jich bylo víc.

 Nejprve je tedy kvůli strachu jen pozorovala z povzdálí a obávala se k nim přiblížit. Bála se. Měla totiž za to, že jsou všichni muži stejní. Utéct ale neměla kam. Držela se sice dál od nich, ale každým dnem se přibližovala blíže k nim. Vždy si řekla, že půjde a promluví s nimi. Nejevili se postupem času už tak nebezpečně. Ale pořád se neodhodlala. Nemohla. Ani nemusela.

Démoni o ní moc dobře věděli a jen čekali, jestli za nimi přijde sama. Nakonec jednoho dne se jeden z těchto mužů objevil za ní se slovy: "Nevíš, že šmírovat se nemá, maličká?" V Lilith by se krve nedořezal, jak se vyděsila. Když se ale otočila, poznala v něm jednoho z těch mužů. Byl to navíc ten, který se jí líbil ze všech nejvíc. Naklonila hlavu na stranu a změřila si ho pohledem. Ze všech sil se snažila tvářit sebejistě a nedat najevo obavy. Dokonce si myslela, že se jí povede mu nalhat, že je nešmíruje. Démon věděl, že lže. Věděli o ní celou tu dobu a to jí i nakonec sdělil. "Každý den jsme čekali, kdy se odhodláš přijít, jak jsi se pořád přibližovala, ale ty ne." Řekl jí a Lilith sklopila hlavu k zemi. Kousla se do rtu a vydechla. Šla tedy s pravdou ven, musela. "Já...se bála. Viděla jsem, co umíte a tím pádem nebudete obyčejní muži. Nechtěla jsem, abyste mi ublížili. Nepřišel jste, abyste mi ublížil, že ne? Necítím to z vás."  Muž se tomu zasmál. Sdělil jí, že opravdu nejsou obyčejní muži, nýbrž stvoření pekel. Lilith se ani přes to nezalekla a řekla si, že nemůžou být horší, než Adam, doufala v to. Po mužově nabídce se tedy za nimi vydala. Co jí taky zbývalo. První žena se všem líbila. Ani démonky nebyly takové, jako ona. Krásná, nespoutaná, divoká. Imponovalo jim i to, jak je nezávislá a že se rozhodla vzepřít muži a odejít z Ráje. Všechno jim totiž pověděla. Jaksi jim věřila a věděla, že poznají, kdyby lhala a nechtěla je rozhněvat. 

Nejvíc se zalíbila Samaelovi. Ten se jí věnoval nejvíce, pomáhal jí shánět jídlo a trávil s ní nejvíce času. Lilith si s ním povídala. Svěřila se mu i se strachem ze sexu, který v ní vyvolal Adam. Samael jí ale pověděl, že sex je ve skutečnosti slast a že jemu by vůbec nevadilo, kdyby byla nahoře. Lilith tomu moc nevěřila, ale i přes to se chtěla přesvědčit. Po dlouhém přemlouvání nakonec svolila a rozhodla se spojit své tělo s démonem. S ním, narozdíl od Adama, to bylo úžasné. Divoké, plné vášně a nemělo to konce. Lilith mohla být i nahoře a prožívala jeden orgasmus za druhým. Zalíbilo se jí to dokonce natolik, že tyto orgie provozovala se Samaelem pravidelně. Neměla tedy už vůbec žádný důvod se do Ráje vracet. Nechtěla.

Ani, když si pro ni přišli andělé. Zrovna se šla vykoupat do moře a když z něj vycházela, spatřila na břehu dva anděly. Ti jí přišli povědět, že Bůh jí vzkazuje, že se má vrátit. Lilith ale zavrtěla hlavou a vyřkla větu: "Jak se mohu vrátit k Adamovi a žít s ním jako řádná žena? Nechci!" Sdělila jim dokonce, že přišli pozdě a jí se mnohem více líbí se pachtovat s démony, než být služkou nějakého obyčejného člověka. Anděly tím šokovala a znovu jí sdělili, že je to příkaz jejího stvořitele. Jí to však bylo jedno. Bůh jí tedy udělil zákaz se do Ráje vracet a nesměla ani vstoupit na nebesa. Stala se tedy démonem. Další trest byl ten, že každé démonské dítě krátce po narození zemře. Lilith pokrčila rameny, nevěřila tomu a vrátila se zpět k démonům, obzvláště k jednomu. Měla pro něj velkou slabost a tu má i doteď. Nikdy k němu však necítila lásku. Tu totiž ani cítit nedokáže. Zařekla se. Když jí ale Samael nabídl, že jí ukáže peklo, neváhala. Neměla však ani tušení, že se ostatní démoni rozhodli přivést ji jako nevěstu pro Lucifera.

 

Setkání s Luciferem a první vstup na Zemi

Lilith po vypravování od Samaela byla skutečně zvědavá, jak peklo vypadá. S démony se tam tedy vydala. To i proto, že nechtěla na Zemi zůstávat sama. Peklo vypadalo o dost temněji, než Ráj, ale i přes to se jí líbilo. Přece jen byla stvořena z ohně, tak měla k ohni velmi blízko. Ani prach jí nevadil. Teplo milovala už v Ráji, takže ani to jí nepřekáželo. Ovšem křik, který se ozýval ji trochu děsil. Obávala se, aby se za chvíli nerozléhal po pekle i její hlas, který by prosil o holý život. Nevěděla, čemu věřit. Na moment tedy zalitovala, že se s démony do pekla vydala. Jenomže už bylo pozdě. Nebylo cesty zpět. Zavřela tedy oči a zhluboka se nadechla. S výdechem se snažila zahnat veškeré obavy a na tváři si vyvořit co nejsebejistější výraz. Narovnala se, vypnula prsa a její krok se stával jistějším, jak se blížili k sídlu pána pekel. Prohlédla si ho a na vyzvání Samaela vstoupila dovnitř. Byla ráda, že šel celou dobu s ním. Jemu totiž věřila. Věděla, že by jí neublížil. Kdyby chtěl, tak by to udělal už dávno. Šla s ním tedy až k trůnu, kde se po vzoru Samaela pánu pekel poklonila.

Lucifer, když ji spatřil, jí byl stejně ohromen jako ostatní démoni. Ihned vstal ze svého trůnu a přišel blíže, aby si mohl Lilith prohlédnout. Ta se nejprve neodvážila zvednout hlavu a poslouchala, co Samael říkal. "Můj pane, přivedl jsem Vám první ženu, překrásnou Lilith, jež byla vyhnána z Ráje, protože se odmítla podvolit muži." Lucifer si promnul bradu a zamručel. "Mhmmm, jsi odvážná a také velmi krásná." Lilith opatrně a velmi pomalu zvedla hlavu, aby si mohla vládce pekel prohlédnout. Neodvážila se mu však ještě pohlédnout do očí. Měla strach, co s ní tento pohled udělá. Lucifer to vycítil a uznal, že bude lepší, když bude s Lilith sám. "Můžeš jít. Už tě nebudu potřebovat." Sdělil Samaelovi a Lilith se po něm ohlédla. Nasucho polkla a pohledem mu naznačila, ať nikam nejde. Samael však musel poslechnout svého vůdce. Povzbudivě se na ni usmál, poklonil se svému pánovi a odešel. Lilith se otočila na Lucifera, který z ní nemohl spustit zrak. "Nemusíš se mě bát." Pověděl a ona se nakonec přece jen odvážila mu pohlédnout do očí. Jeho pohled byl chladný, děsivý a přes to odzbrojující. Na chvíli se v jeho očích ztratila, tak raději pohledem uhnula. "Co se mnou provedete?" Zeptala se tichým hláskem. Lucifer se zamyslel. "Hmmm, to ještě nevím." Provokoval ji a Lilith zavřela oči. Luciferovi to ovšem nedalo. "Neublížím ti. Poskytnu ti útočiště a ty mi za to poskytneš svůj šarm." Natáhla k ní ruku a pohladil ji po paži. Lilith se zachvěla. Mohla odmítnout? Nejspíš ne. "Dobrá, ale nejdříve bych si chtěla trochu odpočinout. Jsem unavena." Lucifer se ušklíbl, ale nakonec souhlasil. Odvedl ji do pokoje, kde si Lilith lehla do postele a okamžitě usnula.

Jakmile se vzbudila, stál u ní démon. Lilith se lekla, když ho spatřila a chvíli se divila, kde je. V mžiku si však vzpomněla, že už není v Ráji, nýbrž v pekle. Rozhlédla se po místnosti a zakryla se přikrývkou, protože byla nahá a před démonem se zastyděla. Nebo se možná obávala, že se na ni vrhne. Ten však nemohl, i kdyby chtěl. Jen jí řekl, ať se dostaví za svým pánem. Lilith přikývla a jakmile démon odešel, spletla si vlasy do copů, dala si koupel a šla za Luciferem. Ten měl plán. Líbila se mu natolik, že z ní chtěl udělat svou královnu. To jí také sdělil, jakmile Lilith vstoupila do jeho pokoje. "Jsem rád, že jsi přišla. Pojď dál, mám pro tebe návrh. Nemusíš mi odpovídat hned, ale chci, aby sis to pořádně promyslela." Lilith netušila o co jde. Na příkaz tedy přišla blíže, posadila se a sledovala Lucifera, který naléval oběma víno. Mlčela a Lucifer spustil. "Lilith, stala jsi se démonkou, máš moc. Mohla bys však být nejmocnější žena, královna pekel." Lilith se ten titul velmi líbil, a proto zbystřila. Následná otázka jí však už tolik zajímavě nezněla. "Tak se tě ptám, zda bys chtěla vládnout po mém boku? Stát se mojí ženou?" Po této otázce Lilith vykulila oči a vstala. To musela rozdýchat, takže chvíli mlčela. Lucifer ale nechtěl znát odpověď hned, proto ji zarazil, když otevřela ústa, aby promluvila. "Jak jsem řekl, máš čas na rozmyšlenou." Pověděl a podal jí sklenku s vínem. Lilith jí celou vypila z toho šoku. Lucifer jí tedy nalil další a pustil hudbu. Natáhl k ní ruku a Lilith, značně ovíněná, mu do ní vložila tu svou. Tančila s ním a měla pocit, že každým pohledem se jí dostává víc a víc do hlavy. Jak víno, tak i Lucifer. Dokonce se jím nechala i políbit. Líbal úplně jinak, než Adam i Samael. Podlehla mu a nechala ho, aby se jí dotýkal a líbal ji po celém těle. Lucifer ji po chvíli zvedl a odnesl do svého lože. V tu noc patřila jen jemu a to se mu líbilo. Doufal tedy v to, že jeho návrh Lilith přijme.

Ta se ale ráno vzbudila a vzpomínala, jestli se jí na tu otázku opravdu zeptal nebo to byl jen sen. Neležela ve své posteli, ale poznala, že ložnice patří Luciferovi. Byla o dost honosnější, než její. Vstala a šla se učesat k zrcadlu. Neměla však hřeben, tak se česala aspoň prsty. V tu chvíli Lucifer vstoupil do pokoje s rozzářeným úsměvem. Přišel k Lilith , sklonil se k ní a políbil ji zezadu na krk. "Už jsi se rozhodla? Chceš být mou ženou? Královnou pekel?" Zeptal se a Lilith se česat přestala. Ohlédla se na něj a nakonec i vstala. "Vážím si tvé nabídky, pane pekel. Ale musím odmítnout. Nechci být ničí ženou, ani vaší. Lituji." Její odpověď Lucifera rozhněvala. Lilith tedy uznala, že bude lepší utéct. Ale nejen z jeho sídla, nýbrž z celého pekla. Jeho hněv šel cítit všude. Nechtěla na Zemi, ale nic jiného jí bohužel nezbývalo. 

 

Zjištění, že prokletí bylo skutečné a Lilith království

Utekla tam a nebylo jí vůbec dobře. Trpěla nevolnostmi, byla taková zesláblá a věčně unavená. Netušila, co se s ní děje. Byla na to navíc sama. Až jednoho dne jí to došlo. Byla těhotná a vzhledem k tomu, že s Luciferem strávila noc nedávno, nemohla být těhotná s ním. Čekala tedy Samaelovo dítě. Z nějakého zvláštního důvodu jej chtěla donosit. Našla si tedy opuštěný hrad a tam se ukryla. Do pekel se vrátit nemohla. Lucifer se jistě stále hněval a musela chránit i Samaela. Kdo ví, jestli ví o jejich románku. Nejspíš ne. Byla tedy nucena na Zemi zůstávat. Živila se dušemi, jak ji to Samael učil ještě na Zemi. Nemohla k sobě přivolat ani otce svého dítěte. Vyhýbala se tím pádem i ostatním démonům.

Nechtěla, aby se to pán pekel dozvěděl a Samaela nějak potrestal nebo dokonce zabil. Rozhodla se tedy zvládnout všechno sama. Dítě donosila a jednoho dne v ukrutných bolestech i porodila. Poprvé viděla to maličké stvoření a ihned se zamilovala. Dítě však neplakalo, jako ostatní. Bylo zticha. Lilith s ním tedy zatřásla, přiložila si ho i k hrudi. Neslyšela však dech a ani necítila tlukot srdce. Bylo mrtvé. Buď se tak narodilo nebo zemřelo hned poté, co vylezlo na svět. Lilith se snažila ho oživit, ale marně. Dítě k životu přivést nedokázala. Cítila bolest, jako nikdy předtím a dokonce se i rozplakala. Chtěla to dítě? Jak by to vysvětlila? Nejspíš nijak. To jí však nezabránilo v tom tesknit po dítěti. Držela jeho mrtvé tělíčko v náručí a plakala. Křičela a ptala se proč. Vzhlédla k nebi a v tom si vzpomněla. V její hlavě se ozval hlas ze vzpomínek "Pokud se nevrátíš k Adamovi do Ráje, čeká tě trest. Každé tvé démonské dítě zemře!" To byla slova anděla. Lilith s hlasitými vzlyky pohřbila své první dítě. Poté vstala, utřela si slzy a vydala se po Zemi. Naštvaná se po ní procházela bezmyšlenkovitě jako tělo bez duše. Cítila vztek, ale i obrovskou díru ve svém srdci, kterou už nedokáže zaplnit nikdo. Její myšlenky patřily jen jejímu synovi. Pořád viděla jeho obličej, který byl modrý. Bolelo to nepředstavitelně. Nevěděla ani kam jde. 

Najednou se zastavila a zvedla hlavu. Na kopci uviděla nádherný zámek. Utřela si slzy a prohlédla si ho. Ten se jí zalíbil natolik, že se k němu vydala. V tom ji to napadlo. Ona nemusí být s Luciferem. Může mít své vlastní království. Najednou tato původně lidská první žena zatoužila po něčem víc. Nestačilo jí, že se stala démonkou, chtěla být i královnou, jak ji často Samael v soukromí nazýval. Nechtěla být ale jen jeho královnou. Zatoužila vládnout celému peklu nebo aspoň části a sama. Její dlouho nevyslovené přání bylo mít své království a teď po ztrátě dítěte ho chtěla víc, než kdy předtím. Lucifer jí byl schopen nabídnout pouze vlastní pokoj, kde měla své soukromí. Nyní ale měla k dispozici zámek i s jeho poddanými. Bez váhaní a mrknutí oka zámek obalila prachem ze Země a vzala si ho s sebou do pekel. Jeho obyvatelé byli zrovna někde pryč. Sluhy a ostatní zaměstnance proměnila v démony a byli nuceni jí sloužit. Nezaplnilo to díru v jejím srdci, ale aspoň něco jí pomohlo na tu ztrátu přestat myslet. 

 

Pomsta je sladká

Měla už svůj zámek i se sluhy. Přesto ji však stále trápilo něco jiného a nebyla to jen ztráta dítěte. Nýbrž nenávist a zlost vůči Adamovi. Přišlo jí však zadostiučinění, že zůstal v Ráji sám. Aspoň si to myslela. Od jednoho z démonů se k ní však později doneslo, že Bůh stvořil z jeho žebra další ženu - Evu. Ta mu už měla sloužit tak, jak on chtěl. Adam tedy nakonec dostal, co chtěl. Lilith dostala vztek. Byla rozzuřená a chtěla se nějak pomstít. Do Ráje už však nemohla. Bůh jí tam zakázal vstoupit. Přemýšlela tedy, jak by se tam asi dostala. Samael dostal nápad, aby se tam vypravila jako had. Bůh totiž kromě prvního muže a ženy stvořil také zvířata. Lilith to přišlo jako skvělý nápad, ale nevěděla, jak na to. Samael jí pověděl, že tuto schopnost má také. Lilith tedy neváhala a v hada se skutečně proměnila. 

Splývala s ostatními zvířata, a tak se do Ráje dostala. Plazila se docela dlouho, protože na místě, kde Adam dříve pobýval s Lilith, už nebyl. S Evou žili jinde. Trvalo jí tedy, než je našla. Ale nakonec se podařilo. Chvíli je jen pozorovala a přemýšlela, jak se jich zbaví. Chtěla Evu zabít před zraky Adama. Vyrvat jí srdce a vidět, jak při tom Adam trpí. Bohužel neměla takovou moc. Jednoho večera ale zaslechla rozhovor těch dvou. Kromě laskání a milování si pořád o něčem povídali. Eva se ptala Adama, proč smí jíst jen ovoce z jednoho stromu. Eva chtěla ochutnat i ovoce ze stromů jiných. To jim ale Bůh zakázal a Adam jí to vysvětlil. Protože byla Eva hloupá, tak uposlechla jeho příkaz. To ale vnuklo Lilith do mysli vynikající nápad. Ráno se doplazila ke Stromu poznání a vylezla až do koruny. Z výšky sledovala ty dva. Bylo jí na blití z toho, jak Eva Adama na slovo poslouchala a také pocítila první žárlivost. Tu by však nepřiznala. Zuřila ale čím dál víc a čekala na vhodný okamžik. Ten zanedlouho nastal. Eva přišla ke stromu Poznání a dívala se nahoru na ovoce, jež na něm bylo. Lákalo ji. I když věděla, že ho jíst nesmí. Možná proto ještě víc. Od toho vzniklo přísloví "Zákazané ovoce chutná nejlíp" A o tom chtěla Lilith přesvědčit Evu. V podobě hada na ni promluvila. "Sssss, máš chuť na to jablíčko? Je opravdu moc dobré. Dej ssssssi." Eva nasucho polkla a úlekem sebou trhla. Nebála se hada, ale zarazilo ji, že umí mluvit. "T-ty umíš mluvit? A j-já nesmím to jablko jíst." Smutně sklopila hlavu dolů. "Můžeme jíst ovoce ze všech Stromů, jen z tohoto nesmíme. Kdybychom neuposlechli, zahyneme." Odpověděla Eva, ale Lilith se nedala odradit. "Ssssss..Kdo vám to řekl?" Zeptala se. "Bůh." Na to se Lilith připlazila blíže. "Hloupossssst. Nezahynete, ale kdybyssssste ochutnali toto jablko, byli bysssste jako Bůh. To on nechce, proto vám lže." Snažila se jí namluvit Lilith. "Je ssssladké, jen zkussss." Nabádala ji dál a Eva váhala. Nevěděla, zda uvěřit hadovi nebo Bohu. Sledovala hada a poté se podívala na jablíčko, které vypadalo opravdu sladce. Po chvíli váhání tedy jablko ze stromu utrhla. Uvěřila hadovi, chtěla jablko ochutnat a být jako Bůh. Vždyť, kdo by nechtěl být jako nejmocnější světa. Pohlédla na hada a poté se do jablka zakousla. Bylo tak dobré, že dokonce s ním šla i za Adamem. Sdělila mu, co jí řekl had. Adam jako ješitný muž si taky kousek dal. Jakmile ochutnal i on, stalo se to, co Lilith chtěla, aby se stalo. Zjistili, že jsou celou dobu nazí a zastyděli se před sebou. Eva utekla před Adamem a schovala se za první strom. Lilith se tedy se škodolibým smíchem odplazila zpět do pekla. Bůh zuřil, ale nebylo mu to nic platné. Lilith už patřila peklu a stvořitel nad ní neměl tím pádem žádnou moc. Nemohl ji potrestat.

 

 

Luciferův první potomek?

Po návratu do pekla byla Samaelovi vděčná za to, že ji přivedl na tento nápad. Pomstila se a odhodlala se k tomu díky němu. Samotnou by ji nejspíš nenapadlo, jak pomstu provést. Od té chvíle měla na své tváři úsměv. Byla ráda za to, že se mohla pomstít. Kdyby navíc věděla, že ji Adam nikdy nepřestal milovat, byla by ještě raději. To se k ní však nedostalo. Místo toho se o její pomstě dozvěděl i Lucifer a navštívil ji v jejím království. Uznal, že má dobrý vkus, když se rozhodla si vzít do pekel právě tento zámek a přinesl i láhev na oslavu.

Lilith slavila a opět Luciferovu šarmu podlehla a samozřejmě, že došlo k sexu. Ke smůle Lilith v ten den otěhotněla i s ním. Bála se těhotenství a hlavně porodu. Měla však za to, že když je to dítě Lucifera, bude silné a nezemře. Sdělila tedy Luciferovi, že čeká jeho dítě. Neřekla ale Luciferovi o prokletí a nechala ho se těšit na následníka trůnu. Lilith démonské dítě opět donosila, tentokrát v pekle, porodila a dokonce i dítě chvíli žilo. Lucifer si ho vzal do náruče pochovat a když chtěl potomka ukázat ostatním, k velké smůle mu potomek zemřel v náručí. Nechápal, co se stalo a proč nejde oživit. Tak Lilith musela s pravdou ven. Od té doby Lucifer nenáviděl Boha ještě víc, než předtím. I Lilith ho nenáviděla a zasáhlo ji to znovu. Od té doby se tedy rozhodla, že děti mít nechce. Věděla, že by každé dopadlo stejně a bolelo by to čím dál víc. Lucifer s tím souhlasil a už se znovu nepokusil zplodit s královnou pekel potomka. Přikázala i Samaelovi a každému, se kterým prováděla koitus, aby si dával pozor. Nestála o to zažít stejné utrpění znovu. Dvakrát stačilo. Nedala to sice nikdy najevo, ale uvnitř ji to velmi trápilo a trápí dodnes. Nikdy se s tím nesmíří. Jak by taky mohla.

 

SIDS - Syndrom náhlého úmrtí a pomsta rodičkám

K dětem získala neskutečný odpor. Zjistila to hned, jakmile se objevila opět na zemi. Z jednoho domu slyšela dětský pláč a ubíjelo ji to. Začala nenávidět lidské ženy za to, že ony mohly mít a vychovávat své děti, ale Lilith to nebylo přáno a to jen z důvodu, že se nechtěla podvolit muži a sloužit mu. Ten pláč ji přiváděl doslova k šílenství a nebyl k utišení. Zacpání uší nepomáhalo. Lilith se tedy rozhodla ho utišit sama. Celá vzteky bez sebe se vydala do domu, z nějž pláč slyšela. Vplížila se až do dětského pokoje, kde v postýlce plakalo dítě. V tom ale uslyšela kroky. Ukryla se a sledovala ženu, jak k dítěti přistoupila, láskyplně na něj promluvila a vytáhla dítě z postýlky. Poté si ho přiložila k prsu a kojila ho. Lilith při tomto pohledu stekla slza po tváři. Bolelo to tak nepředstavitelně, že počkala, až žena dá dítě odbrknout a uloží zpět do postýlky. Ještě byla nucena si vyslechnout ukolébavku, která dítě uspala a žena tedy odešla do lože za svým mužem. 

Lilith po jejím odchodu vylezla ze svého úkrytu, přišla k postýlce a pár vteřin pozorovala, jak dítě spokojeně spinká. Bylo krásné a tak spokojené. Takové mohlo být i dítě Lilith, kdyby ji Bůh neproklel. Přiložila tedy k dítěti ruku a zavřela oči. Zastavila mu přívod krve do srdce a dítě zemřelo. Poklidně, ve spánku a tiše. Lilith se tedy v klidu odebrala z domu pryč s vítězným úsměvem na tváři. a za chvíli byl klid. Z domu se za pár minut ozval zoufalý křik a pláč. V ten den Lilith zjistila, jak moc je zvrácená a jakou má moc a to se jí zalíbilo. Prvním dítětem její vraždění tedy neskončilo, ale právě naopak.. Teprve začalo. Na zemi začaly umírat děti pár dní po narození, z neznámých příčin. Nazvali to syndrom náhlého úmrtí a až později se dozvěděli, že za tím stojí právě královna pekel. Rodičky byly zoufalé a prosily Boha o pomoc. Ten jim poradil fintu, díky které nad Lilith vyzrály. Šla opět do domu, ve kterém slyšela dětský pláč, ale nevyšla z něj z vítězným s úsměvem, ale pěkně naštvaná. 

Ženy na radu Boha začaly dětem dávat jména andělů a tím je zachránily, i rodičky měly nad postýlkou medailonek s tím jménem. Lilith na ně tím pádem nemohla. Jediný, kdo však nebyl chráněn Boží mocí, byl muž, otec dítěte. Toho Lilith ihned využila. Pomocí písně muže ovlivnila. Sváděla ho a nabádala k tomu, aby se za ní vydal do pekel, kde pozná rozkoš, jakou ještě nezažil. Muž z tohoto zpěvu buď zešílel nebo se skutečně do pekel za krásnou Lilith vydal. Tak či onak, žena přišla o živitele rodiny a bez něj už to tak neměla lehké. Dítě tedy nakonec stejně zemřelo buď společně s matkou hlady anebo na nějaký mor, protože matka neměla z čeho platit doktory. Lilith byla v tomto lstivá a užívala si to utrpení. Přinášelo jí to obrovskou radost.

 

A nejen rodiček, ale i jiných žen a mužů. Získala odpor k lásce a trestala ji. Jakmile potkala nějaký zamilovaný pár, měl to spočítané. Oba vzala do pekel. Ženu pak přivázala k židli, děsila a mučila ji. Až jí zasadila ránu do srdce. Před jejíma očima svedla jejího muže. Ten se do královny pekel tak pobláznil, že zapomněl na svou milou a toužil jen po Lilith. Ženu to bolelo. Lilith jí nabídla, že z ní udělá démonku a může se tím pádem muži pomstít. Ta, která to přijala, muže pak skutečně zabila a která ne, zemřela. To Lilith velmi bavilo. Miluje sledovat trápení. Ráda ho působí. Je to pro ni jako droga. Čím více lidského utrpení, tím je spokojenější. To ji skutečně naplňuje a aspoň trochu to zmírňuje bolest, kterou cítí. Nemít děti a sledovat obyčejné lidské lůzy, jak se s nimi těší, to vážně bolí. Lilith by to nikdy nepřiznala. Stejně tak lásku k Adamovi, kterou cítila a že ji zasáhlo, když ho viděla s Evou.

Nemá tím pádem problém zabíjet a to, jak v pekle, tak i na Zemi, kde se objeví zřídka. Nechce. Nemá ráda lidi a nerada se zdržuje mezi nimi. Jenomže, jak to udělat, když nechce na Zemi? Napadlo ji si stvořit démony, kteří budou odvádět špinavou práci za ni. Měla sice už své mazlíčky i poddané, ale ne žádného démona, který by jí byl zcela oddán. Jejími mazlíčky jsou zvířata a to dvě.

Pes Kerberos, kterého si oblíbila hned, když ho viděla poprvé. Ten byl však plachý a stranil se všech. Lilith si však k němu našla cestu, začal jí důvěřovat a dokonce ji i poslouchat. Královna se s ním ráda mazlí a nechá ho se krmit na duších, jak se mu zlíbí. Další její láskou je i Hydra, kterou toužila mít. Nebylo lehké si ji ochočit, ale Lilith je trpělivá a nakonec se jí to povedlo. Když se tedy objeví na Zemi, vždy má po boku tyto dva mazlíčky. V pekle se motají taky pořád kolem ní a chrání jí.

 

Stvoření prvního mazlíčka - Enza 

Přes to to Lilith nestačilo. Chtěla mít někoho, kdo ji bude poslouchat. Poreferuje jí, co se děje na Zemi a bude jí nosit duše. Někoho, kdo jí bude zcela oddán a ona mu bude důvěřovat. Pořád přemýšlela a dumala nad tím, jak by měl tento démon vypadat. Po boku jí byl pořád její pekelný pes a v tom jí to napadlo. Co tak udělat démona z hlíny a příměsí pekelného psa, ve kterého by se mohl měnit? To jí přišlo jako geniální a dala se tedy do díla. Dala si na něm velmi záležet, aby byl opravdu dokonalý. Jednoho dne měla hotovo a byla se svým výtvorem spokojená. Rozhodla se ho tedy přivést k životu. Do ruky si vzala prach a ten na něj foukla. V tu chvíli se začal démon probouzet k životu. Kusy hlíny se odlamovaly a postupně odkrývalo to, co stvořila. Netrvalo dlouho a před ní stál její výtvor. Vysoký, pohledný a silný muž, jež jí byl zcela oddán. Lilith zazářily oči a obešla ho kolem dokola, aby si ho pořádně prohlédla. Byla svým výtvorem nadšená. Ovšem jen do chvíle, než jí řekl "matko". Bylo to, jako by ji bodnul nožem do srdce a také to tak zabolelo. Její děti byly mrtvé a jen ty měly právo ji takto nazývat. Proto démona spražila přísným pohledem. "Nejsem tvá matka. Budeš mi říkat má paní." Přikázala mu a poté chtěla vidět přeměna v pekelného psa. Démon nejprve poklekl a tím jí ukázal svou oddanost. 

Lilith si ji ovšem chtěla nějak pojistit. Nestála o to, aby její výtvor přeběhl k Luciferovi. Přistoupila k němu tedy zezadu a položila mu ruku na záda. Zavřela oči a pomocí pyrokineze mu vpálila pečeť, díky které jí byl loajální a musel ji poslouchat na slovo. Aby ale nebyl jako pes na vodítku, tak tato poslušnost byla samozřejmá jen, když byl blízko. Nemohla ho totiž u sebe držet věčně. Chtěla, aby se zdržoval i na Zemi a převážně tam. Pečeť mu tedy umístila na tělo a poté mu šla ukázat peklo. Kerberosovi se nový mazlíček moc nelíbil, ale nezbývalo mu, než se s ním smířit. Občas na sebe vrčeli, ale to bylo všechno, co si mohli dovolit. Královna by je nenechala, aby se navzájem zabili.

Po jejím boku už tedy nebyli jen dvě zvířata, ale i muž, který byl čas od času přeměnen v děsivého psa. Chránil ji a také dbal jejich příkazů. Lilith měla z Enza radost a ještě větší, když viděla, jak loví. Byl přesně podle jejich představ. Neměla tedy důvod si pořizovat dalšího..zatím.

 

Setkání s Michaelem a první zranění

Jednoho dne se k ní doneslo, že se mají brzy v útulku pro opuštěné ženy a děti narodit dvojčata. Enzo je chtěl zabít, ale Lilith se nechtěla nechat o toto potěšení zabít dvě děti najednou, připravit. Vydala se tedy na Zemi sama. Přišla až k útulku, kde vyčkávala na správný okamžik. Ten trval až do noci. Lilith uslyšela křik a poznala, že má žena kontrakce. Taky to zažila už dvakrát, tak věděla. V tu chvíli se tedy objevila v pokoji, kde měla žena pomocí porodní báby porodit dvojčata. Ta, jak ji uviděla, se začala modlit a dělat rukou kříž. Lilith se na ni ušklíbla a pohlédla na rodička, jež byla vyděšena k smrti. "Lilith, pane Bože, andělé na nebesích. To snad ne. Pomozte mi někdo, ať si nevezme mé děti!" Volala a Lilith se křivě pousmála a mlčela. Nechala ženu se modlit a volat její jméno. Nebylo jí to nic platné. Nikdo nemohl její dětičky zachránit. Aspoň si to myslela. "Andělé, pomozte mi. Pomozte mým dětem. Nemůžete nechat mé děti zemřít rukou Lilith." Opakovala dokola a Lilith si znuděně povzdychla. Žena viděla, že modlitby nemají žádný účinek, a tak obrátila pohled k samotné královně pekel. "Vem si mě, ale je ne, prosím. Proboha, slituj se. Udělám všechno, co budeš chtít." Zkoušela rodička, ale Lilith se zamračila. "Nevyslovuj jméno stvořitele. Ten je pryč, nikdo ti nepomůže a já a slitovat se? Nebuď hloupá." Zasmála se Lilith a rozhodně se nehodlala nechat připravit o toto potěšení. Zabíjela děti ráda, ale ještě neměla možnost usmrtit dvojčata. Dnes to bylo poprvé a těšila se na to. 

Ale porod trval dlouho nebo lépe řečeno se ještě k němu neschylovalo. A navíc ženu zaslechl jeden z Archandělů. Michael obvykle nechodil jen tak na zavolání. Tolik modliteb se hrnulo jeho směrem, že vyplnit všechny bylo dokonce i nad jeho síly. Modlitba hrnoucí od jedné ženy se mu však nepříjemně rozeznívala v hlavě. Žena neustále křičela a žadonila o život svých dětí. Něco takového bylo naprosto všední, ale zarazilo jej jméno, které se během této modlitby neustále opakovalo. Lilith. Lilith. Lilith. Archanděl si byl vědom všech krveprolití, které královna páchala, ale nikdy nedostal rozkaz tomu jakýmkoliv způsobem zabránit a nikdy neměl ani potřebu zasahovat. Nebyla jeho práce starat se o to, co dělá Luciferův poskok. Nechtěl s ním mít nic společného. O tyhle záležitosti se měli starat ostatní archandělé. Bůh samotný nebyl rád, když se Michael pletl do záležitostí, ve kterých mohl figurovat Lucifer.

Nikdy mu nedělalo problém zamezit modlitbě, aby se k němu dostala, ale tahle konkrétní nešla stopnut. Z důvodu pro Michaela neznámého. V hlavě stále slyšel jméno Lilith. A jediná možnost jak tomu zabránit bylo postarat se o to osobně.
Přemístil se do domu, který nevypadal ani trochu přívětivě a hned naproti němu stála. Elegantní a chladná jako vždy. Na nic nečekal, vrhl se směrem k Lilith a prohodil ji nejbližším oknem ven. Rodičku, která neustále křičela na posteli za jeho zády nechal usnout. Nevydrží to dlouho, vzhledem k blížícímu se porodu, ale Michaelovi bude stačit jen chvíle. A aspoň bude konečně potichu. Následně proskočil stejným oknem, kterým prohodil královnu. Chvíli beze slova stál. Čekal, jestli mu otec náhodou nezakáže pokračovat a nepošle ho pryč. Nic takového se nestalo.

Lilith to nečekala, takže tomu nemohla nijak zabránit. Dopadla tedy docela tvrdě na zem a zavrčela. Netušila, že na fňukání nějaké ženské hned přijde na pomoc samotný Archanděl a ještě jeden ze dvou nejstarších. Lilith věděla, že proti němu nemá moc šancí. To by však nebyla ona, kdyby si to přiznala. Navíc se hněvala, jak ji zesměšnil. Na zemi v prachu nezůstala dlouho. Pomocí dlaní se vzepřela a zvedla ze země. Oprášila se a ihned spražila opeřence naštvaným pohledem. "Co ty tady do pekla chceš?" Vyjekla na něj a zvedla dlaň vzhůru. V ní se jí objevil pekelný oheň. Neváhala ani vteřinu a ohnivou kouli po Michaelovi vrhla. Nepočítala s tím, že by se mohla trefit. Nebyla v této schopnosti nijak dobrá. Ovšem, nějak mu musela dát najevo, že ji prohazovat oknem rozhodně nebude. Na to ať zapomene! 

„Lucifer tě sem poslal, aby mě vylákal?“ Byla jediná odpověď, která se jí dostala. Vyhnul se pekelnému ohni, který na něj vyslala a přemístil se těsně k Lilith. V tu chvíli už na sobě měl plné brnění a v ruce meč od Stvořitele. Ten však ještě nepoužil. Ke krku, ji přitiskl andělskou čepel, kterou svíral v levé ruce. Nikdy se s ní takhle tváří v tvář v boji nepotkal. Pokaždé když se doposud potkali, nebojovala. No, teď také nevypadala, že by bojovala, nejspíš to ani nedokázala. Tohle bylo ubohé. „Vypadni odsud a vyřiď MU, ať raději přijde sám. Nebudu plýtvat svůj čas a energii s někým jako jsi ty.“ Lilith se ušklíbla na slova Archanděla. "Nikdo mě neposlal! Já, narozdíl od tebe, milý opeřenče nikomu sloužit nemusím!" Pověděla mu zblízka do očí a trochu se zasekla, když ucítila na svém krku meč. Na moment se jí zatajil dech, nasucho polkla. Ale nehodlala se jen tak vzdát. Vyvolala si v ruce čepel a odstrčila Michaela od sebe. Ihned proti němu provedla výpad, který ji učil Samael. Michael však její útok odrazil mečem. Čepele zaskřípaly, když se setkaly a Lilith se proměnila do pekelné podoby, aby měla větší sílu nebo si aspoň myslela, že ji bude mít. Také využila dosud neozkoušenou schopnost a způsobila mu pomocí ní aspoň silnou bolest hlavy. "Půjdu, ale až zabiji ty děti." Pronesla drze a zvedla bradu nahoru.

Stále byla slabší. Měla velký potenciál, ale neuměla jej plně využít. Ne, že by to Michaelovi vadilo. Alespoň se příliš nenadře. Jistě, že reagoval na její poznámku ohledně opeřence. Bylo to pod jeho úroveň. Bytost jako ona si nedokázala ani představit jaká čest byla plnit Boží úkoly. Oči mu začaly zářit bílým světlem, jakmile se proměnila do své pekelné podoby. Tahle stvoření archanděl nesnášel. Nejen, že vypadala tak jak vypadala, ale ten zápach, který se zmnohonásobil, byl opravdu nepříjemný. Bílé světlo v očích párkrát probliknulo, jak se jeho schránka pokusila zamezit bolesti v hlavě dále pokračovat.
„Ne, půjdeš ihned.“ Nejspíše to ani nedokázala zpozorovat. Michael vyslovil tato slova a ihned pro všechno zastavil čas. Přemístil se za svou soupeřku a rozmáchnutím meče, ji způsobil nepěknou ránu na zadní straně křídel. V tu stejnou chvíli nechal čas znovu plynout. Lilith neměla šanci nijak zareagovat. Proti zastavení času ani nebeskému ostří neměla šanci. Jen pocítila bolest z rány, jež jí Archanděl způsobil. Vyjekla a neměla slov. Bolelo to, pálilo a z křídla jí teklo i dost krve, která kapala na zem. Nyní musela i samozvaná královna pekel přiznat, že proti tomuto Archanděli nemá šanci. Sklonila se tedy k zemi a kolem sebe si udělala prachovou stěnu, v níž ji Michael nemohl vidět. Bez váhání se s mizejícím prachem vrátila do pekla. Zraněná, ponížená, ale živá. Byla naštvaná, přímo vzteky bez sebe, ale mohla být ráda, že utržila jen tuto ránu. Klidně jí mohl useknout hlavu. Zranění se hojilo dost špatně a zůstala po něm velká jizva. Lilith tedy od té doby trénovala poctivě a tvrdě, aby byla schopna jednou tvrdé odplaty. To mu totiž jen tak nedaruje. Slíbila si, že jak se s ním příště utká, způsobí mu zranění i ona, pokud ho rovnou nezabije.