Na poměry Nebe i Pekla je Tris poměrně mladá, ačkoliv oproti lidem už toho má za sebou dost. Začátek jejího života se datuje do 16. století, ovšem že by si svoje začátky moc dobře pamatovala se říct nedá. Ne, že by utrpěla nějakou záhadnou ztrátu paměti, ale nejspíš to nestálo za to, aby si to pamatovala. Pokud šlo o zemi, tak se pohybovala v Tichém oceánu poblíž Japonska, kde tento ostrovní stát tak trochu tyranizovala. Střídavě pak pobývala i v Pekle, kde se také poprvé setkala s Kirrin. Démonkou, která byla starší než ona a která jí vytáhla z toho jednolitého života pod hladinou moře. Kirrin se stala takovou její průvodkyní a nejspíš i přítelkyní, pokud tak u démonů můžete někoho nazývat.

Jejich kroky nejprve zamířili do Osmanské říše, ovšem v té době na sebe Tris vzala podobu muže, jelikož v té době to bylo o něco praktičtější. Nehrozilo tak to, že by si jí někdo vyhlédl do harému. Tamní náboženství jí nikdy nijak moc nezajímalo, ovšem ráda využívala nejrůznější oslavy k tomu, aby se trochu pobavila. Kromě toho, že vždycky dostala možnost k tomu, aby našla nějaké zatoulané dítě, které si mohla dát jako občerstvení, tak si mohla užívat veselí. To často obohatila i o nějaké přilepšení v rámci svých schopností. Sledovat totiž lidi, jak na ně působí její toxiny bylo často zábavnější, než když se sama bavila. V Osmanské říši, která byla dostatečně veselá na to, aby se mohla potulovat a dělat nepořádek vždy na nějakém jiném místě. Navíc zdejší vladaři v sedmnáctém století nebyli, kdo ví jak důslední na to, aby se zabývali něčím takovým. Nakonec na nějakou chvilku zakotvili i v samotném srdci Osmanské říše, přímo pod nosem zdejších sultánů a jeden se stal jejím oblíbencem. Ibrahim I. Ne, že by snad byl v něčem výjimečný, ale spíš si na něm zkoušela svoje schopnosti. To dává tedy krásnou odpověď na to, proč byl tento sultán psychicky narušený. Kdo by taky nebyl při neustálém vystavování drog trochu mimo nebo kdo by hodil vlastního syna do bazénu, aby se snad utopil. Po smrti Ibrahima ale její schránka nebyla moc vítaná a Tris se rozhodla uchýlit zpět do Pekla s tím, že se opět čas od času objevila v Tichém oceánu, kde sem tam potopila nějakou loď.

Další její návštěva Evropy byla taktéž ve společnosti Kirrin, která jí tentokrát zavedla do Evropy, přesněji do Španělska. Bylo to několik let po korunovaci Filipa V. Tedy v průběhu války o dědictví španělské. Ovšem Tris se nijak nezajímala o politické machinace nebo něco podobného. Nikdy jí to nijak nezajímalo a nehodlala s tím začínat, jelikož to bylo nanejvýš nudné. Místo toho si vybrala schránku manželky významného vévody a začala pořádat večírky. Dost okázalé a nejspíš i pohoršující, avšak nějak se to dařilo držet pod pokličkou natolik, aby se to nakonec nezapsalo do dějin. Možná měl její tehdejší manžel dostatečný vliv, aby podobné skandály ututlal, ačkoliv to nakonec byl on, kdo její schránku zabil. Ne, že by ji Tris nějak bránila, protože v té době už si stejně vyhlédla jinou oběť. Tou byla dvorní dáma Marie Terezy, která byla očividně navštívit svou matku. To se Tris hodilo, protože ve Španělsku se jí už moc nelíbilo, takže bylo na čase se přemístit jinam. Takže vzhůru do Francie.

Tam se nacházela v období vlády Ludvíka XV., kde nějakou dobu zůstala v těle dvorní dámy a donutila i Kiru, aby si našla více dospělé tělo než jen dítě, které do té doby vyhledávala spíše. V té době byla spíše pasivní hybatelkou děje, kdy spíše vylepšovala náladu a pomáhala výše postaveným dámám rozhazovat královy peníze a pořádá večírky. Z toho důvodu pak samozřejmě nemohla na žádném chybět. Ve Francii se asi zdržela nejdelší dobu, protože ačkoliv jí večírky už krapet omrzely a chtěla se přesunou jinak, nebo se zase zašít na své obvyklé místo u Japonska. Ovšem místo toho jí Kira donutila ještě nějakou chvíli zůstat, což nakonec skončilo tím, že si našla novou schránku. Madame du Barry, milenku krále Ludvíka XV. Že by měla zrovna tahle žena u dvora lehkou pozici se říct nedalo, ale o to to bylo zábavnější. Užírat její duši, zatímco přihlížela tomu, jak se proti ní dvůr pomalu obrací. Ovšem nebyla by to ona, kdyby to nakonec nezačala obracet. Samozřejmě s pomocí Kiry a kupodivu i jednoho z Hříchů, Lenosti, která si očividně také vybrala Francii na nějakou dobu k pobytu. Přece jen Marie Antoinetta byla vyhlášená tím, že ráda utrácela a za večírky se vždycky utrácelo nejlépe, což znamenalo zábavu i pro Tris. Ovšem nic netrvá věčně a lidé a jejich politika nakonec zapříčinili, že madame du Barry byla poslána do kláštera. To už pro Tris byla pramalá zábava, a tak nechala téměř prázdnou schránku být a vydala se zpět na dvůr, kde pak přihlížela zkáze království. Ne, že by jí zrovna tohle lákalo, ale v určitém zvráceném smyslu to byla zábava. 

Pak už to ale z jejího pohledu šlo s Francií a zábavou v ní více méně z kopce. Válka a nejrůznější tažení či změna politického smýšlení jí nezajímali, takže se místo toho vydala více na východ. Vlastně tam doputovala s Napoleonem, ale na rozdíl od něj ona se vydala do Petrohradu, který jí připadal jako větší hnízdo zábavy než Moskva, ačkoliv během války tam moc veselo nebylo. Přesto po smrti Napoleona se to tam opět začalo dávat do pohybu. Tentokrát se její schránkou stala dcera obchodníka právě v Petrohradu a dosti bohatého, a i vysoko postaveného obchodníka. Přece jen potřebovala přístup na ty správné akce, kde se mohla bavit. Ona se bavila tímhle, zatímco Kira posedávala děti a vedla je až k tomu, že je jejich matky často braly ke kněžím na exorcismus. Nijak příjemný proces, zvlášť když Kira děti často opustila těsně předtím, než byly na exorcismus dovedeny, takže si tím vším museli projít, zatímco Kira stála opodál v těle někoho jiného a způsobovala jim bolest. Jistě velká zábava. Tris se k ní párkrát čas od času přidala. Většinou mezi tím, než si našla novou schránku, jelikož v Rusku pobývala nějakou dobu. 

Na přelomu století narazila na dalšího démona, který si v Rusku udělal pěkné živobytí jako kněz. A jak se k němu dostali? Samozřejmě zásluhou Kiry, která posedla dítě. Malou blonďatou holčičku, která na první pohled vypadala jako andílek. No, uvnitř ní ale sídlil démon a Kira si nechávala některé své triky pro sebe, protože tahle schránka se jí líbila a nehodlala se jí vzdát. Tris tehdy ale i tak dostrkala matku děvčátka k tomu, aby jí vzala ke knězi, jelikož s ní není něco v pořádku. Tak se setkali s Evgenyiem, který měl na holčičce vykonat exorcismus. „Démon knězem? A ještě k tomu exorcistou? To vidím prvně.“ Pronesla tehdy zadumaně Kira zadumaně. Klidný hlas, který k malé dívce vůbec neseděl. „Přinejhorším to zní jako zábava.“ Pronesla Tris, která se přemístila z venku kostela, kde zanechala matku dívky v slzách. „Přijdeš se vyzpovídat a říkáš své hříchy většímu hříšníkovi, než jsi ty sám.“ Pronese Tris další slova a zadívá se na kněze, které si je obě měří pohledem. Nakonec jejich setkání dopadlo tak, že exorcismus provedli naoko, aby matka děvčátka měla za to, že v její dceři už démon nepřebývá, ačkoliv byl opak pravdou. „Tvůj smysl pro humor se mi líbí. Snad se ještě potkáme.“ Poslední slova, která tehdy věnovala knězi s démonem v těle a zamávala mu prsty.

Po tomhle setkání se Tris a Kira rozdělily. Zatímco Kira hodlala dělat víc problémů po Evropě, Tris chtěla zjistit, jaké to je v Americe a na tamních územích. Právě v tu chvíli získala Tris svoji pečeť. Neznamená to, že by ji snad Kira mohla donutit se objevit nebo ji nějak ovládala a přinutila k nějakému konání. Spíš to bylo určité propojení, kdy jí mohla zavolat, kdyby byla někdy v úzkých. Pak se jejich cesty rozešly. Ukázalo se, že v Americe by si mohla užít velkou zábavu, když zjistila, že se postupně začínají užívat drogy. Ačkoliv je lidé dokázali vytvořit chemicky, či je vytahovat z rostlin, ona jim mile ráda vypomohla. Tabák nebo konopí jí nijak nezajímaly, jelikož jejich účinky nebyly nijak vzrušující. Ovšem halucinogeny, to byla jiná věc. Staly se takovým jejím oblíbencem, ať už šlo o LSD nebo o peyotl, dokázala jejich toxiny využít a vložit i do dalších prášků či nějakých přípravků. Udělala si tak docela slušné jméno v americkém podsvětí. V první polovině dvacátého století ještě drogy nebyly tak rozšířené, ovšem ona sama tomu dala slibné základy, a pak už jen zbývalo, aby nechala lidi, aby si chvíli poradili sami. Prostor jim nechala tím, že se přesunula do Japonska. Tentokrát ne do Pacifiku, ale přímo na ostrovy, kde dala vzniknout legendě.

Kučisake-Onna, monstrum, démon, který děsil děti, ale i dospělé v Japonsku právě v druhé polovině dvacátého století. Za jejím vznikem stála jen chuť Tris se nějak rozptýlit a večírky se jí trochu přejedly, tak začala s tímhle. Své schránce rozřízla koutky úst tak, jak to sama měla ve své humanoidní démoní podobě a přes spodní polovinu obličeje nosila lékařskou masku. Přesně takhle zastavovala děti, které šly samy, a ptala se jich, jestli je krásné. Po jejich kladné odpovědi si pak masku sundala, a zopakovala otázku. Pokud dítě odpovědělo, že ne. Měla rychlou svačinku. Pokud odpovědělo, že ano, rozřízla mu ústa stejně, jako to měla sama. Takhle nějakou dobu zvládla fungovat a šířit po ostrovech strach. Nehledě na to, že se tenhle příběh zapsal do myslí i paměti lidí a předává se dál. Nebo aspoň předával. 

Když ale už nemohla využívat tyhle příležitosti, aby si mohla lovit jídlo, tak se vrátila ke svému předchozímu stylu života. Ne, že by si snad zalezla do moře, ale uchýlila se do podsvětí, kde se připojila k mafii a distribuci drog. Dokonce nějakou dobu pendlovala i mezi Amerikou a Japonském jako jakási spojka a hlavně dodavatel. Nepotřebovala složité laboratoře, ale stačilo ji soustředění a droga byla na světě. Po večerech pak zavítala na nejrůznější párty, kde neměla problém rozproudit to trochu divočeji, než si asi lidé přáli. Jí to netrápilo, byla zábava lidi otravovat drogami a vidět, co to s nimi dělá.

Ovšem tuhle její zábavu jí překazila válka andělů. Jako by nestačilo, že ti opeřenci mají nutkání je vybíjet a kazit jim živobytí, teď jí ještě museli kazit zábavu válkou. Na začátku války se po delší době setkala s Kirou a jako většina z bytostí se bojům nevyhnula, ačkoliv to rozhodně nebyla ta největší zábava, tak šlo i o její přežití. V té době bojovala na straně Lucifera, jelikož Leviathani byli vždy jeho věrní vojáci, což jí vlastně i zůstalo. Ovšem po prolomení pečeti, která držela v Pekle i silnější démony, nastala teprve ta pravá pranice, při které se Tris trochu uklidila a využila tak toho zmatku k tomu, aby se tak trochu ztratila. Společně s Kirou. Tris nikdy neměla v povaze někoho poslouchat a ani nechtěla, ovšem i tak je stále na straně Lucifera. V současné době se ale nachází uvnitř Racktonu, kde si našla místo barmanky, ovšem kromě toho? Nabízí i jiný sortiment než jen alkohol, který sice lidé taky berou jako drogu, ale není to ta správná zábava. Kira jí pořád dělá společnost a je takovou její spojkou s Peklem, odkud jí nosí novinky, aby Tris pořád byla v obraze a věděla, co se v její domovině děje.