top of page

agnes ainsley

agnes.png

19 YEARS  NEUTRAL  NOX  CIVILIAN ▪ E. RUDD

Light can be found even in the greatest darkness...

Bio

Otec: Sebastian Ainsley (živý)

Matka: Iris Ainsley (živý)

Bratr: Jayden Ainsley (živý)

Orientace: Heterosexuál

Práce: Zdravotní sestra

Characteristics

Agnes je docela drobné postavy, měří jen něco málo přes sto šedesát centimetrů. Její tělo se dá popsat jako štíhlé a pružné. Barva pleti tohoto křehkého stvoření je velmi světlá. Vlasy, jenž jí sahají zhruba nějak pod lopatky, jí příroda nadělila něco mezi blond a lískovým oříškem. Obočí, tvořící jemný oblouček, spojuje kořen relativně rovného nosu přiměřené velikosti, pod ním se nachází drobnější, plná ústa jenž často zdobí úsměv. Celkově obličeji pak vévodí safírové oči umocňující celkově něžné vzezření obličeje, nemluvě o drobných uších, většinou schovaných pod vlasy. Co se malování týče, moc mu neholduje. Oblečení preferuje spíše sportovní či pohodlné před nějakým strojením se do šatů či procházení se v podpatcích. Může tak snadno působit všedním dojmem obyčejného, nijak nezajímavého člověka. A zda by jste se v tom daný jedinec spletl? To už záleží na úhlu pohledu.

I přes obyčejné oblečení se už na první pohled jedná o usměvavé děvče sršící pozitivní energií. Nečekejte však nějakého extroverta, ke svému okolí se chová vždy slušně a vychovaně a trochu plaše. Není výjimkou když nabídne pomoc naprostému cizinci. Jeden by řekl, že je ke svému okolí až moc vřelá, zvlášť v této době. Dala by se snad označit za poměrně naivní, snad už jen proto, že se v každém snaží vidět to nejlepší. Kupodivu, se jí její důvěřivost zatím nevymstila, i díky tomu kde vyrůstala, to může být však jen otázkou času. Toto křehké stvoření má jemnou duši, snad až nevhodnou pro svět do kterého se narodila. Je trpělivá, její empatie k druhým ji lehce může postavit do situace, kdy se snaží chránit třeba i někoho podstatně silnějšího než ona sama. Dá se říct, že by neublížila živému tvorovi. Její citlivost vůči ostatním je poměrně dvousečná, často pro druhé zapomíná na to aby se starala i o sebe. Často jí udělá radost i sebemenší maličkost, kterou by jiný bral za samozřejmost. I přes to, že je tohle stydlivé děvče docela mrňous, docela to vynahrazuje velikost jejího srdce.

Kromě své profese zdravotní sestry, kterou bere jako jakési poselství, jenž jí dává možnost pomáhat druhým, také ráda maluje, hlavně tedy skici. Občas se skrz pěkný výhled vydává i na místa, kde by mohla relativně snadno přijít k úhoně. Je vegetarián, z masa jí bývá většinou špatně. Neumí zrovna moc plavat, i když nejspíš ani to by jí nezabránilo v pokusu zachránit někoho kdo by se topil. Trpí klaoustrofobií, a to do celkem velké míry a ani tma jí nedělá zrovna nejlépe. Miluje vše živé, přírodu, knihy, příběhy a horkou čokoládu.

Story

Agnes si své biologické rodiče nepamatuje, vlastně ni nemůže, zná je pouze z vyprávění svých adoptivních rodičů, kterým se dostala do rukou po komplikovaném porodu, který její matka žel nepřežila. I ona sama měl namále, byl to takový malé, v jeskyních v níž se narodila zkrátka nebyli ani zdaleka vhodné podmínky, jaké panovaly před válkou. Tehdy novorozená holčina měla tak štěstí, že se dostala do rukou kolegovi svého otce. Dostala se tak do zatím bezdětné rodiny v prostředí ne úplně vhodném pro život. S tímhle uzlíčkem však neměl novopečený adoptivní otec až takové starosti, skoro neplakala a tak mu spíš než starost, i přes fakt, že jako novorozeně byla dosti slabá a někteří jí nedávali moc šancí na přežití, přinášela spíš radost a jisté světélko naděje i přes zuřící válku venku, přinášející různé způsoby úmrtí a utrpení a další "veselé" věci. Věci, které doteď občas řešil alkoholem.

Nebylo to jednoduché a jak už to tak bývá, ovšem děvče přežilo a zesílilo, tedy, do té míry, do které jí to podmínky "doma" dovolili. Její otec, vlastně oba dva, byli doktoři, snad i díky tomu měla o něco větší naději na přežití. Jejímu otci tak brzy přibyli mimo starosti o zdraví lidí v jejich domově i zdánlivě úsměvnější starosti typu otázek "a proč?" linoucí se z úst malého modrookého blonďatého andílka. To jí byli asi tři roky, když se její dvoučlenná rodina rozrostla o třetího člena, Iris, která byla dlouholetou přítelkyní Sebastiána, vlastně by to mohlo být i roztomilé či vtipné, že mezi sebou chovali vzájemné city, ale ani jeden do té doby nesebral odvahu je vyjevit. Ještě o něco vtipnější by bylo, že na první "rande" nepozval on ji, ale ona jeho, pak to však šlo ráz naráz a brzy byli svoji. Jejich malá rodina, tak byl kompletní a děvče mělo tak i milující a pěkně ráznou, mámu.

 

Stačily dva roky aby byla svým rodičům více méně v patách a se zvídavostí dítěte se učila vše, co jí její okolí nabízelo. Zatím se jim však spíš pletla pod nohy, než aby byla užitečná. Sice se ji vždy snažili odnést za ostatními dětmi, které v jejich domově byli, ale nějak si vždy našla cestu aby se dostala zpět za svými rodiči. Hlavně tedy v té době za svoji matkou, která v té době očekávala přírůstek a ona se od ní odmítala hnout i kdyby prostě měla stát bokem a jen ji tiše sledovat. Měla o ni, o ně oba starost. Za nedlouho se jejich domov rozrostl o dalšího člena, bratra Agnes, Jaydena se kterým Agnes své matce pomáhala jak jen mohla. Byla z ní teď velká sestra a ochranu svého malého bratříčka opravdu vážně.

Pokus si však myslíte, že se jí díky válce a bydlení v jeskyni vyhnula "školní docházka" jste na omylu. Lidé se tu snažili žít co nejnormálněji, takže ačkoli tu nebyla škola, jaké bývali dříve, rodiče se snažili dětem předat vědomosti a ani Agnes nebyla výjimkou. Když se zrovna neučila na některé z hodin kam děti chodili či nedělala úkoly, malovala, starala se o svého bratra, nebo se motala pod nohy ošetřovatelům a doktorům, kterým se i přes nízký věk snažila pomoct. Byli to sice drobné práce, ale i to málo někdy pomohlo a Nes pomáhala ráda. Ne vždy se jí všechno dařilo, ale nikdy to nevzdala, vždy to prostě zkoušela a pokoušela se udělat vše proto, aby to bylo správně. Navíc zjistili, že Jayden je částečně hluchý. A tak se s ním bez váhání začala Nes učit znakovou řeč od jednoho ze spoluobyvatel jeskyně, nechtěla ho v tom nechat samotného, dokonce se tak učili i odezírání ze rtů, kdyby se jeho stav natolik zhoršil a bylo by potřeba.

 

Takhle to šlo dál, relativně beze změn, tedy, ne těch, které by nepřinesla válka a to i přesto, že se většina stále modlila. Děvčeti bylo asi deset, když se v jeskyni objevilo světlo. Nakonec se ukázalo jako archanděl Rafael, tedy, když na sebe vzal svoji pravou podobu. Dost lidem v jeskyni začal pomáhat a v ní samotné vzbuzoval zvědavost, i když díky své plachosti se k němu neodvážila přiblížit úplně. Ovšem, to jí nebránilo v tom okukovat jej když ostatním pomáhal a léčil je. Pokud se však někdy otočil za ní, s tichým smíchem se utekla schovat. I tak, věnovala novému přírůstku večer před spaním tichou modlitbu, stejně jako všem členům jejich jeskynní rodiny, kde všem přála zdraví, štěstí a hlavně, aby mohli dál být se svou rodinou ať už tou tady, nebo tou pokrevní, která se u některých mohla skrývat někde jinde. Už nyní však věděla, že chce pomáhat uzdravovat lidi "až bude velká", s tím však pomáhala už nyní, ať už pomocí okolo zraněných s obvazy či roznášením jídla, tak třeba tím, že jim chodila zpívat aby jim zvedla náladu, nebo jim kreslila obrázky. Když jí rodiče řekli, že na takovou pomoc lidem, se bude muset hodně učit, tak se do učení vrhla po hlavě.

O tři roky později se projevila dobrodružná povaha jejího nyní sedmiletého bratra, když se v jeskyním systému ztratil. Samozřejmě, že měla nes od rodičů nakázáno, aby zůstala s ostatními dětmi, ale copak svého malého brášku mohla nechat někde hluboko v jeskyni samotného? Ne. Sbalila si věci, které by mohla potřebovat a vyrazila jej hledat. A našla jej, jenže zaklíněného v malém prostoru a nedařilo se jí nohu bratra vysvobodit i když se snažili. I když volali o pomoc, nikdo nepřicházel a tak zabalila bratra do vlastní bundy a nechala jej aby se k ní schoulil, když jim pak i dohaslo světlo, zůstali sami, ve tmě, v prostoru kam se sotva vešli. Ani nevěděl jak dlouho, oba začali být unavení a byla jim zima. Když už jim padali víčka, oba se společně pomodlili k Rafaelovi, s tím, že pokud by je nestihli zachránit, aby si to nedávali za vinu a aby všem vyřídil, že je mají rádi. Pak pro ně oba nastala tma úplná, jelikož ztratili vědomí. Nakonec je našli, i když promrzlé a zesláblé a oni se tak vrátili domů, právě díky archandělovi, kterému za to sice poděkovala, ale stejně jí to nikdy nepřišlo dostatečné. Také to ovšem prolomilo ono nesmělé okukování kdy jej spíš zpovzdálí s úctou sledovala v začátek spolupráce. Ovšem, nikdy se z toho zážitku nevzpamatovala úplně, od té chvíle trpí klaustrofobií a strachem ze tmy, defakto když nemusí, ani nespí po tmě.

Čas běžel dál a zatím co Jayden se začal spíše zajímat o lov a jeho sluch se dál nezhoršoval, Agnes se čím dál tím víc motala pod ruce svému adoptivnímu otci i Rafaelovi a snažila se naučit vše co mohla o léčení a starání se o nemocné celkově. Ona dětská zvídavost ohledně archanděla přerostla v úctu, která se s každým rokem prohlubovala. Vždy si našla čas na to, aby se zeptala zda je v pořádku nebo jestli nepotřebuje pomoct , zvlášť když se jí zdálo, že se začal měnit. Co se jejich rodičů týče, nikdy jí neřekli, že je adoptovaná, i když jí otec často vyprávěl o svém kolegovi doktorovi i jeho ženě. Když válka skončila a přestěhovali se s nemalou pomocí Rafaela do vesnice, i přes svůj mladý věk díky svému motání se pod ruce doktorovi začala fungovat jako zdravotní sestra. Nakonec jejich anděl strážný ohlásil, že odchází a ona nemohla jinak, než se postavit na jeho stranu, pochopit jej a přát mu, aby byl se svou rodinou. ona sama? Pokračuje v pomáhání lidem nejen léčitelskými schopnosti, ale tak jak jí to její síly dovolí.

Other

  • Skicák s uhlíkem, brašna s první pomocí.

Revards

10.png
25 (1).png
akce#1.png
bottom of page