top of page

Nathaniel Qaspiel 

Nat.png

32 YEARS  NEUTRAL  ALIEN  CIVILIAN ERIC D.

I show a strong box on the outside that no one can beat, but I'm completely broken inside...

Bio

Otec: Aaron Qaspiel (po smrti)
Matka: Angelina Qaspiel (lékařka, se synem neudržuje kontakt)
Sestra: Veronique Qaspiel (mladší, nemá o ní moc informací)
Manžel: Kenneth Chapman (po smrti, býval záchranářem, umřel ve službě)
Dcera: Anne-Marie Chapman (nechal ji příjmení jeho lásky, aby na něj nikdy nezapomněl)
Náhradní matka Anne-Marie: Luciana Hoover

Orientace: Bisexuál

Práce: Záchranář

Characteristics

Co by se mohlo povědět na první pohled o Nathanielovi? Je to snadné. Jeho vzhled je nesmírně podobný osobám, který se zajímají jenom o sebe. Nezáleží jim na názoru ostatních, tedy pokud není nějak dobrý, jestliže je špatný, je vždycky nejlepší, když si jej necháte pro sebe. Je vysoký necelý 190 cm, jeho tělo je sestaveno hlavně ze svalové hmoty. Rozhodně atletická postava. Má kratší hnědé vlasy, které dokonce má někdy i místy prošedivělé, není to však stářím. Věčně někde nabere hromady prachu či jiného nepořádku, který se mu usadí ve vlasech a pak to vypadá, jako kdyby nepatřil mezi nejmladší. V obličeji má opravdu pevné a poněkud výrazné rysy. Menší oči, které nesou jasně modrou barvu, nos, který má klasickou velikost, takže nikomu nepřijde velký ani malý, nebo široký či hubený. Jeho spodní čelist je snad vystřižená z nějakého katalogu, a aby toho nebylo málo, přes čelist se mu rýsuji krátké vousy, o které s radostí pečuje, vždycky si myslel, že mu přidávají na atraktivitě. Jeho rty jsou úzké a hodně často na nich jde vidět samolibý úšklebek, úsměv je u něj opravdovým zázrakem.
Jeho tělo je důkazem, že si prožil mnoho krušných časů, opravdu. Hruď, záda a dokonce i ruce jsou jizvovou mapou, která by mohla vyprávět příběhy.
Nathaniel by měl být příkladem, který by jasně ukazoval lidem, že by neměli soudit knihu podle obalu. Hodně často potkává lidi, který si o něm díky prvnímu pohledu myslí hned to nejhorší, ovšem… on je přesným opakem toho, co si o něm lidé myslí. Má srdce na správném místě a není snad den, kdy by nechtěl pomáhat slabším lidem, se kterými mnohdy silnější zacházeli jako s odpadem. V mnoha chvílích byl nesobecký, byl byl schopen obětovat i život za to, aby pomohl lidem, kteří jeho pomoc opravdu potřebují.
Co se týká jeho socializace mezi ostatní lidi, je to pro něj jeden velký oříšek, se kterým bojuje dalo by se říct, že i celý život. Nikdy nebyl nějak velký extrovert, byl spíše přesný opak. Samota byla pro něj nejlepším přítelem. Dalo by se o něm říci i to, že je hodně zahořklý, uzavřený v sobě s nedostatečnou důvěrou k lidem. Ovšem ne vždy byl přesně takový. Kdysi dávno dokázal být přátelský, dokonce se hodně často usmíval, rád si hledal nové přátelé, nebo povídal různé vtípky, které po většinu času nebyly ani tolik vtipné. Avšak po své největší tragédii v životě se naprosto celý změnil a přešel do své tvrdé schránky.
Je horkokrevný, pokud dojde na nějaký problém, bleskurychle zasadí své logické ale i abstraktní myšlení, aby dokázal najít řešení a tím i zachránit někomu život. Hodně pracovitý a taky učenlivý, rád se učí novým věcem, ovšem poslouchání nějakých pravidel to nebylo moc pro něj. Odvážný, nad nebezpečím pomalu ani nepřemýšlí, jednoduše tam skočí po hlavě ať to stojí co to stojí. Kdo ví, možná proto měl tolika úrazů během svého života.
Jeho společenský život, který se týká intimních vztahů není nijak velkolepý. Lásky a zamilovanosti se začal obávat velmi rychle, po tragédii s jeho největší láskou přestal věřit, že by ještě někdy nějakou potkal a proto se uzavřel do sebe a svůj čas věnoval hlavně své dceři. Tím pádem, se jeho intimní vztah podobal jako výměně ponožek. Každý den někdo jiný, kdo aspoň na chvíli ukojil jeho touhu po společnosti a pak se jim nikdy neozval.
Každému ve svém okolí ukazuje svoji ochranou slupku, která musela být vytvořena z nějaké pořádně pevné žuly a další hromady kamení. Snažil se všem ukazovat, jak moc nebojácný je. Samozřejmě ukazuje uzavřenost a snaží se všechny přesvědčit, že všechno zná a všechno dokáže sám. Ovšem svým blízkým dokáže ukázat, jak moc zlomený ve své duši je.

Story

Nathaniel se narodil do opravdu skvělé rodiny. Už jako malé dítě měl snad všechno, co by si mohl přát. Jeho rodina byla skvělá, měli vždycky dostatek peněz a tak neustále kupovali všelijaké hračky a jiné věci, aby si užil pořádného dětství. Ovšem malému klukovi přeci jen něco chybělo. I když měl hromady přátel, potřeboval být s někým doma, když tam nebyli jeho rodiče. Bylo mu asi sedm let, když mu jeho matka sdělila, že bude mít brášku, nebo sestřičku. Po devíti měsících se narodila jeho malá sestřička a on téměř okamžitě podlehl jejímu kouzlu. Nathaniel byl opravdu hodné dítě, jistě… odjakživa byl plný energie, sem tam tropil nějaké hlouposti, které dopadaly často rozbitím cizího majetku, což museli jeho rodiče vyžehlit, nebo se rovnou musel omluvit on sám, ovšem tohle všechno mu přineslo velice dobré chování. Naučil se to, že k starším lidem má chovat respekt a slabším lidem by měl pomoci. Jeho matka byla doktorkou, zachraňovala životy a on moc dobře věděl, že chce jít v jejích šlépějích, i když otec požadoval to, aby se z něj stal voják a bojoval za andělé, kteří založili toto město. Nathaniel se však nikdy necítil jako muž, který by dokázal bojovat s jinými muži nebo s ženami. Nechtěl mít na rukou krev za zabití. Jakmile vystudoval školu a naučil se všechny zdravotnické triky, rozhodl se přihlásit k armádě, aby nakonec splnil přání otce, avšak to nebylo nic pro něj. Dokázal si splnit základní výcvik vojáka, aby se uměl v případných problémech s lidmi nějak bránit, ale nakonec se připojil k záchranářům.
Byl správný syna a dokonalý velký bratr, přibližně do jeho dvaceti let, kdy obrátil celý život všech svých blízkých pořádně naruby. Ve dvaceti letech poznal svoji pravou lásku. Jeho jméno bylo Kenneth a Nathaniel mu propadl okamžitě. Odjakživa věděl, že se mu líbí muži i ženy, ovšem nikdy nečekal, že by jeho první láska byla právě muž. Nikdy v životě by nepřemýšlel nad tím, že by se mohl zamilovat tak moc do muže, ale i tak se to stalo. Jejich láska byla velká, dokonce Nathaniel po dvou letech, co se znali požádal Kennetha o ruku a on řekl své ano. Nathaniel byl nadšený ze svého života, musel se podělit své rodině, ovšem jeho matka ani otec pro to neměli pochopení. Otec jej zavrhl velmi rychle, ale z toho šoku dostal infrakt, který se nepovedlo zachytit a on zemřel. Matka tohle svému synovi nikdy neodpustila. Opustila své nejstarší dítě se svojí dcerou se slovy: „Nikdy nás nehledej, nemůžeme a ani nechceme s tebou mít nic společného.“ A tak Nathaniel zůstal naprosto sám, tedy měl Kennetha a to mu ostatně i stačilo. Po dalších dvou letech, co byli svoji se rozhodli, že by svoji rodinu mohli zvětšit. Nathanielovi se ten nápad naprosto zamlouval, dokonce pracoval s jednou dívkou, která omylem otěhotněla, ale na dítě nebyla připravená. Po všech domluvách a po několika měsících porodila krásnou dceru, která se dostala k těm dvěma. Nathaniel nemohl být šťastnější. Měl rodinu, měl práci, při které sice každou chvíli on sám měl zranění, ale ne nic smrtelného.
Jeho život byl naprosto dokonalý, ale ne na moc dlouho. I zde jej postihla naprostá katastrofa, kterou málem on sám nepřežil. Když mu padlo třicet let, všechno se změnilo. Jednoho dne, když byli s Kennethem za branami a ošetřovali tam lidi, jednomu z nich přeskočilo a napadl tam všechny, dokud jej Kenneth nezastavil vlastním tělem, což byla chyba. Nathaniel neměl dost zásob, aby se pokusil zachránit život svého milovaného a tak musel sledovat jak z něj ten život pomalu vyprchává. Nejtěžší pro něj bylo vysvětlit to malé holčičce, která čekala na své tatínky, ale domů se vrátil jenom jeden. Nathaniel se po tom všem uzavřel do sebe, už nevěřil, že by někoho mohl znovu potkat a milovat tak moc jako svého muže. Hodně jej to vzalo, dokonce se celkem čtyřikrát pokusil vzít si život, avšak, když ani jednou neuspěl, vzal to jako nějaké znamení. Uvědomil si, že dcera je pro něj to nejdůležitější na světě a nemůže ji opustit. Proto se dal tak nějak přiměřeně do kupy a vrátil se do svého života. Stále na svém prsteníčku nosí prsten a moc dobře ví, že jej nikdy nesundá.

Other

  • Vlastní jeden nůž na obranu.

  • Po těle má jizvy z mnoha úrazů, které prožil.

  • Stále nosí prsten od svého muže.

  • Má neustálé noční můry.

Revards

bottom of page