I ve světě zmoženém válkou, která ho skoro zničila, měl Topher celkem štěstí. Narodil se do rodiny, která sice umírala strachy z toho, že přijdou o své dítě díky bytostem, která nebyla zas tak dávno ničím víc, než obyčenými mýty a legendami, ale nikdy se tím nenechala srazit na kolena, i když proti nim byla v těžké nevýhodě. Jeho rodiče totiž nebyli vojáci ani nějací bojovníci, ale obyčejní majitelé pekárny, což nebyla práce, která by jim nějak měla pomoci v tom, aby se ubránili čemukoli, co by je mohlo chtít zabít. Každopádně to ale nějakým způsobem muselo jít, jinak by tu určitě nebyl, i když to nebyla ani tak zásluha jich jako skutečných vojáků a archanděla, co se rozhodl bojovat za lidi. To mu dopřálo alespoň nějaké to dětství, kdy se jeho k smrti vyděšení rodiče snažili uchytit ve světě přikládajíc ruku k dílu produkcí pečiva a přitom se také snažili vychovat svého syna. Sice to nebylo nic moc, ale žádnou lepší alternativu si nedovedl představit. Všichni dělali a stále dělají všechno, jak nejlépe můžou. 

Po sedmi letech jeho života se v jejich domě poté objevil druhý malý človíček, přesněji jeho bratr Benjamin, který dům trochu oživil a nikdo neměl moc myšlenky na cokoli kolem. Minimálně Topher se tedy spíš než cokoli jiného staral hlavně o to, aby na malého bratra dohlížel jako správný velký bratr. I když samozřejmě měl i jiné povinnosti, když ho rodiče učili zpracovávat těsto, aby z něj udělali chlapce z rodinného řemesla. Jeho matka navíc chtěla nějak zajistit i nějaké obecné vzdělání, aby její syn nebyl hlupák, takže dny byly celkem naplněné, dalo by se říct. 

Roky tak nějak takto šly dál, v relativně poklidném duchu, kdy se tu a tam nad jejich hlavami objevila smrťákova kosa, ale vždy je ušetřila, jako by nad jejich rodinkou držel stále někdo stráž. Ne všichni z jejich okolí měli vždy takové štěstí. Každopádně nějak fungovali, Topher se snažil být nápomocný rodičům všelijak, jak mohl. Učil se péct, hlídal Bena a do toho se snažil učit a vzdělávat. Nakonec to ale pominulo s jeho osmnáctinami, kdy měl nastoupit k brannému tréninku, aby jako všichni v jeho věku. Jeho rodina z toho neměla moc radost. Nechtěli mít ze synů voják, protože tím se zvyšovaly šance, že o ně přijdou, ale nedalo se říct, že by měly nějak na výběr. Tenkrát byl ale ještě trochu někde jinde. Také nestál o to být vojákem a učit se bojovat, i když neměl po zdravotní stránce důvod nebýt, stejně nakonec výcvik nedokončil, neboť výsledkově neobstál, vlastní iniciativou, protože odflákl testování, aby se mohl v klidu vrátit k rodině a přidat se k matce a otci v pekárně. Stejně neměl moc vysoké mínění o tom, že by měl být nějak silný článkem armádního kolesa.

Tudíž se stal pekařem, který prodával zboží na tržnici a od rána do večera se potýkal s moukou. Kdokoli by si mohl říkat, že je to tedy velká zábava, ale jemu to stačilo. Bohužel o jeho mladší bráškovi se nedalo říct to samé, protože ten místo slušné práce vyhledával spíš problémy. Nebo si minimálně našel partičku malých zvědavých pitomců, co znamenala problém. Často se stávalo, že ho musel z nějakých průšvihů vysekávat a poté to ještě tajit rodičům, aby z toho ten malý pitoma neměl problémy. Bohužel ale tímto přístupem ničemu moc nepomohl, protože v jeho třiadvaceti se jeho malý bratr dostal do problému, ze kterého už ho dost nestihl. Velcí drsňáci s malými rebelskými mozečky si totiž jeden den místo školy usmysleli, že by se mohli podívat, co je mimo město. Bohužel ale byli i natolik vynalézavý, že se jim podařilo propašovat se za hradby a celý den se tam poflakovat, když se všichni mysleli, že jsou ve škole. Neměli ale tolik štěstí, aby se to obešlo bez problémů. Topher vlastně neví, co se stalo, ale když k nim přišli oznámit, že je Ben po smrti, mluvili o tom, že si z něj nějaký démon udělal nejspíš svačinku, zatímco ostatní jeho kamarádi utekli a narazili na vojáky, co hlídkovali za hradbami, což jim zachránilo zadky, ale jeho bratr byl pryč. Doslova pryč, protože po něm nic nezbylo.

Díky tomuhle incidentu se druhý den vypravil na nábor k armádě, protože to byla jedna z možností, kdy druhá byla najít Benovi takzvané kamarády a zardousit je, ale takový nebyl. Nebyl vrah, ale mohl být voják, který zabrání tomu, aby se nějací blbci vystavovali nebezpečí a odskákali to. Tentokrát už si ale dal záležet, protože to byl jeho nový cíl. Očividně nemohl ochránit svého bratra, když byl jen obyčejný týpek z pekárny, takže to bylo jasné, musel projít výcvikem a také ho pro změnu dokončil, takže mohl pokračovat dál, což nebylo nic moc dvakrát lehkého. Jako bažant to ale nikdy nikdo v historii lidstva neměl lehké, takže to nebyl důvod se zastavit. Nakonec v tom nebyl sám, protože tam byli i další rekruti, se kterými mohl sdílet svoji nespokojenost s pitomci, co po nich chtěli nějaké otročiny. Nejvíce se poté sblížil s Tanyou, která s ním většinou vychytávala úkoly. Byla zábavná, chytrá a taky velmi pohledná, take nemohlo být ani divu, že se do ní i Topher zakoukal a pár měsíců spolu něco měly. Jenže více než cokoli jiného to byla taky prospěchářská mrcha, která si ulehčovala práci tím, ho většinu nechala udělat a poté shrábla stejné zásluhy. Když mu spadly růžové brýle, tak to celkem rychle ukončil, načež ona odcestovala do Slyfelu, zatímco on zůstal v Racktonu, hlavně proto, že nechtěl odejít od rodiny, díky čemuž také zrovna moc nezářil, když přišlo na nějaké pořádné ukazování dovedností, takže se dostal k pořádkovým jednotkám ve městě, což mu umožnilo stále tu a tam zkontrolovat rodiče a dohlížet na ně. 

Nebyl tam ale jen proto, chtěl pomáhat lidem, hlavně mladým hlupákům, co se často dostávají do patálií, takže měl svoji práci ve velké oblibě a dával do ní všechno. Potřeboval zabránit opakování jeho rodinného neštěstí. Pomáhal tím nejen ostatním, ale trochu i sobě. Sice si furt kladl na srdce vinu za to, co se stalo Benovi, ale při každé příležitosti, kdy třeba jen zabránil tomu, aby si někdo dla s někým do zubů, se cítil o trochu lépe. Poté tu ale byly i dny, kdy se nic nedělo a on cítil, že přechází do fáze letargie, kdy byl ze všeho spíš otrávený, než cokoli jiného. Ale furt to bylo lepší než dny, kdy se objevil nějaký magor a někoho připravil o život, když byla jeho jednotka jen kousek odtamtud. Jednou se to stalo na výročí smrti jeho malého bratra, necelý rok zpátky, což ho ten den celkem dostalo. Takže po dlouhém dni místo k domovu zamířil do baru, kde si dal celkem dost alkoholu k tomu, aby si začal povídat s barmankou a vykládat jí o svých problémech nebo tedy hlavně o tom, co ho vzalo ten den. Snad začal něco s tím, že by potřeboval být víc, než jen člověk, aby mohl něco dokázat ve světě plném daleko větších ryb, no a barmanka mu řekla, že by to šlo, že je způsob, jak ho vylepšit, aby byl něco víc než obyčejný člověk, slabý a nicotný. Prvně myslel, že je to vtip, ale s blízkou zavíračkou, když už byl bar skoro prázdný, nakonec vznikla skvělá dohoda, kdy z opilosti prodal svoji duši za to, aby byl silnější, aby mohl lépe pomáhat lidem. Za střízliva by to neudělal a když se ráno probudil s bolehlavem, myslel si, že to byl jen divný sen, dokud se nevrátil do onoho baru a nehodil rychlou řeč s barmankou, která ho ujistila, že to sen nebyl.

Jelikož to potřeboval zpracovat, dal se opět do práce, i když ani tam neměl tak docela klid. Když narazil na někoho z andělů, vysloužil si od nich jen podezřívavé nebo poněkud opovržlivé pohledy a u té menšiny vojáků, co patřili pro změnu mezi démony, si všímal pobavených úšklebků. Časem to ale začal ignorovat, nemohl to změnit, takže to mohl nechat být. Každopádně ale právě časem začal oceňovat to, co si koupil, hlavně co se větší síly týkalo, ta skutečnost, že měl dojem, že občas manipuluje i s větrem ho spíš znepokojovala. Obecně na sobě ale začal pociťovat i jiné změny, kdy mu někdy přišlo, že už není úplně on. Také začal pravidelně navštěvovat bar, kde občas něco probral s novou majitelkou své duše nebo prostě jen seděl a rozjímal nad životem, zatímco kolem něj ubíhal čas, než šel domů, aby mohl další den využívat svých nových schopností v práci. 

Gifted Powers

• FYZICKÉ: Zvětšená síla 

• ELEMENTÁRNÍ: Element větru

Other

• Ačkoliv se vymanil s rodinného podniku, stále by vám zvládl upéct ty nejlepší housky, které byste mohly ve světě po apokalypse dostat.

• Za poslední rok si celkem zvykl po dlouhém dni chodit do baru a osamoceně tam popíjet. Vždy ale s rozumem, aby byl schopný druhý den zase fungovat. 

• Je velmi háklivý na oslovení Chris, neboť mu tak říkával hlavně jeho bratr. Víceméně vyžaduje oslovení Topher.

• Patří mezi tu skupinu lidí, co má pouze to, co potřebuje a využije.

• V oblasti nějakých bojových schopností je spíš pro boj zblízka, ale umí celkem dobře i střílet.