Michaelova povaha se velmi změnila po odchodu Stvořitele. Kdyby to bylo možné a dokázali by jste postavit Michaela před odchodem Stvořitele a Michaela po jeho odchodu vedle sebe, neřekli by jste, že se jedná o stejného archanděle. Vzhledem se od sebe neliší, jen Michael před odchodem Stvořitele nosil neustále brnění a Michael po odchodu Stvořitele nosit brnění téměř odmítá. Liší se hlavně chováním a povahou. A tuto změnu, má zavinu především otcův odchod, ale také se na ní podepsal odchod Gabriela a zahájení další války.

Stvořitele bral jako naprostou dokonalost. Mnozí tvrdí, že jím byl doslova posedlý, což byla možná nakonec i pravda, ale to si sám nepřizná. Všechny jeho příkazy a úkoly plnil do posledního slova. Nikdy se neptal na důvod.  Nedovolil si to. Jeho bratři si to párkrát dovolili, ale on je za to vždy káral a obviňoval z toho, že jejich otce nerespektují tak jak by měli. Pokaždé měl jasný úkol s jasným cílem. Nemusel tedy nad ničím přemýšlet a ani se rozhodovat jestli je to správné nebo ne. Řekl to Bůh tak to musela být pravda! Každičký úkol tedy vždy vyplnil přesně tak, jak se očekávalo. Už tehdy slýchával pomluvy o tom, že je pouhou nemyslící hloupou loutkou Stvořitele. Takové žvásty si však nebral k srdci. Michael to nerad přiznává a nemá rád, když ho někdo označí za vojáka, ale to je přesně to co je. Voják, který přesně poslouchá příkazy od svého velitele. Jednou si dovolil zapochybovat o otcově rozkazu. Jako vzpomínka mu na to zůstal otisk otcovi dlaně na jeho krku. Bere to jako svou největší potupu a nehodlá to už nikdy zopakovat.

Před zmizením stvořitele, tedy od počátku světa do začátku války, byl Michael neustále usměvavý, přátelský a upřímně milý. S každým se rád bavil. Pomáhal trénovat nižší anděle, trávil celé dny po boku svých bratrů a byl šťastný. Když však dostal úkol od otce najednou v něm něco přeplo a jediné na čem mu záleželo, bylo onen úkol splnit. Hned po splnění úkolu se vrátil ke své milé povaze a pokračoval dál, jako by se nic hrozného nedělo. Jeho bratři nejednou poznamenali, že jeho chování není normální, ale on nad tím jen mávl křídlem. Nepřišlo mu to zvláštní. Ani v nejmenším.

Po válce se sice stále usmívá, ale není to ten stejný úsměv jako ten, který měl před válkou. Nikdo v něm obvykle nepozná rozdíl. Měl spoustu času ho trénovat. Jediný Gabriel pozná Michaelovy pravé pocity. Uriel se stará hlavně o to, aby byl on za toho lepšího, a Rafael je někde pryč, vždy byl pryč. Nejspíš, ani kdyby byli neustále u Michaela, by jeho pravé pocity nedokázali poznat. Nevadí mu to.

Michaelovo chování k ostatním se dost změnilo, nerad si někoho pouští k tělu tak jak to dělal dříve. Po většinu času má neutrální diplomaticky vyrovnanou povahu. Někteří jeho společníci by řekli, že je nyní egoistický, namyšlený, arogantní pitomec, ale to jsou daleko od pravdy. Nechce do této války nikoho dalšího zatahovat. Ani Uriela, ani Rafaela, nikoho! Chce je udržet v bezpečí. Nepřežil by, kdyby viděl, jak se jim něco stane, ale oni to nechápou, zvlášť Uriel. Ten má neustále zapotřebí být lepší než Michael a je zaslepen touhou ho překonat. Proto v něm vidí jen onoho namyšlence, ale pravda je jinde. Michael má od zmizení otce a války proti bratrovi pocit, že všechno musí udělat sám, aby ostatní ochránil. Lidé by řekli, že ze sebe dělá hrdinu, nebo něco tomu podobného…to však není pravda, ale to nikdo nechápe…

Nesnáší, když někdo podkopává jeho autoritu, nebo neposlouchá jeho rozkazy. Sám vždy rozkazy plnil bez nejmenší známky odporu, tak proč to stejné nemohou dělat i ostatní? V takových to situacích hází svoji diplomaticky vyrovnanou povahu do koše. Poté jej uklidnit je velmi složité a málo kdy se to podaří. Nejlepší je se v takového situaci stáhnout a nechat Michaela, aby si to s dotyčným vyříkal sám. Dokáže se však v mžiku vrátit do své klasické neutrální diplomaticky vyrovnané povahy.

Uvnitř své duše je naprosto zničený a každý další den, kdy je jeho bratr na opačné straně jej trhá na menší a menší kousky. Často by se chtěl někam schovat a nechat, ať si všichni dělají, co chtějí. Už mnohokrát se chtěl otočit k lidské rase zády a přejít na Gabrielovu stranu. Na jeho cestě chránění lidstva ho stále drží myšlenka otcova návratu. Proto nehodlá ustoupit a bude dál bránit lidi, kteří za ním ještě stojí. Je mu, ale jasné, že mír nebude trvat věčně a jednoho dne přijde válka, kterou bude muset chtě nechtě bojovat. Moc dobře, ale ví, že by bratrovi nikdy neublížil. To by se raději nechal potupně zabít.

Ačkoli jsou s Gabrielem dvojčata, nejsou si příliš podobní. Gabriel je menšího vzrůstu a Michael je naopak o trošku vyšší než jeho sourozenci. Postavu má vypracovanější než ostatní, přeci jen celý jeho život se považoval za vojáka a stvořitelovu zbraň. Má nakrátko střižené špinavě-blonďaté vlasy sčesané dozadu. Vlasy mu však nedrží tak jak by chtěl, proto si je často prohrabuje rukou. Už je to dalo by se říct zlozvyk, který má čirou náhodou i jeho bratr. Jeho obličej má ostře řezané rysy, ale i přes to působí přátelským a milým dojmem. Světle modré, v jistém světle až bílé oči, dominují jeho obličeji. Pokud je však naštvaný nebo neklidný začnou zářit právě bílo-modrou barvou.  Je to známka jak se jeho pravá andělská stránka snaží dostat ven. V pravém koutku úzkých rtů má svislou jizvu, kterou získal při jednom z dětinských soubojů se svým bratrem. Na krku je zřetelný otisk ruky, který mu připomíná jeho největší potupu pokaždé, když se na sebe podívá.

Obvykle se obléká spíše formálně. Nejčastěji nosí černé kalhoty, které drží černý pásek ozdobený stříbrnou skobou, bílou košili a úzkou černou kravatu. Při formálních setkání ho neuvidíte jinak než v čistě bílém obleku, ale ani on nenosí formální oblečení stále. Když se najde čas, kdy se nemusí před všemi producírovat jako ten archanděl, který možná všechny zachrání, rád nosí bílé bavlněné triko s dlouhým rukávem, který má, ale stejně vždy vytažený po lokty. Je patrné, že velká část jeho šatníku je poskládána z bílé barvy a není se ani čemu divit. Už od úplného počátku s ním byla tato barva spojována. Zvláštní, že jeho bratr to má naprosto opačně.

Story

Úplně na začátku všeho byl pouze Bůh, ten jako první stvořil, archanděle: Michaela a jeho dvojče Gabriela, Lucifera, Uriela a Rafaela. Nějaký ten čas, tehdy vůbec nic neznamenal, trávili jen takto spolu a pro Michaela to bylo nejkrásnější období ze všech možných období, jaké prožil a je si jistý, že ne pouze jeho. Společně s bratry pobýval v prázdném světě, který pomáhali otci vytvářet. Nejdřív jen archandělé, ale jak začala přibývat práce, vytvořil Bůh anděle. Michaelovi se tak naskytla příležitost zlepšovat své schopnosti, které mu byly dány otcem, a velmi často začal se svými bratry trénovat. Nejvíce však s Gabrielem. Uriel nikdy na boj moc nebyl, s Luciferem trénoval nerad a Rafael zas nerad trénoval s ním. Michaelovi to příliš nevadilo. Rád trénoval s Gabrielem. Je pravda, že mnoho z jejich tréninků skončilo větší bitkou, kterou původně nezamýšleli, ale nikdy to nebylo nic vážného. Z jednoho tréninku mu zůstala i tenounká jizva přes pravý koutek úst. Byla to první a zároveň i poslední jizva, kterou mu Gabriel kdy udělal a zároveň i poslední kterou mu kdokoliv udělal. Všechny jeho rány se obvykle ihned zahojí a nezůstane po nich nic ani památka. 

Jejich otec se však rozhodl posunout své mistrovské dílo na vyšší úroveň a to tím, že stvoří lidskou rasu. Michaelovi a Luciferovi se tato myšlenka ani trochu nelíbila. Vytvoření tvorů s volným myšlením a různorodým chováním bylo prostě šílené! Oba dva se pokusil tento tah otci vymluvit, ale to rozhodně neměli dělat. Postihl je pouze ohromný hněv Stvořitele. Michael si jeho běsnění pamatuje dodnes. Tehdy se třásl… Ano mocný archanděl se třásl jako malé dítě. Z té hrůzné vzpomínky mu zbyl otisk Bohovi ruky na jeho krku. Michael to bral a stále bere jako svoji ohromnou potupu. Vzepřel se svému otci, jak si to mohl, jako syn dovolit. Od té doby neudělal nic, co by se jeho otci nelíbilo. To samé se, ale nedá říci o Luciferovi. Ten i poté co na ně otec nasměroval svůj hněv, dále pokračoval ve svém předchozím jednání. Bůh už se tím nechtěl znovu zaobírat, měl spoustu jiných starostí, a tak rozkázal Michaelovi, aby se o vše postaral. Byla to zkouška, jejímž splněním měl Michael potvrdit, že vždy splní jakýkoliv úkol, který mu bude přidělen, bez ohledu na to jaký. Bez vysvětlení, bez otázek… a to přesně také udělal. K této ‚příležitosti‘ mu otec stvořil jeho meč. Tehdy se jednalo o nejsilnější zbraň nebes. Michael jej přijal, moc dobře věděl, že bez něj Lucicera nedokáže porazit. Byli podobně silní a jejich bojové schopnosti se také téměř rovnaly a boj mezi nimi se mohl táhnout dlouhá léta a to nechtěl Michael dopustit. Otec chtěl tuhle nepříjemnost vyřídit hned, tak to také hned bude. Když se s Luciferem střetli, jejich bratři nebyli nikde poblíž. Hádal, že je otec schválně poslal plnit nějaké úkoly, aby u boje nepřekáželi.

Michael tehdy vyhrál, Lucifer padl.

Bůh se ujistil, že se o Luciferově padnutí dozvědí všichni: archandělé, andělé i lidé. O boji mezi dobrem a zlem (velmi zjednodušené pojetí, ale lidé nic složitějšího pochopit nedokázali) si lidé velmi často vyprávěli. Michael si pár příběhů o tom, jak porazil svého bratra, vyslechl. Byly to opravdu pouze příběhy. Od toho co se tehdy opravdu stalo, byly na kilometry daleko. Michael, ale nebyl v postavení, ve kterém by směl otce opravovat. Nejspíš měl důvod, proč lidem vryl do paměti jejich střetnutí zrovna takto. Slyšel už těch nesprávných verzí tolik, že si sám pořádně nepamatuje, co se tehdy stalo. Mohl se zeptat Lucifera… ne toho se nezeptá nikdy na nic. Od té doby, co jej nechal padnou, s ním nepromluvil jediné slovo a rozhodně to už ani neplánuje. Nebo by se mohl zeptat jeho bratrů, ale tam si není jistý, jestli jim také otec nepozměnil vzpomínky. Tehdy o tom s nimi moc nemluvil. Pouze s Gabrielem prohodil pár slov. Nedokázal mu však říct všechno. Nebyl ani trochu pyšný na to co udělal. Ano, byl to úkol, který prostě musel splnit, ale nechat padnout svého bratra? Michael by byl mnohem raději, kdyby mu otec dovolil Lucifera zabít a ne ho jen nechat potupně padnout. Stále to vidí, jako potupu. Trest mnohem horší než smrt.

S Urielem a Rafaelem se opět setkal až delší dobu po Luciferově padnutí. Rozhodl se, ale vůbec nic neříkat. Nemusel přeci nic vysvětlovat. Byl to jednoduše úkol, který splnil. Přesně to se rozhodl, že by řekl, pokud se ho někdo zeptá… přesně to si neustále říká sám sobě. Rafael a dokonce ani Uriel se jej na to však nevyptávali. Možná jim došlo, že Michael neměl na vybranou. Možná jim došlo, že to co udělal, bylo správné a naprosto v pořádku. 

Stvořitel se rozhodl dát svým dětem úkol, který je bude provázet po celý jejich dlouhý život. Jejich povinností měla být ochrana lidstva. Nebylo žádné možná nebo někdy muselo to tak být.

Lidstvu se jako poprvé osobně představil ve své současné podobě (Schránce, která byla vytvořená přesně pro něj tak, aby vydržela pod váhou jeho moci. S Gabrielem byli k nerozeznání. To se postupem času změnilo. Tedy… Gabriel se začal měnit. Michaelova schránka je stále taková, jakou ji Otec vytvořil.) během předání Bible lidstvu. Byla to opravdu velká událost a to nejen Boha, ale archandělů a andělů samotných.

Během začátků byl na světě mír, přesně tak jak to Stvořitel chtěl a plánoval. Archandělé společně s anděly pomáhali lidstvu a kázali víru a úctu k jejich Otci.

Takto poklidný svět nevydržel dlouho. O několik staletí později se objevil první člověk, který nesouhlasil s vládou Boha. Dokázal dát dohromady lidi s podobným smýšlením a společně s nimi vyrazil do boje proti svatým. Tehdy se Michael musel poprvé postavit lidem. Neudělal to však jen tak sám od sebe. Od Stvořitele dostal podrobný plán, který dodržel do posledního detailu. Odpůrci byli poraženi přesně tak, jak bylo předpokládáno. Vše se navrátilo do starých kolejí.

Lidé však začali být samostatnější. Už nepotřebovali Boha tak moc jako předtím.

Pro archanděla bylo na denním pořádku vydávat se do oblastí, ve kterých začala upadat víra v Boha a pokusit se ji tam navrátit. Jakýmikoliv možnými prostředky. Prováděli zázraky ve jménu boha, nabádali, aby smrtelníci stavěli kostely, chrámy a jiné náboženské stavby. Michaelovi tahle práce nevadila. Mohl šířit slovo jejich otce bez použití hrubší síly, většinou. 

Jednou však dostal za úkol vydat se do jednoho menšího města. Byl překvapen, když zjistil, že zde nemá nechat postavit kostel nebo chrám pro jeho otce, ale pro sebe samotného. Stalo se tak vůbec poprvé. A Michael jako vždy nehodlal nic namítat. Ano, bylo mu proti chuti nechat si stavit kostel, když jej mohl nechat postavit pro otce, ale on se tak rozhodl. Michael nebude nic namítat. Nikdy nic nenamítá. Na to byl expert Gabriel. Kdyby jen věděl, do čeho se to žene. Možná by se dokázal aspoň trochu připravit. A nejspíš tam poslat jednoho z bratrů.

Když dorazil do Gardánu bylo to přesně takové, jaké očekával. Nikdo ze zdejších občanů v sobě neměl ani trochu víry k jeho otci, natož k archandělům. Udělal tedy to stejné jako vždy jen s menší změnou.  Zjevil se nejvíce bezbožnému obyvateli, ale tentokrát ve své pravé schránce (Nikdy se neobjevoval ve své osobní schránce, když chtěl, aby dotyčná osoba věřila, že se jedná o Boha - to na sebe bral podobu bílého až zlatého světla), chtěl, aby jím vybraná osoba věděla, že se jedná o něj, o Archanděla Michaela. Dále měl následovat stejný proces jako vždy. Předvedl by pár zázraků a po nocích mu lezl do hlavy a nabádal k šíření víry mezi ostatní. A až by byla dotyčná osoba dostatečně přesvědčená, že k ní promluvil samotný archanděl Michael, popostrčí ji ke stavbě chrámu, nebo alespoň kostelu. Tentokrát se však nestalo nic, tak jak Michael plánoval.

Alon Siponta, nejvíce bezbožný v Gardánu, kterého Michael vybral, byl… jak to jen říct, mnohem větší oříšek než předpokládal. Nebyl jako předchozí bezbožní. Někoho jako Alon nikdy předtím nepoznal a to se za svůj dlouhý život střetl s tvory mnoha osobností.

Předtím než se Alonovi poprvé zjevil, se rozhodl jej pouze pozorovat. Chtěl vědět, v čem jeho nevěřícnost vězí. To co se dozvěděl, jej dost překvapilo. Ano, Alon nebyl věřící, nevěřil v boha, archanděle, anděle nebo cokoliv nadpřirozeného. Věřil pouze sám v sebe a v dobrotu lidí. Věřil, že co neudělá sám, nikdo jiný za něj neudělá. Pomáhal, kde to jen šlo a nikdy za své služby nic nechtěl. Celá vesnice jej zbožňovala. Proto jí nezbyla žádná víra v Boha, všechnu totiž věnovali Alonovi… Michaela to fascinovalo.

Zpočátku neřekl, že je anděl ani se nezmínil o svém poslání. Chtěl poznat Alona osobně, přesně jako ostatní z vesnice. Jestli je jeho dobrosrdečnost opravdová, nebo se jedná pouze o přetvářku. Michael se mu představil jako náhodný kolemjdoucí bez rodiny, bez přátel, bez práce. A Alon udělal přesně to, co od něj Michael očekával. Vzal ho k sobě. 

Několik dlouhých měsíců mohl z bezprostřední blízkosti sledovat jaký Alon opravdu je. Sledoval, že i někdo bez víry v Boha je mnohem milejší, nápomocnější a upřímnější než někteří věřící. Michael zbožňoval být v jeho přítomnosti. Vyzařovala z něj čistá energie, kterou neměl jen tak někdo. Ani on sám, jakožto archanděl, neměl tak čistě dobrou energii jako Alon… za což nejspíš mohla porážka Lucifera.

Po celou dobu, kterou trávil s Alonem, se nevrátil do nebe. Párkrát se spojil s Gabrielem, ale neodešel. Michaela to k Alonovi prostě táhlo. Věděl, že to není dobře. Měl ihned dokončit svůj úkol a vrátit se zpět. Jenže to nešlo. Michael se do Alona zamiloval a bohužel si byl dost jistý, že on k němu cítí to stejné. Něco takového se nemělo stát. Pro anděla bylo tabu, se zamilovat, natož do smrtelníka, hůř… do nevěřícího smrtelníka. Tyto myšlenky jej vyděsily. Jestli se Bůh dozví, že se zamiloval, bylo mu jasné, co se stane…co se Alonovi stane. Rozhodl se to tedy ukončit. Najde někoho jiného. Někoho jiného kdo mu pomůže splnit Bohem zadaný úkol. 

Jednoho večera kdy se konečně odhodlal k tomu odejít, se vše zkomplikovalo. Alon vyřkl nahlas své city k Michaelovi a ten udělala to samé. To bohužel nebyl jediný prohřešek proti Bohu, který ten večer spáchal.  

Michaelova nejhorší představa se stala skutečností. Bůh se dozvěděl, co se tehdy v noci stalo a osobně přišel Michaelovi rozkázat dokončit svůj úkol. Ten poslechl. Bez jakéhokoliv odboru. Ovládl Alonovu mysl a donutil jej postavit jemu zasvěcený kostel. Celou dobu cítil jak se Alonova mysl vzpírá jeho vládě. Alon neustále volal jeho jméno a žádal o vysvětlení… proč jej takto zradil, jestli to všechno byla jen lež, že ho miloval… stále miluje.

Vše nakonec zafungovalo tak jak mělo. Obyvatelé vesnice viděli, jak jejich vzor veřejně hlásí víru v Boha a jeho archanděla a přidali se k němu. Přesně tak jak Michael chtěl… přesně tak jak Bůh chtěl. Michael opustil Alonovu mysl a naposledy se před ním zjevil. Tušil, že ho bude nenávidět a nebude už chtít znovu spatřit, ale přes to, že to všechno věděl, slyšet tato slova od někoho, koho miloval, Michaela velice ranilo. Alon si nenechal nic vysvětlit, nechtěl slyšet už vůbec nic. Přes to je Michael nepřestal pozorovat alespoň z dálky. A proto, když si po pár dnech vzal Alon vlastní život, byl Michael u toho. Nemohl s tím vůbec nic udělat. Nemohl jej ani vzít s sebou do nebe. Stvořitel to zakázal. Přeci jen… Alon byl nevěřící a ti nepatří nahoru, ale dolu. Jednoduché pravidlo.

Poté co se vrátil do nebe, pokračoval stejně jako předtím. Nemohl si dovolit, aby jej ztráta Alona znatelně poznamenala. O tom co se tehdy stalo, mezi ním a Alonem ví pouze Gabriel. Věděl, že ten ho nebude soudit, u Uriela a Rafaela si zas tak jistý nebyl.

Někdy během 15. století, nepamatuje si to přesně, na to má Uriela, se stala událost, kterou Michael opravdu nečekal. Bůh jej seslal splnit důležitý úkol týkající se války mezi Anglií a Francií. Lidé ji nazvali Stoletá Válka, nebo jiným podobně špatným názvem. Měl se ujistit, že jednu konkrétní bitvu zaručeně vyhraje Francie. Když se na bojiště dostavil, došlo mu, proč tam byl poslán. Téměř celá francouzská armáda byla poražena. Proč museli, zrovna tuhle bitvu vyhrát netušil, nepotřeboval to vědět. Dostal úkol tak ho vyplní. 

Když bylo po všem a Francie vyhrála, procházel bitevní pole. Žádný Angličan nesměl zůstat naživu, tak zněl rozkaz. Chystal se zrovna dorazit jednoho ležícího muže, když zacítil auru něčeho nadpřirozeného. Andělskou, ale ne tak úplně andělskou. Musel to být nephilim. Pár takových už potkal, otec ho většinou posílal děti andělů a lidí zabíjet. Nebyli povoleni. Teleportoval se před, poměrně dost starého chlapce na to, aby byl žijící nephilim. Jak je možné, že se dožil takhle vysokého věku? Je možné, že o něm otec neví? To byla hloupost, otec o něm určitě věděl, ten věděl všechno. Bylo možné, že ho nechal žít schválně? Možná pro něj měl úkol, o kterém zatím nikomu neřekl ani archanděly. Michael se rozhodl chlapci pomoci. Očividně nevěděl, že je schopný regenerace. Jeho andělský rodič mu o tom musel pomlčet. Natáhl k chlapci ruku a čekal až jej za ni uchopí, poté je oba přenesl do nebe. 

Čekal, že ho otec ihned zarazí. A rozkáže mu chlapce zabít, nic takového se nestalo. Muselo to znamenat správnost Michaelova rozhodnutí. Nejdříve přivolal Rafaela a poprosil jej, aby chlapce uzdravil. Sám nevěděl jak takového nephlima léčit. Jeho bratr byl k něčemu takovému mnohem vhodnější. A měl pravdu. Rafael jej zvládl vyléčit a dokonce se ani Michaelovi nesnažil tento tah vymluvit.

Bratři museli vědět, že se v nebi objevil někdo, kdo tam nemá co dělat a zjevili se u Michaela a Rafaela. Gabriel nevypadal zrovna nadšeně, bůh ví proč. Damien mu přeci nemohl nic udělat tak v čem byl problém. Uriel byl jako vždy Uriel a pouze Michaela upozornil na možné komplikace, které by mohl takto starý nephilim přinést. Ani jeden z jeho bratrů tedy žádné velké námitky neměl. Za což jim byl neskutečně vděčný.

Dokonce mu pomáhali Damiena učit. Společně s Gabrielem jej trénovali v boji, Gabriel ho učil i věcem, za které mu Michael vděčný není. Uriel se spíše zaměřoval na mladíkovo vzdělání a Rafael mu pomáhal pochopit čeho všechno je jeho andělské tělo schopné. Nikdy Damienovi neřekli, že je nephilim. Stejně tak všem ostatním tvrdili, že se jedná o anděla. Michael se postaral o tom, aby všichni andělé měli za to, že se jedná o pouhého anděla. Damien se po nebi pohyboval pouze v Michaelově blízkosti nebo jeho bratrů a ti dbali na to, aby jejich aura kryla tu chlapcovu. 

Problém spočíval v Damienových křídlech. Chlapec je neuměl plně ovládat a co je anděl bez křídel? Michael jej neustále nutil křídla vytáhnout a používat. Nikdy to nešlo tak jak si představoval. Vytvořil tedy pro Damiena dar, který mu měl s křídly pomoci a díky bohu zafungoval.

Mladý nephilim přirostl archanděly k srdci. Neustále ho tahal všude sebou a učil ho všemu možnému. Byl na Damiena neuvěřitelně hrdý a stále je. Několikrát byl označen za pyšného otce, ale tím rozhodně nebyl. Pyšný to ano, ale otec ne. Nechtěl se považovat za Damienova otce i když chlapce za svého adoptivního syna rozhodně považoval. Nebyl by dobrý otec, jediný dobrý otec byl Stvořitel.

V historii je známo mnoho velkých událostí, ve kterých museli archandělé zasahovat. Jednou z největších byla Sodoma a Gomora, ve které Michael bojoval po boku Gabriela. Ta největší pohroma však lidstvo a archanděle teprve čekala…

Jednoho dne všemi milovaný stvořitel zmizel. Z počátku vypukl v nebi i na Zemi neuvěřitelný chaos. Michael se rozhodl přebrat kormidlo po otci a vést svět tak, jak by si Stvořitel určitě přál. Chtěl svět udržet v chodu do doby, než se vrátí. Jeho vlastní bratr, dvojče, Gabriel to však viděl jinak. Vzepřel se a rozhodl se zničit to, co jejich Stvořitel tak dlouho budoval. Nejdříve lákal Michaela, aby se k němu přidal, ale on odmítl. Zůstal na straně lidí, přesně tam kde by jeho Otec chtěl, aby byl.

Válka mezi bratry započala. A Michael začal pomalu zjišťovat, že se do role vůdce ani trochu nehodí. Byl to voják, byl zvyklý přijímat rozkazy a plnit je, ne je vydávat. Bez Uriela by pravděpodobně válku dávno prohrál. Ale musel se snažit. Musel tuhle svou nedokonalost odstranit za každou cenu. 

Během několika prvních let se v bitvě střetával pouze s Gabrielem. Nikdo jiný se mu stejně (alespoň podle dle jeho názoru) nemohl rovnat. Pokud porazí Gabriela, bude konec všeho. A tohle přeci chtěl no ne? Už jednou svého bratra porazil, podruhé to zvládne také. Jejich síly a schopnosti byly však naprosto vyrovnané a jejich střety vždy končily až poté, co ze sebe téměř vymlátili duši a Uriel musel zasáhnout a odtáhnout Michaela pryč. 

Michael nenáviděl, že je tak slabý. Nesnášel ten pocit, že nedokáže svého bratra zabít. Prostě to nedokáže… nebo vlastně nechce. On nechce Gabriela zabít, nikdy jej nechtěl zabít. Bylo to jeho dvojče. Někdo s kým strávil celý svůj dosavadní život a plánoval v tom pokračovat i nadále. Přestal s Gabrielem bojovat a připadalo mu, že jeho dvojče došlo ke stejnému názoru. 

Samotný Michael přestával mít „chuť“ bránit a vést nepoddajné a nevděčné lidi. Chtěl je nechat být, ať si dělají, co chtějí. Tehdy v lidech neviděl žádnou budoucnost. Viděl v nich pouze jejich špatné vlastnosti. Vztek, nenávist, závist a ješitnost. Přesně to samé říkalo i jeho dvojče Gabriel, ale trochu hruběji. Na rozdíl od něj se, ale Michael rozhodl dát lidstvu ještě jednu šanci. Sestoupil na zem přestrojený za žebráka, do bývalého města Gardánu. Dlouhou dobu bloudil od domu k domu s žádostí o pomoc. Dveře mu před nosem zavřeli nejedni lidé. Po několika měsících se to rozhodl vzdát. Rozešel se pryč z města. V tu chvíli mu pomohla mladá dívka: „Vypadáš hladový, není toho sice moc, ale to nevadí. Bůh se jednoho dne vrátí a naši dobrotu nám oplatí.“ Michael se díky ní rozhodl. Bude chránit lidstvo. Stojí to za to… lidé stojí za ochranu, i když to je třeba jen jeden člověk z tisíce. Bůh určitě tuto osobu poslal, aby Michaela přesvědčila, že lidstvo stojí za záchranu. Musel to být on. Vrátil se na nebe a město, ve kterém dívku potkal, chrání dodnes. 

Válka konečně začala upadat. Objevil se však další mocný nepřítel. Síly temnoty se zapojily do bitvy, která se stala mnohem krutější. Michael to už nedokázal snést. Nedokázal se neustále dívat na to jak se Otcovo dílo ničí a jak si jeho bratři navzájem ubližují. Pokusil se co nejvíce lidí ukrýt do měst. Takováto města nechal bránit anděly, kterým věřil. On sám se rozhodl vzít nově postavené město Rackton pod svá ochranná křídla. Následně založil Archandělské jednotky, které často kontroluje a velmi jim věří. Hlavní trojici Archandělských jednotek vybral a vytrénoval sám. Byli to andělé vyšší třídy, kteří po jeho boku stáli téměř od samého počátku. 

Bylo to jediné možné řešení, když nepočítáme zabití Gabriela, což bylo prakticky nemožné a z Michaelovy strany také nechtěné. Byl jistý, že pokud by s Urielem spojily síly, dokázali by Gabriela porazit. Není si ale jist jak by jeho propojení s Gabrielem na něco takového zareagovalo. Zemřel by ihned společně s Gabrielem? Nebo by musel donutit Uriela, aby jej zabil společně s Gabrielem? Dokázal by to jeho bratr vůbec? 

Lidstvo bere Michaelovu nechuť zabít vlastní dvojče jako známku slabosti. Spousta lidí a dokonce i andělů, se kvůli tomuto tahu otočila k Michaelovi zády. Přestali v něm vidět onoho silného, neohroženého válečníka nebes jakým býval kdysi, ještě před odchodem stvořitele. Viděli v něm spíše chlapce, který pouze doufá v otcův slavnostní návrat, chlapce, který čeká, až se jeho tatínek vrátí z daleké cesty a všechno urovná. Takovýmto názorům věřila však pouze menšina, ale ta se každým dnem pomalu, ale jistě rozrůstá a počet Michaelových odpůrců stoupá. Na každé pověře je však kousek pravdy. Michael stále věří, že se Stvořitel znovu objeví a nastolí mír. Stále věří, že je neopustil nadobro.

Abilities

• CHRONOKINEZE (Nejsilnější) – Tato schopnost se dá rozhodně považovat za Michaelovu nejsilnější, i když ji nepoužívá tak často. I přes to, že ji téměř bravurně ovládá je nad jeho schopnosti stopnout čas déle jak na 30 minut. Není to však tak, že by stopl čas úplně všude, to by si nedovolil a pravděpodobně by to ani nezvládl. Dokáže však stoupnout čas bytostem v jeho okolí. A poté jej znovu rozběhnout jako by se nic nestalo. Pro „zmražené“ osoby neuběhne ani vteřina kdež to pro ostatní bytosti na zemi může uběhnout již zmíněná půlhodina. Mnohem děsivější využití této schopnosti je urychlení času. Stromy, květiny, zvěř… stačí dotyk a jejich čas, který jim byl předem určen na tomto světě, se zkrátí o polovinu. Kov i pláty z ocele se po jediném dotyku obalí korozí a vypadají, jako by je desítky let nikdo ani nepoužil, tvrdý kámen na prach semele. Tato schopnost nefunguje na žádné živé bytosti a je velmi energeticky náročná. Pokud chce u vybrané věci urychlit čas rozpadu je nutné se jí dotknout. Tato schopnost nelze použít na dálku.

• MAGNOINEZE – Tuto schopnost používá Michael během boje nejčastěji. Mnozí hádají, že se jedná o jeho nejsilnější schopnost a nejsou daleko od pravdy, ale stále je jeho ovládání času, více preciznější a ničivější, což jsou dvě charakteristiky, které má Michael velmi v oblibě. Tedy Michael před válkou je měl velmi v oblibě. Magnokinezi neboli ovládání kovu (přesněji ovládání magnetických polí, ale kdo je on, aby se vyznal v lidských pojmech) však vždy používá jako první možnost. Divili byste se kolik, kovu na sobě lidští vojáci a válečníci do boje táhnou. O jejich zbraních nemluvě. Aspoň už se poučili a nelezou do kovu celí, tak jako to dělali dříve rytíři. Michaelovi tak, ale vždy ulehčovali práci. V současnosti se jeho schopnost hodí opravdu spíše, co se ovládání nepřátelských zbraní týče. Vystřelení kulky na jeho osobu je jednoduše řečeno plácání municí. Slabé magnetické pole, které ho v tu chvíli obklopí, jednoduše odkloní trajektorii vystřelené munice. Pokud se jedná pouze o menší počet kulek je schopen je zastavit v letu a nasměrovat na nepřítele. Dříve měl velmi v oblibě používat vzácné kovy jako zlato a stříbro, nebo také platinu, ale tyto suroviny jsou v dnešním světě ještě vzácnější, než byly dříve a tak většinou používá železo, kterého je všude dostatek.

• LUMINOKINEZE – Schopnost využívaná Michaelem na začátku věků nejčastěji. Postupem času byl donucen přejít na mocnější a pro boj praktičtější schopnosti než je svícení. Tuto schopnost používal dříve, jakož to jakou si připomínku boží vůle na Zemi. Bohužel jak se lidé měnili a začínali být čím dál tím více agresivnější něco, jako světlo už nestačilo k jejich zastavení. Při používání této schopnosti je Michaelovi umožněno vyvolat světlo, bez již existujícího zdroje. Dá se použít jako oslepující prostředek proti jeho nepřátelům. Proto tuto schopnost používá nejčastěji v kombinaci s magnokinezí.

• OVLÁDÁNÍ MYSLI – Stejně jako Gabriel a Uriel i on ovládá schopnost ovládání mysli, ale na rozdíl od Gabriela ji téměř nepoužívá (u Uriela si není jistý, jak moc ji jeho bratr používá). V dřívějších dobách kdy bylo zapotřebí ovlivnit pár lidí, aby udělali něco důležitého ve jménu Boha, ji používal často. Ale od incidentu s Alonem se nedokázal donutit tuto schopnost znovu plně použít. Když už ji, ale použije, nejedná se o příjemnou záležitost. Nedokáže krotit svou sílu tak dobře jako Uriel a mnohdy způsobí dotyčné osobě i následky spojené s bolestí hlavy, výpadky paměti a v horším případě dlouhodobou ztrátou vědomí.

• POWER REPLICATION – Pokud jeho soupeř ovládá určitou schopnost, kterou mu předvede, dokáže replikovat tuto schopnost a využít ji proti soupeři. Pokud je schopnost příliš silná, tak by mohla poškodit toho, kdo ji replikuje. To se týká níže postavených. Schopnost dokáže svému nositeli napodobit i například zrychlené léčení, pokud ji majitel nemá. Omezuje na jeden útok či na maximálně dva za sebou následující, je totiž energeticky náročná. Také si nemůžete přivlastnit schopnost na delší dobu či víc schopností najednou.

Angel Form

Klasická představa bílých andělských křídel přichází nejspíš právě díky Michaelovým křídlům. Jeho křídla jsou čistě bílá měřící kolem dvou metrů na každé straně. I když už byla mnohokrát potrhaná a propálená, za což vděčí hlavně Gabrielovi, vypadají stále jako nová a staré rány na nich nejsou vidět. 

V čistě andělské podobně se neobjevuje. Od odchodu Stvořitele se v ní objevil jednou a to v den kdy Gabriel odešel. Od té doby to neudělal, nemá to zapotřebí, nepotřebuje nikomu dokazovat, že je tím, za koho se vydává.

Častěji je možné ho vidět v jeho brnění, i když už i to nepoužívá tak často jako kdysi. Kdysi, myšleno ještě během Stvořitelovi přítomnosti, jej nosil neustále. Dával tím najevo připravenost splnit jakýkoliv rozkaz kdykoliv. Nosil jej častěji než jeho sourozenci, ale nikomu to nepřišlo zvláštní. V současné době ho nosí pouze během bojů a to ani není podmínka. Někdy vyrazí do boje ve svém‚ civilním oblečení (bílé košili a kalhotách/obleku). Nemyslí si, že je potřeba nosit brnění do každého boje. Jistě, při střetu s Gabrielem si ho vždy vezme, ale ve střetu s někým jiným? Proč by to dělal. Možná je opravdu trochu egoistický, ale když jste archanděl trochu egoismu si dovolit můžete.

Jeho brnění se skládá z bílých kalhot a tmavě červené tuniky. Na té se nachází tmavě modrý až černý pancíř s několika zlatými přezkami držící jej pohromadě. Límec je zdobený zlatými detaily stejně jako hrudní část pancíře. Tyto zlaté detaily jsou téměř stejné jako zdobení na brnění jeho osobní stráže. Jeho jsou však více detailní a propracovanější. Déle se na brnění nachází několik zlatých chráničů a to na rukou, nohou a ramenou.

Celá zbroj je sestavená tak, aby se v ní mohl lehce pohybovat a nějak významně mu nepřekážela, ale zároveň chránila slabší místa.

Při přivolání jeho zbroje se mu u opasku vždy objeví archandělský meč (v této podobě je pro něj mnohem jednodušší jej ovládat).

• Meč

Other

S odchodem Otce přišla i další velká rána do Michaelova života. Byl s otcem spojen pevněji než jeho bratři, dokonce i více než jeho dvojče. Možná to bylo tím, jak ho poslouchal, ctil nebo mu byl stále nablízku, ale jeho odchod zapříčinil změnu v archandělových schopnostech. Z počátku nepociťoval žádné změny. Nyní však cítí, jak pomalu ale jistě slábne. Není to tak, že by ze dne na den ztratil velkou část své moci, to ne. Jeho slábnutí spočívá v bolestivě pomalém ochabování jeho sil, které by ani sám nedokázal zachytit nebýt jeho schránky. Ta mu způsobuje největší bolest a zároveň mu den co den dokazuje, jak slábne a chátrá. Byla vytvořená přesně tak, aby seděla jeho archandělské podstatě, ale nyní když slábne, je mnohem těžší ji udržet v „chodu“. Uvažoval, že by ji změnil, ale to by vyvolalo spoustu dotazů, na které by jednoduše nemohl odpovědět, bez toho aniž by prozradil co se s ním děje. Není si jistý, jestli jeho bratři cítí to samé co on, ale má strach se zeptat. Co kdyby to někdo poté využil proti němu? To nemůže dovolit. Nemůže si dovolit vypadat slabě, rozhodně ne v současné době kdy k němu vzhlíží velká spousta lidí a andělů

Jako jediný doplněk nosí řetízek s přívěškem meče. Stačí, aby ho uchopil do dlaně, a z malého nenápadného přívěšku se stane nejsilnější zbraň nebes… Meč archanděla Michaela, meč ukován samotným Stvořitelem. Ale přestože byl meč ukován přímo pro archanděla, je i na něj příliš silný. Proto mu Stvořitel vpálil na pravou ruku písmo boží, díky kterému dokáže meč používat bez větších problému. Toto písmo se objeví pouze, pokud archanděl používá meč, za jiných okolností nelze vidět. Vpálení písma bylo velmi bolestivé a písmo samotné je i bolestivé během používání meče. Je to daň za to, že může Michael vůbec tak mocnou zbraň používat. Ona bolest je jeden z hlavních důvodů proč se Michael snaží svůj meč co nejméně používat. To, ale není jeho jediná zbraň. Z rukávu dokáže také vytáhnout andělskou čepel z nebeské oceli.​

• Řetízek​

Revards