Už od úplného začátku svého stvoření byl Uriel...prostě Uriel. Nebyl válečník, nebyl vůdce, nebyl voják, ale byl oddaný a milující bratr - syn až tak moc ne. Jistě, miloval Boha, těžko ale říct, zda jej miloval více, než své sourozence. Ale vlastně to nebylo podstatné, svým způsobem...dokud se nezměnilo statu squo. 

Uriel byl celou tu dobu učenec, neměl rád násilí, ale věda (a později i technika) byla fascinující, zábavná, klidná. Samozřejmě naučil se bojovat a vládnout mečem, neměl v tom zrovna na výběr, respektive, nikdo se ho na názor neptal a on se ho ani nezkoušel sdílet. Proč taky? Stejně se rozhodl tuto svoji dovednost používat jen pokud by to bylo nutné. 

Nejbližší vztah měl s Luciferem a s Rafaelem, se svým starším a mladším bráškou(ne zase o tolik mladším). Jistě, ještě tu byl Michael a Gabriel, ale ti dva byly spíše pro sebe navzájem, protože byly dvojčata. Takže, měl je hodně rád, ale nikdy necítil, že by patřil do jejich “interního” kruhu.

Lucifer byl pro něj něco jako idol, vzor, někdo ke komu může vzhlížet -  to bylo hodně, když byl menší. Naopak Rafael byl někdo o koho musí pečovat, dávat na něj pozor, takový malý mladší poklad - zabalit do deky, aby se tomu nic nestalo. 

Když byly starší, tak Lucifer byl pak spíš společník než vzor. Strávili spolu spoustu času, i když každý jinou činností, zatímco Uriel četl knihy, Lucifer si dělal něco svého. Někdy spolu za celou dobu nepromluvili jediného slova. Ale to nevadilo. Jeden za druhého se postavil, když bylo třeba, i kdyby by to znamenalo zranění nebo dokonce i smrt - i když pravdou je, že Uriel by dokázal obětovat svůj život pro kteréhokoliv ze svých bratrů, ale Lucifer (a Rafael) byl něco speciálního, možná tím, že by za ně oba dokázal zemřít bez ohledu na situaci, bez otázek, bez zaváhání. 

Jeden z dalších důvodů, proč Lucifer přestal být vzor, bylo to, že na spoustu věcí se jejich názory rozcházely. Zřejmé to bylo hodně ke konci, než Lucifer padl, protože zatímco Lucifer neměl lidi rád, Uriel je respektoval - nemiloval, ale respektoval. Stejně tak ale respektoval Luciferův postoj. 

To ale bylo do doby, než Lucifer padl. Možná to byla náhoda, možná to byl Otcův záměr, že Uriel tenkrát plnil úkol a nebyl u toho. Poznal tenkrát, že se něco děje. Cítil, že celé Nebe je na nohou, ale úkol, který dostal byl důležitý, a měl důvěru ve své bratry, že to zvládnou, kdyby bylo potřeba. Věděli jak mu dát zprávu, aby okamžitě přišel. Proto to byl pro něj obrovský šok, když se vrátil a zjistil, co se stalo. Kdyby jen tušil, byl by tu okamžitě...a udělal by něco. Cokoliv! 

Tenkrát ho to zlomilo natolik, že za celou situaci hodil vinu na Boha a rozhodl se udělat něco bláznivého,ani u toho nezaváhal. Chtěl opustit Nebe, klidně si při tom strhnout křídla, a odejít za Luciferem. Protože ho miloval, protože ho miloval víc než Otce. Bratrům o tom neřekl, určitě by s tím nesouhlasili. 

Jenže Bůh jej v poslední chvíli zastavil a za trest mu vzal tu část jeho osoby, která Lucifera tolik milovala, že byla ochotná zradit Nebe i jeho, oddělil ji od zbytku mysli a zamkl pod pečeť, čímž vytvořil u Uriela druhou osobnost, která začala všechny okolo časem nenávidět

Sám Uriel měl na celou událost, včetně Luciferova pádu, výpadek paměti - zásluhou Boha. A když se o něm dozvěděl  (tentokrát podruhé), zjistil, že něco chybí. Jakékoliv silnější emoce vůči tomu co se stalo. Věděl, že by měl zuřit, plakat, řvát, být smutný, trpět...ale nic. Jakoby byl prázdný. Jen nějakou dobu tupě zíral do nekonečna, než za ním přišli, že Otec pro něj má další úkol. A on šel, jako poslušný syn. 

Míjel čas, Uriel neměl o své druhé osobnosti ani ponětí a časem mu přestalo být divné, proč některé jeho emoce jsou jaksi tupé (obzvláště ty silné emoce). Přisuzoval to svému temperamentu, doplnění ještě o jeho schopnost sebeovládání a sebekontroly. Nikdy se nevztekal, nikdy se nezlobil, jeho nejvíce emocionální projev byl zvýšený hlas. Božskou pečeť vzadu na krku nikdy pořádně nezkoumal. Zatímco ta druhá bezejmenná osobnost tiše trpěla a nabírala na síle - přebírala jeho emoce, obzvláště pak ty špatné jako hněv, vztek, nenávist, bolest, utrpení…

O lidi se moc nestaral, byly mu lhostejní. Když už s někým trávil čas tak hlavně s Rafaelem, cítil s ním v podstatě nejlépe, rozumněl mu. Neměl pocit, že by Michael nebo Gabriel o jeho společnost stáli, tak ji moc nevyhledával. Ostatně, ani společnost kohokoliv jiného. Nějací “přátelé” mezi ostatními anděli? Ani náhodou. Pro ostatní anděle tak vypadal velmi odtažitě, ale on si s tím hlavu moc nelámal. Proč by měl? 

Myslel si, když Bůh zmizel, že společně s Bratry dokáží onu situaci zvládnout, ale Gabrielovo šílenství (jak to on často označuje) mu velice rychle vzalo iluze a donutilo jej jednat.

Pod tlakem situace byl přinucen sáhnout po zbrani a postavit do armády vedle Michaela. Sice nebyl válečník, ale tohle byla jedna z těch situací, kdy si řekl prostě “musím”. Ke Gabrielovi se nepřidal, protože mu to prostě nepřipadalo správné, to co dělá. Ne, že by k lidem cítil nějakou povinnost. Kromě toho, po tom co zmizel Rafael, byl Michael jediný, kdo mu poskytl jakous takous útěchu. 

Další velká hluboká rána bylo již zmíněné zmizení Rafaela. Nedokázal uvěřit tomu, že by si jeho bratr jen tak odešel a nechal je v tom, osobně doufá, že důvod jeho zmizení byl velmi důležitý a opodstatněný. Nebyl si jistý, jak by on sám reagoval, kdyby zjistil, že Rafael je jen tak nechal ve štychu. 

Od té doby přilnul k Michaelovi a snaží se mu pomoct jakkoliv to jen jde, ač je to chvílemi obtížné, protože mlácení prázdné slámy by mělo větší účinek, než snažit se přesvědčit Michaela aby si třeba nebral všechno na starost.  V této době se stará hlavně o potřeby lidí z města. 

Vede výzkum, který jim pomáhá zvýšit produkci agro-věží, zúrodňovat půdu, čistit vodu a nalézat nové zdroje. Má na starost technické vybavení, pomáhá jej vyvíjet a sem tam dopomůže i k technické obraně a zabezpečení města. Uvedl do chodu školy, kde se lidé naučí alespoň základní gramotnosti. Vede jednání mezi městy - obchody nebo výpomoc. Dohlíží na spotřebu surovin a celkový rozpočet. Věnuje se i případnému nalezení nových míst pro založení nových měst. A mnoho dalších věcí...Hlavně se snaží vyhýbat čemukoliv co souvisí se strategií, taktikou a dalšími podobnými věcmi.