top of page

wrath "darmon"

fassy.png

UNKNOW // 30 YEARS  MICHAEL  DAEMON  SIN M. FASSBENDER

Now you're getting nervous,hmm? 

Bio

Otec: Lucifer (Stvořitel)

Sourozenci: Ostatní hříchy

Orientace: Pansexuál

Práce: Trenér vojáků

Blízcí: Zivka Radenovic - (Mrtvá) , Patience " Violaine"  - (Status neznámý )

Characteristics

Kráčí plynule a opatrně jako kočka, našlapuje téměř neslyšně a tváří se andělsky, to je Hněv, nebo taky samozvaně Darmon či Mikain. Nepotrpí si příliš na lidská jména, ale zní to lépe, než na něj někdo volá Hněve. Hlavně, když žil na zemi mezi lidmi, musel si vytvořit falešnou identitu, aby mu ti hloupoučcí tvorové mohli skočit na špek. Na zemi se objevil víc než kde, jaký Jezdec z nebe, nebo aspoň tak by se to dalo říci, když vezmete v potaz, kolik hněvu a agrese lidstvo dokázalo vyprodukovat za sekundu, natož, za svoji existenci před válkou. Nechodil si pro každou kapku hněvu, ale posílal tam své posly – malé stínové bytosti, které mu nosily hněv, který se nahromadil přes noc v mozku člověka, v tu chvíli šel také lehce z člověka vytáhnout. Ano, měl zkušenosti s lidmi i osobně, kdy je posedl a nechal lidi vybuchnout, takhle nějak vznikl afekt. Když jeho silné démonní jádro posedlo křehkou lidskou mysl a ta pak explodovala a udělala vše, čeho pak litovala. Jestli se mu to příčí? Ale kde že, je za to rád. Lidi jsou i dobrou potravou, když se na to podíváte ohledně potravního řetězce, v minulosti trávil čas tím, že požíral děti, které se ve tmě toulaly městem. Nedělá mu problém zhltnout ani dospěláka, ale toho už musí rozkousat. Hlavně, pokud chce sežrat člověka, musí si na sebe vzít pekelnou podobu, která má velké čelisti a lehčeji se deformuje. Někdy mu však stačí jen duše, kterou z člověka vyrve. Dokáže ji také vysát za pomoci polibku, kdy už musí využít i svůj jazyk, který leckdy funguje jako parazit, který pronikne až do krku. Je schopný si provrtat díru až k srdci, kde chytne tu dušičku, která se nejčastěji u srdce skrývá. Rozhodně to není pohled pro jedince se slabým žaludkem, ale je to démon, tak co čekáte. Má tu nechutnou podstatu, kterou skrývá za krásnými modrými kukadly, která byste spíš vložily do očních důlků anděli. Jsou chladně modrá s tmavým okrajem, ale dokáží se zbarvit na jasně rudé. Pohledem sleduje svoje oběti od prvního střetu, kdy se rozhoduje, co s nimi udělá. Pohraje si s hněvem? Urve si jejich duši, nebo si vezme jen kapku hněvu co potlačují, či střípek duše? Nebo to bude trocha chtíče, co v něm spí? Leckdy prahne po krvi, která koluje v lidských tělech, a tak nemá problém se živit i na tom, ale je radši, když mu tu krev nabídnou, než aby se jim zakusoval do krků. Lidskou krev potřebuje z několika důvodů, zaprvé je, aby ovládal svůj meč, musí do něj vkládat krev, a to je otrava, takže si doplňuje nedostatek. Ano, krev z meče se mu vrací, ale tak…zkuste se na to podívat z jiného úhlu. Zadruhé, když jste plní hněvu, vaří Vám z toho krev, takže tato tekutina pochytá prvky hněvu. Budete tak jeho přesnídávka v pytlíčku. No a vposled, je to špinavá démonní zábava.

Když je řeč o jeho potravě, je schopen pozřít i lidské jídlo, ale nic z toho nemá. Opravdu se vyžívá v tom krmit se na lidech, když do nich zaboří svoje zuby, které se lidských mění na ostré, špičaté tesáky po celé čelisti i stoličky se zostří. Kromě lidí nepohrdne ani anděly, na svém účtu jich už má desítky. Andělé mu tolik nechutnají, připadají mu sladcí. „Chutnají jako italské piškoty.“ Konstatoval jednou, když řešil chuť s Obžerstvím. Je to zvláštní, asi v sobě má od každého hříchu, ale to všichni. Přeci jen první z nich byl Pýcha, tu má Hněv taky a velmi dobře k tomuto sourozenci přisedá, stejně jako ke Závisti a Chtíči a Lakotě, protože ty dokáží vzbudit hněv. Hřích Obžerství se v Hněvu objevuje jen jako prvek ohledně potravy, no a pak tu máme Lenost. Kdyby Darmon nemusel ve válce nic dělat, nejspíš by si ho Lenost mohla omotat kolem prstu, jak se mu nic nechtělo. Ale válka byla plná hněvu, a tak měl práce dost. Ostatně on své sourozence má rád, respektuje je a pokud se nad nimi povyšuje, tak buď z extra důvodů, nebo z legrace. Protože mu přijde, že člověk má v sobě všechny hříchy, a tak jsou si rovni. Maximálně je škádlí. Ovšem pokud oni škádlí jeho, někdy mu rupnou nervy, je přeci jen hněv.

Nemá potřebu se hádat, jenže když už v tom je, tak je horší než děcko v supermarketu. Přímo to z něj můžete cítit, když má chuť se dohadovat, nebo prostě bublá v něm jeho hřích. Velmi klidný je, pokud se nudí, odpočívá aka lidsky spí, nebo prostě má své nemravné momenty. Jakmile se začne hádat, či ještě hůř zuřit, není s ním dvakrát do řeči. Je to ironické, když se říká, že jakmile jste ve vzteku, neumíte myslet racionálně, on jako vztek sám, to dokáže a jeho útoky jsou přesně mířeny a dávají smysl. Proto je lepší se od něj držet dál a doufat, že brzy vychladne. Doslova. Občas se jeví, že bojuje sám ze sebou, není se čemu divit, rve se v něm jeho flegmatická část démona s jeho částí Hříchu. Ano je flegmatik, protože někdy ho ty malé bezvýznamné hádky nevzrušují, nepřitahují, protože nejsou takzvaně do hloubky duše, a tak k čemu by se on měl hnout, když VY nejste schopni se pořádně nasrat.

Ve své flegmaticky líné části Vás obdaří kamenným pohledem, kdy tento zjev doplňují i jeho ledové oči. Ty jsou zasazeny do hubené tváře, která nemá až tak vyčnívající lícní kosti, jako to má u čelisti, kdy panty jsou velmi výrazně viditelné. Má celkem výrazné vrásky pod očima, které se nijak nesnaží zakrýt, jsou to ty přirozené varhánky spodního víčka, tak proč kolem toho dělat moc povyku. Když však zatne zuby, jeho lícní kosti vyniknou. Ostatně jeho obličej dokáže být děsivý i v lidské schránce. Další věc, co byste u něj neočekávali, on se rád usmívá, věnuje svému protivníku ten výsměšný pohled, protože se právě živí na jeho vzteku. Možná je tam prvek egoismu ze strany Pýchy, který prostě typicky podědil, jako zbytek hříchů. Když se usměje vycení zuby jako hladová piraně někde v jezeře. Kouká na Vás pak přes malé škvírky, protože jeho oči se ztratí mezi víčky. Rty jsou úzké a nejsou nijak výrazné. Tvář mívá velmi často neoholenou, pokrytou narezlým strništěm. Pokud se oholí, má tvář jako dítě prdýlku. O to víc jeho úsměv vypadá děsivěji, ale některým lidský ženám se to během minulosti líbilo.

Hněv nemá přímo typický styl oblékání, narozdíl od svého druhu Hříchu. Na zemi leckdy v moderní době chodil jako typický chlap v tričku, kožené bundě se zrcadlovkami, rifle a nějaké boty. I tak byl pro ženštiny přitažlivý, a to netušily s jakým hříchem si hrály. Někomu bohužel po chuti nebyl, protože jeho vlasy jsou tmavé, ale zrzavé. Nikoliv však zářivě rezavé. Ne každý má smysl pro tenhle typ vlasů, no díky vynálezům tehdejší doby, tedy barev na vlasy byl nejednou blond. Byl takové malé agresivní sluníčko, stejné, že kterého čerpá energii. Víte co, mohl by si to změnit schopnostmi, ale tatík by asi nadšený nebyl. Darmon vůči němu nějaký respekt má, ale jelikož jej pohání hněv lidí, tak nemá problém na otce zavrčet. Už dávno mu není loajální, jak byl na počátku věků, vždyť otec nebyl schopen vypustit je ven díky jedné pečeti, kterou Bůh seslal na Peklo jen a jen kvůli démonům a hlavně Luciferovi. Není to tak, že by se odhodlal vést proti Luciferovi revoluci, ale nebude už skákat podle jeho přání.

Nejspíš z toho důvodu je ve statusu, že jeho strana je neutrální či lépe žádná. Můžete si užít hodně legrace i jako nestranní válečníci, hněv vře ve válce totálně všude a on si toho je vědom. Za války jednu dobu sice stál na straně Gabriela, protože v něm hněv vřel jako polévka v hrnci, ale nebyl schopen si z něj brát, protože Gabriel byl až moc obezřetný. Proto si vzal jen to, co mu agresivní anděl dal, a to většinou byly jen jeho zbytky vzteku, neměl šanci se na archanděli přiživit. Chvíli byl na straně otce, protože démoni byli chamtiví a nadšení, když se mohli dostat ven, takže se držel nízko u lidí, když bědovali a hněvali se, že je Nebe nedokáže ochránit. A teď nakonec, že by se postavil na stranu Michaela? Kdo ví, vlastně, neví, jestli ho archanděl nevykopne dveřmi z města. Ale věří tomu, že Michael i Uriel mají v sobě hněv, tak proč to neprozkoumat trochu víc? Upřímně by jej to zajímalo, protože každý hněv má svoji chuť a je zábava to porovnávat, když jste pozřeli nespočet hněvu.

Když se vrátíme k jeho stylu oblékání, potrpí si na tom modernějším, jako démon si jej dokáže vytvořit, aniž by potřeboval prodávat svoji duši Peklu, jako lidé, nebo aby čekali na anděly, kteří jim ho vytvoří. Nosí většinou všechno pohodlné a rádoby sportovně založené, ale uvidíte jej i v obleku, aby se předvedl, že má vkus a nedělá rodině hanbu. I když ona si ji udělá určitě sama, aniž by to brala jako hanbu, jsou přeci jen pekelné hříchy. Brnění na sebe bere jen někdy, přeci jen, dokáže se bránit i bez něj.

Story

Svět byl ještě v plenkách, když se tenhle démon objevil na světě, nebyl stvořen mocným Bohem, ale naopak jeho potomkem, který měl přinášet světlo – Luciferem, pánem temnoty. Byl stvořen jako druhý, ale přesto si je osobně roven se sourozenci, nemá potřebu být druhým nejstarším. Už tehdy však bylo jasné, že nebude zrovna příznivcem čajových dýchánků na motýlím políčku. Hněv, vztek…nekontrolovatelný emoční pohod, který lidé okusili ihned, poté co byli vyhnáni z Ráje, když Adam a Eva dostali trest za své činy. Tehdy se mezi nimi plížil jako temnota a šířil svůj jed do jejich srdcí, bez toho všeho by se nejspíš hněv samotný objevil později, ale možná kvůli tomu, že vznikl tehdy je druhým nejstarším hříchem. Který láká k pomstě, která vede k vraždě, což je smrtelný hřích.

Už od první války, kterou okusil svět, se poblíž pohyboval Hněv, proto se není čemu divit, že se setkali i za doby Řeků, kdy Válce byl přisouzen titul boha Área. Tento status, se později dostal i k Hněvu, ale to až za nepřítomnosti samotného jezdce. Být démon, znamená využívat darů světa ve svůj prospěch, tudíž se Darmon tomuto nikdy nebránil a bral co dostal do svých temných pařátů. Ostatně lidé byli hloupé ovce a to, že se božstvo v podobě prostě najednou změnilo, jim nepřišlo zvláštní. Nejspíš doufali v podobnou proměnu. Démon jim takovou nabídl, z klidných lidských duší na otrávené vztekem, agresivitou, možná i tou pýchou, ta jde s hněvem ruku v ruce, a to tam nemusel ani jeho bratr být.

Nemusel se ostatně účastnit všech válek, stačilo mu vždy se někde objevit, někoho na chvíli ovlivnit a pak jen přihlížet, ačkoliv válčení miloval, měl odepřeno využívat schopnosti, které získal. Zejména nukleárně založené, jelikož lidstvo bylo příliš hloupé a kdyby tento dar dostalo, smazalo by se z povrchu země dříve, než by luskli prstem. Hněv nikdy nic nevyřešil, nic nepostavil, ale uměl zničit cokoliv. Nikdy si nestanovil, zdali bude na straně vítězů či poražených, pouze bral, co lidské duše nabízeli, vařící krev, plnou hněvu, chtíči po pomstě, odplatě – to co jejich stvořitel nechtěl.

Střet s jedním z Jezdců, kupodivu nedopadl válčením, jak by se dalo očekávat, Hněv kráčel nedaleko Války vždy, jen mu nelezl do písku a spíše se na něm přiživoval. Možná se lehce navzájem potřebovali, kdo ví, protože bez hněvu není války, bez války není hněv. Během první punské války se Hněv příliš neukazoval, jen sbíral nahněvané duše a připravoval se na něco většího, což se později dalo popsat druhou punskou válkou. Ještě před tím se však chopil toho, kdo rozpoutal povstání žoldnéřů po první punské válce. Nespokojenost a chudoba byla dokonalým základem pro schopnosti mlsného démona, který jen zatahal na nitky a šlo to jako po másle. Nová válka s Římany zněla jako dokonalá odměna, přímo sladká. Této války se už účastnil sám, protože uznal, že i bez schopností si umí vychutnat boje. Tentokrát poháněl hněvem Hannibala, který táhl proti Římanům.

„Hannibal před branami!“ Táhlo se z Říma, samotný Hněv seděl na hřbetu černého koně a snad jim i ironicky mával. Ovšem nezůstal v sedle koně tak dlouho, jak by asi bylo třeba a přemístil se brzy na stranu Římanů, aby je trochu naštval. Upřímně, byla to legrace vidět jejich zděšené obličeje, když viděli Hannibala tak blízko Říma. Později je proměnil na nahněvané, vrásčité ksichty. Ostatně se taky stávalo, že Hněv nevydržet na jednom místě dlouho, chvíli jim ještě pomáhal, sem tam učil nové vojenské pozice, ale později se stáhl do Pekla, kde se rozhodl lenivět a počkat na užitečnější války, které budou…lepší?

Dlouhou dobu se neukázal až pak jednou za dob Johanky z Arku. Zvláštní doba, ale opět se tu válčilo, nevěnoval tomu příliš pozornosti, protože jeho osobu zaujala Violaine či v jejím původním jméně Trpělivost, která šmírovala Hněv. Nejspíš na něj jen dohlížela, aby ho mohla praštit přes prsty. Rozhodně nebyl na straně Johanky, jelikož tu měli vést ti z vrchu, příliš tomuto bídnému nápadu Boha nevěřil, no raději se postavil na druhou stranu a sem tam vyburcoval i hněv vojáků na straně vyvolené dívky. Ta ironicky neskočila pod ochrannou Nebe, ale byla popravena upálením. Tehdy byl rád za ten povyk, když lidé sledovali a nadávali bezmocné Johance, kterou měl pohltit oheň. „Proč se nevrhneš do plamenů a nezachráníš toho člověka?“ Otočil se na Trpělivost, která stála v lidské podobě zahalená do kápě a sledovala jej zamračeně, protože věděla, že v lidech množí hněv. „Protože nesmím.“ Odvětila mu a povzdechla si. „Nebe nebylo dostatečně trpělivé?“ Zeptal se jí a chytil ji za ruku, když ji vtáhl k sobě do uličky, odkud celé dění sledoval. „Sleduješ mě celou dobu, myslíš, že mě změníš?“ Pozvedl vysmátě obočí a chytil ji za čelist, což se jí příliš nelíbilo a zaútočila na něj. V ten moment ji měl v moci, protože se nahněvala. Nechal ji ztuhnout, nemohla se chvíli hýbat, věděl, že se brzy z jeho moci vymaní, ale užíval si pohled zmatení v jejích očích, které na něj hleděli zpod kápě. „Kdokoliv tě nahněvá, je schopen tě ovládat.“

Pokud nebyl v Pekle a nebavil se požíráním duší či jejich mučením, na což se i tento démon dokázal snížit, byl na zemi a činil zlo, jak jinak. Kde nebyla Válka, tam byl on, a tak tomu bylo v případě Války růží, která proti sobě postavila rody Lancasterů a Yorky. Anglii si démon prošel křížem krážem a sám zde našel kromě boje zalíbení i v lidských duších, které chutnali vzdělaněji? Kdo ví, nejspíš to bylo jejich čajovými dýchánky, byly nacucaní jako sušenka v čaji. Bedlivě sledoval celou situaci, sem tam někoho posedl, aby dotyčný řekl, co neměl, zabil někoho vzácného, smilnil s někým jiným, a tak podkopával autoritu jiných. Bavil se, hodoval. Rozhodl se nestabilní vody země rozvířit ještě více, když posedl či tiše našeptával Jackovi Clade aby se vydával za příbuzného Richarda Plantageneta z Yorku. „Chtěj, aby ti vrátili, co tomuto rodu ukradli, budeš mít vše, co chceš. Už žádné malé zlodějiny, budeš král!“ Sliboval mu. „Už tě nikdo neponíží.“ Našeptával každou noc i den. Jenže celá situace nešla, jak by Jake chtěl a později skončil zabit při vyhnání vyhnanců z Londýna. Tím však nepokoje neustaly, a tak zde ještě Hněv zůstal, aby se podíval na to, co pod jeho rukami vyroste za boj. Účastnil se téměř všech bitev, které strany vedly, bylo mu jedno kdo vyhrává, stačil mu hněv poražených a civilního obyvatelstva, které válka vysilovala a posílala na smrt.

Je dost možné, že jste si jeho obličeje všimli na některé z kreseb Vlada Draculy III. Hněv se zde vyskytoval na vyobrazení na znaku Dračího řádu, které existoval již mnoho let předtím, ale byl spojován s náboženstvím. „Kážeš vodu piješ víno?“ Zeptala se ho Trpělivost, démon se jen ušklíbl. „Myslíš, že mi svatozář nesluší?“ Mrknul na bytost z Nebe. Pověry, které kolem Vlada Draculy III. Panovaly a panují do dnes byly výplodem Hněvu, které vřel v lidech. Vlastně jedna je pravdivá, kdo studoval dějepis, někdy narazil na téma jeho ženy, kterou prý těhotnou pořezal a dítě si vystavil ve svém pokoji. Ano, udělal to však posedlý Hněvem a ten pak dítě pozřel, místo potomka Vlada pak nastražil dítě služebné, kterou zhltl.

„Zabil jsem sedláky a ženy, staré i mladé, kteří žili v Oblucitzy a Novoselu, kde se Dunaj vlévá do moře... Zabili jsme 23 884 Turků bez započtení těch, kteří uhořeli v domech a Turků, kterým naši vojáci uřízli hlavy... Tudíž, výsosti, musíte vědět, že jsem narušil mír.“ – Vyjádřil se v dopise pro Korvína za Vlada samotný Hněv. Setrval po boku napichovače až do jeho smrti, setnutí jeho hlavy komentoval prostě. „Škoda, mohli jsme si užít více legrace.“ Věděl, že lid, který pod Draculou byl plný hněvu, tudíž to mohlo být ještě více zábavné, kdyby měli trpělivost.

Znáte pojem opričnina? Ano? Tak přesně tohle Ivanu Hroznému démon našeptával do ouška. Bohužel její účinnost nebyla dlouhá, ale komu to vadí, že? Hlavně, že se našel odpor, který vedl k vyhlazení mnohých rodin, vyhnanství a prostě vzteku. Když se Ivan snažil získat Pobaltí, muselo se zase válčit a hněv byl na scéně jako doma. Lidé z nespokojeného okolí Moskvy začali prchat, hodně jich zahynulo a v lidech to nějakou tu stopu zanechalo. Což se ukázalo dobře, jelikož brzy do Moskvy vpadli Tataři a vypálili ji.  

Třicetileté války se účastnil sám, opět měl dojem, že jej Trpělivost následuje, ale nebyla zde co platná, když Válka vyvolala válku a doprovázela ji i Smrt. Hněv se setkal tehdy prvně jen s Válkou, na Smrt narazil až na bitevním poli. Nebylo divu, že se zde tato bytost objevila, nejspíš musela dříve do válek vysílat své posly, ostatně neměl tu ‚čest‘ se s ním setkat dřív. Co jej rozhodně zaujala byla doba míru, takzvaný Vestfálský mír, který vedl postupně k době temna. Tehdy byli lidé odsuzována za náboženství, nuceni odejít, když se nehodili do tehdejších tabulek náboženských vůdců. Poměrně se na území České koruny bavil. Jako démon se mohl plně angažovat, užíval si moc, když lidi očerňoval a tahal na ně kde jakou špínu a pak vroucí hněv v jiných, donutil obviněné utéci pryč.

Nějakou dobu se vůbec neukazoval na světle světa, protože ho žádná válka nezajímala, dokud nedošlo na válku Severu proti Jihu čili odborně Americká občanská válka. Měla hodně důvodů proč vůbec vzniknout, kromě toho i spor o otroctví. Chvíli se pohyboval před válkou na území Jihu a sledoval vývoj plantáží a plantážníků, kteří potřebovali otroky na práce, a tak se jim hodili černoši. Nepřišlo mu to divné, byl démon, lidská práva šla vždy mimo něj, tudíž se začal bavit na otrocích tak, že později vzbuzoval jejich pocity vůči otrokářům. Když se už schyloval k válce, byl na straně Severu, který podporoval v taktice, ale později přešel na Jih, který byl zběsilý do válčení, Sever totiž nebyl tak nadšený z války samotné.

Druhá světová válka…vlastně i ta první, té se neúčastnil osobně příliš, nebavila jej, měl práci v Pekle. Více méně se mu nechtělo vkládat energii do líných lidských duší. Druhá světová byla něco jiné, ačkoliv si všimnul, že jeho bratr se objevoval na straně Hitlera, on sám zůstal na straně Sovětů a chtěl si podmanit samotného Stalina, což se mu taky povedlo. Ale věnoval se i jeho lidem, kteří byli díky jeho vládě vyčerpaní, psychicky nestabilní, naštvaní a démon měl všechnu práci abnormálně jednoduchou. Osobně, jakože v lidské podobě se účastnil obrany Moskvy při operaci Tajfun. Zima mu nebyla cizí, takže se z něj nestal rampouch, a to taky díky jeho teplému bio topení, za které by se on sám mohl považovat. Už tehdy se Darmon rozhodl, že věnuje SSSR později svůj dar, který samotný Válka nemá v hledáčku oblíbenosti. Ale to vše až po válce. Kdy Hněv reálně posedl Stalina? Hm…vlastně tehdy, když jeho syn Jakov byl ‚zajat Hitlerem‘ co se opravdu stalo? Jeho vlastní otec jej zabil v afektu, kterému předcházela hádka. Bůh ví o čem. Ani Hněv si to už nepamatuje, ale ví, že to byla legrace pak ústy vojevůdce lhát.

Ke konci války se posunul do USA, kterému po útoku na Pearl Harbor pomohl s dokončením toho, co jim vnuknul už dříve. Pomáhal jim tehdy během II. Světové s vývojem atomové zbraně, kdy vývojářům věnoval smlouvy za duše, aby věděli, co potřebují, také jim poskytl trochu svých schopností. Američané toho téměř okamžitě využili při odplatě a zaútočili hned dvěma bombami. Tehdy jste mohli vidět štěstí ve tváře Hněvu, který se otočil na Trpělivost, která byla pomalu pejskem, který jej následoval. „Vidíš Violaine, mám trpělivost.“ Měl, ale k čemu to bylo, jen ku špatnému výsledku, který připravil o životy stovky, tisíce a bude stát celé milióny životů.

„Killing, killing, killing, killing, killing, killing butterflies“ - Neměl ani během moderní doby svoji sílu díky Římské pečeti, a tak se v duchu těšil na den, tento ‚okov‘ praskne a vypustí démony v plné síle. I tak nezůstával v Pekle neustále a chodil se bavit do světa lidí, žít zde, podnikat, podmanit si je. Během této doby v Anglii poznal Polku, byla to mladá, pohledná ženština. Její jméno mu zní v hlavě doteď – Zivka Radenovic. Musel uznat, že byla na lidský druh pohledná a on se do ní svým způsobem zamiloval. Miloval její hněv a vášeň pro věc, to, jak se dokázala bít se světem mužům i žen. Byla to obyčejná žena s obyčejnou prací, ničím zajímavá kromě výše zmíněných podstat, ale přesto zaujala démona. „Záleží ti na ni?“ Zeptala se ho jednou Trpělivost, když Darmon seděl na okraji střechy domu a prohlížel si noční město. Otočil se na ni a jeho modré oči ji probodly, jen vycenil zuby a mávl rukou: „Zmiz, než tě roztavím.“ Neodpověděl jí, vlastně nejspíš si ani neuvědomil, že měl. Proto že to bylo varování nežli přímo pouze otázka, kterou by do něj chtěla rýt.

Stalo se to později, dokonce tak pozdě že by někdo nečekal, že se toho roku něco ještě stane. Byl to prosinec, večer, kdy on byl stále v práci a řešil dokumenty s jinou organizací za mořem, která měla vhodné časové pásmo pro uskutečnění rozhovoru. Tehdy se vrátila Zivka domů z výletu s kamarádkami, složila si oblečení, vařila si kávu…když jí u bytu zazvonil zvonek. Otevřela dveře plná očekávání příchodu Mikaina, jak se tehdy představoval, ale místo něj přišel někdo jiný, nechtěný.

Když se Darmon vracel domů a parkoval auto, naskytlo se mu to, co nikdo vidět nechce. Zivka vypadla z balonu svého bytu, byla spíše doslova vystrčena jejím expřítelem, který měl dlouhodobě problémy s dluhy, drogami a alkoholem. Darmon doufal, že ji stačí chytit, ale nestačil. Sledoval, jak umírá před ním na zmrzlém chodníku a modré oči odvrátil od její tváře k oknu, kde se svítilo. Viděl ho, jak tam stál, v očích úděs z toho, co udělal. Darmonovi bylo jasné, že její duše půjde nahoru, aspoň to očekával, protože byla dobrá a za svůj život nikomu neublížila, přemístil se do bytu, kde chytil expřítele za límec. Byl to démon, zatracený podělaný démon. Přesto jej Hněv neušetřil svého hněvu a zbavil se jej, ale jak byl v ráži, způsobil explozi celého obytného domu…po této události ze země zmizel.

Válka…prolomení pečeti bylo velkým zvratem, kdy se konečně podíval na zemi v plné kráse a opět mohl využívat svoje schopnosti. Jaderná válka byla v plném proudu, o to víc ji démon podporoval ze strany lidí, aniž by si uvědomovali, že je to žene do záhuby. Prvně stál na straně Gabriela, jenže co si měl počít s arogantním opeřencem, který mu věnoval jen trochu svého hněvu. Držel si jej od těla, protože věděl, s kým jedná. V průběhu války se to otočilo a on se postavil na stranu stvořitele, Lucifera. Démoni chtěli také ukázat kým jsou, takže proč nebýt na chvíli víc než hříchem, být tím, kdo lidi trochu vyburcuje k nespokojenosti?

Během války byl nucen se postavit proti Sedmi cnostím, či spíše každá cnost proti hříchu. Když procházel ruiny města v Chicagu, napadla jej Trpělivost a srazila jej k zemi. Hněv se na ni pobaveně podíval a usmíval se: „Myslíš, že mě dokážeš zabít?“ Zeptal se jí, když na něj mířila svojí čepelí. Přemístil se za ní a chytil ji do kravaty, volnou rukou jí strhl masku z tváře a poté ji objal kolem těla. „Záleží ti na mně?“ Zeptal se jí, když sebou jen házela, aniž by použila schopnosti. Věděl, že by jej mohla klidně odhodit, přímo prohodit nejbližšími stěnami, ale ona to neudělala. „Budu se dívat, jak tvoji sourozenci padnou…“ Zašeptal k ní a přímo se jí vysmál do ucha. „Hněv nikam nevede!“ Křikla na něj a otočila čepel proti němu, nezranila jej nijak vážně, jelikož ji držel až příliš u sebe, na to, aby se mu dostala k břichu a orgánům. „Záleží ti na mně?“ Zeptal se znovu, ona mu neodpověděla, tehdy jako jí neodpověděl on. Tehdy ji k sobě otočil a probodl čepelí: „Neměla jsi sem chodit, pokud ti na mě záleží…“ díval se jí do očí, když pomalou sklouzla k zemi. Už tak byla z boje zraněná a teď jí porušil i zbroj a bodl ji do břicha. Nechal ji tam sedět v ledu a sněhu zmrzlého města. „Možná ještě budeš potřeba.“ Pohodil k ní, než zmizel.

Když nastal mír, stáhl se do Pekla. Chvíli se objevoval v Evropských městech pro přeživší, ale aktuálně se rozhodl podívat osobě do města, které ovládají archandělé – Michael a Uriel.

Abilities

  • NUCEOKINESIS – Ovládání jaderné síly, její tvorba. Nejvíce jí čerpá ze slunce a ze země, jelikož zeměkoule je pokrytá zbytky radioaktivního materiálu a absorbovala až příliš moc záření. Aplikace této schopnosti je dlouhodobá a má poměrně dost omezení. Ve válce ji mohl využívat plně, ale pokud by ji použil ve městě, srovnal by město se zemí, rozsah vlivu jednoho velkého útoku je cirka kolem 30 km. Hlavní destrukce by padla v 18 km, zbytek by už pochytal jen ‚slabší‘ nárazy. K využití této schopnosti tedy kromě místa potřebujete i dostatek energie. Pokud využívá schopnost neustále, může také skončit ve stavu, kdy bude potřebovat spát několik dní v kuse. Jelikož jeho schopností je ovládání radiace, naučil se kontrolovat svoji osobní radiaci, která by člověka normálně zabila. Je to nevýhoda tohoto prvku. Pokud však využívá menší množství síly, dokáže vytvořit menší radioaktivní požáry a ‚komety‘, kterými může útočit. Dokáže také zvýšit teplotu kolem sebe, protože půda stále obsahuje zbytky radiace.

  • WRATH – jeho schopností, která by se dala na nazvat tou přirozenou je hněv. Dokáže v lidech vzbudit nenávist a zlobu, kterou pak projeví násilím. Přiživuje se na tom velmi dobře, pravděpodobně proto byl schopen si upravit lehce vzhled během války, jelikož měl dostatek síly. Ovšem tato schopnost umožňuje udělat i opak, sebe lidem hněv a nakrmí se jím, oni jsou pak jako beránci.Nahněvaného člověka dokáže ovládat chvíli podle své vůle, podobě i s anděly i démony, vždy záleží na síle hněvu a odolnosti bytosti.

  • FORCE- FIELD GENERATION – může ohýbat světlo a využít jej k tvorbě štítu. Tuto schopnost využíval ve válce, není složitá, ale vyžaduje rychlé kroky. Je nevýhodná, pokud potřebujete útočit a zároveň se bránit. Schopnost je slabší, než byla během války. Nyní je rád, když dokáže vytvořit ochranné pole pro sebe a ještě jednoho, než jako kdysi pro celou skupinu čítající až 50 vojáků. 

*O další 3 schopnosti přišel, není známo proč.*

Demon Form

Hněv nikdy neměl reálnou podobu, jako takový je velmi proměnlivý prvek, a tak byla jeho podoba během historie světa, kdy si vybíral různé osoby, které posedl. Ovšem jeho reálná podoba v Pekle, kterou Lucifer stvořil klame vzhledem. Pyšní se bílými vlasy krátkými vlasy, které podle světla hází lehce i stříbrné odlesky. Jeho obočí je na rozdíl od vlasů tmavé a ostře tvarované, pleť je světlá až tony do šedé barvy. Oči jsou světle rudé, růžové s okolním bělmem rudé barvy. Jeho ústa obsahují hodně ostrých zubů, které se táhnou od ucha k uchu. Vlastně dokáže čelisti otevřít tak, že by spolkl i dítě do tří let v celku. I když je démon nemá více ohavnou tvář, je to pravděpodobně způsobeno tím, že jeho podstata je ohavná sama o sobě dosti. Dokáže se měnit na temnotu v podobě černého slizu, v Pekle zastává kromě této podoby i vzhled obrovského plaza. Hněv, který dřímá v Pekle je totiž neskutečný a dovoluje mu vyřádit se tam. Jakožto lidská forma existence, co se pohybuje v Pekle, je velmi štíhlý a má dlouhé prsty zakončené drápy, jeho páteř je na zádech cítit při doteku, obvykle je schovaná pod kabátem černé barvy s rudými prvky. V tlamě má mimochodem dlouhý jazyk, který používá většinou k vtělení se do osoby přes ústa.

Jakožto plaz není hadem, aby si jej někdo nespletl s Leviatanem, což by jej dvakrát nepotěšilo a nejspíš by Vás za to sežral. Lidem, kteří jej v Pekle viděli připomínal draka, což je pro ně bestie z hororů a fantasy magorií. Až na to, že jeho velikost na výšku strčí do kapsy kde co. Na délku má přes 300 m. Křídla nevyužíval, proto je má více méně orvané a stále u těla. Jeho tlama je dlouhá a štíhlá, plná ostrých zubů, co se krmí na duších i na mase.

Jeho brnění nevypadá úplně jako brnění, ale je jím. Více méně vyžaduje něco, v čem se může pohodlně hýbat a ohánět se schopnostmi. Celé brnění je laděno do černo, rudo zlaté kombinace. Začneme od bot, ty sahají nad kolena, kde mají nákoleníky, co připomínají netopýry možná je to sarkastické vyjádření toho, že nemají křídla. Podobný motiv netopýra najdete na jeho brnění mnohokrát i na patě jeho bot, lze to uplatit jako čepel či jako ostruhy. Boty mají podpatek lehce vyšší, přední části je zakončená špičkou. Hrany detailů na botách mají pozlacené okraje. Body na holeni chrání část brnění, co patří k prvku, co je na koleni, jedná se o Pekelnou ocel. Kalhoty jsou černé a úzké, mají viditelně nažehlenou část připomínající puky. Na pravé straně má přivázanou obyčejnou dýku. U pasu má připásanou čepel (Jinou než na obrázku.) a nad tím mu top přepásává kus látky, který je zavázán ozdobnou stuhou z látky, která má ozdobné konce. Top či košili tvoří stejný materiál jako jeho kalhoty, tento lesklý materiál matné tmavé barvy je zdoben zlatými detaily a má výstřih do V, rukávy sahají až k jeho rukám, která jsou na konci v rukavičkách. Na pravé ruce má na ukazováčku kloubový prsten. Na předloktích nosí nátepníky ze stejného materiálu jako ochranu kolen a holení. Zde je to ve formě, kdy to obalí celé předloktí a zapne se to na přezky zevnitř, na opačné straně je opět ozdoba netopýra. Na tom všem nahoře má plášť, který drží za pomocí pásku přes hruď. Tento plášť má vysoký pevný límec, vnitřek pláště je rudý, povrch je černý. Plášť není střižen do kruhového tvaru, ale konce jsou trojúhelníkové a dělí se na několik částí, nesahá příliš nízko, cípy končí u kolene. Na rameni levé ruky má plášť ozdobný prvek, který, ale zároveň drží plášť na místě, páskem, který jde skrze materiál pláště a obepíná paži pod ním.

Jeho čepel mění vzhled, pokud je v klidu, vypadá pouze jako černá kuželovitá dýky s kamenem uprostřed. Ale jakmile Hněv rozpoutá svoji sílu, obalí se ostřím tvořeným z jeho krve, která se vytvrdí do pevnosti Pekelné oceli. Vše se skrývá v tom malém kameni, který mu byl dán Luciferem. Nejen, že dokáže pohltit duše, které automaticky posílá do Pekla, ale čepel je tak silná jako majitel. Pokud je slabý, tak prostě bodne jen jejím základem.

Other

  • Kromě svého jména Wrath (Hněv) využívá také Darmon a Mikain.

  • Pokud z ulic zmizí menší člověk nebo dítě, pravděpodobně ho sežal.

  • Pomohl lidstvu vytvořit atomovky.

  • Aura je cítit vínem i kouřem ze spáleného dřeva. 

tumblr_ojgqcgvJ3q1seszlro3_250.png
21da4095ebea33e50317002a59abf2c6.jpg
71b2d70278141fff808eafb3b939331f.jpg
4126a4ddcd1b9ff85b67db18ed92766a.jpg
91dabbd04edcc97a760a284dd5eebb50.jpg
2yF.gif
Cicd.gif
tenor.gif

Revards

2067.png
10.png
bottom of page