Povaha

Michaelova povaha se velmi změnila po dlouhé bitvě, kterou vedl a stále vede proti svému bratrovi. Mnoho lidí by ho ani netiplo na toho stejného Michaela, kterým byl dříve. Před válkou, teď už válkami, byl usměvavý a plný energie. Neustále se snažil pomáhat otci, bratrům, ale především lidem.  

Stvořitele bral jako naprostou dokonalost. Byl jím doslova posedlý, což bylo možná nakonec i špatně, ale to si sám nepřizná. Všechny jeho příkazy a úkoly plnil do posledního slova. Nikdy se neptal na důvod.  Nedovolil si to. Jeho bratři si to párkrát dovolili, ale on je za to vždy káral a obviňoval z toho, že jejich otce nerespektují tak jak by měli. Pokaždé měl jasný úkol s jasným cílem. Nemusel tedy nad ničím přemýšlet a ani se rozhodovat jestli je to správné nebo ne. Řekl to Bůh tak to musela být pravda! Každičký úkol tedy vždy vyplnil přesně tak, jak se očekávalo. Už tehdy slýchával pomluvy o tom, že je pouhou nemyslící hloupou loutkou Stvořitele. Takové žvásty si však nebral k srdci, pokud neznali důvod jeho chování, mohli to jen těžko pochopit.  Měl totiž svůj důvod, který ho přesvědčil o tom, že jeho chování je správné (potrestání bohem po jeho prvním vzepření a zároveň posledním vzepření).

Po válce se sice stále usmívá, ale není to ten stejný úsměv jako ten, který měl před válkou. Nikdo v něm obvykle nepozná rozdíl. Měl dlouhou dobu čas ho trénovat. A někdy ho používal i u stvořitele ale ten ho vždy prokoukl. Stejně jako jeho otec ho nyní prohlédne i jeho bratr Gabriel. Jediný Gabriel pozná Michaelovy pravé pocity. Uriel se stará hlavně o to, aby byl on za toho lepšího, a Rafael je někde pryč. Nejspíš, ani kdyby byli neustále u Michaela, by jeho pravé pocity nedokázali poznat. To dokáže opravdu jen a pouze Stvořitel a Gabriel. Momentálně tedy jen Gabriel.

Michaelovo chování se po zmizení otce hodně změnilo. Nejen že se už téměř neusmívá, tedy alespoň ne svým pravým úsměvem, ale jeho chování k ostatním se dost změnilo. Po většinu času má neutrální diplomaticky vyrovnanou povahu. Někteří jeho společníci by řekli, že je nyní egoistický, namyšlený, arogantní pitomec, ale to jsou daleko od pravdy. Nechce do této války nikoho dalšího zatahovat. Ani Uriela, ani Rafaela, nikoho! Chce je udržet v bezpečí. Nepřežil by, kdyby viděl, jak se jim něco stane, ale oni to nechápou, zvlášť Uriel. Ten má neustále zapotřebí být lepší než Michael a je zaslepen touhou ho překonat. Proto v něm vidí jen onoho namyšlence, ale pravda je jinde. Michael má od zmizení otce a války proti bratrovi pocit, že všechno musí udělat sám, aby ostatní ochránil. Lidé by řekli, že ze sebe dělá hrdinu, nebo něco tomu podobného…to však není pravda, ale to nikdo nechápe…

Nesnáší, když někdo podkopává jeho autoritu, nebo neposlouchá jeho rozkazy. Obvykle se v takovéto situaci dokáže rozhněvat do takové míry, že byste ho už vůbec nedokázali uklidnit. Dokáže se však v mžiku vrátit do své klasické neutrální diplomaticky vyrovnané povahy.

Uvnitř své duše je naprosto zničený a každý další den, kdy je jeho bratr na opačné straně jej trhá na menší a menší kousky. Často by se chtěl někam schovat a nechat, ať si všichni dělají, co chtějí. Už mnohokrát se chtěl otočit k lidské rase zády a přejít na Gabrielovu stranu. Na jeho cestě chránění lidstva ho stále drží myšlenka otcova návratu. Proto nehodlá ustoupit a bude dál bránit lidi, kteří za ním ještě stojí. Je mu, ale jasné, že mír nebude trvat věčně a jednoho dne příjde válka, kterou bude muset chtě nechtě bojovat. Moc dobře, ale ví, že by bratrovi nikdy neublížil. To by se raději nechal potupně zabít.

Vzhed

Ačkoli jsou s Gabrielem dvojčata, nejsou si příliš podobní. Gabriel je menšího vzrůstu a Michael je naopak o trošku vyšší než jeho sourozenci. Postavu má robustnější a vypracovanější než ostatní. Má nakrátko střižené špinavě-blonďaté vlasy sčesané dozadu. Vlasy mu však nedrží tak jak by chtěl, proto si je často prohrabuje rukou. Už je to dalo by se říct zlozvyk, který má čirou náhodou i jeho bratr. Jeho obličej má ostře řezané rysy, ale i přes to působí přátelským a milým dojmem. Světle modré, v jistém světle až bílé oči, dominují jeho obličeji. Pokud je však naštvaný nebo neklidný začnou zářit právě bílo-modrou barvou.  Je to známka jak se jeho pravá andělská stránka snaží dostat ven. V pravém koutku úzkých rtů má svislou jizvu, kterou získal při jednom z dětinských soubojů se svým bratrem. Na krku je zřetelný otisk ruky, který mu připomíná jeho největší potupu pokaždé, když se na sebe podívá.

Obvykle se obléká spíše formálně. Nejčastěji nosí černé kalhoty, které drží černý pásek ozdobený stříbrnou skobou, bílou košili a úzkou černou kravatu. Při formálních setkání ho neuvidíte jinak než v čistě bílém obleku, ale ani on nenosí formální oblečení stále. Když se najde čas, kdy se nemusí před všemi producírovat jako ten archanděl, který možná všechny zachrání, rád nosí bílé bavlněné triko s dlouhým rukávem, který má, ale stejně vždy vytažený po lokty. Je patrné, že velká část jeho šatníku je poskládána z bílé barvy a není se ani čemu divit. Už od úplného počátku s ním byla tato barva spojována. Zvláštní, že jeho bratr to má naprosto opačně.

Klasická představa bílých andělských křídel přichází nejspíš právě díky Michaelovým křídlům. Jeho křídla jsou čistě bílá měřící kolem dvou metrů na každé straně. I když už byla mnohokrát potrhaná a propálená, za což vděčí hlavně Gabrielovi, vypadají stále jako nová a staré rány na nich nejsou vidět. 

V andělské podobě se neobjevuje moc často, nepotřebuje jí. Když už se však ve své andělské podobě někde objeví, je jasné, že to myslí vážně. Jeho brnění připomíná středověké rytířské brnění, které má lehce šedivou barvu. Hrudník chrání pancíř zdobený slabými rytinami, které jsou lehce zlatě zdobené. Stejně tak zdobený je i zbytek brnění. Ruce jsou chráněny taktéž kovovými rukavicemi. Na nohou a tříslech jsou kovové pláty zdobené jak jinak než zlatými detaily. U boku se Michaelovi automaticky objeví jeho archandělský meč a v ruce prodloužená andělská čepel, která má nyní kolem 180 centimetrů.  Křídla jsou stejná jako v normální podobě

minulost

Úplně na začátku všeho tu byl pouze on, jeho milovaný bratr Gabriel, ostatní dva sourozenci a jejich „Otec“. Pro Michaela to bylo nejkrásnější období ze všech možných období, které prožil a je si jistý, že ne pouze jeho. Společně s bratry pobýval v prázdném světě. Nemuseli nic dělat. Pouze trénovali své dovednosti a naslouchali otcovým radám. S bratry vycházel dobře. Někdy se sice společně s Gabrielem pustili do cvičného boje, který nakonec skončil velkou bitvou, ze které vyšli oba s pořádným zraněním. Nebylo to, ale nic tak hrozného.

Jejich otec se však rozhodl posunout své dílo na vyšší úroveň a to tím, že stvoří lidskou rasu. Michaelovi se tato myšlenka ani trochu nelíbila. Vytvoření tvorů s volným myšlením a různorodým chováním bylo prostě šílené! Pokusil se tento tah otci vymluvit, ale to rozhodně neměl dělat. Odpovědí mu byl pouze ohromný hněv Stvořitele. Michael si jeho hněv pamatuje dodnes. Tehdy se třásl… Ano mocný archanděl se třásl jako malé dítě. Z té hrůzné vzpomínky mu zbyl otisk Bohovi ruky na jeho krku. Ruka boží se ho tehdy dotkla naposledy. Michael to bral a stále bere jako svoji ohromnou potupu. Vzepřel se svému otci, jak si to mohl, jako syn dovolit. Od té doby neudělal nic, co by se jeho otci nelíbilo.

Stvořitel udělal tak jak řekl… největší Bohovo dílo bylo dokonáno. Lidstvo začalo obývat svět, který dřív obývala pouze zvířata. Lidská rasa se zabydlela rychleji než by kdo čekal. Začala se, ale trochu vymykat kontrole. Přesně tak jak Michael čekal. Nic však neřekl. První se proti lidstvu postavil Lucifer, který byl za své jednání patřičně potrestán sesazením z nebes. Stvořitel se rozhodl dát svým prvním dětem úkol, který je bude provázet celý jejich život. Jak archandělům, tak andělům přidělil jasný úkol. Jejich povinností měla být ochrana lidstva. Nebylo žádné možná nebo někdy muselo to tak být. Aby se tohoto úkolu mohl ujmout, potřeboval svou lidskou schránku. Jeho první provizorní schránka, kterou měl před vytvořením nynější, měla podobu vysoké, štíhlé blonďaté ženy. V této podobě poprvé předstoupil před lidstvo a kázal víru v jeho otce. Lidé nerozuměli spoustě věcí a tak jeho kázání naslouchali. Na světě byl mír.

Ne však nadlouho. O několik staletí později se objevil první člověk, který nesouhlasil s vládou archandělů a ani Boha samotného. Dokázal dát dohromady lidi s podobným smýšlením a společně s nimi vyrazil do boje proti svatým. Tehdy se Michael musel poprvé postavit lidem. Neudělal to však jen tak sám od sebe. Od Stvořitele dostal podrobný plán, který dodržel dopodrobna. Odpůrci byli poraženi přesně tak, jak bylo předpokládáno. Vše se navrátilo do starých kolejí. Lidé však začali být samostatnější. Už nepotřebovali Boha tak moc jako předtím.

Svou současnou schránku dostal vyrobenou přesně na míru. S touto schránkou ho v současné době znají všichni. Poprvé se v ní objevil u příležitosti předání Bible lidstvu. Byla to opravdu velká událost. Tehdy to byla ohromná oslava Otce a andělů samotných.

V historii je známo mnoho dalších velkých událostí, ve kterých museli archandělé zasahovat. Jednou z největších byla Sodoma a Gomora, ve které Michael bojoval po boku Gabriela. Ta největší pohroma však lidstvo a archanděle teprve čekala…

Jednoho dne všemi milovaný stvořitel zmizel. Z počátku vypukl chaos. Michael se jako jeden z archandělů postavil v čele po boku se svými bratry a pokusil se vést svět, tak jak by si jeho „otec“ přál. Lidstvo se nejdříve bouřilo proti nové vládě. A samotný Michael přestával mít „chuť“ bránit a vést nepoddajné lidi. Chtěl je nechat být, ať si dělají, co chtějí. Tehdy v lidech neviděl žádnou budoucnost. Viděl v nich pouze jejich špatné vlastnosti. Vztek, nenávist, závist a ješitnost. Přesně to samé říkalo i jeho dvojče Gabriel, ale trochu hruběji. Na rozdíl od něj se, ale Michael rozhodl dát lidstvu ještě jednu šanci. Sestoupil na zem přestrojený za chudého mrzáka. Dlouhou dobu bloudil od domu k domu s žádostí o pomoc. Dveře mu před nosem zavřeli nejedni lidé. Po několika měsících se to rozhodl vzdát. Rozešel se pryč z města. V tu chvíli se k němu naklonila mladá dívka s chlebem v ruce se slovy: „ Vypadáš hladový, není toho sice moc, ale to nevadí. Bůh se jednoho dne vrátí a naši dobrotu nám oplatí.“ Byla to ta nejhodnější lidská bytost, kterou Michael kdy potkal. S poklonou si vzal od dívky chléb, ta se pouze usmála a odešla. Michael se díky ní rozhodl. Bude chránit lidstvo. Stojí to za to… lidé stojí za to je chránit, i když to je třeba jen jeden člověk z tisíce stojí to za to. Vrátil se na nebe. Město, ve kterém dívku potkal, chrání dodnes.

Jeho vlastní bratr, dvojče, Gabriel to však viděl jinak. Vzepřel se otcově myšlence a rozhodl se zničit to co jejich Stvořitel tak dlouho budoval. Nejdříve lákal Michaela, aby se k němu přidal, ale on odmítl. Postavil se tedy na stranu lidí, čímž začala krvavá bitva. I přes všechno tlačení od ostatních andělů nedokázal svému bratrovi ublížit. Přeci byl to jeho bratr. Byl pro něj mnohem víc než lid, který měl bránit.

Válka konečně upadala. Objevil se však další mocný nepřítel. Síly temnoty se zapojily do bitvy, která se stala mnohem krutější. Michael to už nedokázal snést. Nedokázal se neustále dívat na to jak se „otcovo“ dílo ničí a jak si jeho bratři navzájem ubližují. Pokusil se co nejvíc lidí ukrýt do měst. Taková to města nechal bránit anděly, kterým věřil. On sám se rozhodl vzít město Rackton pod svá ochranná křídla. Pomohl založit Archandělské jednotky, které často kontroluje a velmi jim věří.

Bylo to jediné možné řešení, když nepočítáme zabití Gabriela, což bylo prakticky nemožné. Avšak lidstvo to bralo spíše jako známku slabosti. Spousta lidí a dokonce i andělů, se kvůli tomuto tahu otočila k Michaelovi zády. Přestali v něm vidět onoho silného, neohroženého válečníka nebes jakým býval kdysi, ještě před odchodem stvořitele. Viděli v něm spíše chlapce, který pouze doufá v otcův slavnostní návrat, chlapce, který čeká, až se jeho tatínek vrátí z daleké cesty a všechno urovná. Takovýmto názorům věřila však pouze menšina, ale ta se každým dnem pomalu, ale jistě rozrůstá a počet Michaelových odpůrců stoupá. Na každé pověře je však kousek pravdy. Michael stále věří, že se Stvořitel znovu objeví a nastolí mír. Stále věří, že je neopustil nadobro.

schopnosti

Všechny.

Nejčastěji používá: Chronokineze, Magnokinez, Lumokineze (seřazeno od nejsilnějšího po nejslabší)

ostatni

S odchodem Otce přišla i další velká rána do Michaelova života. Byl s otcem spojen pevněji než jeho bratři, dokonce i více než jeho dvojče. Možná to bylo tím, jak ho poslouchal, ctil nebo mu byl stále nablízku, ale jeho odchod zapříčinil změnu v archandělových schopnostech. Z počátku nepociťoval žádné změny. Nyní však cítí jak pomalu slábne. Není si jistý, jestli jeho bratři cítí to samé co on, ale má strach se zeptat. Co kdyby to někdo poté využil proti němu? To nemůže dovolit. Největší bolest mu způsobuje jeho lidská schránka. Byla vytvořená dokonale pro jeho archandělskou podstatu, ale nyní když slábne, je mnohem těžší ji udržet v „chodu“.

Nosí řetízek s přívěškem meče . Není to však obyčejný řetízek. Stačí, aby ho uchopil do dlaně, a z malého nenápadného přívěšku se stane nejsilnější zbraň nebes. Meč archanděla Michaela, meč ukován samotným Stvořitelem . Meč je však příliš silný i pro archanděla. Proto mu Stvořitel vpálil do pravé ruky boží písmo díky, kterému dokáže meč používat. Vpálení písma bylo bolestivé a každým dalším použitím je jeho používání bolestnější. Proto se Michael snaží používat svůj meč, co nejméně to jde. Písmo se pro neznalce písma božího jeví pouze jako obyčejné nesmyslné tetování táhnoucí se přes celou pravou ruku až ke krku. To, ale není jeho jediná zbraň. Z rukávu dokáže také vytáhnout andělskou čepel z nebeské oceli.