Povaha

Baraqiel se dokáže brát jako personifikace blesku. Je tichý, nepotřebuje slova ani gesta, jen sleduje a čeká na správnou chvíli, kdy zaútočit. Pak doslova dokáže vybouchnout, to už je pak na lidech, jestli je to jeho docela milá a přívětivá nálada, nebo ignorace a brzký odchod. K násilí se neskláněl, nemohl, bylo mu zakázáno ubližovat nevinným. Ale ani ta jeho usměvavá nálada nikdy nebyla překrásnou, totiž emoce pro něj byly vždy potíží. Strávil tisíciletí na nebi sledováním lidí, tohle by jednoho už pomalu vážně omrzelo – jeho ne. Jen se stále nedostal k empatii a stav nekonečné apatie je pro mnohé nechápající lidi občas až příliš. 

Neočekávejte změny v jeho chování, žádné nikdy nenajdete, bude vždy tím věrným, oddaným a tvrdohlavým, za svým názorem si stojí a stát i bude. Zrada pro něj znamená smrt, jeho křídla a koruna blesků jsou jeho životem, a kdyby se mělo někdy stát, že jedno ztratí, ztratil by se i on. Přeci jen strávil i roky žárlením, přával si cítit emoce stejně jako lidé, vlastnit a milovat – jeho jediný majetek se nemůže ztratit. Ale když byla řeč o koruně tak z něj dělat prince nemusíme, dal by se přirovnat pravému opaku, mezi anděly je jeho jméno známé a slouží jako potupa, posměchu se nikdy nedokáže ubránit, totiž jeho slabomyslnost je jeho nejtajnější a nejstřeženější slabinou.  

I přes onu potupu, tvrdohlavost a strach, pomáhá, jak jen může, to je vlastně smysl jeho existence, který ztratit nemůže. Peklo a vše s ním spjaté z celé své bytosti nenávidí. Hodlá se obětovat i pro sebemenší lidský život, uložit ke spánku tisíce neklidných duší a trpět za nebohé stvoření. Ví, že na světě chodívá víc než dost andělů, kteří se vzdali svých služeb a dali přednost lidskému životu, a ačkoliv se o to zčásti snaží také, nikdy je nepochopí. Zapomenout na své dlouholeté povinnosti, na boha a jeho příkazy. Andělé nikdy do onoho světa nepatřili a nikdy neměli právo žít mezi bytostmi, které denně ochraňovali. Zde se jeho chování také lehce rozdvojuje.  

Dokáže být ve zkratce chladným. Více než dost. Od lidí očekává respekt, který samozřejmě zčásti vrací, očekává poznání a uvědomění, že to právě oni je chránili od knihy Genesis – nikdo jiný. Ale pozná více než dost jedinců, například lovců, ke kterým má nadále smíšené pocity. Zbraň do ruky se nebojí vzít, je však problém, na koho míří. Lidé byli vždy jeho slabostí, a dokonce i když ví, že se ho snaží zabít a rozkouskovat. Pak můžu třeba zmínit chování k dalším andělům, přeci jen některé pozná, zatímco většina zase jeho. Vyhýbá se jim. Výjimky se samozřejmě objeví, avšak nikdy neměl zájem spolupracovat, dokud vše tedy zvládal. Občas se i ten vlk samotář musel přidat k pofidérní smečce.

Vzhed

Kdybyste viděli tohoto anděla ve své lidské schránce poprvé, určitě by si někdo pomyslel, „Bože, to bude zase jeden z těch přiopitých inženýrů, co se nám tu válí.“ Jste na omylu, určitě tak vypadá, ale on byl vždy o pár těch IQ bodů navíc. Měří dobrých 194 centimetrů, podle jeho názorů stále málo. Při chůzi se tedy snaží vypadat co nejvyšší, ač v sedu je to úplně něco jiného. Jeho postavu ještě podtrhává těch 78 kilogramů. První věc, kterou byste na něm zaznamenali, jsou jeho vlasy. Již z dálky si je dokážete přirovnat ke kupě hnědého sena, tedy kdybyste ho neviděli ve formálním oblečení- to už jsou pečlivě upravené. Většinu času se o jejich vzhled nestará, toho se vzdal již dávno, a tak je má většinu času volně roztroušené po hlavě.  Jeho obličej vždy obsazuje vážný výraz, s jehož pomocí vypadá o nějaký ten rok starší. Menšími detaily jsou jeho oči připomínající zářící krystalky. Uši má v poměru malé, nevýrazné, ačkoliv mají na jeho vzhled vážný podíl. Jeho bledě růžové rty vždy uvidíte těsně zavřené, málokdy je uvidíte otevřené. 

Má ve zvyku se v sedu často hrbit, často si i sedá do tureckého sedu, občas ho i uvidíte, jak sedí v pozici podobné józe. Dojem klidného muže v něm ještě vyvolává jeho oblečení. Nikdy se na módu neohlížel a odjakživa se řídil sám sebou, končí to občas i tak, že ho uvidíte v bledém svetru, zatímco ještě nosí sportovní šortky, sportovní oblečení však v lásce nikdy neměl. Spíše na něm uvidíte kombinace svetrů, triček s dlouhým rukávem s džíny. Tílka a šortky nepreferuje, ale neodmítne jimi. Křiklavé barvy na něm také neuvidíte, jeho šatník zdobí kousky černé a bílé barvy, občasně i nějaké teplé. 

Dále můžu zmínit jeho andělskou podobu, která se překvapivě neliší od jeho schránky, tedy ne moc. Vlasy má tmavě šedé jako přicházející bouřka, mezi nimi vám občas probleskne modrá záře, stejně takové má i oči, modré, plné energie. Je jedním z nižších andělů, má tedy jenom jeden pár šedivých křídel. Svatozář nebo zbroj nečekejte, tedy kromě občasných jisker nad hlavou by mohl připomínat padlého anděla. 

minulost

Baraqiel se stvořil jako jeden ze strážců.  

Jeho úkol byl vždy prostý - chránit lidskou rasu a vést je na správné cestě. Nebyl samozřejmě sám, měl bratry, stovky bratrů, kteří mu pomáhali. Nikomu se to však nepodařilo. Přebýval v druhém nebi, odtamtud sledoval lidské pokolení a jeho vývoj. K přirovnání byl jeden ze stovek, kteří hleděli. Nebyli podřízeni nikomu, ano, respekt tam byl, avšak jenom bůh měl právo jim nařídit něco jiného - byli to chůvy dnešních lidí, avšak komunikovat bylo zakázáno. Zakázáno toho bylo mnoho. Dal by se přirovnat do té části, která mohla jenom sledovat, v těch dobách bylo nebe zakázáno, bylo zakázáno určovat stav měsíce, poukazovat na zatmění jako opakující se přírodní jev, nebo číst z hvězd. Nikdo nepoklekával před blesky, když je vyvolával. 

Pak se vše změnilo. Dvacet pozorovatelů prohřešilo, on byl tím devátým, devátým andělem z dvaceti, který sledoval dalších dvě stě padnout. Jmenoval bych je vám dlouho, ale jedním z nich byl i anděl Ananiel, bratr, dalo by se říci. Byl andělem a ochráncem blesků, ona vzato patronem bouří. Každý vedl deset, a všech dvě stě andělů té doby padlo, všichni z nich si vzali smrtelné dívky, zplodili potomka nephilim a naučili lidstvo svých znalostí - sám byl jediným, kdo padl kvůli lidské neznalosti a přešel bez potomka. V těch letech byl znám jako veliký, milosrdný, všemožný a ctěný princ. Učil své žáky astronomii, pojmenovával první nebeská tělesa a souhvězdí, mimoto byl však stále znám jako anděl blesků a hromů. Staré doby, které už v jeho paměti nenaleznete. Bydlíval v horách, v té malé vesničce, daleko, daleko od padlých duší, tam pokládal první stavební kameny moudrosti, a když obloha opět zahřměla, pocítil první bolest na svých křídlech - a jako jeden z mála andělů se vrátil zpět na nebe. O tělesné schránce bych vám nemohl povídat - sám si na tyto časy již nepamatuje. 

Léta strávil na obloze jako zrádce, tak k němu bylo přihlíženo, země mu byla odepřena, a jestliže by se pokusil, padl by mezi svých dvě stě bratrů. Měl povoleno jen hlídat, střežit lidské osudy a spalovat druhé. Pokušení. Jenom jediný dotyk z nebes, aby vykonal službu, a další, další. Blesky byly vždy jeho příčinou, takhle jedině zůstal při svých smyslech, dokázal se udržet a nepadnout do hlubokých vrstev podsvětí. A byly chvíle, kdy si chtěl odtrhnout vlastní křídla, kleknout mezi lidi a učit je svému nadání, zplodit dítě - nikdy však nebyl dvakrát odhodlán. Přicházela moderní doba, lidé se učili více než dost, dokonce využívali i jeho blesků. Sledoval, žasl, představoval si, že na tom všem se podílel. 

Než přišla válka. 

Stvořitel znenadání zmizel, všechno propuklo chaosu a jakožto jedním ze sledovatelů byl bez úkolu, přeci jen oni byli těmi, kdo se dělil na strany, byli volní, nestála nad nimi božská moc, jen archandělé, kteří je zvali pod svá křídla. Byl jedním z mála, kdo se boji z větší části vyhnul, pomáhal lidem, nechal boj na vyšších andělech a připojil se na podporu lidí, spojoval rodiny, ukrýval je před bojem. Dalo by se říci, že se od nebe oddělil, uklízel stopy po tom, co způsobilo a hledal možná řešení. V další bitvách už byl ale zastoupen. Klekl před Michaela, oddal se mu jakožto anděl strážný a přísahal, že bude chránit lidstvo jak jen to půjde - a tentokrát nehodlal jen sledovat. Mnoho významných andělů padlo, mnoho jemu známých, a když se situace začala klidnit, rozhodl se usadit, splnit slib ochrany. Vzal na sebe lidskou podobu, druhou vůbec, vrhl se do smíšeného města s nadějí, že spojí všechny tři národy, nebo je aspoň znovu pokusí rozdělit a vrátit do svých vrstev. Dokonce se i pomalu přestával vydávat za takzvaného Baraqiela, ono jméno značilo zradu a pád, a jakožto znak nové doby a svého slibu se vydává jako Orion. Takhle může být tím patronem, jakým chtěl odjakživa být. 

schopnosti

Thermokineze , Electrokineze

ostatni

-