Píše se rok 2015, počátek všeho zlého, co známe ze současnosti. Pamatujeme si to jako by to bylo včera, seděli jsme v kruhové knihovně na severu Nebe, slunce již na Zemi oznamovalo večer, a tak se i někteří andělé chystali k přesunu prací na bdělou stranu Země. Ale všichni si byli vědomi něčeho zvláštního, nebyla zde s námi přítomna autoritativní aura, která všem dodávala maximum energie. Nebylo nic divného, že se Stvořitel sem tam vypařil na Zemi, nebo do jiných vesmírů, ale pořád jsme jej cítili – až do teď.
Andělé se začali okamžitě strachovat, neboť nikdo nevěděl, kam se stvořitel vydal, nedal nikomu znát své plány a ponechal Nebe napospas. Ne úplně, dříve, než by se andělé mohli začít vzpírat zákonodárcům, převzali moc ti nejstarší. Archandělé, kterým Bůh pouze ponechal dary a nic víc, byl to snad počátek testu? Či trestu? Archandělé nastolili mír v Nebi a uklidnili počátky rozbouřeného chování, které započalo v nejnižších sférách Nebe. Bez otce vše slábne i zámky nebeských vezení. Ovšem čtyři nejstarší se museli domluvit, kdo bude vládnout. Nelze moc rozdělit mezi všechny, zejména pak, pokud se v jednom z nich projeví jistá zlost.
I jak se stalo o rok později (2016), Nebe se otřáslo v základech, když započala Občanská válka. Dvojče Michaela, Gabriel se vzepřel vládě svých bratrů. Zejména pak svému bratru, protože se odmítal zapojit do ochrany lidstva, které že vše mohlo. Ano, právě lidstvo, které zapomnělo na Boha a upíralo oči k bohatství, chtíči a všem démonům jejich smyslů. Právě to podle Gabriela zapříčinilo odchod Všemohoucího a vymřelí lidstva by mohlo přivést jeho osobu nazpět. Gabriel se rozhodl táhnout proti dobru, ačkoliv sám se za zlo nikdy nepovažoval, vládl mu. Uvolnil zámky nižšího Nebe, vypustil anděly, na které ostatní zanevřeli. Zapovězené brány byly otevřeny dokořán a proudily z ní tisíce andělských duší, které se odevzdaly svému zachránci a rozhodli se mu sloužit v jeho válce.
Archanděl nezaútočil ihned přímo, shromažďoval své vojáky a plánoval, ale přesto na Zemi udeřil. Rozdmýchával jejich spory za pomoci vyšších andělů, kteří se na jeho stranu přidali a viděli něco víc v jeho ideálu, než představě Michaela a jeho zbylých bratrů. Lidé už tak zmanipulovaní světem a démony, se poddali poměrně rychle, když se dostal do těl jejich vůdců. Jeho duše a jejich ruce daly spojením vznik atomové válce. Zbraň, kterou lidem věnoval démon, teď ovládalo Nebe. Nejprve se jen vyhrožovalo, ale od vyhrožování se přešlo k činům, a tak země vydaly své poklady, zejména pak USA, Rusko a Čína, brzy po nich se do chumlu války přidala i Korea a konec konců i Evropa a Afrika. Lidé trpěli hladem, všudypřítomná smrt si vybírala svoji cenu, radioaktivita zničila vše živé v místech dopadu i daleko kolem, chlad nahradil zeleň. Slunce zastínily mraky, temnota se usadila kolem celé země.
Evropu pohltil chlad, Asie se během války potápěla kousek po kousku, takové Japonsko zaniklo po dvou letech válčení a brzy se k němu přidaly i zbytky Asie. Hrozilo však to, že by mohla sebou stáhnout i Rusko, to nechalo na hranicích odpálit jaderné hlavice v takovém množství, že se desky pohnuly a podobně jako zmizela Atlantida, tak se k ní přidala jihovýchodní, východní, jižní, jihozápadní a kus střední Asie, Severní Asie, která je součástí Ruska díky jejich zásahu zůstala na hladině, přesto se z jihu a východu její okraje posunuly o kus dolů a okraje olizuje moře.
Afriku nezasáhl z počátku tolik chlad, jako spíš nemoci a sucho. Ale to nebylo vše, do zničeného světa vnikla horší nákaza, kterou nemohl nikdo nepředpovídat. Gabriel nechal své věrné vojáky, duše, vstoupit na zem a zmocnit se lidských těl. Nic netušící, živořící lidé museli čelit novým predátorům, kterým Gabriel na zemi osobně velel. Rodiny se trhaly a často byli vyvražděni jejich čeleny, kteří se přeměnili, chaos započal opět bít v srdcích všech. Amerika, kterou zatřásla série zemětřesení zůstala ponechána napospas andělům stejně jako zbytek světa. Desetitisíce andělů se během dne dostalo do těl lidí a požírali jejich duše, lidí každým dnem ubývalo čím dál tím víc.
Válka trvala mnoho let, zoufalí lidé se bránili i proti andělům atomovou mocí, ale i velmoci padly a nezůstalo vůbec nic, co by připomínalo starý fungující svět. Ovšem stále žilo dost lidí, abychom svět mohli nazývat světem. Jenže bez slunečního světla nechřadli jen lidé, hlavně rostliny a půda prosila o pomoc. Rok po roku, sucho se rozrůstalo a panika přicházela do duše každého, lidé začali válčit o to kdo bude mít víc, pohonné hmoty na úkor vody? Ano, krutá realita, kterou kdysi lidé vsunovali jen do sci-fi filmů a knih, ale teď se to dělo. Necelých 10 let války bylo minulostí, ale pořád se neobjevil její konec. Ba naopak, právě její druhá vlna přicházela na svět; Gabriel žádal své bratry o spolupráci při této genocidě, ovšem nedostalo se mu kýženého výsledku. Dokonce jeden z bratrů zmizel neznámo kam, nikdo netušil, co je k tomu vedlo, ale všichni věděli, že je Rafael pryč. Jediné, co dvojče Michaela chtělo, bylo přivést otce zpět, ale bratři se proti němu postavili, to vedlo k rozpoutání Pekla na zemi. Boha ani rozkmotření jeho prvních synů nepřivedlo nazpět, ani to že velká část lidstva už padla.
Gabriel po odtržení od bratrů vypustil do světa zbylé uvězněné anděly a nechal jejich hladové duše požírat otcovy výtvory. Očistec i vězení začínalo být čím dál tím prázdnější a záporný vojevůdce plánoval již další útoky, které se týkaly i jezdců Apokalypsy, které Bůh uvěznil v amfoře. Vše zlo na Zemi přitahovalo to dole nahoru, Peklo už nechtělo být mimo ze hry, ale díky Římské pečeti nemělo svoji plnou moc. Jednoho tuhého zimního večera, těžkých čtyřicet let od zmizení Boha (2056) se tichým městem, jeho zbytky začala plazit temnota. Pečeť během války utržila mnoho ran, její strážkyně slábla a čím dál tím víc propadala zlu, které místo obklopovalo. I tak se stalo, že tohoto zimního večera pečeť praskla a na Zemi se dostal i Lucifer se svojí armádou démonů. Ta zničila vše, co jí stálo v cestě, plenila přeživší osady a brala si duše i schránky s nevídanou dravostí. Naděje lidu upadala s každým nádechem, který udělali, neboť je mohl predátor slyšet. Itálie nevydržela tento nápor, a tak padla na své dno, kdy na jejím povrchu nezůstalo nic živého, co by mělo lidskou bázi. O rok později padla kompletně Afrika, také Česká republika, která přežila za spolupráce se sousedy Rusy, kteří expandovali i do Slovenské země, která byla válkou zpustošena už na začátku. Polsko, Rakousko jako by už dávno nebylo, Španělsko padlo ve stejný rok jako Afrika (2057) hned poté padla i Francie. Velká Británie vzdorovala stejně dlouho, i když padla, tak se v jejím podzemí začal pomalu rodit nový život. Bunkry poskytly naději několika lidem. Rusko sice vzdorovalo dlouho, ale díky nehostinným podmínkám se mnoho lidí stáhlo do podzemí. V Rusku je podle všeho i jedno z Gabrielových sídel a úložišť vojáků.
První náznaky míru se objevily už 59, ale hlavní mír započal až 2060. Lidstvo bylo zachráněno z nekonečné války, která se kromě hlavního cíle, obrátila i na boj s Peklem, kdy archanděl Gabriel svému padlému sourozenci nepřál nic jiného než porážku. Archanděl Michael měl možnost se lépe starat o mladičkou osadu, která vznikla dva roky před mírem. Lucifer i Gabriel se stáhl do ústraní, kdy načerpávali sílu a dovolili tak ‚zachránci‘ Michaeli budovat jeho mraveniště pro lidskou rasu. Ti, kdo nežili poblíž osady, končili jako potrava agogů a duší. Které vojevůdci nechali volně pobíhat a dělat si co chtějí – krmit se, lovit podle libosti. Mír byl křehký a všechny strany musely postupovat opatrně.
Vyšší andělé, kteří stáli na straně Michaela pomáhali i jeho bratru Urieli, šlo o jediné – záchranu přeživších a vnuknutí do jejích mysli špetku naděje, když zanevřeli na víru. Mnoho lidí se však na anděly upnulo a odevzdalo jim své životy, jiní neměli na výběr, a i když v jejich duši dřímal odpor, sklonili hlavy a schovali se pod jejich imaginární křídla. Na zemi díky tomu vzniklo několik měst, Pheim v Anglii, který je z velké části v podzemí, Iwido v Africe. Jedna z osad existuje i kdesi na Sibiři – Odizma a nakonec je zde neznámé město na Antarktidě. Rackton během čtyř let od počátku míru (2060-2064) se z osady stalo město. Tomuto město velel Michael, Uriel a lidský vůdce Nixon. Během míru se lidé pokoušeli dostat právě do tohoto města, ale stejně se stávali obětmi kočovných přeživších, démonů či jiných nebeských zabijáků. Stále však existují lidé, kteří odmítají do města jít, protože nebudou a nechtějí žít pod vládou andělů. Těch, kteří za vše mohou.
To byl také důvod, proč během války vznikaly organizace lovců, jejichž hlavním tvůrcem je ON, neznámý muž, kterého už město pár let zná jen pod jménem Walon. Ale ten by měl být dávno již mrtvý, tudíž se musí jednat o jeho kopii, že? Naděje umírá poslední a Město nadějí je to poslední, co by mělo zemřít naposled. Naděje, kterou nabízeli lovci a jiní povstalci, zněla lépe než ta od andělů, proto se po pěti letech míru a úplně vlády andělů ve městě objevily první náznaky odporu. Smrt byla všude přítomná i v hradbách města – ale neumírali lidé, ale andělé. Lovci však nevzniklo jen tak, jejich historie je daleko tajemnější a delší, než se může zdát. (2065)
Rok končící sedmičkou se zdál být přívětivější a bujnější ve všech směrech. Slyfel plně funguje už druhým rokem samostatně, podobně jako Millrest, který se zaměřuje spíše na těžební záležitosti, nežli na zeleninu a produkci masa. Už není třeba přímého dohledu Racktonu, ten samotný se posouvá také dál a místo města, je z něj městský stát. Ovšem neustále se město vyvíjelo a doplňovalo řady ve své armádě, dokončilo se několik plánovaných oprav budov a další se plánovaly na rok 68. Jenže svět není růžový, a tak se v polovině roku lovci vložili do chodu města a započalo běsnění, které vyústilo ve velký soud, kdy bylo popraveno několik zadržených. Kromě lovců se do celého tohoto chaosu vmíchal lidský povstalec Marshall Buckely, který po vzoru lovců chce nadvládu lidu. Nepokoje neutichají a do tohoto chaosu se vmísili i další hráči, jako například Lilith na nezákonném sdružení pořádané Marshallem, které se změnilo více méně v jatka nežli mylně nazývaný nenásilný proces. Chaos tohoto roku se s lidmi ponese ještě nějakou dobu, zejména když se probudil i stálý nepřítel Gabriel, který zbortil jedny z trojích hradeb města. Ku štěstí lidí to byly ty, které neohraničují město kolem, ale pouze vedou k okolí centru města.
2068
Na scéně se objevují noví nepřátelé, kteří nemají v plánu nechat lidstvo žít, jejich duše jsou černé stejně jako oči, když se démoni pouštějí do okupace města a hodlají svrhnout vládu andělů. Je to práce Lucifera, kterého město už několik desítek let nevidělo?
Piš námi tento příběh i ty…